Vystudoval právo a byl zaměstnán jako úředník u pojišťovny. Nikdy se neoženil. Byl nekuřák, abstinent a vegetarián. Onemocněl tuberkulózou. Téměř celý jeho život byl spjat s Prahou. Oskaru Pollakovi v dopise v roce 1902 napsal: „Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle matička má drápy. To se člověk musí přizpůsobit, nebo –. Ze dvou stran bychom ji museli podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by se nám snad podařilo uniknout.“[7][8]
Kafka byl plodným spisovatelem, většinu svého volného času trávil psaním, často pozdě v noci. Odhaduje se, že 90% ze své tvorby sám spálil během svého života[9] z důvodu nespokojenosti téměř se vším, co napsal.[10] Velká část ze zbývajících 10% je ztracena nebo nebyla publikována, za Kafkova života vyšlo jen málo jeho děl:[10] povídkové sbírky Rozjímání a Venkovský lékař a některé jednotlivé povídky (např. Proměna).
Ve své závěti Kafka nařídil svému blízkému příteli Maxu Brodovi, aby zničil všechna jeho díla, deníky i korespondenci,[9] včetně románů Proces, Zámek a Amerika. Brod však tyto pokyny ignoroval a nechal vydat mj. všechny jeho romány v letech 1925, 1926 a 1927.[9]
Během jeho života se jeho dílu dostalo jen malé pozornosti. Během nástupu Adolfa Hitlera začalo být známé ve Francii a anglicky mluvících zemích, po druhé světové válce pak i v německy mluvících zemích. V 60. letech 20. století se pak stalo celosvětově známým.[11][12]
Rodina
Franzovi rodiče Hermann a Julie Kafkovi
Franz Kafka se narodil na Starém Městě pražském jako nejstarší syn židovského velkoobchodníka sgalanterií Hermanna Kafky (1852–1931) a Julie Kafkové, rozené Löwy (1856–1934[3], svatba vzáří 1882).[13] Spisovatelův rodný dům zvaný UVěže (Zum Turm), který stál na rohu dnešních ulic Maiselovy a URadnice, v roce 1897 byl zbořen během asanace.[14] Na jeho místě vyrostl v roce 1902 rohový činžovní dům (náměstí Franze Kafky čp. 24/3, Maiselova čp. 24/2) částečně inspirovaný původní podobou domu, jehož součástí je též dochovaný portál zbořené budovy. Na fasádě je pro upomínku připevněna pamětní busta od sochaře Karla Hladíka a Jana Kaplického z roku 1966.[15] Kosobě Kafky odkazuje i současný název přilehlého náměstí Franze Kafky.
Otec Hermann Kafka (často na reklamě na vývěsních štítech jako Heřman) pocházel zjazykově nevyhraněného prostředí jihočeského Oseka uStrakonic, židovské komunity obklopené ze všech stran českým živlem. Mluvil německy i česky, psal německy s čechismy, obecně byla kvalita jeho psaní z důvodu nedostatečného vzdělání nízká. Rozuměl také jidiš a hebrejštině. V rámci sčítání lidu uváděl jako svou obcovací řeč střídavě češtinu a němčinu.[16]
Už jako dítě musel pomáhat svýdělkem. Po vesnicích okolo rodné obce prodával sponky, mašličky a spínací špendlíky. Chodil bos a omrzly mu nohy. Vypracoval se zpodomního obchodníka na majitele textilního velkoobchodu atovárničky na azbest. Velkoobchod včervenci 1918 prodal příbuznému své ženy Friedrichu Löwymu, vývěsní štít se však ani poté nezměnil. Za utržené peníze koupil Hermann pro své dcery činžovní dům vBílkově ulici. Za dům tehdy zaplatil půl milionu korun, což by dnes odpovídalo částce 30 milionů. Také Hermannovi bratři Filip vKolíně a Heinrich vLitoměřicích obchodovali sgalanterním zbožím. Se svým otcem Franz nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo (Dopis otci).
Matka Julie Kafková roz. Löwy se narodila vPoděbradech (Jiřího náměstí čp. 17/28, na domě je od roku 2010 busta Franze Kafky od poděbradského rodáka akademického sochaře Jana Pichla). Pocházela zdobře situované českožidovské rodiny asimilované do německého prostředí.
Kafka ve věku pěti let
Kafka měl pět mladších sourozenců. Oba bratři Georg (1885–1886) a Heinrich (1887–1888) zemřeli ve velmi útlém věku. Sestry Gabriele (Elli, 1889–1941, provdaná za Karla Hermanna), Valerie (Valli, 1890–1942, provdaná za Josefa Pollaka) a Ottilie (Ottla, 1892–1943, provdaná za českého právníka nežidovského původu Josefa Davida) se narodily vdomě UMinuty na Staroměstském náměstí čp. 3/2 vPraze, později se staly oběťmi nacistického teroru a zemřely vkoncentračních táborech.[13]
Nejmilejší Kafkovou sestrou byla Ottilie. Vpozdější době (1917–1918) uní na statku vSiřemi strávil osm spokojených měsíců. Ottilie se kvůli svému manželovi Josefu Davidovi (1891–1962) naučila česky. Narodily se jim dcery Věra Davidová, provdaná Saudková (1921–2015), redaktorka, a Helena Davidová, provdaná Kostrouchová (1923–2005), lékařka vKašperských Horách. Aby Ottla své děti uchránila, po zavedení norimberských zákonů se rozvedla. Dcery holokaust přežily, Ottilie takové štěstí neměla. VTerezíně (má tam pamětní desku), do kterého byla deportována 3. srpna 1942 transportem AAw sregistračním číslem 5285, pracovala jako dětská ošetřovatelka. Vlétě 1943 se obětavě starala otransport 1200 polských dětí zBialystoku. Tyto děti a jejich opatrovníci byli později (3. října) posláni do Osvětimi aneprodleně zavražděni v plynové komoře.
Strýc Siegfried Löwy (1867 Poděbrady – 1942 Praha), bratr Franzovy matky, provozoval lékařskou praxi vTřešti po dobu téměř 25let. Praxi ukončil vroce 1924 a dále pobýval vTřešti jako penzista až do roku 1932, kdy se přestěhoval do Prahy. Franz kněmu jezdil do Třeště na letní prázdniny. Strýc byl Franzovi dobrým příkladem arádcem vletech jeho dospívání aposléze izdravotním rádcem vdobě jeho osudného onemocnění.[17] Stihl jej podobný osud jako řadu dalších Židů znacisty okupovaného Československa. Nezemřel však přímo jejich rukou, neboť 20.října roku 1942, vpředvečer svého transportu do koncentračního tábora, spáchal sebevraždu.[18]
Po Praze se rodina Hermanna Kafky přibližně čtrnáctkrát stěhovala.
Studia a životní pouť
Franz Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu vMasné ulicičp. 1000/16 (1889–1893), poté Německé státní gymnázium vzadním traktu paláce Golz-Kinských na Staroměstském náměstíčp. 606/12 (1893–1901). Vletech 1901 až 1906 studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě anavštěvoval také přednášky zgermanistiky adějin umění.[13] Vroce 1902 se setkal sMaxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity, ajejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti vroce 1924. Vroce 1906 Kafka promoval astal se doktorem práv.[13]
Vroce 1907 začal pracovat a byl tři čtvrtě roku zaměstnán upojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí čp.832/19.[19] Kmístu vpražské filiálce pojišťovny (se sídlem v tehdy rakouském přístavním městě Terstu, dnes Itálie) dopomohla Kafkovi protekce. Od srpna 1908 až do svého předčasného penzionování vroce 1922 pracoval vDělnické úrazové pojišťovně pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen) vulici Na Poříčí čp. 1075/7,[13] nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. Byl zde oblíben uspolupracovníků inadřízených a dosáhl inesporného kariérního úspěchu. Iktomuto zaměstnání měl podle všeho ambivalentní vztah – vkorespondenci napsal, že „moje zaměstnání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje … mému jedinému povolání, a tím je literatura“; lze však najít ipasáže, znichž vysvítá hrdost nad vykonanou prací a dosaženou pozicí.[20]
Vroce 1908 publikoval své první texty vmnichovském časopise Hyperion a vBrodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.
Dle jeho přítele Maxe Broda byl Kafka vždy velmi pečlivě, ale nenápadně oblečen. Neměl rád vulgární vtipy, byl vždy usměvavý a laskavý. Jeho snad jedinou chybou bylo, že se velmi podceňoval.
Dne 11.srpna 1917 postihlo Kafku vjeho tehdejším bytě úporné chrlení krve, tzv. hemoptýza. Jeho lékař MUDr. Mühlstein po několika dnech určil jako příčinu této události onemocnění tuberkulózou.[21] Kafka tehdy bydlel vSchönbornském paláci vulici Tržiště čp.365/15 na Malé Straně (na fasádě je pamětní deska). Vpráci dostal tříměsíční volno na zotavenou, které se ovšem protáhlo na osm měsíců. Odjel na venkov do obce Siřem (německy Zürau) blízko Žatce, kde hospodařila jeho sestra Ottilie na statku svého švagra ovýměře 20hektarů půdy.[21] V roce 1920 se proti vůli rodiny provdala za advokáta JUDr. Josefa Davida, který byl nežidovského původu. Je to právě malá vesnice Siřem atamní velká sýpka, kterou někteří literární historici považovali za inspiraci Kafkova enigmatického Zámku ve stejnojmenném románu,[21] ačkoli začal psát toto dílo ve Špindlerově Mlýně.
Po několika bezvýsledných léčebných pobytech mj. vRakousku opustil Kafka vroce 1922 kvůli své těžké nemoci zaměstnání vpojišťovně definitivně avroce 1924 zemřel.
Zralá léta
Důležitou úlohu vKafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost sjeho dílem.[22] Kromě ní jeho díla do češtiny překládali Pavel Eisner, Jan Grmela, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.[22]
Hrob Franze Kafky a jeho rodičů na Novém židovském hřbitově
Vroce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde žil s25letou Dorou Diamantovou zortodoxní židovské rodiny. VBerlíně bydlel na 3 adresách: do 15. listopadu 1923 dnes už neexistující dům na Steglitzer Miquelstraße 8, od 15. listopadu 1923 do 1. února 1924 vila vGrunewaldstraße 13 vBerlíně-Steglitz (2 pokoje vprvním patře, pamětní deska), od 1. února 1924 dnešní Zehlendorfer Busseallee 7–9.[23]
Kafka byl přesvědčený sionista. Odebíral pražský sionistický list Selbstwehr a učil se pilně hebrejsky. ZKafkových deníků plyne, že snil oživotě vZemi izraelské. Podle vyprávění jeho sestry Ottilie svůj sen neuskutečnil, protože chtěl odejít sní, ale ona si vzala Čecha Josefa Davida, jehož ze srdce milovala.
Podle svých přátel byl Kafka zábavný a citlivý společník.[24] Byl nekuřák a po značnou část svého života vegetarián. Když ho lékaři přesvědčili, aby kvůli pokročilé tuberkulóze začal jíst maso, jeho vegetariánství na sebe vzala Ottilie. Osvých zvycích napsal Felicii Bauerové: „Samozřejmě nepiju alkohol, kafe a čaj a většinou nejím čokoládu.“ To však nutně neplatí pro jeho románové hrdiny. Kupříkladu hlavní postava Zámku, zeměměřič K., má kávu voblibě.
Podle dobových svědectví se již za Rakouska zajímal očeskou politiku, značně přispíval na politické vězně a byl nejméně jednou předveden. Aby mohl ráno přijít včas do práce, zaplatil kauci za své propuštění.
Část svého života prožil vsanatoriích a lázních vČechách, na Slovensku (osm měsíců vMatliarech), vRakousku i vNěmecku. Pobýval také vtehdy rakouském, od konce roku 1918 italském Riva del Garda. Ke konci života pak znutnosti. Léčil se i vItálii a Švýcarsku. 3. června 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu vsanatoriu vKierlingu uKlosterneuburgu vDolním Rakousku.
Pohřben je vrodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na pražském Žižkově (Izraelská 1). Je tam pohřben i jeho otec a matka. Jeho sestry, které zahynuly vnacistických koncentračních táborech na území okupovaného Polska, tam mají pamětní desku. Jeho náhrobek byl navržený architektem Leopoldem Ehrmannem.
Kafka vzávěti (dva neodeslané dopisy Maxu Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, dopisy a deníky. Dora Diamantová poctivě všechny rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínskégestapo),[25] ale jeho přítel Max Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.
Kafkův poměr kženám byl více než komplikovaný. Prázdninovou lásku prožil v Třešti, při pobytu u svého strýce, s Hedwig Weilerovou (1888–1953), která zde byla u své babičky, též na prázdninách. Než vztah ochladl napsali si mnoho dopisů, z nichž se zachovalo čtrnáct.[26] Přesto sněkolika ženami navázal vztah. Vroce 1912 se Kafka setkal súřednicí Felice Bauerovou. Byl sní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil vroce 1917. Dalšími ženami vKafkově životě byly Julie Wohryzková, sníž vletech 1918–1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se, a později jeho vídeňská přítelkyně Milena Jesenská. Poslední ženou vKafkově životě a jeho družkou byla Dora Diamantová, původem zPolska, se kterou prožil ještě osm měsíců vBerlíně a vrakouských sanatoriích.
Felice Bauerová (1887–1960) řídila vBerlíně firmu vyrábějící stenografy. Jejich vztah trval 5 let, dokonce byli dvakrát zasnoubeni (1914, 1917). Za celou dobu se ovšem fyzicky setkali pouze sedmnáctkrát. Seznámili se 13. července 1912 uMaxe Broda vdomě UMladých Goliášů vulici Skořepka čp. 527/1 na Starém Městě vPraze.
Julie Wohryzková (1891–1944) – Kafkova druhá snoubenka. Její otec byl šámesemVinohradské synagogy. Seznámili se počátkem roku 1919 ve Stüdlově penzionu vŽelízech. Jí bylo tehdy 28 let. Zasnoubení bylo zrušeno už na konci roku 1919. Vroce 1921 se provdala za ředitele jedné pražské bankovní filiálky Josefa Wernera. Zemřela ve vyhlazovacím táboře vOsvětimi.
Milena Jesenská (1896–1944) – česká novinářka, spisovatelka, překladatelka, členka odboje za nacistické okupace a „vyléčená soudružka“, dcera pražského profesora stomatologieJana Jesenského. V době, kdy se stala přítelkyní Franze Kafky, byla manželkou Ernsta Pollacka. Přeložila několik Kafkových děl do češtiny (Topič, Rozjímání, Ortel aj.).[22] Žila tehdy ve Vídni. Vztah Jesenské a Kafky byl založen na korespondenci, intenzívně si psali vroce 1920. Dochovaných Kafkových Dopisů Mileně, pohlednic a (někdy) telegramů je 134. Setkali se pouze dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den vrakouském pohraničním městě Gmünd. Maxi Brodovi oní Kafka vkvětnu 1920 napsal: „Ona je živoucí oheň, sjakým jsem se dosud nesetkal.“ Vztah ukončil jednostranně Franz Kafka. Milena byla vlastně první ženou vKafkově životě, která nebyla židovského původu. Byla přibližně o14 let mladší („Mých 38 židovských let tváří vtvář Vašim 24 křesťanským.“). Když Franz Kafka zemřel, zveřejnila Milena Jesenská v Národních listech 6.června 1924 nekrolog, ve kterém napsala: „Byl člověkem a umělcem tak úzkostlivého svědomí, že doslechl i tam, kde druzí, hluší, cítili se bezpečni.“ Milena byla zatčena za odbojovou činnost proti nacistům vlistopadu 1939. Nejdříve byla vězněna vDrážďanech a potom ji poslali do ženského koncentračního táboraRavensbrück, kde zemřela na selhání ledvin.
Dora Diamantová (1903–1952) – pocházela zpolské ortodoxní židovské rodiny. Seznámili se roku 1923 vpřímořském letovisku Graal-Müritz, které leží uBaltského moře vdnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jí bylo tehdy 19let. Pracovala tam vkuchyni prázdninového tábora berlínské organizace „Židovský domov“. Byla jedinou ženou, sníž Kafka po určitou dobu žil.
Kafkovou mateřštinou byla němčina, ale hovořil také česky a francouzsky. Vdopise Mileně Jesenské vkvětnu 1920 napsal: „Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou, a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci.“ Ačkoli byl Žid, kvalita výuky hebrejštiny vté době poskytovaná vrámci židovského náboženství na školách byla kolísavá, zčehož se usuzuje, že hebrejsky téměř vůbec neuměl.[19] Moderní hebrejštinu se Kafka později učil spolu sMiriam Singerovou uJiřího Mordechaje Langera a zvládl ji do té míry, že sLangerem mluvil hebrejsky oprvních letadlech, která se tehdy vznášela nad Prahou.[24]
Busta na rodném domě na náměstí Franze Kafky vPraze navržena K. Hladíkem a J. Kaplickým, 1966Busta na domě Kafkova strýce vTřeštiMariánské Lázně, pamětní deska Franze Kafky na Lázeňském domě Balmoral – Osborne, kterou městu věnoval Peter OlszewskiPomník Franze Kafkyv Praze od Jaroslava RónyPomník Hlava Franze Kafky u Quadria v Praze od sochaře Davida Černého
Většinu svého života prožil vhistorickém centru Prahy na Starém Městě, vtěsné blízkosti někdejšího ghetta. Jeho rodina bohatla, proto se často stěhovala, ale přesto se všechna bydliště nalézala vbezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí na ploše sotva jednoho čtverečního kilometru. Kafkův učitel hebrejštiny Friedrich Thieberger vzpomínal, že když jednou hleděli zoken bytu Kafkových rodičů vOppeltově domě dolů na Staroměstské náměstí, Franz ukazoval na jednotlivé budovy: „Tady bylo mé gymnázium, tam za ním je vidět univerzitu a kousek nalevo je můj úřad. Vtomhle malém kruhu“ – a opsal prstem pár malých kroužků – „je uzavřen celý můj život“.[27]
Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy:
rodina: dům UZlatého jednorožce, Staroměstské náměstí čp. 548/20 – vtomto nárožním domě bydlela matka Julie před svatbou. Původně to byl románský dům, několikrát přestavěný. Významnou stopu zanechal architekt Matěj Rejsek, který ho přestavěl vpozdně gotickém slohu vroce 1496. Ztéto přestavby se zachovala část hlavního portálu a průjezd sžebrovou síťovou klenbou a sedlovým portálkem. Dnešní fasáda je vrcholně barokní z18. století. Vroce 1848 si zde Bedřich Smetana zřídil svou první hudební školu (pamětní deska).
rodina – 1882 (září): hotel Goldhammer, Staroměstské náměstí čp. 928/8 (kdysi 12) – zde rodiče Hermann a Julie slavili svatbu; zde měli také svůj první obchod.
1/ 1883–1885: rodný dům UVěže (Zum Turm), náměstí Franze Kafky čp. 24/3 (dříve čp. 27/I – Mikulášská 9, později U Radnice 5) – zde se Franz Kafka narodil 3. července 1883 a 10. července byl podle židovské tradice obřezán. Stará prelaturabenediktinského kláštera zlet 1717–1730 byla vroce 1897 zbořena během asanace. Na jejím místě byl roku 1902 postaven architektem Rudolfem Kříženeckým nový opatro vyšší dům, do kterého byl zabudován původní portál. Na rohu je pamětní deska s bustou a textem Zde se 3.7.1883 narodil Franz Kafka (1966, sochař Karel Hladík a architekt Jan Kaplický).[28][29][30]
2/ 1885 (květen–prosinec): Václavské náměstí čp. 802/56, zde se narodil bratr Georg 11. září 1885, dům se nezachoval.
3/ 1885 (prosinec) – 1887: Dušní konskripční číslo V/187 – zde zemřel na konci roku 1886 bratr Georg na spalničky a 27. září 1887 se zde narodil bratr Heinrich. Dům se nedochoval.
4/ 1887 (konec roku) – 1888: Pařížská č. 6 (dříve Mikulášská), zde zemřel pětiměsíční bratr Heinrich, dům neexistuje.
6/ 1889 (červen) – 1896 (září): dům U Minuty, Staroměstské náměstí čp. 3/2, 1. patro, žil zde po celou dobu základní školy i první roky střední školy, otec vdomě měl i obchod, zde se narodily všechny jeho sestry (1889–1892).[31]
školní docházka – 1889 (16. září) – 1893: Německá chlapecká obecná a měšťanská škola, Masná čp. 1000/16.[32][33]
rodina – 1890: Osek u Strakonic, židovský hřbitov – zde byl pochován dědeček Jakob Kafka (1814–1889), kterého Franz téměř nepoznal.[34]
bar micva – 1896 (13.6.): Cikánova synagoga, Bílkova ulice. Otec Kafky chodil do německé reformované synagogy čtyřikrát ročně. Očase stráveném vtemplu napsal: „Prozíval a proklimbal jsem tam tedy celé ty dlouhé hodiny (později jsem se myslím takhle nudil už jen vtanečních) a snažil jsem se co nejvíc bavit těmi několika drobnými zpestřeními, knimž tam docházelo, třeba když otevřeli archu úmluvy, což mi pokaždé připomnělo střelnici, kde se také, když se trefí do černého, otevřou dvířka skříňky, jenže tam se vždycky ukázalo něco zajímavého a tady pokaždé jen ty staré loutky bez hlav. Zažil jsem tam ostatně i hodně strachu nejen zté spousty lidí, snimiž tam člověk přišel do styku, což je samozřejmé, ale i proto, že ses jednou mimochodem zmínil, že i já bych mohl být zavolán któře. Před tím jsem se dlouhá léta třásl. Jinak však nic zvlášť nerušilo mou nudu, leda bar micva, která však vyžadovala jen směšné učení nazpaměť a končila tedy jen směšnou zkouškou, a pak, pokud jde oTebe, drobné, málo významné příhody, třeba když jsi byl zavolán któře a dobře jsi při této podle mne vysloveně společenské události obstál…“[36] Raně barokní Cikánova synagoga (Zigeunersynagoge) byla vrámci asanace stržena 6. května 1906.
7/ 1896 (září) – 1907 (červen): dům UTří králů, Celetná čp. 602/3 – zde měl svůj první vlastní pokoj a tady podnikl své první literární pokusy. Mezi zářím 1896 a květnem 1906 vtomto domě provozoval otec Hermann svůj obchod.[37]
pobyt mimo Prahu – prázdniny vletech 1900–1907: Malé náměstí čp. 131/9, Třešť – sem opakovaně jezdil Kafka ke svému strýci MUDr. Siegfriedu Löwymu na letní prázdniny. Profese strýce a prostředí byly pro Franze inspirací knapsání povídky Venkovský lékař. Na naléhání svého synovce lékař zavrhl kočár skoňským spřežením a zakoupil si motorové kolo (jízdní kolo opatřené benzinovým výbušným motorem značky PUCH), stal se tak průkopníkem motorismu na Vysočině. Jeho nový dopravní prostředek přezdívali spoluobčané „smrdutý čert“. Později si pořídil motocykl značky Laurin a Klement. Na domě byla 12. listopadu 2001 odhalena busta Franze Kafky, kterou vytvořil třešťský rodák akademický sochař František Häckel.[38][39] Na plaketě je nápis: Vtomto domě pobýval usvého strýce MUDr. Löwyho vletech 1900–1907 Franz Kafka.
školní docházka – 1901–1906: Německá Karlo-Ferdinandova univerzita, výuka va/ Karolinu, Železná čp. 541/9 (roku 1882 se univerzita rozdělila na českou a německou, Němci vstupovali ze Železné ulice, Češi zOvocného trhu 560/5); b/ Klementinum (přednášky zdějin umění); c/ Clam-Gallasův palác, Husova čp. 158/20 (státovědné přednášky) – vystudoval právo, koketoval i sjinými obory (nejdříve se na 2 týdny zapsal na chemii, ve 2. semestru si zapsal germanistiku). Poslední zkoušku složil 13. června, titul doktor práv získal 18. června 1906.[40][41]
práce – 1906 (1. dubna –?): Štorchův dům, Staroměstské náměstí čp. 552/16 – praxe (jako koncipient) upražského advokáta Richarda Löwyho.
rodina – 1906 (květen) – 1912 (září): palác Hrzánů z Harasova, Celetná čp. 558/12 – rodiče zde provozovali svůj velkoobchod v1. patře. Na fasádě je pamětní deska stextem: Julie a Hermann Kafkovi, rodiče Franze Kafky, provozovali zde vletech 1906–1912 velkoobchod galanterním a střižním zbožím.[42]
práce – 1906 (1. října) – 1907: povinná (neplacená) roční praxe usoudu – 1. semestr – Zemský civilní soud, Ovocný trh čp. 587/14. Dnes vbudově sídlí Obvodní soud pro Prahu 1 a pro Prahu 7.
práce – 1907 (? – 30. září): povinná (neplacená) roční praxe u soudu – 2. semestr – Trestní soud, Karlovo náměstí čp. 6/20
8/ 1907 (červen) – 1913 (listopad): dům U Lodi (Zum Schiff), Pařížská čp. 883/ 36 (dříve Mikulášská), 4. patro – první léta, kdy pracoval krátce vAssicurazioni Generali a později vDělnické úrazové pojišťovně. Dva dny poté, co odeslal své první psaní Felici Bauer do Berlína, zde během jedné noci (22.–23. září 1912) napsal povídku Ortel. Později zde napsal ještě Proměnu (vydána 1915). Dům byl luxusní, byl postaven po asanaci (měl výtah a byty měly samostatné koupelny), žilo tam jen 14 rodin. Vroce 1945 byl dům zničen dělostřeleckou palbou a ruiny byly srovnány se zemí. Na místě někdejšího domu byl v70. letech 20. století postaven hotel Intercontinental.[43]
práce – 1907 (1. listopad) – 1908 (15. červenec): pojišťovna Assicurazioni Generali (pražská filiálka italské pojišťovny), Václavské náměstí čp. 839/19 – práce mu nevyhovovala, neboť musel pracovat od 8.00 až do 19.00, 20.00 nebo někdy dokonce 20.30 hodiny.[44]
práce – 1908 (30. srpna) – 1922 (1. července): Dělnická úrazová pojišťovna pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen), ulice Na Poříčí čp. 1075/7. Vtéto firmě pracoval 14 let. Udělal rychlou kariéru, zpomocného úředníka se během 5 let vypracoval na vicesekretáře firmy. Vroce 1922 byl ze zdravotních důvodů předčasně penzionován. Úřadoval od 8.00 do 14.00 hodin, pracoval tedy pouze 6 hodin denně. Pak od 15.00 do 19.30 spal, následovala procházka a rodinná večeře. Na tu navazovalo psaní do dvou do tří vnoci. Ročně vydělával asi 6500 korun, pro srovnání tehdejší dělník vydělával kolem 1000 korun ročně. Za vydělané peníze kupoval válečné dluhopisy. Kafka měl ve svém zaměstnání na starosti významnou průmyslovou oblast severních Čech, kde byly především továrny na textil (Liberec, Jablonec nad Nisou, Chrastava, Frýdlant). Vsoučasnosti je vbudově hotel Mercure. Ve vstupní hale je busta na kovovém trojhranném podstavci.[45][46]
práce – 1910–1918: Bořivojova 918/27, Žižkov – zde ve dvoře domu Kafkův švagr, Karl Hermann, manžel Elli Kafkové, založil malou továrnu na azbest (Pražská továrna na azbest Hermann & Co). Na chodu se podílel i Franz Kafka, továrnu však nenáviděl. První světová válka narušila výrobu. Vroce 1918 byla firma vyjmuta zobchodního rejstříku.[47]
práce – 1910: tehdy hotel Geling (později hotel Praha, nyní polyfunkční dům), Jablonec nad Nisou, Komenského 6. Kafku vyslal do Jablonce jeho zaměstnavatel, aby vtomto hotelu na veřejném vystoupení tamním továrníkům vysvětlil zásady pojišťovnictví včetně plateb a kritérií krozdělení na kategorie podle bezpečnosti práce. Gustav Geling zakoupil pozemek vroce 1879, starší zástavbu nechal strhnout a na jejím místě postavil novorenesanční hotel srestaurací. Hotel byl později rozšířen (secesní přístavba) a vmeziválečném období byly interiéry upraveny vtehdy módním stylu art deco. Rodina vlastnila hotel do roku 1944. Vletech 1951–1990 patřil státnímu podniku Restaurace a jídelny. Vdubnu 1968 se zde vpořadu Krása bez závoje svlékla první striptérka vČeskoslovensku. Vroce 2011 byl hotel rekonstruován na polyfunkční dům.[48][49]
volný čas – 1911: Café Savoy, Vězeňská 859/9 – opakovaně zde navštěvoval představení jidiš divadla zLvova. Blíže se seznámil s principálem souboru Jicchakem Löwym. Pod vlivem této divadelní skupiny se začal učit hebrejsky. Vsoučasnosti (2015) je vpřízemí restaurace Katr.[50]
rodina – 1912 (říjen) – 1918 (červenec): palác Golz-Kinských, Staroměstské náměstíčp. 606/12 – otec provozoval svůj obchod vpřízemí vpravo, vprůchodu je bronzová pamětní deska (odhalená 6. dubna 2000) s dvojjazyčným česko-anglickým textem: Zde býval obchod se střižním a galanterním zbožím Hermanna Kafky, otce Franze Kafky. On this site stood the haberdashery shop of Hermann Kafka, the father of Franz Kafka. Dnes se tam nachází knihkupectví.[51]
9a/ 1913 (listopad) – 1914 a znovu 1918–1924 svýjimkami, kdy pobýval na léčení: Oppeltův dům, Staroměstské náměstí čp. 934/5 (dříve 6), horní patro. Na konci 2. světové války byl silně poškozen a zrestaurován byl vroce 1946, ovšem bez horního podlaží, takže Kafkův byt již neexistuje.[52] Svůj výhled popsal vdopise Gretě Blochové: „Přímo před mým oknem, ve 4. nebo 5. poschodí, mám velkou kopuli ruského kostela se dvěma věžemi a mezi kupolí a dalším činžovním domem jen výhled na malý trojúhelníkový výsek Petřína vdálce sjedním docela malým kostelem. Vlevo vidím radnici svěží vcelé její mohutnosti, jak se ostře tyčí a ubíhá vtakové perspektivě, jakou snad ještě nikdo správně neviděl.“[53]
10/ 1914 (srpen): Bílkova ul. čp. 868/10 – usestry Valli, která byla pryč. Zde začal psát román Proces.
11/ 1914 (září) – 1915 (únor): Polská ul. (tehdy Nerudova), Královské Vinohrady čp. 1532/48 – vbytě u sestry Elli, která ho na čas opustila. Zde napsal další kapitoly románu Proces.[54]
12/ 1915 (únor–březen): Bílkova ul. čp. 868/10 – stejná adresa, ale jiný byt než vsrpnu 1914.
13/ 1915 (březen) – 1917 (únor): – dům UZlaté štiky, Dlouhá ul. čp. 705/16 (dříve 18), 5. patro.[55][56] Odsud chodil psát do Zlaté uličky (adresa č. 14).
pobyt mimo Prahu – 1916 (3.–23. červenec): hotel Balmoral-Osborne, Hlavní třída 390/14a a 389/14, Mariánské Lázně – od 3. do 13. července společný pobyt sFelice Bauerovou, po jejím odjezdu ještě deset dnů zůstal vlázních sám. Měl pokoj vedle Felice, mezi jejich pokoji byly dveře, ke kterým měli oba klíč. Během pobytu si vyjeli na výlet do Teplé (8.7.) a do Františkových Lázních (13.7.). Vsoučasnosti budovu využívá Univerzita Karlova. (VMariánských Lázních byl už vkvětnu 1916 na služební cestě).[57]
14/ 1916 (listopad) – 1917 (březen): Zlatá ulička čp. 22 na Pražském hradě, dům pronajat jeho sestře Ottle, chodil sem psát, na noc se vracel do svého bytu vDlouhé ulici. Napsal zde většinu povídek sbírky Venkovský lékař. Na fasádě modrého domku je pamětní deska ve formě úzkého kovového pásu s textem Zde žil Franz Kafka.[28][58][59] Vdomku, ve kterém se vsoučasnosti prodávají knihy a pohlednice, býval malý obývací pokoj, jehož okno vede do Jeleního příkopu, dále malá hala a průchod do podkroví a sklepa. VDopisech Felici napsal: „Jednou vlétě jsem šel s Ottlou hledat byt, na možnost skutečného klidu jsem už nevěřil, přece však jsem šel hledat. Prohlédli jsme si něco na Malé Straně... Nic, nenašli jsme nic, co by se hodilo. Zlegrace jsme se zeptali vté malé uličce. Ano, jeden domek bude vlistopadu kpronajmutí. Ottla, která rovněž, ale na svůj způsob, hledá klid, se zamilovala do myšlenky, že si dům pronajme. Já, se svojí vrozenou slabostí, jsem ji zrazoval. Že bych tam mohl být i já, na to jsem ani nepomyslel. Tak malý, tak špinavý, tak neobyvatelný, se všemi možnými nedostatky. Ona však na tom trvala, když byl domek velkou rodinou, která vněm bydlela, vyklizen, dala ho vymalovat, koupila pár kousků rákosového nábytku... chovala to a chová před ostatní rodinou jako tajemství... Tady mi to úplně vyhovuje. Po všech stránkách: krásná cesta, která vede sem nahoru, zdejší ticho, od souseda mě odděluje pouze tenká stěna, ale soused je docela potichu; nosím si sem večeři a zůstávám zde až do půlnoci; poté je zde výhoda cesty domů: když se zastavím, když jdu zase dál, procházka mi zklidní mysl. A život zde: je to něco jedinečného mít vlastní domek, zamknout dveře před světem, nejen dveře pokoje nebo bytu, ale dveře domu, vyjít ze dveří domova do sněhu na tiché ulici. To vše za 20 korun měsíčně, zařízený mou sestrou vším potřebným, opečovávaný tak trochu, jak jen je třeba, malou květinářkou, vše je vpořádku a hezké.“
Pamětní deska opobytu Franze Kafky na Schönbornském paláci
15/ 1917 (březen–září): Schönbornský palác, Tržiště čp. 365/15 – pronajal si dvoupokojový byt pro sebe a pro svou snoubenku Felice. Vnoci z12. na 13. srpna 1917 zde utrpěl první vážné plicní krvácení. 4. září mu byla diagnostikována plicní tuberkulóza. Dnes je vbudově ambasáda Spojených států amerických. Na fasádě je pamětní deska sdvojjazyčným textem Vtomto domě žil a tvořil vroce 1917 spisovatel Franz Kafka. The writer, Franz Kafka lived and worked in this building in 1917. American Embassy Prague.[60][61] Text doplňuje znak USA.[28]
pobyt mimo Prahu – 1917 (12. září) až 1918 (30. dubna) – obec Siřem uPodbořan usvé sestry
9b/ 1918–1924: opět Oppeltův dům – viz také 9a. V tomto domě zažil Kafka vyhlášení Československé republiky 28. října 1918. Moc ho ovšem nevnímal, bojoval totiž se smrtí. Už 14. října 1918 ulehl se španělskou chřipkou, která v jeho případě byla nebezpečnější, protože trpěl tuberkulózou. Horečky a následný zápal plic ovšem překonal.[62]
pobyt mimo Prahu – a/ 1918 (30. listopadu do Vánoc), b/ znovu 1919 (19. ledna do konce března), c/ potřetí týdenní pobyt začátkem listopadu 1919, d/ naposled 1923 (srpen–září): Stüdlův penzion, Želízy 76 – léčil se zde stuberkulózou. Celkem zde strávil 145 dní, tj. 5 měsíců. Během druhého pobytu vlednu 1919 se na slunné verandě penzionu seznámil sJulií Wohryzkovou, dcerou pražského obuvníka a správce vinohradské synagogy. Během třetího pobytu napsal mnohastránkový, nikdy nedoručený, naříkavě bilancující Dopis otci. Na čelní stěně budovy byla 16. listopadu 1999 odhalena pamětní deska, kterou vytvořil akademický sochař Dalibor Mandovec zŘíčan. Na ní najdeme Kafkovu tvář zasazenou do šesticípé Davidovy hvězdy a text Vtomto domě pobýval vletech 1918, 1919 a 1923 spisovatel Franz Kafka, vroce 1919 zde napsal slavný „Dopis otci“.[63][64]
pobyt mimo Prahu – duben až červen 1922: sanatorium Merano
pobyt mimo Prahu – 1922 (23. června – 18. září): Planá nad Lužnicí, Příčná čp. 145 u manželů Hniličkových. Nejmilejší sestra Ottla zde pronajala 2 pokoje pro sebe, svou rodinu (dcerku Věru a služebnou; ovíkendech přijížděl i manžel) a Franze vhorním patře soukromého domu. Franzovi přenechala větší světlejší pokoj. Planá po první světové válce patřila knejoblíbenějším a nejmódnějším letoviskům kvůli domnělým léčebným účinkům zdejší vody. Během svého tříměsíčního letního pobytu zde byl ze zdravotních důvodů penzionován (ke dni 1. července 1922). Psal zde román Zámek a právě tady se vsrpnu rozhodl, že ho nedokončí. Nenašel zde klidu, vadil mu hluk znádraží, znedaleké pily i křik dětí. Dokonce se zde nervově zhroutil. Potvrzuje to dopis Maxu Brodovi z29. června: „Bylo by tu hezky, kdyby byl klid, pár hodin sice je, ale zdaleka ne dost. Žádná chaloupka na komponování. Avšak Ottla ovšechno zázračně pečuje (posílá Ti pozdrav). Dnes například neblahý den, celý den tu drvoštěp štípe hospodyni dřevo. Co on naprosto nepochopitelně vydrží rukama a mozkem, nevydržím já ušima, ani sOhropaxem ne (není tak úplně špatný; když ho strčíš do ucha, slyšíš toho sice zrovna tolik jako předtím, ale časem přece jen docílíš lehkého ohlušení vhlavě a chabého pocitu ochrany, inu, není to mnoho). I rámus od dětí a podobně. Také jsem musel na několik dní změnit pokoj, ten pokoj, který jsem měl až dosud, byl velmi krásný, velký, světlý, se dvěma okny, sdalekým výhledem a svým dokonale chudým, leč nehotelovým zařízením měl cosi, čemu se říká ’svatá prostoto’. Vtakový hlučný den, a nastane mi jich teď několik, několik určitě a mnoho pravděpodobně, si připadám jako vykázaný ze světa, na krok jako jindy, nýbrž na sto tisíc kroků.“[65]
pobyt mimo Prahu – 1923 (léto): Lázně Müritz u Baltického moře, se sestrou Ottlou a jejími dětmi
pobyt mimo Prahu – 1923 (? – 15. listopadu): Berlín, Miquelstraße 8 – dům se nedochoval.[23]
pobyt mimo Prahu – 1923 (15. listopadu) – 1924 (1. února): Berlín-Steglitz, vila vGrunewaldstraße 13 – 2 pokoje vprvním patře, pamětní deska stextem Der österreichische Dichter Franz Kafka, geboren am 3. Juli 1883 in Prag, verstorben am 3. Juni 1924 in Wien/Klosterneuburg, wohnte in diesem Hause vom 15. November 1923 bis zum 1. Februar 1924. Die Republik Österreich.[23][66]
pobyt mimo Prahu – 1924 (1. února –?): Berlín, dnešní Zehlendorfer Busseallee 7–9.[23]
pobyt mimo Prahu – 1924 (duben): Sanatorium Wienerwald, Ortmann/Pernitz, Dolní Rakousy
pobyt mimo Prahu – 1924 (10. dubna –?): Všeobecná nemocnice (Allgemeines Krankenhaus) Vídeň, Laryngologická klinika Dr. Markuse Hajka. Vícelůžkový pokoj. Voblečení vážil méně než 50 kg.
Sanatorium v Kierlingu
pobyt mimo Prahu – 1924 (duben – 3. června): Sanatorium Hoffmann, Hauptstraße 187, Kierling uKlosterneuburgu, Dolní Rakousy – zde zemřel na tuberkulózu 3. června.[67] Kafka trpěl silnými bolestmi hrtanu, téměř nemohl mluvit, dorozumíval se pomocí lístečků. Svého doktora Roberta Klopstocka požádal o vyšší dávku morfia slovy: „Zabijte mě, nebo jste vrah“.[68] Kafka se také obrátil na lékaře: „Neodcházejte prosím, doktore.“ Překvapený doktor, který právě stál ustolu, se kněmu otočil: „Ale já přece neodcházím.“ A na to Franz Kafka: „Ale já odcházím, doktore.“[69][70] Vbudově byla v roce 1983 u příležitosti 100. výročí narození spisovatele otevřena studijní a pamětní síň (Studien- und Gedenkraum) Franze Kafky. V roce 2014 byla u příležitosti 90. výročí Kafkova úmrtí výstava přeinstalována. Fotografie, dopisy a pohlednice (kopie) přibližují závěrečnou epizodu života umělce.[71]
pohřeb – 1924 (11. června v16 hodin): Nový židovský hřbitov, Žižkov – hrob (číslo 21 – 14 – 21) Franze Kafky a jeho rodičů. Pohřbu se zúčastnilo asi sto osob.[68] Náhrobek na privilegovaném místě v blízkosti hlavní brány má tvar šestibokého krystalu s daty pohřbených na čelní stěně, je dílem architekta Leopolda Ehrmanna, renovátora smíchovské synagogy. Naproti na zdi má pamětní desku nejlepší Kafkův přítel a propagátor jeho díla Max Brod, který je pohřben vIzraeli.[72][73] Na desce je text: Památce Dr. Maxe Broda, pražského rodáka, spisovatele a myslitele, průkopníka české literatury vzahraničí, přítele Franze Kafky a vykladatele jeho díla. Židovská náboženská obec.
Kafkovy sestry: Valli, Elli a OttlaDopis otci, faksimile rukopisu zroku 1918 vydaná roku 1994
Šest nejbližších členů rodiny zemřelo během holokaustu: všechny sestry, švagr Josef Pollak, neteř Hanne, synovec Felix.
Rozrod Hermanna a Julie Kafkových
A1. Hermann Kafka (1852–1931) ∞ 1882 Julie, rozená Löwy (1855–1934)
B1. FRANZ KAFKA (1883–1924)
B2. Georg Kafka (1885–1886)
B3. Heinrich Kafka (1887–1888)
B4. Gabrielle (1889–1941) ∞ Karl Hermann (1885–1939)
C1. Felix Hermann (1911–1940 tyfus)
C2. Gerti (1912–1972)
C3. Hanne (1920–1941)
B5. Valerie (1890–1942) ∞ Josef Pollak (1882–1942)
C1. Marianne (1913–2004)
C2. Lotte (1914–1931)
B6. Ottilie (1892–1943) ∞ 1920 Dr. Josef David (1891–1962), rozvedeni
C1. Věra (1921–2015) 1.∞ Karel Projsa (1912–1972), 2.∞ Erik Adolf Saudek (1904–1963, utopil se) – 5 dětí zdruhého manželství
D1. Vladimír
D2. Vojtěch (znovu přeložil Kafkův Dopis otci)
D3. Anna
D4. Josef († 5letý na leukemii)
D5. František
C2. MUDr. Helena (1923–2005) ∞ MUDr. Zdeněk Kostrouch
D1. MUDr. Zdeněk Kostrouch
D2. MUDr. Tomáš Kostrouch
První vydání novely Vkárném táboře zroku 1919První vydání románu Proces zroku 1925První vydání románu Zámek zroku 1926První vydání románu Amerika zroku 1927
Za nejdůležitější Kafkovy práce jsou všeobecně považovány romány Proces, Nezvěstný (též zvaný Amerika), Zámek a novela Proměna.
Stěžejní část Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. Proslulým autorem se Kafka stal až po své smrti, zejména po druhé světové válce, adnes patří ke klasikům literatury 20.století. Je považován za jednoho znejvětších inovátorů románového vyprávění. Důležitými motivy jeho tvorby jsou pocity vyřazenosti a izolace. Vkontrastu stím je často humorné a ironické líčení děje. Dalším podstatným rysem jeho tvorby jsou hrdinové, kteří se stávají předmětem ponižování. Ukončení příběhů jsou zpravidla tragická a bezvýchodná.
Povídky vydané za života
Ein Damenbrevier, 1909 (česky Dámský breviář).
Gespräch mit dem Beter, 1909 (česky Rozhovor s modlilem), jde očást posmrtně zveřejněného Popisu jednoho zápasu.
Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909 (česky Rozhovor s opilcem).
Die Aeroplane in Brescia, 1909 (česky Aeroplány v Brescii).
Großer Lärm, 1912, (česky Velký hluk), poprvé vyšla in Herder-Blätter, roč. 1, č. 4/5, říjen 1912, S. 44
Betrachtung, 1913 (česky Rozjímání), sbírka krátkých próz.
Das Urteil, 1913 (česky Ortel), poprvé vyšla in Arkadia. Ein Jahrbuch für Dichtkunst, kvydání připravil Max Brod. Leipzig: Kurt Wolf Verlag, 1913, str. 53–65
Der Heizer, 1913 (česky Topič). První kapitola románového fragmentu Der Verschollene (česky Amerika nebo Nezvěstný).
Die Verwandlung, 1915 (česky Proměna), poprvé vyšla in Die Weissen Blätter, roč. 2, č. 10, říjen 1915, S. 1177–1230.
Vor dem Gesetz, (1915) (česky Před zákonem), součást pozdějšího románu Proces.
Ein Bericht für eine Akademie 1917 (česky Zpráva pro jistou Akademii).
Ein Brudermord, 1917, (česky Bratrovražda), vydána též vlehce odlišné podobě pod názvem Der Mord (1917), pod názvem Ein Brudermord poprvé vyšla in Marsyas, Semesterband 1, I, č. 1, červenec/srpen 1917, S. 82–83
Der Kübelreiter, 1917 (česky Jezdec na uhláku).
Ein Landarzt, 1918 (česky Venkovský lékař).
In der Strafkolonie, 1919 (česky Vkárném táboře).
Ein Landarzt, 1920 (česky Venkovský lékař), sbírka čtrnácti krátkých próz.
Ein Hungerkünstler, 1922 (česky Umělec vhladovění).
Díla vydaná posmrtně
Beschreibung eines Kampfes, 1904–1905 (česky Popis jednoho zápasu).
Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 1907–1908 (česky Svatební přípravy na venkově).
Der Dorfschullehrer, 1914–1915, Brodův titul Der Riesenmaulwurf, (česky Vesnický učitel nebo Obří krtek).
Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915 (česky jako Blumfeld, starší mládenec).
Die Brücke, 1916–1917 (česky jako Most).
Der Gruftwächter, 1916–1917 (česky jako Strážce hrobky).
Der Jäger Gracchus, 1917 (česky Myslivec Gracchus). Titul vydán Brodem.
Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917 (česky Na stavbě čínské zdi).
Eine alltägliche Verwirrung (česky Všední zmatek), 1917, titul vydán Brodem.
Brief an den Vater, rukopis 1918 (česky Dopis otci).
Kleine Fabel, 1920 (česky Malá bajka). Titul vydán Brodem.
Der Geier, 1920 (česky Sup).
Forschungen eines Hundes, 1922 (česky Výzkumy jednoho psa).
Der Bau, 1923–1924 (česky Doupě). Titul vydán Brodem roku 1931
Der Prozeß, rukopis zlet 1914–1915; vydáno 1925 (česky Proces) – hlavní postava Josef K. je vden svých 30.narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se K. brání a snaží se zjistit příčinu svého zatčení, ale postupem času začíná věřit ve svou vinu.
Das Schloß, rukopis zroku 1922; vydáno 1926. Románový fragment (česky Zámek).
Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný). Je to příběh mladíka cestujícího do Ameriky na lodi, postupně vAmerice bydlící usvého přítele. Jako další Kafkova díla, i tady je epická část velmi nevýrazná, spíše slouží pro vykřičení pocitu nevinně odsouzeného, bezvýchodně bloudícího. Vtomto stavu se ovšem Kafka nevyhýbá třeba i úsměvným momentům, které nás zpatologického pocitu vytrhávají a dávají nám se sním vlastně smířit. Nedokončenost tohoto díla není na škodu, jelikož vedle myšlenky odsouzení je jakékoli přirozené vyústění zbytečné.
Osobní pozůstalost
Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní. Lze zní usuzovat, že Kafkovi nechyběl smysl pro vtip a lehkou ironii.
Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.
Dopisy Mileně
uspoř., úvodní stať a pozn. naps. František Kautman; zněmčiny přel. Hana Žantovská; výňatky zdopisů M. Jesenské M. Brodovi přel. Josef Čermák, 1. vyd., Praha: Academia, 1968
Dopisy Felici
zněmčiny přel. Viola Fischerová; doslovem opatřil Erich Heller, 1. vyd., Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1999, 966 stran
Kromě toho se zachoval též Kafkův soukromý deník zlet 1902 až 1924.
Včervnu 2015 došlo vIzraeli kprecedentnímu rozhodnutí, které se týkalo Kafkovy pozůstalosti. Nejvyšší izraelský soud totiž došel kzávěru, že dědička Eva Hoffeová, které její matka – sekretářka Maxe Broda – odkázala kufr Kafkových písemností, jejž Max Brod odvezl vroce 1939 zEvropy do Palestiny, je povinna veškerý materiál odevzdat izraelské národní knihovně. Eva Hoffeová Kafkovu pozůstalost vroce 2007 zdědila spolu se svou – již zesnulou – sestrou a odmítla ji poskytnout literárním vědcům. Ztohoto zdroje Esther Hoffeová koncem osmdesátých let za milión liber prodala německé národní knihovně celý původní rukopis románu Proces. Písemnosti od Evy Hoffeové jsou uloženy vsejfech jedné nejmenované izraelské banky a podle literárních vědců obsahují i doposud nezveřejněné dopisy či povídkové náčrty asnejvětší pravděpodobností i řadu Kafkových kreseb. Max Brod totiž přiznal, že zpísemností, které se mu podařilo zachránit, zveřejnil pouze převážnou část, ale nikoli všechno. Proti rozhodnutí soudu již neexistuje odvolání.[74]
Po Franzi Kafkovi bylo vroce 2015 pojmenováno několik vlaků vyšší kvality EuroCity dopravce České dráhy jezdící vtrase: Praha–Domažlice–Regensburg–Mnichov.
Hledání smyslu lidské existence, a především existencialismus přivedly na podobnou cestu i další spisovatele. Mezi české následovníky či pokračovatele Franze Kafky jsou vrůzných etapách své tvůrčí činnosti řazeni například: Ludvík Vaculík, Bohumil Hrabal, Karel Pecka, Jan Kameníček, Libuše Moníková a další tvůrci.[75] Odkazy na Kafkovy knihy se objevují vdílech světové literatury.
La metamorfosis (1962), venezuelské drama, režie Ángel Hurtado.[78]
In der Strafkolonie (1963, V kárném táboře), německý televizní film, režie Willi Schmidt.
De grafbewaker (1965, Strážce hrobky), belgický film, režie Harry Kümel.
Amerika (1966), epizoda z britského televizního seriálu Theatre 625, režie James Ferman.
Le fratricide (1967, Bratrovražda), francouzský krátký film, režie Charles Belmont.
La metamorfosis (1968, Proměna), epizoda ze španělského televizního seriálu Hora once, režie Josefina Molina.
Das Schloß (1968, Zámek), německý film, režie Rudolf Noelte, v epizodní roli Iva Janžurová.
Oikeusjuttu (1969, Proces), finský televizní film, režie Seppo Wallin.
Amerika oder der Verschollene (1969, Amerika aneb Nezvěstný), německý televizní film, režie Zbyněk Brynych.
Tuomio (1970, Ortel), finský televizní film, režie Oiva Lohtander.
The Great Wall of China (1970, Při stavbě čínské zdi), britský film, režie Joel Tuber.
La colonia penal (1970, V kárném táboře), chilský film, režie Raúl Ruiz.[79]
El castillo (1975, Zámek), epizoda ze španělského televizního seriálu El teatro, režie Juan Guerrero Zamora.
Die Verwandlung (1975, Proměna), německý televizní film, režie Jan Němec.
Un informe para una academia (1975, Zpráva pro jistou Akademii), španělský televizní film, režie Carles Mira.
Förvandlingen (1976, Proměna), švédský film, režie Ivo Dvořák.
Redogörelse framlagd för en akademi (1976, Zpráva pro jistou akademii), švédský televizní film, režie Börje Ahlstedt.
Bratrovražda (1977), český krátký film, režie Miroslav Janek.
Il processo (1978, Proces), italský televizní film, režie Luigi Di Gianni.
The Metamorphosis of Mr. Samsa (1978, Proměna), americko-kanadský krátký animovaný film, režie Caroline Leaf.
Ante la ley (1980, Před zákonem), mexický krátký film, režie Jorge Pérez Grovas.
Proces (1980), polské drama, režie Agnieszka Holland a Laco Adamik.[80]
Fraticidio (1981, Bratrovražda), mexický krátký film, režie Rosa Delia Caudillo.
Ein Brudermord (1981, Bratrovražda), britský krátký animovaný film, režie Quay Brothers (Stephen Quay a Timothy Quay).
Levél apámhoz (1982, Dopis otci), maďarský televizní film, režie István Szabó.
A Hunger Artist (1982, Umělec v hladovění), americký film, režie John Strysik.
Die Vorüberlaufenden (1983, Ti, kdo běží kolem), švýcarský krátký film, režie Christian Iseli.
La métamorphose (1983, Proměna), francouzský televizní film, režie Jean-Daniel Verhaeghe.
Une villa aux environs de New York (1983), epizoda z francouzského televizního seriálu Télévision de chambre podle románu Amerika, režie Benoît Jacquot.
Klassenverhältnisse (1984), francouzsko-německý film podle románu Amerika, režie Danièle Huillet a Jean-Marie Straub.[81]
Le château (1984, Zámek), francouzský televizní film, režie Jean Kerchbron.
Linna (1986, Zámek), finský film, režie Jaakko Pakkasvirta.
Metamorphosis (1987, Proměna), britský televizní film, režie Jim Goddard.
El prontuario del señor K (1987), argentinský televizní film podle románu Proces, režie Oscar Barney Finn.
Informe per a una acadèmia (1989, Zpráva pro jistou Akademii), španělský televizní film (v katalánštině), režie Boris Ruiz.
Tsikhe-Simagre (1990), gruzínský film podle románu Zámek, režie Dato Janelidze.
Hiilisangolla ratsastaja (1992, Jezdec na uhláku), finský krátký animovaný film, režie Katariina Lillqvist.
Певица Жозефина и мышиный народ (1994, Zpěvačka Josefína aneb Myší národ), ukrajinský film, režie Sergej Maslobojčikov.
Inkarnace (1994), český televizní film, režie Pavel Bárta, děj filmu sleduje hlavního hrdinu, který se během četby knihy Proces identifikuje s postavou Josefa K.
The Hunger Artist (1995, Umělec v hladovění), britský krátký film, režie Bernard Rudden.
Am Ende des Ganges (1999), německý krátký film podle románu Proces, režie Michael Muschner.
Lo strano caso del signor Kappa (2001, Podivný případ pana Kappa), italský film podle románu Proces, režie Fabrizio Lori.
Ein Brudermord (2002, Bratrovražda), německý krátký film, režie Fritz Böhm.
K (2002), americký film, režie Shoja Azari, jde o tři Kafkovy zfilmované povídky (Manželský pár, V kárném táboře a Bratrovražda), ve kterých hrají stejní herci.[86]
Превращение (2002, Proměna), ruský film, režie Valerij Fokin.[87]
Menschenkörper (2004, Lidské tělo), německý krátký film podle povídky Venkovský lékař, režie Tobias Frühmorgen.
The Hunger Artist (2004, Umělec v hladovění), americký krátký film, režie Mike Testin.
Metamorfosis (2004, Proměna), španělský krátký film, režie Fran Estévez.
Most (2004), epizoda ze srbského televizního seriálu Smesne i druge price, režie Milivoje Miško Milojević.
In the Penal Colony (2006, V kárném táboře), kanadský krátký film, režie Sibel Guvenc.
Nu devant un fantôme (2006), francouzský krátký film podle dopisů Mileně a Dopisu otci, režie Sébastien Betbeder .
L'homme qui attendait (2006, Muž, který čekal), kanadský krátký animovaný film podle povídky Před zákonem, režie Theodore Ushev.
La metamorfosis (2007, Proměna), argentinský film, režie Claudio Posse.
Kafuka: Inaka isha (2007), japonský krátký animovaný film podle povídky Venkovský lékař, režie Koji Jamamura.[88]
A Metamorfose (2007, Proměna), portugalský krátký film, režie Frederico Beja.
Conversation with the Supplicant (2008), kanadský krátký film podle povídky Popis jednoho zápasu, režie Mark A. Lewis.
The Burrow (2009, Doupě), americký krátký film, režie Danielle Parsons.
Trapeze (2011), dánský krátký animovaný film podle povídky První hoře, režie Tore Bahnson.
Schakale und Araber (2011, Šakali a Arabové). švýcarský krátký film, režie Jean-Marie Straub.
Before the Law (2011, Před zákonem), americký krátký film, režie Pablo Torroella.
Metamorphosis (2012, Proměna), britský film, režie Chris Swanton.
A Common Confusion (2012, Všední zmatek), americký krátký film, režie Kenneth Anderson.
In the Penal Colony (2013, V kárném táboře), americký film, režie Forrest Rice.
Povídky, SNKLU, Praha 1964, přeložil Vladimír Kafka, znovu Odeon, Praha 1983 a 1990, obsahuje sbírky Rozjímání, Venkovský lékař, Umělec v hladovění a samostatné povídky Ortel, Proměna a V kárném táboře.
Proces, SNKLU, Praha 1965, přeložili Dagmar a Pavel Eisnerovi, znovu Argo, Praha 1992.
Popis jednoho zápasu, Odeon, Praha 1968, přeložil Vladimír Kafka, znovu 1991, obsahuje novely, črty a aforismy z pozůstalosti.
Aforismy, Československý spisovatel, Praha 1968, uspořádal a přeložil Rio Preisner, znovu Torst, Praha 1991 a 1998.
Nezvěstný, Melantrich, Praha 1990, přeložil Josef Čermák, znovu Labyrint, Praha 2003.
Dopisy rodičům z let 1922–1924, Odeon, Praha 1990, přeložil Josef Čermák.
Obří krtek, Bohuslav Trojan, Třebíč 1991, přeložil Vladimír Kafka, obsahuje povídky Popis jednoho zápasu, Vesnický učitelBlumfled, starší mládenecMost a Doupě.
Dopisy Felici, Akropolis, Praha 1991, vybrala a přeložila Ivana Vízdalová.
Proces, Argo, Praha 1992, přeložili Dagmar a Pavel Eisnerovi, znovu 1995.
Popis jednoho zápasu, Votobia, Olomouc 1996, přeložil Vladimír Kafka.
Proces, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1997, přeložil Josef Čermák, dílo Franze Kafky, svazek 5.
Deníky 1909–1912, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1997, přeložil Josef Čermák, znovu 1998, dílo Franze Kafky, svazek 7.
Deníky 1913–1923, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1997, přeložil Josef Čermák, dílo Franze Kafky, svazek 8.
Dopisy Felici, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1999, přeložila Viola Fischerová, dílo Franze Kafky, svazek 11.
Deníky z cest, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1999, přeložila Věra Koubová, dílo Franze Kafky, svazek 9.
Povídky I.– Proměna a jiné texty vydané za života, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1999, přeložil Vladimír Kafka, znovu 2006, dílo Franze Kafky, svazek 1.
Ortel, Vyšehrad, Praha 2001, přeložil Vladimír Kafka.
Dopisy Mileně, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2001, přeložila Věra Koubová, dílo Franze Kafky, svazek 12.
Proměna, Garamond, Praha 2002, přeložil Vladimír Kafka, znovu 2014, souběžný německý a český text.
Při stavbě čínské zdi, Český klub, Praha 2002, přeložil Miroslav Zůna, znovu 2007.
Proměna a jiné povídky, Levné knihy KMa, Praha 2002, přeložil Vladimír Kafka, znovu Československý spisovatel, Praha 2009 a Dobrovský, Praha 2014.
Povídky II. – Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2003, přeložil Jiří Stromšík, dílo Franze Kafky, svazek 2.
Povídky III – Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2003, přeložil Jiří Stromšík, dílo Franze Kafky, svazek 3.
Zámek, Levné knihy KMa, Praha 2004, přeložil Vladimír Kafka, znovu Československý spisovatel, Praha 2009 a Dobrovský, Praha 2014.
Nezvěstný (Amerika), Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2004, přeložila Věra Koubová, dílo Franze Kafky, svazek 4.
Dopisy rodině, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2005, přeložil Vojtěch Saudek, dílo Franze Kafky, svazek 10.
Proměna, Vyšehrad, Praha 2005, přeložil Vladimír Kafka, znovu Slovart, Praha 2007 a B4U, Brno 2007 a 2013.
Proces, Lidové noviny, Praha 2005, přeložil Josef Čermák, znovu Garamond, Praha 2016.
Popis jednoho zápasu, Aulos, Praha 2005, přeložil Vladimír Kafka, bibliofilie.
Dopisy přátelům a jiná korespondence , Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2007, přeložila Věra Koubová, dílo Franze Kafky, svazek 13.
Proces, Academia, Praha 2008, přeložil Pavel Eisner, znovu Dobrovský 2014.
Popis jednoho zápasu, Vyšehrad, Praha 2009, přeložil Vladimír Kafka,
Doupě, Argo, Praha 2009, přeložil Jiří Stromšík, souběžný německý a český text.
Dopisy Robertovi, Mladá fronta, Praha 2012, přeložil Josef Čermák
Leopardi v chrámu, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2013, vybral Josef Čermák, výbor textů z románů, deníků a dopisů od různých překladatelů.
Venkovský lékař, Vitalis, Praha 2014, přeložil Pavel Cink, drobné povídky.
Isabella – povídky a jiné texty, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2014, vybrala a sestavila Markéta Mališová, přeložili Vladimír Kafka, Marek Nekula a Jiří Stromšík.
Dopis otci, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2015, přeložil Vojtěch Saudek.
Pomník Franze Kafky – odhalen 4. prosince 2003: pomník mezi kostelem sv. Ducha se Španělskou synagogou – postava Franze Kafky sedícího na ramenou bezhlavé postavy. Bronzová plastika je vysoká 3,75 m, váží 700kg. Sochař Jaroslav Róna se inspiroval povídkou Popis jednoho zápasu („… A již jsem vyskočil – jedním švihem, jako by to nebylo poprvé – svému známému na ramena a údery pěstí do zad jsem ho přiměl klehkému klusu…“).[99] Postava je rozkročena, a tak symbolizuje dva světy. Jednou nohou stojí vbývalém Židovském městě a druhou na Starém Městě pražském, neboť právě tudy probíhá hranice. Vdlažbě je vyobrazen šváb, který nám připomíná povídku Proměna. Plastika je tak posazena na krovkách brouka, do kterého se proměnil hlavní hrdina Řehoř Samsa. Iniciátorem vybudování pomníku byla Společnost Franze Kafky. Umělecké dílo bylo odhaleno u příležitosti 120. výročí narození spisovatele. Možné výklady:
a/ Kafka sedí na ramenou svého druhého ega (zástupného Kafky)
b/ Prázdný oblek může také symbolizovat silného a necitlivého otce.
c/ Jiný výklad velkou postavu přirovnává k neuchopitelnému světu (případně osudu), který nás unáší, a my se mylně domníváme, že ho vedeme. Jeho spád snad můžeme ovlivnit psaním.[100]
Mechanická hlava Franze Kafky – odhalena 31. října 2014: mobilní umělecké dílo stříbrného lesku na piazzettě za obchodním a kancelářským komplexem Quadrio nedaleko stanice metra Národní třída vytvořil David Černý. Tato 39 tun (z toho 24 tun nerezového plechu) vážící busta je složena ze 42 pohybujících se vrstev. Všechna patra sochy se mohou otáčet nezávisle na sobě. Celkem je 11 metrů (přesně 10,6 m) vysoká. Další technické údaje: 21 motorových modulů, 2 staticko-dynamické posudky, 1km kabelů. Investor za ni zaplatil 30 miliónů korun.
Franz Kafka Museum – Muzeum Franze Kafky, Cihelná 2b.
The 100 Most Influential Writers of All Time. Příprava vydání J. E. Luebering. [s.l.]: The Rosen Publishing Group, 2009. ISBN9781615300969. Kapitola Franz Kafka.
BURT, Daniel S. The Literature 100: A Ranking of the Most Influential Novelists, Playwrights, and Poets of All Time. [s.l.]: Facts On File, 2009. 541s. ISBN9780816062676. Kapitola Franz Kafka. (anglicky)
Citát v německém originále: Prag lässt nicht los. Uns beide nicht. Dieses Mütterchen hat Krallen. Da muss man sich fügen oder -. An zwei Seiten müssten wir es anzünden, am Vyšehrad und am Hradschin, dann wäre es möglich, dass wir loskommen.
KRAPP, Peter; TIEDMANN, Rolf. Kafka Studies, the Culture Industry, and the Concept of Shame: Improper Remarks between Moral Philosophy and Philisophy of History. Cultural Critique. 2005, čís. 60, s. 245–258. Dostupné online [cit. 2023-10-12]. ISSN0882-4371.
ČERMÁK, Josef. Česká kultura a Franz Kafka: (Recepce Kafkova díla v Čechách v letech 1920-1948). Česká literatura. 1968, roč. 16, čís. 4, s. 463–473. Dostupné online [cit. 2023-10-14]. ISSN0009-0468.
DOLEŽAL, Miloš. Tady nikdo není, jen já: Židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů. 1. vyd. Praha: Revolver Revue, 2023. 311s. ISBN978-80-7622-027-0. S.19–20.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.18–19.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.16–17.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.20–21.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.40–41.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.26–27.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.42–43.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.40–41.
TRDLA, Martin. Byl tu Franz Kafka i první striptýz vrepublice. Teď bývalý hotel draží [online]. iDNES.cz, 2014-6-25 [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.58–59.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.102–103.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.108–109.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.110–111.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.116–117.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.118–119.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.120–121.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.132–133.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.146–147.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.152–153.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6. S.156–157.
Slovo autora pomníku Franze Kafky, Jaroslava Róny [online]. Společnost Franze Kafky [cit. 2017-01-03]. Dostupné online.
Literatura
Slovníková a encyklopedická hesla
COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407s. Dostupné online. ISBN978-0415260305. (anglicky)
Biografie a biografická díla včeštině
ADLER, Jeremy. Kafka a Praha. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1991.
BROD, Max. Franz Kafka: životopis. Praha: Odeon, 1966.
BROD, Max. Franz Kafka: životopis. 2., upr. vyd. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2000. 228s.
GRÖNZINGER, Karl Erich. Kafka a kabala. Praha: Rynka, 1998.
JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách sFranzem Kafkou. Slavná i neznámá místa vČechách a Evropě. Praha: Academia, 2009. 174s. ISBN978-80-200-1708-6.
KÁLLAY, Karol. Franz Kafka a Praha. Praha: Slovart, 1996.
NEJDLOVÁ, Romana. Amšel: syn Hermanna Kafky. Příprava vydání Jan Šulc. Praha: Galén, c2013 566s. ISBN978-80-7262-941-1.
ROBERT, Marthe. Sám jako Franz Kafka. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2001.
ROHAN, Bedřich. Kafka bydlel za rohem: vzpomínky na Prahu dvacátých a třicátých let. Praha: Brána, 1997.
SALFELLNER, Harald. Franz Kafka a Praha. Literární průvodce. Praha: Vitalis, 2014.
STACH, Reiner. Kafka: Rané roky. Překlad Vratislav Slezák. Praha: Argo, 2016. S.608.
STACH, Reiner. Kafka: Roky rozhodování. Překlad Vratislav Slezák. Praha: Argo, 2017. S.707.
WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Praha: Mladá fronta, 1967.
Biografie vněmčině
STACH, Reiner. Kafka. Die Jahre der Entscheidungen. Frankfurt am Main: S. Fischer, 2002. 673s.
STACH, Reiner. Kafka. Die Jahre der Erkenntnis. Frankfurt am Main: S. Fischer, 2008. 729s. Dostupné online.
STACH, Reiner. Kafka. Die frühen Jahre. Frankfurt am Main: S. Fischer, 2014. 608s.
WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Bilder aus seinem Leben. Berlin: Wagenbach, 2008. 253s.
WAGNEROVÁ, Alena. Im Hauptquartier des Lärms. Die Familie Kafka aus Prag. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 2001.
Další díla ke Kafkově životě a díle včeštině
BARBERA, Sandro. Kafkův zámek (Cesty jednoho obrazu). Souvislosti 2/2014, s. 4–15.
BIEMEL, Walter. Stavba a otázka legitimity: K existenciální dimenzi Kafkovy povídky Doupě. Slovo a smysl. 2010, roč. VII, čís. 14, s. 228–232. Dostupné online.
BROD, Max. Život plný bojů: autobiografie. Praha: Mladá fronta, 1966. 316s.
CANETTI, Elias. Druhý proces: Kafkovy dopisy Felici. Překlad Viola Fischerová. 2., vtomto překladu 1. vyd. Praha: Prostor, 2004. 179s. Doslov: Jiří Stromšík.
Pobytové přihlášky rodiny Kafkovy vPraze zwebu NAČR – svědčí očastém stěhování (8 míst pobytu během let 1883–1897); zapsáni jsou: Kafka Herrmann (*1852), Julie (roz. Löwý, *1856), děti Franz (*1883), Gabriele (*1889), Valerie (*1890) aOtilie (*1892).
poslech; 3. července 1883 Praha[3] – 3. června 1924 Kierling u Klosterneuburgu); židovským jménem Anšel (אנשיל)[4], byl pražský německy píšící židovský[1] spisovatel. Je považován za jednoho z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století, byl členem Pražského kruhu.[5][6] Napsal tři romány – Amerika, Proces a Zámek – a řadu povídek a novel (například Proměna). Podle něj vzniklo přídavné jméno kafkovský, jež existuje také v mnoha dalších světových jazycích a popisuje situace typické pro Kafkovy romány.
.jpg)
.jpg)
