Františkovy Lázně

město v okrese Cheb v Karlovarském kraji From Wikipedia, the free encyclopedia

Františkovy Lázněmap
Remove ads

Františkovy Lázně (německy Franzensbad) jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji, 5 km severně od Chebu. Žije zde přibližně 5 800[1] obyvatel. Od roku 2021 je město na seznamu Světového dědictví UNESCO spolu s Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Stručná fakta Lokalita, Status ...
Remove ads
Stručná fakta Slavná lázeňská města Evropy, Smluvní stát ...
Remove ads

Historie lázní

Thumb
Dr. Bernhard Adler, zakladatel lázeňského provozu
Thumb
Kasino ve Františkových Lázních

Léčivé účinky zdejších pramenů jsou známy od 15. století. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, nýbrž byla prodávána i po celém Německu. V roce 1700 prodej františkolázeňské vody v Německu převýšil objem vody pocházející ze všech německých lázní. Město bylo založeno v roce 1793 císařem Františkem I. Po Františkovi I. nese město svoje jméno. Za zakladatele lázeňského provozu jako prvních slatinných lázní na světě je považován lékař Bernhard Adler (1753–1810), rodák z Chebu.

Ochrana zdrojů minerálních vod a celé zřídelní struktury prošla postupným vývojem. V roce 1866 bylo výnosem č. 1086 stanoveno ochranné pásmo s poloměrem 1500 m a středem na zdroji Solný.

Horní hejtmanství v Praze provedlo výnosem č. 374 ze 4. března 1882 změnu – stanovilo kruhové ochranné pásmo s rozlišením na vnitřní a vnější. První dlouhodobě platné a uznávané ochranné obvody byly však stanoveny až výnosem Báňského hejtmanství z 1. října 1883 pod č. 2387. Výnos vymezil užší a širší obvod ochrany františkolázeňských pramenů proti hornické činnosti. V užším pásmu byla zakázána veškerá hornická činnost, zatímco v širším ochranném obvodu hornická činnost omezena nebyla v terciéru, avšak byly zakázány všechny práce v krystaliniku pod úrovní výtokové roury pramene František (434,4 m n. m.)

Tyto ochranné obvody platily až do roku 1959, kdy byla výměrem československého ministerstva zdravotnictví LZ/3-2884-15.9 stanovena prozatímní ochranná pásma pro Františkovy Lázně. Stalo se tak na základě nových poznatků z komplexního výzkumu Chebské pánve, ale zejména v reakci na negativní vliv erupce na vrtu H11. Tak byl zpřesněn průběh hranic užšího ochranného pásma podle rozsahu zřídelní struktury a značně rozšířeno vnější ochranné pásmo. Stalo se tak zejména z důvodu ochrany infiltračního povodí a území nebezpečného pro nepřímé ovlivnění režimu pramenů.

Návrh nových ochranných pásem předložený v roce 1962 nebyl přijat pro zásadní nesouhlas ministerstva paliv, neboť stanovil zákaz těžby hnědého uhlí. V roce 1975 byla prozatímní pásma rozšířena výnosem MZ ČSR č. 40/1975 částka 16–17/1975 Sb. Druhý návrh definitivních pásem, předložený v roce 1978 opět nebyl přijat. Tentokráte pro zásadní nesouhlas ministerstva zdravotnictví, neboť naopak těžební činnost povoloval.

Definitivní ochranná pásma byla stanovena až po sametové revoluci nařízením vlády 152/1992 Sb.,[4] a to na základě dalšího komplexního průzkumu a zhodnocení (Pazdera, 1978, Herzog 1985). Pásma respektují zákaz těžby hnědého uhlí v rozsahu všech tří stupňů ochrany.

Remove ads

Obyvatelstvo

Další informace Rok, Počet obyvatel ...
Další informace Rok, Počet obyvatel ...
Remove ads

Geografie a podnebí

Františkovy Lázně leží v západních Čechách, 5 km severně od města Chebu. Sousedními obcemi sídla jsou Poustka, Vojtanov, Třebeň, Skalná, Cheb a Libá. Územím města protéká Slatinný potok. Oblast je bohatá na rybníky. Největší z nich je Amerika. Jeho západní část s ostrovem je chráněna jako přírodní rezervace a je významným hnízdištěm a migrační zastávkou vodního ptactva. Východní část rybníka slouží k rekreaci.[6] V jižní části města leží přírodní rezervace Komorní hůrka.

Místní části

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 k městu patřila i Mýtinka, od 1. ledna 1976 do 31. prosince 1991 Ostroh, od 1. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 Zelený Háj a od 1. ledna 1979 do 23. listopadu 1990 také Doubí, Dvorek, Horní Ves, Chocovice, Lesina, Lesinka, Nový Drahov, Povodí a Vokov.[7]

Podnebí

Další informace Období, leden ...

Prameny

Podrobnější informace naleznete v článku Prameny ve Františkových Lázních.
Thumb
Františkův pramen
Thumb
Glauberovy prameny
Thumb
Soška chlapce zvaná František
Thumb
Letecký pohled na Františkovy Lázně z 30. let 20. století

Aktivně se využívá 23 pramenů vody typu Na2SO4, které jsou zachyceny mělkými jímkami a vrty, jež produkují přibližně 700 až 1 000 l/m. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 8 až 13 °C o mineralizaci 1–20 g/l, obsah CO2 je v mezi 1,1 až 2,8 g/l.

Historikové kladou počátky využití pramenů až do pravěku, o čemž svědčí paleontologický nález osídlení, učiněný u zdroje Palliardi v roce 1960.

První konkrétní zmínkou o minerální vodě je kupní smlouva z roku 1406, konkrétnější údaje pochází až z roku 1502 (Engelharth) a 1542 (Brusch). První podrobnější popisy se týkají vývěrů minerální vody v oblasti dnešního Františkova pramene (zejména Macasius 1613), další pak Plynového pramene. První léčebné budovy byly postaveny u pramene již roku 1694 a zmínka o první stáčírně pochází dokonce z roku 1661.

Je zřejmé, že intenzivnější využívání minerálních vod je historicky poměrně staré. Z 18. a 19. století jsou známé zejména práce Adlera (1782), Reusse (1794), Hoffera (1799), von Osanna (1822), Palliardiho (1830) nebo Lautnera (1841). Lázně se začínají rozvíjet podle předem připravených plánů.

Od konce 18. století význam lázeňství rychle rostl a jeho atraktivita na sebe vázala velkou návštěvnost. Vzhledem k investicím do zřídelní základny byly v poměrně rychlém sledu nalezeny a podchyceny prameny minerálních vod v mělkých studních cca 3–4 metry pod terénem.

Seznam pramenů (řazeno abecedně):

Bosse (1887), Cartellieri (1860), František (1793), Herkules (1878), Loimann(1807), Luční (1823), Luisa (1807), Natálie (1878), Nový (1849), Palliardi (1870), Plynový pramen Marie (1791), Solný (1819), Studený (zvaný též Vedlejší, 1813), Štěpánka (1878), Wiedermann (1907), Západní prameny (1902), Železnatý (1863) a Žofie (1878?). Jímací zařízení byla postupně zdokonalována a rekonstruována nejčastěji do podoby vyzdívaných jímacích zvonů. Některé z vyjmenovaných pramenů již zanikly.

Významným předělem byl rok 1822, kdy stáčírnu minerálních vod ve Františkových Lázních získal do nájmu Josef August Hecht. Díky technickým inovacím (hermetické plnění lahví bez přístupu vzduchu) dokázal zvýšit export minerální vody a ekonomicky oživit lázně.[8]

Hlubší zachycení minerálních vod není zcela jasně zmapováno, zejména ve svých počátcích. První údaje o záchytu minerálních vod ve spodním souvrství se týkají tzv. „Vrtu v Císařských Lázních“, který byl vyhlouben v roce 1889. Dochované údaje však pocházejí až z let 1919 (Neudert, příp. Knett) a 1922 (Päckert). Jednalo o vrt hluboký 34,5 m, který se nacházel ve dvoře Císařských Lázní (dnes Lázně II) – kabině 11, které zásoboval přetokem cca 600 l/min.

Vysoká návštěvnost, vrcholící v roce 1912 (65 000 osob za sezónu), nároky na zásobování v letech 1917–1918 vybudovaného nového velkého lázeňského domu Harwey, stejně jako snaha o zatraktivnění a zabezpečení rozsáhlejší zřídelní základny, vedly koncem první dekády k průzkumným pracím, které měly objevit nové zdroje minerálních vod. Finančně, časově i technicky náročná akce vrtného průzkumu byla hrazena z prostředků obecních, okresních a státních. K realizaci byla vybrána firma Rumpel GmbH ze Šanova u Teplic. Průzkum firmy Rumpel 1919–1936 byl zdokumentován velmi precizně a systematicky. Postupně bylo během 20 let vyhloubeno minimálně 23 vrtů, z nichž sedm bylo uvedeno do trvalého provozu (Glauber I, Glauber II, Glauber III, Glauber IV, Adler, Kostelní, XIVd).

Po druhé světové válce došlo k pokusu zachytit mělké zdroje vrty, avšak žádný nebyl úspěšný a staré mělké záchyty byly zrekonstruovány. Jedinými novými zdroji se tak staly vrty H12N Sluneční (1962) a BJ2 Stanislav (1983). Další rozvoj zřídelní základy nastal až po pádu socialistického zřízení, kdy byly vyhloubeny a zprovozněny vrty E1 Erika, LII Císařský, HJ2 ČKD, A1 Nový Kostelní.

Mělké jímky odebírají vodu ze svrchního jílovito-písčitého souvrství z báze slatiny tj. hloubky cca 3–4 m. Většina jímek nemá aktivní přetok a je čerpána. Vrty odebírají vodu ze spodního jílovito-písčitého souvrství, které je od svrchního souvrství odděleno vrstvou uhlí. Hloubka jímání je různá od cca 20 do 70 m. Jediný vrt Glauber IV jímá minerální vodu ze zvětralých podložních fylitů (92 m).

Minerální voda je využívána k pitným kúrám, ke koupelím a k přípravě slatinných zábalů. Využíván je i zřídelní plyn (oxid uhličitý). Do balneoprovozů jsou jímány vody ze zdrojů BJ2 Stanislav, A1 Nový Kostelní, Glauber III, LII Císařský, E1 Erika, HJ2 ČKD, Adler, XIVd, Palliardi, Cartellieri a Štěpánka.

Dle léčivých indikací má zdejší voda pozitivní účinek na choroby srdeční a oběhové soustavy.

Remove ads

Doprava

Město leží na železničních tratích Františkovy Lázně – Bad Brambach a Cheb – Hranice v Čechách na kterých leží stanice a zastávky Františkovy Lázně, Františkovy Lázně-Aquaforum a Žírovice-Seníky a silnicích první třídy I/21 a I/64. Město je napojeno na MHD, autobusy mezi Chebem a Františkovými Lázněmi ty jezdí každou půlhodinu, ve městě zastavují přímé spoje z Bohumína, Ostravy , Prahy a Plzně včetně vlaku SC.[9][10]

Remove ads

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Františkových Lázních.
Thumb
Synagoga ve Františkových Lázních, která byla po záboru pohraničí v roce 1938 nacisty vypálena
Thumb
Kostel Povýšení sv. Kříže

Pomníky

Thumb
Pamětní deska připomínající pobyt Ludwiga van Beethovena v roce 1812

Lázeňské hotely a balneoprovozy

  • Hotel Tři lilie z roku 1793,[12] známý pobytem J. W. Goetha
  • Spa Resort PAWLIK – AQUAFORUM****
  • Císařské lázně (součást Spa Resortu PAWLIK – AQUAFORUM****)
  • hotel Metropol***
  • hotel Dr. Adler***
  • hotel Luisa***
  • hotel Belvedere***
  • Dvorana Glauberových pramenů (1930)
  • Luisiny Lázně
  • Lázeňská klinika (součást Spa Resortu PAWLIK - AQUAFORUM****)
Remove ads

Společnost

Školství

  • Mateřská škola
  • Základní škola
  • Základní umělecká škola Járy Cimrmana

Kultura

Thumb
Divadlo Boženy Němcové

Sport

Festivaly

  • Festival Literární
  • Mezinárodního festivalu kresleného humoru

Osobnosti

Návštěvníci města

Františkovy Lázně a Beethoven

Hudební skladatel Ludwig van Beethoven pobýval ve Františkových Lázních od 8. srpna do 6. září 1812.[14] Jeho návštěva byla součástí letního pobytu v českých lázních, z nichž navštívil ještě Teplice a Karlovy Vary. Ubytoval se v domě U Dvou zlatých lvů, což je dnešní čp. 7 na Národní třídě. V době Beethovenova pobytu byl dům téměř nový: na klenáku nad vchodem do domu je letopočet 1802. Skladatelův pobyt připomíná nejen název kavárny umístěné v domě, ale i pamětní deska na průčelí a v současnosti nepřístupný Beethovenův obraz v průjezdu.

Do Františkových Lázní přijel Beethoven z Karlových Varů, kde uspořádal spolu s italským houslistou Giovannim Polledrem 6. srpna 1812 dobročinný koncert ve prospěch vyhořelého dolnorakouského města Baden. Z Beethovenova františkolázeňského pobytu se dochovalo několik dopisů. V literatuře se často edituje dopis, který ve Františkových Lázních napsal 9. srpna svým nakladatelům Breitkopfovi a Härtelovi.[15] Stěžuje si zde na studené, „listopadové“ počasí a únavu z léčebných procedur. Léčba ve zdejších lázních skladateli úlevu v jeho zdravotních potížích nepřinesla.

V domě U Dvou zlatých lvů bydlel Beethoven spolu s manželi Brentanovými. Podle části beethovenovské literatury byla Antonia Brentano, manželka frankfurtského bankéře Franze Brentana, onou nesmrtelnou milenkou, jejíž identita je stále neznámá.[16]

Remove ads

Partnerská města

Fotogalerie

Remove ads

Odkazy

Loading content...
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads