Válka Izraele s Hamásem
válečný konflikt mezi Izraelem a Palestinou z let 2023 až 2024 From Wikipedia, the free encyclopedia
Válka Izraele s Hamásem je ozbrojený konflikt mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými skupinami vedenými Hamásem, který probíhá v Pásmu Gazy a Izraeli. Jde o pátý rozsáhlejší ozbrojený konflikt v Pásmu Gazy od roku 2008. Současně je to největší vojenský konflikt v regionu od jomkipurské války v roce 1973, který navíc vedl k širší regionální krizi. Izrael v první den války zaznamenal nejvíce obětí během jednoho dne v ozbrojeném konfliktu ve své historii. Pro Palestince šlo o válku s nejvíce oběťmi za celou dobu vzájemného konfliktu.[19]
| Válka Izraele s Hamásem (2023–dosud) | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Izraelsko-palestinský konflikt | |||
 Mapa ukazující Pásmo Gazy (červeně), evakuované území (žlutě) a největší postup palestinských ozbrojenců (červená přerušovaná linie) | |||
| Trvání | 7. října 2023 – současnost | ||
| Místo | Pásmo Gazy, Palestina Izrael | ||
| Příčiny | Izraelsko-palestinský konflikt | ||
| Stav | Probíhá | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
_Gray.svg){kind=link}
Válka začala dne 7. října 2023, kdy Hamás a další ozbrojené skupiny provedly útok na Izrael, při kterém bylo zabito 1 195 lidí[20] (810 civilistů, včetně 36 dětí, a 380 příslušníků bezpečnostních sil) a dalších 251 lidí (civilisté i vojáci) bylo uneseno do Pásma Gazy jako rukojmí.[21][22][23] Podle představitelů Hamásu byl útok politicky motivovaný (mělo jít o odvetu za dřívější vojenské operace Izraele v Pásmu Gazy, okupaci Západního břehu Jordánu, blokádu Pásma Gazy, útoky izraelských osadníků na Palestince a protesty u jeruzalémské mešity al-Aksá).[24] Představitelé Izraele útok označili za nevyprovokovaný terorismus a vyhlášení války.[25][26] V následujících dnech izraelské bezpečnostní složky zlikvidovaly palestinské militanty na území Izraele a armáda zahájila intenzivní bombardování Pásma Gazy. Dne 27. října armáda spustila pozemní invazi do pásma, jejímiž deklarovanými cíli bylo zničení Hamásu a osvobození rukojmí.[27] Během války izraelská armáda provedla řadu vojenských operací (mezi nimi ofenzívu do města Rafah, bitvy u města Chán Júnis nebo obléhání měst na severu pásma). V listopadu 2023 bylo dojednáno dočasné příměří, během kterého došlo k propuštění 105 civilních rukojmí a 240 palestinských vězňů. V lednu 2025 bylo dojednáno další příměří.[28] V jeho průběhu došlo do března 2025 k propuštění 33 izraelských rukojmí a pěti thajských občanů výměnou za 1777 zadržených nebo vězněných Palestinců.[29]
Od začátku izraelské ofenzívy bylo hlášeno zabití 48 tisíc Palestinců[p. 5] (mezi oběťmi bylo podle Izraele zhruba 17 tisíc militantů, ale z většiny šlo o civilisty a z více než poloviny o ženy a děti).[30] Dalších 110 tisíc Palestinců bylo zraněno a 1,9 milionu obyvatel Gazy muselo opustit své domovy a uprchnout na jih území.[31][32] Jedním z důvodů vysokých civilních ztrát bylo operování Hamásu v hustě zalidněných oblastech. Podle analýz byla do konce ledna 2024 izraelskými nálety a armádou zničena nebo zásadně poškozena polovina budov v Pásmu Gazy.[33] Izrael v rámci své strategie uvalil na Pásmo Gazy dočasnou úplnou blokádu dodávek vody, elektrické energie[p. 6] a blokoval přísun humanitární pomoci ze svého území, a to včetně základních léků.[35][36][37] To vyvolalo mezinárodní kritiku. Již v listopadu 2023 Izrael pod mezinárodním tlakem začal částečně obnovovat dodávky energií a povolovat kontrolovaný vjezd konvojů s humanitární pomocí. Podle představitelů humanitárních organizací ale byl povolený počet konvojů nedostatečný a energetická infrastruktura již byla zásadně poškozena.[38][39] Nejpozději v březnu začaly OSN a různé země varovat před vážnou hrozbou hladomoru v Pásmu Gazy.[40] I díky práci humanitárních organizací a mezinárodnímu tlaku, ale zůstalo u reálné hrozby. Přesto bylo zaznamenáno velké množství případů podvýživy, a to také u dětí.[41] Válka vedla k rozsáhlé destrukci sídel, infrastruktury i zemědělské půdy v Pásmu Gazy.[42][43][44] Podle izraelské armády ve válce (po 7. říjnu) padlo zhruba 500 vojáků a bylo zabito dalších 100 civilistů. Zraněno mělo být přes 10 tisíc Izraelců.[15]
Válka vedla k rozsáhlým protestům v řadě zemí světa. Lidé demonstrovali za příměří, propuštění rukojmí, ale také proti postupu Izraele. Došlo k nárůstu projevů antisemitismu, antisionismu, antiarabismu a islamofobie. Někteří odborníci a organizace na ochranu lidských práv prohlásili, že Izrael a Hamás spáchaly různé válečné zločiny, a podle některých byly události v Pásmu Gazy genocidou, což je stále předmětem mezinárodního právního vyšetřování.[45][46] Dne 21. listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud rozhodl o vydání zatykačů k soudnímu líčení k obviněním z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na představitele Hamásu i Izraele. Zatykače byly vydány na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua (Likud), v té době čerstvě odvolaného ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud) a velitele ozbrojeného křídla Hamásu Muhammeda Dajfa, u něhož nebylo jasné, zda stále žije. Soud tím také v této fázi odmítl podané námitky Izraele a jeho spojeneckých zemí. Dva další představitelé Hamásu (Jahjá Sinvár a Ismáíl Haníja), kteří podle květnové žádosti vrchního žalobce měli také být povoláni před Mezinárodní trestní soud, byli v listopadu 2024 již mrtví.[47] Izrael tato obvinění opakovaně odmítal.[48][49]
Pojmenování
Palestinské militantní skupiny nazvaly svou operaci Povodeň Al-Aksá (arabsky عملية طوفان الاقصى),[50][51] zatímco Izraelské síly oznámily zahájení ofenzívy s názvem operace Železné meče (hebrejsky מבצע חרבות ברזל).[52] Některé tiskové agentury a pozorovatelé označili probíhající konflikt za třetí intifádu.[53][54][55]
Pozadí
Podrobnější informace naleznete v článku Izraelsko-palestinský konflikt.
Tato konkrétní válka je oficiálně první přímý konflikt na území Izraele od arabsko-izraelské války v roce 1948.[58][59] Poprvé od jomkipurské války v roce 1973 Izrael oficiálně vyhlásil válku.[60]
Islamistické hnutí Hamás bylo založeno během první intifády v roce 1987 imámem a aktivistou Ahmedem Jásinem coby hnutí odporu proti okupaci palestinských území Izraelem.[61] V roce 2005, po skončení druhé intifády, se Izrael rozhodl stáhnout z Pásma Gazy, které okupoval po vítězství v šestidenní válce v roce 1967. Hamás získal kontrolu nad Pásmem Gazy po volbách v roce 2006 a upevnil si ji po občanské válce s Fatahem v roce 2007.[62] Pásmo Gazy je od roku 2007 pod izraelskou a egyptskou blokádou, což vedlo organizaci Human Rights Watch k označení území jako „vězení pod širým nebem“.[63] Kromě toho je Pásmo Gazy odříznuto od zbytku světa a přístup ke zdrojům včetně potravin, vody a elektřiny je téměř zcela pod kontrolou Izraele.[64] Blokáda způsobila v pásmu značné ekonomické potíže[65] a Hamás ji uvedl jako jeden z důvodů své ofenzívy do Izraele.[66]
Mezi lety 2006 a 2023 Izrael podnikal do Pásma Gazy pravidelné vojenské operace, zatímco Hamás ostřeloval izraelské území. Mezi nejničivější ofenzívy Izraele lze řadit Operaci Lité olovo (2008), která si vyžádala smrt 1300 Palestinců a 13 izraelských vojáků,[67] a dále Operaci Ochranné ostří (2014), při které zemřelo přes 2000 Palestinců a 72 Izraelců.[68] V letech 2021 a 2022 probíhala série vzájemných ozbrojených úderů vedených izraelskou armádou na jedné straně a Hamásem a dalšími radikálními hnutími v Pásmu Gazy na straně druhé.
Podstatnou problematikou byla také otázka věznění Palestinců v izraelských věznicích. Od začátku okupace palestinských území v roce 1967 prošlo izraelským vězeňským systémem nejméně 750 000 Palestinců.[69] Zkušenost s uvězněním tedy byla obrovská. Před 7. říjnem 2023 bylo Izraelem drženo mezi 4500 a 5200 Palestinci, včetně 160 až 170 dětí.[70][71][72]
V roce 2023 se stupňovalo napětí mezi Palestinci a Izraelem. Před útokem bylo Izraelskými obrannými silami zabito nejméně 247 Palestinců, přičemž palestinskými militantními skupinami bylo zabito 32 Izraelců a dva cizinci.[73][74] V témže roce byla ustavena také pravicová vláda Benjamina Netanjahua, která zintenzivnila výstavbu izraelských osad na okupovaném Západním břehu Jordánu.[75][76] (Viz také izraelské operace Štít a šíp a operace Domov a zahrada.) V září došlo ke střetům u bariéry mezi Izraelem a Pásmem Gazou, které trvaly dva až tři týdny. Dne 29. září Katar, OSN a Egypt zprostředkovaly dohodu mezi Izraelem a představiteli Hamásu v Pásmu Gazy o znovuotevření uzavřených přechodů a deeskalaci napětí.[77][78][79]
Zároveň narůstaly konflikty mezi izraelskými osadníky a palestinským obyvatelstvem a narůstalo napětí kolem jeruzalémského posvátného místa, mešity al-Aksá.[60] Napětí rostlo zejména v dubnu, kdy muslimové slavili Ramadán a židé Pesach. Došlo například k incidentu, kdy se Palestinci zabarikádovali v mešitě al-Aksá, protože se šířila dezinformace, že stovky Izraelců, kteří během svátku navštěvují Chrámovou horu na území okupovaného východního Jeruzaléma, se chystají vniknout do mešity.[80] Konspirační teorie o židech usilujících o zničení mešity al-Aksá existuje mezi muslimy již desítky let.[81][chybí lepší zdroj] Další nepokoje se udály v květnu, kdy téměř tisíc Izraelců navštívilo na svátek Jom ha-acma'ut Chrámovou horu, otevřeně se modlili, zpívali národní hymnu a mávali izraelskými vlajkami, což je na Chrámové hoře, která je ve správě Jeruzalémského islámského vakfu, izraelským zákonem zakázáno.[82] Následně posvátné místo navštívil i krajně pravicový ministr Itamar Ben Gvir (Ocma jehudit), který veřejně pronesl, že izraelská vláda provádí „v tichosti postupné kroky“, které změní náboženský status quo ve prospěch židů. Sklidil za to mezinárodní odsouzení. Premiér Benjamin Netanjahu (Likud) změny popřel.[83] Poslední podobný incident se odehrál 2. října, kdy se během židovského svátku Sukot vypravilo na Chrámovou horu 1400 židů, a to mimo smluvené návštěvní dny. Někteří z nich se opět na místě modlili. Mluvčí Hamásu následně uvedl, „že tuto agresi Hamás nepřejde jako obvykle“.[84]
Představitelé Hamásu po útoku prohlásili, že šlo o odvetu za šestnáct let trvající blokádu Pásma Gazy, opakující se izraelské vojenské zátahy v obcích na Západním břehu Jordánu, vzrůstající násilí radikálních osadníků vůči Palestincům a rozmach nelegálních osad.[66] Velitel Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma Muhammad Dajf v nahrávce z prvního dne útoku uvedl, že útok byl reakcí na „znesvěcení mešity al-Aksá“ a na to, že Izrael toho roku zabil a zranil stovky Palestinců.[85] Vyzval Palestince a izraelské Araby, aby „vyhnali okupanty a zbourali zdi“.[85][86] Dodal také, že operace byla zahájena, aby „nepřítel pochopil, že doba jeho řádění bez odpovědnosti skončila“.[87] Vůdce Hamásu Ismáíl Haníja ve svém říjnovém projevu řekl, že cíle Hamásu zůstávají stejné: „Osvobodit naši zemi, naše svatá místa, naši mešitu Al-Aksá, naše vězně.“[88] Místopředseda Hamásu Sálih Arúrí po útoku prohlásil, že akce byla reakcí na údajné znesvěcení mešity al-Aksá a že rukojmí poslouží k osvobození palestinských vězňů, včetně odsouzených členů Hamásu. Dodal, že Hamás je připraven na jakékoliv dopady a že v nejlepším scénáři dojde k vojenské invazi Izraele do Pásma Gazy.[89]
.jpg)
Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu v televizním prohlášení z prvního dne útoku prohlásil: „Občané Izraele, jsme ve válce. Dnes ráno Hamás zahájil překvapivý vražedný útok proti Státu Izrael a jeho občanům“.[90] Dodal, že se Izrael zaměří „na všechny pozice Hamásu“ a že z Pásma Gazy udělá „pustý ostrov“.[66]
K útoku došlo během židovského svátku Simchat Tóra o šabatu[91] a den po 50. výročí zahájení jomkipurské války, která rovněž začala překvapivým útokem.[92]
Podle zprávy The New York Times, ve které se deník odkazoval na dokumenty předané izraelskou armádou, které měla najít v úkrytu Hamásu ve městě Chán Júnis, trvaly přípravy na útok ze strany Hamásu několik let. Hamás měl jednat také s Hizballáhem a Íránem a měl zájem o jejich zapojení do útoku. Kvůli jednání zpozdil útok o rok, když se původně měl uskutečnit na podzim roku 2022. Hamás se záměrně vyhýbal větším konfrontacím s Izraelem od roku 2021, aby maximalizoval okamžik překvapení při útoku. Při rozhodování o konečném datu útoku hrály roli také jmenování vlády Benjamina Netanjahua v prosinci 2022, připravované nasazení nových protiletadlových zbraní izraelskou armádou, pokroky v normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, intenzifikace izraelské okupace Západního břehu Jordánu a napětí kolem jeruzalémského posvátného místa, mešity al-Aksá.[93][94]
Hamás by úspěšný v utajení útoku před izraelskými tajnými službami a hranému utlumování své útočné činnosti. Když v noci na 7. října 2023 izraelští zpravodajští důstojníci zaznamenali neobvyklou aktivitu bojovníků Hamásu, byla tato aktivita zhodnocena jako cvičení či obranný manévr s tím, že Hamás podle nich neměl zájem o eskalaci konfliktu s Izraelem.[93]
Již koncem roku 2023 bylo médii zjištěno, že Netanjahu umožňoval přes izraelské území proudění katarských peněz určených pro vládu v Pásmu Gazy, tj. pro Hamás (hotovosti určené na financování chodu vlády a na zdravotnictví). Podle novinářských zdrojů šlo o součást jeho taktiky „rozděl a panuj“. Od té si sliboval, že pokud bude v Pásmu Gazy vládnout Hamás a na Západním břehu Jordánu Palestinská autonomie v čele s Fatahem, budou Palestinci rozděleni a oslabí to jejich úsilí o uznání jejich státu.[95] Podle izraelských médií měl Netanjahu tuto taktiku uplatňovat nejméně od roku 2014, kdy po tehdejší válce odmítl plán Saúdské Arábie na odstavení Hamásu od moci v Pásmu Gazy a obnovu pásma ze saúdských finančních zdrojů. Netanjahu naopak podpořil katarskou nabídku měsíčních převozů peněz pro vládu v Pásmu Gazy, i přesto, že před tímto postupem premiéra opakovaně varoval například Mosad.[96]
Průběh
Podrobnější informace naleznete v článku Časová osa války Izraele s Hamásem.
Útok Hamásu na Izrael (7. října 2023)
.jpg)
Dne 7. října 2023 ráno zahájil Hamás a další ozbrojené skupiny raketovou palbu z Pásma Gazy na Izrael, vypálily více než 5000 raket.[97] Izraelský protiraketový systém Železná kopule zadržel většinu útoků.[98] Během útoku ovšem proniklo přibližně 1000 ozbrojenců do Izraele, kde útočili v obcích a na vojenské cíle. Zabíjeli vojáky i civilisty.[99] Pozemní útoky byly vedeny na Nir Oz, Be'eri a Netiv ha-Asara, Ofakim a Sderot a kibucy v okolí Pásma Gazy (mj. Kerem Šalom, Nirim, Cholit, Nir Am, Nachal Oz, Nir Jicchak, Magen, Urim).[100] Největší masakr se odehrál na hudebním festivalu Supernova v Re'im, kde bylo zabito 364 civilistů a desítky dalších byly uneseny.[101]
Izraelská armáda odpověděla leteckými útoky na objekty Hamásu v Pásmu Gazy, při nichž bylo zabito 232 lidí.[102] Izraelská vláda vyhlásila výjimečný stav a v prohlášení premiéra Benjamina Netanjahua bylo potvrzeno, že Izrael je ve válce.[103][104] Izrael reagoval útoky na raketové odpaliště a velitelská centra Hamásu, která se často nacházela v blízkosti civilních objektů,[p. 7] jako například v nemocnici Šífa, která poskytovala uprchlické útočiště až 50 000 civilistů.[106][107]
V průběhu války se objevila obvinění (například od OSN), že izraelské jednotky při potlačování útoku aktivovaly Hannibalovu směrnici, což vedlo k zabití izraelských civilistů izraelskou armádou. Některé incidenty, jako například v kibucu Be'eri, vedly k obětem mezi izraelskými rukojmími.[108][109][110][111][112] V lednu 2025 byly zveřejněny závěry z armádního vyšetřování zabití dvou izraelských civilistů (ženy a nezletilého chlapce) v kibucu Nachal Oz během říjnového útoku Hamásu. Vyšetřování došlo k závěru, že oba civilisty zastřelili izraelští vojáci, kteří si je spletli s útočníky. To svědčilo o jisté míře chaosu v reakci armády.[113]
První měsíc války
Boje pokračovaly i v dalších dnech. Izraelské letectvo útočilo na cíle v Pásmu Gazy a pozemní jednotky se střetávaly s oddíly palestinských ozbrojenců, které 7. října získaly kontrolu nad několika izraelskými obcemi a vojenskou základnou. Plnou kontrolu nad izraelským územím získala izraelská armáda až 9. října. Po dvou dnech bojů vzrostl počet obětí na 700 izraelských a 413 palestinských civilistů.[114] Na území Izraele byly při bojích zabity stovky ozbrojenců.
Izraelský ministr obrany Jo'av Galant 9. října zahájil úplnou blokádu Pásma Gazy (zastavení veškerých dodávek vody, potravin, energií nebo paliv) a pokračoval v leteckých útocích. Během projevu označil nepřítele dehumanizačním označením „lidská zvířata“.[115] Palestinské ozbrojené skupiny ještě několik dní pokračovaly v raketovém ostřelování Izraele.[116] Dne 10. října byla zahájena částečná mobilizace 360 000 záložníků a pokračovaly nálety.[117] 11. října vznikla izraelská úzká vláda národní jednoty, zaměřená na řízení války.[118] Izraelská armáda podnikla pozemní útoky s cílem likvidovat ozbrojence a zajistit unesené rukojmí.[119] Přikázala Palestincům, ať opustí území, zatímco OSN varovala před nemožností evakuace civilistů z Pásma Gazy.[120]
Dne 14. října izraelský prezident Jicchak Herzog ve svém projevu řekl, že za útok na Izrael „je odpovědný celý palestinský národ“ a že Izrael bude bojovat, dokud nepříteli „nezlomí vaz“.[121][122] Tento projev byl později součástí odůvodnění, proč se Mezinárodní soudní dvůr v Haagu zabývá podezřením z páchání genocidy v Pásmu Gazy. Mělo jít o projev uvalování kolektivní viny a etnické nesnášenlivosti. Herzog to odmítl jako překroucení svých slov, kdy trval na tom, že současně uvedl, že „přes všechno se Izrael bude řídit mezinárodním právem“.[123]
Dne 17. října došlo k výbuchu v Gaze poblíž nemocnice Al-Ahlí Arabi, při kterém bylo zabito podle ministerstva zdravotnictví v Gaze 471 civilistů. Ačkoli palestinská strana okamžitě obvinila Izrael z bombardování nemocnice, pozdější šetření odhalilo, že výbuch způsobila závadná raketa odpálená z Gazy, s největší pravděpodobností Palestinským islámským džihádem, a počty obětí zveřejněné ministerstvem zdravotnictví v Gaze byly navíc ve velké míře nadsazené.[124][125][126] Několik vyšetřování včetně toho od organizace Human Rights Watch ukázalo (závěry zveřejněny 28. listopadu 2023), že při útoku byl použit typ rakety, který používají palestinské ozbrojené skupiny.[127]
Během konfliktu se do bojů zapojil Hizballáh, který ostřeloval izraelské pozice z Libanonu, na což Izrael odpověděl dělostřeleckou palbou a nálety.[128] Vzrostla i aktivita Hútíů, kteří odpálili rakety na Izrael z Jemenu.[129] Izraelské bezpečnostní složky naopak vstoupily na palestinská území na Západním břehu Jordánu a začaly s masivním zátahem a preventivním zatýkáním tisíců osob.[130] Preemptivními útoky proti Izraeli pohrozil Írán ústy íránského ministra zahraničí Hosseina Amirabdollahiana.[131] Dále pak přislíbila Izraeli další vojenské vybavení a munici.[132]
Dne 28. října zahájil Izrael rozsáhlou pozemní invazi do Pásma Gazy ve směru na města Bajt Hanún a Bureij.[133]
Příměří z listopadu 2023
Dne 24. listopadu vstoupilo v platnost čtyřdenní příměří. Kromě zastavení bojů se obě strany dohodly na výměně zadržovaných civilistů. Palestinské skupiny měly propustit 50 žen a dětí zadržovaných jako rukojmí po útoku ze 7. října. Izrael měl propustit 150 žen a dětí zadržovaných v izraelských věznicích.[134] Podle izraelského prohlášení za každých dalších 10 propuštěných rukojmí bude příměří prodlouženo o jeden den. Podle prohlášení Hamásu dohoda obsahovala podrobnosti o bezletové zóně nad jihem Pásma Gazy a částečné bezletové zóně nad severní částí Pásma Gazy a o dodávkách humanitární pomoci, včetně paliva a lékařské pomoci. Hamás byl jedinou palestinskou skupinou uvedenou v dohodě.[135] Hizballáh uvedl, že bude respektovat uzavřené příměří za podmínky, že Izrael nebude útočit na jižní Libanon.[136]
Dohoda byla dosažena po intenzivním vyjednávání zprostředkovaném Katarem, Egyptem a USA. Izraelská vláda podmínky příměří a propuštění zadržených osob schválila 22. listopadu. Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že se jednalo o... těžké rozhodnutí, ale správné rozhodnutí. Zároveň ale dodal, že... jsme ve válce a budeme ve válce, dokud nedosáhneme všech svých cílů, zničit Hamás a vrátit naše zajatce a pohřešované osoby.[137] Dne 27. listopadu katarská diplomacie oznámila, že... v rámci probíhajícího zprostředkování bylo dosaženo dohody o prodloužení humanitárního příměří o další dva dny...[138]
Ředitel izraelské zpravodajské služby Mosad David Barnea, který zastupoval Izrael na jednáních o příměří v Dauhá, nařídil 2. prosince izraelským zástupcům, aby opustili jednání. Důvodem podle Izraele bylo, že Hamás měnil podmínky výměny rukojmí. Izrael trval na podmínce, že v první fázi propuštění má jít o všechny ženy a děti, přičemž Hamás odmítl zahrnout příslušnice izraelské armády. Hamás navíc požadoval změnu poměru počtu propuštěných rukojmí a vězňů ve prospěch Palestinců.[139] Podle Hamásu jednání skončila do té doby, dokud Izrael neukončí své útoky.[140][141]
Během výměny zajatců v listopadu 2023 Izrael propustil 240 palestinských vězňů a Hamás propustil 105 civilních rukojmích.[142]
Porušení podmínek příměří
Podle podmínek příměří se IOS zavázaly nesledovat každý den na 6 hodin pohyb Hamásu v Pásmu Gazy. Pohyb Hizballáhu v jižním Libanonu sledován byl. To vedlo k tomu, že Hizballáh 25. listopadu vypustil proti izraelskému dronu raketu země-vzduch. Vzájemné útoky poté pokračovaly.[143] Představitelé Hamásu Taher al Nunu a Usáma Hamdan obvinili izraelskou armádu ze blíže nespecifikovaného zabíjení Palestinců.[144]
Dne 26. listopadu obvinil mediální poradce Hamásu Taher al Nunu Izrael, že neposkytuje dostatečnou pomoc severu Pásma Gazy. Opačný názor sdělili ředitel palestinského ministerstva zdravotnictví či představitelé Kataru. IOS zveřejnily snímek kontrolního stanoviště Hamásu, kde docházelo k přesměrování humanitární pomoci. Izrael tím podpořil hypotézu, že se Hamás snažil zadržet humanitární pomoc.[145]
Dne 28. listopadu došlo na severu Pásma Gazy k ozbrojenému střetnutí izraelských jednotek s příslušníky Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma. Podle IOS byly izraelští vojáci napadeni výbušnými zařízeními, přičemž několik izraelských vojáků bylo zraněno. Izraelské jednotky palbu opětovaly. Podle mluvčího Brigád Abú Obajdy se naopak porušení podmínek příměří dopustily izraelské síly.[146]
Dne 1. prosince v 7 hodin ráno místního času obnovila izraelská armáda bojové operace v Pásmu Gazy. Podle izraelského prohlášení porušil Hamás dohodu, když zaútočil minometnou palbou poblíž komunity Nirim a zranil pět izraelských vojáků.[147] Podle některých zpráv ale zároveň katarští a egyptští vyjednávači pokračují v rozhovorech.[148]
Boje na jihu Pásma Gazy (Chán Júnis a Rafah)
Na začátku ledna 2024 začala izraelská armáda stahovat své jednotky z některých částí severní Gazy, což podle analytiků znamenalo uvolnění intenzity bojů a přípravu na možný vpád do Libanonu, kde operoval Hizballáh.[149] Dne 2. ledna zabil izraelský úder vůdce Hamásu v Libanonu Sáliha Arúrího, což Libanon označil za zločin[150] a Hizballáh za akt agrese.[151] Izrael zároveň zaměřil nové útoky na jih Pásma Gazy, zejména do města Chán Júnis. V Gaze se rychle zhoršovala humanitární situace, s nedostatkem potravin, vody a léků.[152] Lidé byli podvyživení, což výrazně ohrožovalo kojence, malé děti a seniory. Humanitární pomoci se do země dařilo dostat jen jednu sedminu oproti době před válkou.[153] Izrael oznámil, že zlikvidoval vojenské struktury Hamásu na severu Pásma Gazy a zabil asi 8000 jeho členů,[154] přičemž celkový počet palestinských obětí přesáhl 20 000.[155] Celkové ztráty na straně izraelské armády byly k začátku ledna cca 180 vojáků.[156]
V lednu pokračovaly izraelské operace na Západním břehu Jordánu, kde byly zabity desítky lidí. Evropský parlament kritizoval nepřiměřenou vojenskou reakci Izraele, ale zároveň uznal jeho právo se bránit a nutnost propuštění rukojmí.[157] Evropská unie současně zavedla nové sankce proti vedení Hamásu.[158] Izrael obvinil Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) z napojení na Hamás, což vedlo k dočasnému pozastavení financování úřadu několika zeměmi.[159][160] Napojených pracovníků bylo nejméně sto.[161][162] V závěru ledna Hamás nabídl výměnu všech rukojmích za propuštění všech palestinských vězňů a zastavení bojů.[163] Současně došlo k incidentu, kdy protestující rodiny některých rukojmí blokovaly konvoje s humanitární pomocí pro Palestince.[164] Rostla také mezinárodní kritika kvůli obětem mezi palestinskými dětmi. Podle zveřejněné zprávy od začátku války zemřelo přes 11 000 dětí a o rodiče přišlo již 24 000 dětí.[165]
V únoru Izrael pokračoval v útocích na jihu Gazy, zejména plánoval ofenzívu do města Rafah, kde se ukrývaly statisíce uprchlíků, což znepokojovalo OSN.[166] Izraelská armáda přesto město ostřelovala.[167] Mezitím pokračoval tlak na ochranu civilistů.[168][169] Na začátku února přestala fungovat velká Násirova nemocnice v Chán Júnis, což zhoršilo humanitární situaci. Obětí konfliktu v Gaze bylo k polovině února kolem 29 000 s 65 000 zraněnými lidmi.[170] Izrael uvedl, že armáda zabila již 10 000 členů Hamásu.[171] Podle armádních zpráv mělo být v této době již 31 rukojmích mrtvých.[172] Vyjednávání o příměří probíhalo mezi USA, Egyptem, Katarem, Izraelem a Hamásem.[173] V únoru se v Paříži dosáhlo obrysů dohody o dočasném příměří.[174] Dále se o ní jednalo na začátku března v Káhiře, ale bez delegace Izraele, který účast odmítl.[175] Oficiální jednání skončilo bez úspěchu.[176] Po něm následovala další jednání v Dauhá a v dalších městech, kde byl Izrael již přítomen.
Izrael dále pokračoval v operacích proti Hamásu i na severu Pásma Gazy. Kvůli odříznutí od jihu, kde byly hraniční přechody, kterými se do území dostávala humanitární pomoc, byl sever více zasažen nedostatkem potravin a zdrojů. Došlo zde také k incidentu, při kterém bylo izraelskou armádou zabito kolem 100 Palestinců, kteří se tlačili kolem humanitárního konvoje.[177]
V polovině února palestinský prezident Mahmúd Abbás vyzval Hamás, aby se s Izraelem dohodl na podmínkách příměří a propustil rukojmí.[178] Benjamin Netanjahu ovšem pronesl, že nikdy nehodlá uznat palestinský stát a podřídit se mezinárodnímu plánu poválečného vývoje, který by k tomuto cíli vedl.[179] V téže době Netanjahu odmítl americký návrh, který počítal s normalizací vztahů Izraele se Saúdskou Arábií výměnou za postupné směřování ke vzniku palestinského státu.[180]
Příprava vpádu do Rafahu
Izrael původně plánoval útok na město Rafah do 10. března 2024, ale pod mezinárodním tlakem jej odložil. Požadavky na ochranu civilistů, zejména uprchlíků, vedly k nutnosti vypracování evakuačního plánu, který měl schválit izraelský premiér Netanjahu a potvrdil Spojené státy americké. Počet palestinských obětí v březnu dosáhl 32 000.[181] Izrael pokračoval v operacích na severu Gazy a prováděl razie, včetně razie v nemocnici Šífa, kde zabil 200 bojovníků Hamásu.[182] Ke konci března začal Izrael obléhat a ostřelovat další dvě nemocnice na jihu Pásma Gazy. Šlo o nemocnice Amal a Násir ve městě Chán Júnis. Izrael tvrdil, že nemocnice využíval k vojenským účelům Hamás. Hamás i lékařský personál nemocnic to ale popírali.[183]
V polovině března Netanjahu uvedl, že jeho armáda v Pásmu Gazy zabila již přes 13 000 příslušníků Hamásu.[184]
Ke konci března 2024 Evropská unie i Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války došly k jednomyslným prohlášením členských států na podporu příměří. Izrael tyto kroky mezinárodních společenství odsoudil a mezitím zveřejnil, že začátkem března při vzdušném úderu zabil zástupce šéfa ozbrojeného křídla Hamásu Marvána Ísu, považovaného za třetího nejvýše postaveného představitele Hamásu.[185]
V dubnu 2024 Izrael opakovaně zasáhl konvoj humanitární organizace World Central Kitchen, což vedlo k úmrtí sedmi osob, včetně Evropanů. Za tento útok Izrael sklidil mezinárodní kritiku.[186] Izrael poté uznal útok za chybu a zahájil vyšetřování.[187] Izraelská armáda od října 2023 do dubna 2024 zabila 203 humanitárních pracovníků. Pro srovnání na celém světě za rok 2022 zemřelo 116 pracovníků humanitárních organizací.[188]
Dne 7. dubna 2024 se izraelské pozemní jednotky stáhly z jihu Gazy, přičemž zůstaly v Necarimském koridoru (napříč od oblasti Beeri), který umožnil zásahy v severní části Pásma Gazy a poskytování humanitární pomoci.[189][190] 10. dubna Izrael zabil tři syny vůdce Hamásu Ismáíla Haníji při cíleném náletu na město Gaza. Při náletu zemřela také jeho čtyři vnoučata.[191][192] Kolem 200. dnu války (23. dubna 2024), v situaci, kdy se po dubnových útocích začala uklidňovat vyhrocená situace mezi Izraelem a Íránem, se pozornost Izraele vrátila k Rafahu. K 23. dubnu se Izrael připravoval na ofenzívu v Rafahu. Ministr zahraničních věcí USA Antony Blinken zopakoval, že takto rozsáhlou vojenskou operaci do Rafahu Spojené státy nepodpoří.[193] Satelitní snímky přesto naznačily přípravu stanového tábora v Chán Júnis pro palestinské uprchlíky.[194]
Ofenzíva do Rafahu
.jpg)
.png)
Ke konci dubna 2024 provedl Izrael několik cílených náletů a vpádů do Rafahu, při nichž zemřely desítky lidí, včetně civilistů.[195][196] 5. května Izrael dočasně uzavřel přechod Kerem Šalom po raketovém útoku Hamásu, při kterém zahynuli tři izraelské vojáci.[197][198] Téhož dne zabil Izrael při náletu v Rafahu Imána Zareba, vůdce jednotek Islámského džihádu,[199] a zahájil evakuaci civilistů z východu města.[200][201] Spojené státy i nadále vyjádřily nesouhlas s izraelským útokem na Rafah.[202] Izrael přesto pokračoval v náletech a 7. května vstoupil s armádou v omezených výpadech do východního Rafahu, přičemž zajistil a uzavřel tamní hraniční přechod s Egyptem, který podle izraelské armády využíval Hamás, čemuž svědčily střety s ozbrojenci. Byly tím ale také přerušeny transporty humanitární pomoci přes výše zmíněné dva hraniční přechody.[203][204] Spojené státy následně odložily plánovanou dodávku munice Izraeli kvůli jeho operacím v Rafahu, stalo se tak poprvé od vypuknutí války.[205]
Do 10. května uprchlo z Rafahu více než 110 000 lidí, přičemž Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) varoval před humanitární katastrofou.[206] Izraelská armáda dokončila obklíčení východního Rafahu a zahájila postup do města, kde vedla boje s Hamásem.[207][208] V květnu byla nalezena těla šesti rukojmích zavražděných v říjnu 2023.[209][210] K 20. květnu opustilo Rafah již 950 000 osob.[211]
Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli zastavit ofenzívu v Rafahu a umožnit přístup vyšetřovatelům OSN.[212] Ke konci května provedly Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma raketový útok o síle osmi raket na střední Izrael, které z většiny sestřelil.[213][214] Útok vedl k izraelské odvetě a náletům na uprchlický tábor u Rafahu, kde zahynulo více než čtyřicet lidí a dvě stovky byly zraněny (většinově civilistů).[215] Poté, co představitelé různých států světa izraelský útok odsoudili, Netanjahu označil útok za chybu a slíbil jeho vyšetření.[216] V téže době došlo v Rafahu, na hranici s Egyptem, k přestřelce mezi izraelskou a egyptskou armádou, během které byl zastřelen egyptský voják. Obě země následně incident vyšetřovaly.[217]
Dne 30. května Izrael oznámil kontrolu nad Filadelfským koridorem, což je podle izraelské armády klíčová oblast pro pašování zbraní do Pásma Gazy.[218][219][220] Po více než měsíci bojů v Rafahu Izrael uvedl, že zneškodnil polovinu sil Hamásu v oblasti, zabil 550 bojovníků a nalezl rozsáhlou síť tunelů.[221] Izraelský poradce pro národní bezpečnost Cachi Hanegbi ke konci května 2024 oznámil, že se předpokládá ještě sedm měsíců bojů.[218]
Pokračování operací napříč Pásmem Gazy
Dne 8. června izraelská armáda při záchranné akci v uprchlickém táboře Nusajrát osvobodila čtyři živé rukojmí.[222] Při této akci byl zabit jeden izraelský voják. Počet palestinských obětí se lišil dle zdroje (podle izraelské armády šlo o desítky, zatímco podle Hamásu o 210 obětí, včetně desítek žen a dětí, a dalších více než 400 Palestinců bylo zraněno).[223][224][225] Podle izraelských úřadů Hamás stále zadržoval 116 rukojmích zajatých 7. října 2023, přičemž ale zhruba čtvrtina z nich byla Izraelem považována již za mrtvé.[226]
V červnu byl zabit významný člen Hamásu Muhammad Saláh. Ten byl zabit při dronovém útoku na kliniku Darádž v centru města Gaza. Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy sdělilo, že při náletu zahynul i šéf záchranného a pohotovostního oddělení ministerstva Hání Džáfaraví. Podle ministerstva po útoku na kliniku počet zdravotnických pracovníků zabitých izraelskou armádou od začátky války překročil 500. Více než 300 dalších bylo zadrženo.[227]
Dále Izrael zabil 13 osob při útoku na členy Hamásu v táboře Šatí, včetně sestry představitele Hamásu Ismáíla Haníji. Jeho sestra Zahar neměla v hnutí žádné oficiální funkce.[228] V červenci provedl Islámský džihád raketový útok na izraelské pohraniční obce. Útok se obešel bez obětí.[229]
Izraelská armáda v reakci nařídila hromadnou evakuaci východní části města. Plánovala tak novou operaci ve městě, ze kterého se stáhla v dubnu.[230] V téže době izraelská armáda uvedla, že zničila dosud největší výrobnu raket Hamásu ve městě Rafáh.[231] Během ofenzívy v Chán Júnis izraelská armáda nalezla těla pěti rukojmích, které již dříve považovala za mrtvé.[232] Červencová ofenziva v Chán Júnis trvala zhruba týden. V červenci Izrael spustil novou ofenzivu, která cílila zejména na centrum města Gazy, nicméně jednotky byly dále aktivní i na jihu Pásma Gazy.[233] Podle ministra obrany Galanta izraelská armáda do té doby zabila přibližně 60 % bojovníků Hamásu.[234]
V téže době se odehrál izraelský vzdušný úder na oblast Mavásí, která byla dříve označena jako bezpečná humanitární zóna pro uprchlíky. Při útoku, jehož cíli podle izraelské armády byli druhý nejvýše postavený muž Hamásu v Gaze Muhammad Dajf a velitel brigády v Chán Júnisu Rafá Salámí, zemřelo podle gazských úřadů nejméně 90 Palestinců.[235] Izraelská armáda smrt Dajfa, šéfa vojenského křídla Hamásu, při řečeném útoku potvrdila až na začátku srpna.[236] Ke konci července zahynulo při izraelském vzdušném úderu na školu v Dajr Balahu v Pásmu Gazy nejméně třicet lidí. Mezi nimi byli příslušníci Hamásu, ale také civilisté včetně dětí. Další stovka osob byla zraněna.[237]
Dne 31. července byl při bombovém útoku v íránském Teheránu zabit šéf politického křídla Hamásu a bývalý premiér Palestinské autonomie Ismáíl Haníja.[238] K útoku se oficiálně nikdo nepřihlásil, Hamás ale obvinil Izrael.[239]
V srpnu izraelská armáda znovu vyzvala k evakuaci z města Chán Júnis a pokračovala v úderech na město.[240] Současně vedla údery na město Gaza, včetně na školu Al-Tabi'in, kde zemřely desítky až stovky civilistů. Za prvních osm měsíců války bylo podle OSN přímo zasaženo či poškozeno 477 z 564 škol v Pásmu Gazy. Školy byly obvykle využívány jako nouzová místa pro civilní uprchlíky.[241][242]
V polovině srpna gazské úřady uvedly, že bylo zabito již přes 40 000 Palestinců, zejména civilistů. Izraelská armáda ve stejné době upravila svůj odhad zabitých militantů islamistických skupin v Pásmu Gazy z 14 000 (uvedených v polovině července[243]) na 17 000. Současně tvrdila, že v Rafahu od květnového vpádu již eliminovala 1000 ozbrojenců a jen v první polovině srpna zničila kolem padesáti tunelů.[244][245] V druhé polovině srpna izraelská armáda při operaci ve městě Chán Júnis nalezla těla šesti rukojmích. Rukojmí měli přijít o život již začátkem roku 2024 za původně nevyjasněných okolností.[246] V prosinci 2024 však vyšetřování ukázalo, že rukojmí byli zastřeleni příslušníky Hamásu poté, co izraelský nálet způsobil zával tunelu, ve kterém se nacházeli.[247] Koncem srpna armáda na jihu Pásma Gazy zachránila jednoho žijícího rukojmího[248] a nalezla tělo vojáka zabitého 7. října 2023.[249] Ke konci srpna Izrael prohlásil ofenzívu v Rafahu za úspěšnou a kontroloval 80 % pašeráckých tunelů.[250]
V téže době se v Tel Avivu odpálil sebevražedný útočník. K neúspěšnému útoku (zemřel pouze útočník) se přihlásili Hamás a Palestinský islámský džihád.[251] Šlo o první sebevražedný útok v Izraeli od roku 2016.[252] Hamás se již dříve sebevražedných útoků zřekl, nicméně během války pohrozil, že se k této taktice vrátí.[253]
V jednom z tunelů byla na konci srpna nalezena těla šesti rukojmí. Podle izraelské armády byla rukojmí zabita příslušníky Hamásu při jejich ústupu jen pár dní předtím. Premiér Netanjahu následně čelil tvrdé kritice pozůstalých, kteří vyzvali ke generální stávce.[254] Odbory vyhlásily generální stávku na 2. září.[255] V předvečer stávky vyšlo do ulic až půl milionu Izraelců. 300 000 z nich se mělo dle organizátorů účastnit demonstrace v Tel Avivu. Protestující volali po okamžitém přijetí dohody o příměří a propuštění rukojmích. Šlo o největší demonstraci od začátku války.[256] V sobotu 7. září, na výročí jedenácti měsíců války, se podle organizátorů konala v Tel Avivu dosud největší demonstrace za přijetí dohody o propuštění rukojmích. V hlavním městě mělo vyjít do ulic půl milionu osob. Dalších 250 tisíc se mělo účastnit v jiných městech.[257][258]
V září armáda provedla nálet na školu v Nusajrátu, která podle OSN sloužila jako úkryt pro 12 tisíc vysídlených lidí. Během úderu zemřelo šest zaměstnanců UNRWA, což bylo do té doby nejvíce obětí během jednoho útoku. Útok tvrdě odsoudil generální tajemník OSN António Guterres.[259][260] Diplomat Izraele kritiku odmítl a uvedl, že cílili na příslušníky Hamásu, kteří v objektu také byli přítomni.[261] Při útoku celkem zahynulo 18 osob a další byly zraněny.[262]
Začátkem října izraelská armáda v koordinaci s USA zachránila z Pásma Gazy jezídskou ženu, která byla unesena v roce 2014 Islámským státem v Iráku a následně byla prodána muži do Pásma Gazy.[263][264] V polovině října 2024 Palestinec z Pásma Gazy, který žil v Izraeli, provedl na dálnici u města Ašdod útok. Při něm střílel na hlídku policie a následně na civilisty. Při útoku zemřel jeden policista a čtyři osoby byly zraněny. Útočník byl na místě zastřelen.[265] V téže době byl na jihu Pásma Gazy příslušníky izraelské armády zabit Jahjá Sinvár, který od srpna 2024 převzal vedení Hamásu.[266]
Operace na severu Pásma Gazy a obléhání tamních měst
V říjnu 2024 izraelská armáda zahájila ofenzívu na severu Pásma Gazy, obklíčila uprchlický tábor u města Džabálijá a plánovala evakuaci uprchlíků před útoky. V oblasti zůstalo již jen 200 tisíc Palestinců.[267][268] Při náletu na Dajr al-Balah byla zasažena škola, která sloužila jako úkryt pro uprchlíky, při němž zahynulo nejméně 28 lidí. Izrael tvrdil, že útočil na ozbrojence v areálu školy.[269] Podle jednoho důstojníka izraelské armády se armáda rozhodla místo osvobozování rukojmích začít s plánem anexe severu Pásma Gazy.[270] Na začátku listopadu izraelská armáda oznámila evakuaci civilistů ze severu území, ale tento plán později dementovala.[271] V říjnu také došlo k dalším útokům, například na uprchlický tábor Džabálija, při němž zahynulo 33 Palestinců. Města Bajt Hánún, Džabálijá a Bajt Lahíja byla v této době zcela izolována jednotkami izraelské armády. Pohyb osob byl umožněn pouze rodinám, které měly povolení potřebné k evakuaci nařízené izraelskou armádou.[272]
V téže době se odehrál izraelský letecký útok na obytný komplex v Bajt Lahíji. Podle gazského ministerstva zdravotnictví při něm zemřelo nejméně osmdesát osob (včetně žen a dětí) a další desítky byly zraněny. Izraelská armáda reagovala, že údaj o počtu obětí byl „přehnaný“ a že šlo o „propagandu Hamásu“.[273] O několik dní později při dronovém útoku v uprchlickém táboře Šatí u města Gaza bylo zabito nejméně dvanáct osob čekajících na humanitární pomoc.[274]
V listopadu 2024 Izrael tvrdil, že při bojích na severu Pásma Gazy zabil velitele operací Palestinského islámského džihádu Muhammada abú Sachila.[275] V té době vyšla v deníku Ha'arec reportáž, která obvinila izraelskou armádu z etnických čistek na severu Pásma Gazy. Reportáž tvrdila, že armáda považovala všechny zůstávající osoby, které neuposlechly výzvu k evakuaci, za nepřátele.[276][277] Izraeli se ani po roce v Pásmu Gazy nedařilo rukojmí nacházet. V druhé polovině listopadu Netanjahu proto nabídl odměnu za stopy vedoucí k rukojmím. Za každé osvobozené rukojmí nabídl pět milionů dolarů a svobodný průchod z Pásma Gazy pro informátora a jeho rodinu.[278]
Na konci listopadu 2024 začal Izrael zvažovat možnost osídlování alespoň severní části Pásma Gazy. Ministr výstavby Jicchak Goldknopf (ultraortodoxní strana Sjednocený judaismus Tóry) prověřoval místa pro nové izraelské osady. Podporu této myšlence vyjádřili také krajně pravicoví ministři Becal'el Smotrič (Národní náboženská strana-Náboženský sionismus) a Itamar Ben Gvir (Ocma Jehudit).[279] Analýzy satelitních snímků ukázaly, že Izrael vytvořil nový koridor v severní části Pásma Gazy, který měl sloužit pro vojenskou kontrolu. Armáda zdemolovala stovky budov, aby oddělila města Bajt Hánún, Džabálijá a Bajt Lahíja od zbytku Pásma Gazy.[280][281] Svědectví o vytváření koridorů pro trvalejší přítomnost izraelské armády v Pásmu Gazy přinesl v prosinci 2024 izraelský deník Times of Israel. Novináři z tohoto deníku byli za doprovodu vojáků provedeni částí Necarimského koridoru. Podle nich mu vojáci začali říkat po izraelském kibucu Be'eri, se kterým sousedí. Koridor se za dobu války změnil z provizorní cesty vyježděné izraelskými tanky v asfaltovou silnici obklopenou z obou stran pustou nárazníkovou zónou. Tu armáda vytvořila demolicí stovek budov a vymazala tak několik palestinských sídel. Celá zabezpečená oblast Necarimského koridoru v této době tvořila již 47 čtverečních kilometrů (tj. 13 % původní rozlohy Pásma Gazy). Na silnici se nacházela vojenská kontrolní stanoviště a v koridoru bylo několik vojenských základen. Podél cesty byly do základen přivedeny z území Izraele například vodovod a elektrické vedení.[282]
V prosinci 2024 izraelská armáda vydala evakuační rozkaz pro uprchlický tábor Bureij, kde plánovala novou ofenzívu.[283] V té době byla při izraelském náletu zabita pětice novinářů pracujících pro palestinskou televizi Al-Kuds Today, která má podle některých zdrojů blízko k Islámskému džihádu. Již týden předtím Syndikát palestinských novinářů uvedl, že od začátku války bylo zabito více než 190 novinářů a dalších nejméně 400 bylo zraněno. Izrael v téže době provedl nálety také na čtvrť Zajtún ve městě Gaza.[284]
V prosinci také pokračovaly izraelské nálety na město Gaza a na raketové odpaliště v Bajt Hanún.[285] Na konci měsíce izraelská armáda provedla zátah v nemocnici Kamála Advána ve městě Bajt Lahíja, kde zadržela desítky zaměstnanců. Podle armády bylo během zátahu zadrženo v oblasti 240 osob podezřelých ze spolupráce s Hamásem. Podle agentury AP, ale armáda pro toto obvinění neposkytla žádné důkazy.[286]
Na začátku ledna 2025, v době intenzivních jednání o přijetí dohody o příměří, izraelská armáda zintenzivnila nálety na cíle v Pásmu Gazy. Během jediného dne provedla sto náletů, při kterých bylo zabito přes sedmdesát lidí.[287] Dne 8. ledna izraelská armáda nalezla těla dvou rukojmích, izraelských Arabů unesených z kibucu Cholit. Obě těla byla nalezena v tunelu ve městě Rafah. Příčina úmrtí nebyla zveřejněna.[288]
Příměří 2025
Dne 15. ledna 2025 podle vyjednávačů Izrael i Hamás přistoupili na dohodu o příměří, které mělo začít platit 19. ledna. Dohoda má v první fázi zajistit přerušení bojů na šest týdnů, osvobození 33 rukojmích držených v Pásmu Gazy a propuštění až 1900 palestinských vězňů.[289][290] Krátce poté Hamás potvrdil dojednání dohody.[291] Netanjahu hodlal dohodu komentovat až po jejím schválení vládou.[292] Ke schválení dohody vládou následně vyzval izraelský prezident Herzog.[293] Dne 17. ledna v ranních hodinách dohodu v Dauhá podepsaly vyjednávačské týmy Izraele a Hamásu.[294] Během 17. ledna dohodu akceptoval užší bezpečnostní kabinet. Izraelská vláda dohodu schválila krátce po půlnoci na 18. ledna. Pro hlasovalo 24 ministrů, proti osm, jeden ministr (Šlomo Kar'i z Likudu) se hlasování neúčastnil. Z Likudu proti hlasovali David Amsalem a Amichaj Šikli. Proti dále hlasovali ministři za strany Židovská síla (Itamar Ben Gvir, Jicchak Wasserlauf a Amichaj Elijahu) a Národní náboženská strana-Náboženský sionismus (Becal'el Smotrič, Orit Strook a Ofir Sofer).[295] Před hlasováním jednání opustili také ministři za strany Šas a Sjednocený judaismus Tóry, kteří zastupovali ultraortodoxní charedim. Důvodem bylo, aby neporušili zákaz práce o šabatu. Nicméně zanechali pokyny, že hlasují pro přijetí dohody.[296]
Po ohlášení dojednání dohody do doby účinnosti příměří Izrael pokračoval v úderech. Při nich zemřely desítky Palestinců.[297][298] Ministr obrany Jisra'el Kac před schválením dohody o příměří uvedl, že v reakci na propuštění palestinských vězňů propustí dříve zatčené radikální izraelské osadníky ze Západního břehu Jordánu.[299] Příměří mělo začít platit 19. ledna v ranních hodinách. Izrael ovšem jeho platnost odložil poté, co Hamás nesplnil podmínku dodat s předstihem jmenný seznam prvních rukojmích k propuštění. Hnutí to zdůvodnilo „technickými problémy“.[300] Boje tak pokračovaly a ještě téhož rána si vyžádaly další životy.[301] Příměří nakonec vstoupilo v účinnost krátce před polednem místního času, kdy Hamás oznámil jména rukojmích k propuštění.[302] Ihned poté strana Ocma jehudit opustila vládu.[303]
Dne 19. ledna Hamás dle dohody propustil první tři ženy. Izrael krátce po půlnoci na 20. ledna výměnou propustil prvních devadesát žen a mladistvých.[304] Šlo o zatčené občany okupovaného Západního břehu Jordánu a Východního Jeruzaléma.[305] Mezi nimi byla například vězněná palestinská politička Chálida Džarrár.[306] Dle dohody má k výměnám docházet periodicky po celou dobu první fáze. Během prvních tří dnů příměří vjelo do Pásma Gazy přes 2400 kamionů s humanitární pomocí.[307]
Původní trvání první fáze příměří vypršelo 1. března 2025. Během ní došlo k propuštění 33 izraelských rukojmí a pěti thajských občanů. Mezi vydanými rukojmími bylo osm mrtvých. Izrael výměnou propustil 1777 vězněných a zadržených Palestinců. Mezi nimi bylo 120 žen a dětí. Kolem 1000 z propuštěných osob bylo zadrženo preventivně po říjnu 2023.[308] Během první fáze příměří mělo dle původní dohody dojít k vyjednávání o druhé fázi. K tomu ale nedošlo. Až na konci února Egypt oznámil zahájení jednání.[309] Izrael ovšem namísto druhé fáze navrhl prodloužení první fáze o dalších 42 dní. Druhá fáze předpokládala stažení izraelské armády z Pásma Gazy a dlouhodobé přerušení bojů. I proto Hamás prodloužení odmítl a trval na původně dojednaných podmínkách druhé fáze příměří.[310] Spojené státy americké, prostřednictvím vyslance amerického prezidenta pro Blízký východ Stevea Witkoffa, následně předložily návrh na dočasné příměří, které by platilo během muslimského postního měsíce ramadán a židovského svátku pesach. Návrh byl v podstatě prodloužením první fáze, takže Izrael s ním souhlasil, zatímco Hamás ho odmítl.[311] Izrael v reakci zastavil přísun mezinárodní humanitární pomoci do Pásma Gazy. Hamás to označil za vydírání.[312] Následně Izrael tlak vystupňoval opětovným zastavením přívodu elektřiny.[313] Během trvání první fáze klidu zbraní izraelské údery zabily nejméně 118 Palestinců a dalších více než 800 zranily.[314]
Porušení příměří 2025
Podrobnější informace naleznete v článku Izraelské letecké útoky na Pásmo Gazy (březen 2025).
Izraelská armáda v noci na 18. března zahájila novou ofenzívu. Při nočních izraelských leteckých úderech zemřely nižší stovky lidí a další byly zraněny. Zabit měl být také ministr vnitra Pásma Gazy Mahmúd abú Watfa z Hamásu. Armáda druhého dne nařídila Palestincům, aby se evakuovali z východní Gazy do centrální části území. Izraelští politici útoky označili za další nástroj tlaku na propuštění zbývajících rukojmí.[315] Podle UNICEF při náletech zemřelo minimálně 130 dětí.[316] Letecké údery pokračovaly i v dalších dnech.[317]
V Tel Avivu se 19. března konala demonstrace s účastí přes 40 tisíc lidí. Ti protestovali proti Netanjahuově snaze odvolat své kritiky, šéfa Šin Bet Ronena Bara a nejvyšší státní žalobkyni Gali Baharav-Miarovou, a proti obnovení války.[318] Další tisíce protestovaly v Jeruzalémě.[319]
Dne 20. března izraelská armáda zahájila novou pozemní invazi do severní části Pásma Gazy, když znovu obsadila koridor Necarim. Současně izraelská vláda oznámila, že připravuje nové vysídlení Palestinců ze severu území.[320] Poté následovaly další letecké údery na celé území Pásma Gazy.[321] Po obnovení izraelské ofenzívy překročil počet zabitých Palestinců hranici 50 tisíc, dalších 113 tisíc lidí bylo zraněno.[322]
Související konflikty
Izrael a Západní břeh Jordánu
Podrobnější informace naleznete v článku Izraelské invaze na Západní břeh Jordánu během války Izraele s Hamásem.
V únoru 2024 zveřejnila Amnesty International zprávu o nezákonných zabitích Palestinců na Západním břehu Jordánu, včetně dětí, a brání v lékařské pomoci. V roce 2023 zahynulo v regionu 507 Palestinců, včetně 81 dětí, což bylo nejvíce za posledních dvacet let.[323] K těmto násilnostem přispívali i izraelští osadníci, kteří podle OSN v roce 2023 zabili desítky Palestinců a zranili a vyhnali tisíce z jejich domovů.[324] Izrael opakovaně podnikl vojenské operace, včetně leteckých náletů, a zahájil razie proti palestinským militantům, což vedlo k dalším obětem a zraněním. Cílem byly hlavně uprchlické tábory a města Dženín a Túlkarim.[325][326][327] Krajně pravicový ministr Becal'el Smotrič během války provedl legalizaci desítek[328] izraelských ilegálních outpostů a schválil výstavbu nových osad.[329] Docházelo také k novému rozsáhlému záboru půdy.[330]
V roce 2024 se eskalovalo násilí mezi osadníky a Palestinci, přičemž bylo uvaleno několik mezinárodních sankcí na izraelské osadníky (například na hnutí Amana, Cav9, Od Yosef Chai Yeshiva, Hashomer Yosh nebo Torat Lechima). Sankce proti osadníkům uvalily Kanada, USA, Spojeného království a Evropská unie. [331][332][333][334] Americký prezident Donald Trump po svém zvolení americké sankce zrušil.[335] Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal právně nezávazný posudek, který označil izraelskou okupaci Západního břehu a Východního Jeruzaléma za porušení mezinárodního práva.[336][337] V polovině září 2024 Valné shromáždění OSN většinově přijalo rezoluci navrženou Palestinou, která stanovila, že i na základě zjištění posudku Mezinárodního soudního dvora v Haagu má do jednoho roku Izrael opustit okupovaná území.[338]
Od srpna 2024 došlo k nové eskalaci útoků radikálních izraelských osadníků na Palestince.[339].[340] Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) zaznamenal od 7. října 2023 do 5. srpna 2024 celkem 1143 útoků izraelských radikálních osadníků, což byly v průměru zhruba čtyři denně. Přibližně 120 z nich vyústilo ve smrt nebo zranění Palestinců a při asi tisíci byl poškozen jejich majetek. Podle izraelské organizace pro lidská práva Be-celem ve stejném období vyhnalo pronásledování ze strany radikálních osadníků Palestince z nejméně osmnácti vesnic. Podobné útoky přitom často končily bez potrestání viníka. Izraelská skupina pro občanská práva Ješ Din zjistila, že v letech 2005 až 2023 pouze tři procenta případů osadnického násilí vedlo k odsouzení pachatele.[341] Podle analýzy zveřejněné Al-Džazírou, s odkazem na data OCHA, se mezi říjnem 2023 a říjnem 2024 uskutečnilo již 1423 případů osadnického násilí proti Palestincům. Celkem 223 z nich vyústilo ve smrt Palestinců.[342]
V reakci na násilí OSN a EU volaly po ukončení izraelské okupace. Mezitím izraelská armáda pokračovala ve vojenských operacích proti palestinským militantům, což vedlo k dalším ztrátám na životech a vyhnání Palestinců z jejich domovů.[343][344] V říjnu 2024 byla prováděna další vojenská ofenzíva s cílem zničení buněk Hamásu. Opakované invaze izraelské armády vyvolaly řadu ozbrojených útoků jednotlivců proti vojenským, policejním ale i civilním cílům na Západním břehu Jordánu.[345][346][347][348]
Na území bylo zadrženo tisíce Palestinců. Mnoho z nich skončilo v tzv. administrativní vazbě bez vznesení obvinění a soudu.[349] [350] Situace se dále zhoršila v roce 2025, kdy izraelská armáda zahájila rozsáhlou pozemní operaci (operace Železná zeď) v Dženínu a okolí.[351] Po měsíci operace, v druhé polovině února, vyslala izraelská armáda do oblasti tanky. Operace se soustředila na města Džanín, Túlkarim a Nur Šams, ze kterých vysídlila 40 tisíc Palestinců. Izrael současně uvedl, že v oblastech tamních uprchlických táborů zůstane rok a nedovolí vysídleným Palestincům návrat.[352]
K 8. lednu 2025 bylo na území Západního břehu Jordánu a Východního Jeruzaléma Izraelci zabito 816 Palestinců (včetně 182 dětí a nejméně 18 žen) a dalších 6500 zraněno.[353][354]
Izrael a Hizballáh
Podrobnější informace naleznete v článcích Časová osa války Izraele s Hamásem (libanonská hranice) a Izraelská invaze do Libanonu 2024.
Od začátku války s Hamásem Izrael čelil také konfliktům s Hizballáhem, především v Libanonu (případně v Sýrii).[355] Konflikt vedl ke značnému vysídlování lidí na obou stranách hranice a pokusům o deeskalaci ze strany mise OSN UNIFIL. Mezi říjnem 2023 a červnem 2024 zemřelo v Libanonu 470 lidí (365 příslušníků Hizballáhu, 80 civilistů v Libanonu, 14 vojáků Izraele a 11 civilistů v Izraeli).[356] Izrael pokračoval v útocích na Hizballáh, který odpovídal vlastními raketovými a dronovými útoky.
V červnu 2024 Izrael zabil vysokého člena Hizballáhu Táliba Samího Abdalláha, na což Hizballáh reagoval raketovým útokem na severní Izrael.[357] Izraelská armáda pak začala vytvářet tzv. mrtvou zónu na libanonské straně hranice. Dle analýzy satelitních snímků Izrael zničil nejméně 1 500 budov. Podle libanonské vlády ale bylo v té době zničeno již 3 000 domů a dalších 12 000 bylo středně poškozeno. Libanonská vláda dále uvedla, že izraelská armáda zničila na hranici 12 000 čtverečních kilometrů zemědělské půdy, a to za použití fosforu. Izrael uvedl, že fosfor používá pouze k vytváření kouřových clon, nikoliv k ničení půdy. Současně představitelé Izraele uvedli, že „ostřelování hranice je nutné, jelikož Hizballáh používá civilní objekty pro teroristické účely“.[358]
Během července a srpna došlo k intenzivním vzájemným útokům, včetně smrti desítek libanonských civilistů a izraelských vojáků.[359][360] Dne 27. července zasáhla jedna raketa fotbalové hřiště v drúzském městě Madždal Šams na Golanských výšinách. Výbuch rakety způsobil smrt 12 osob (všech ve věku mezi 10 a 20 lety) a desítky zranil. Hizballáh popřel, že by byl původcem útoku. Izrael ovšem okamžitě označil Hizballáh za viníka, uvedl, že se jednalo o raketu íránské výroby Falak-1 a označil přesné místo odpalu rakety v jižním Libanonu a zveřejnil jméno příslušníka Hizballáhu, který měl odpal nařídit. Izraelští politici slíbili tvrdou odvetu. Současně občané Izraele volali po vyšetření selhání protivzdušné obrany.[361][362] Izrael okamžitě reagoval řadou cílených odvet, kdy leteckými útoky útočil na řadu cílů zejména v jižním Libanonu. Při jednom z nich byl zabit význačný velitel Hizballáhu Fuáda Šukr. Izraelské útoky si vyžádaly řadu mrtvých, včetně civilistů.[363][364] Při jednom z mnoha dalších útoků byl zabit Husajn Ibráhím Kasab, význačný člen elitních jednotek Radván.[365]
Podle tvrzení izraelské bezpečnostní složky Šin bet odpálil Hizballáh na Izrael v období od ledna do konce srpna 2024 přes 6500 raket.[366]
Dne 17. září došlo k hromadnému výbuchu pagerů, které u sebe měli zejména operativci Hizballáhu, ale také lékaři nebo státní úředníci.[367] V Libanonu zemřelo minimálně dvanáct osob a 3000 bylo zraněno, z nichž 200 kriticky.[368] Mezi mrtvými i zraněnými byli také civilisté. O den později došlo k dalšímu hromadnému výbuchu komunikačních zařízení Hizballáhu (zejména vysílaček). Tyto exploze si vyžádaly 25 obětí a 600 zraněných, včetně civilistů.[369] Vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh k útokům prohlásil, že se jedná o „bezprecedentní masakr“ a že útoky „mohou být považovány za válečný zločin a vyhlášení války“ ze strany Izraele.[370][371]
Po útocích ze 17. a 18. září pokračovalo vzájemné ostřelovaní.[372] Izrael během září pokračoval v leteckých úderech na raketomety a odpalovací zařízení Hizballáhu v Libanonu. Při jednom z nich zasáhl najednou sto raketometů.[373] Dne 20. září Hizballáh vypálil na severní Izrael a Golanské výšiny postupně okolo 200 raket a dronů.[374] Téhož dne izraelská armáda v Bejrútu zabila velitele operací Hizballáhu a šéfa elitních jednotek Radván Ibrahíma Akíla. Při úderu zemřelo 31 osob (včetně 16 členů jednotek Radván, ale i civilistů včetně žen a dětí) a přes 68 bylo zraněno.[375] Došlo tak k nové eskalaci násilí na obou stranách.
Koncem září Izrael po varování Libanonců spustil intenzivní vzdušné útoky (Operace Šípy severu). Armáda zasáhla na jihu Libanonu a v údolí Bikáa na východě země na 1600 cílů spojených s Hizballáhem. Útoky si vyžádaly životy nejméně 492 lidí a dalších více než 1645 osob zranily. Mezi zabitými byly podle libanonských úřadů desítky žen a dětí a další civilisté. Mělo jít o nejsmrtelnější den v Libanonu od konce občanské války v roce 1990 a o největší útok Izraele na Libanon od druhé libanonské války v roce 2006.[376][377] Intenzivní izraelské nálety pokračovaly i v dalších dnech. V prvním týdnu operace Šípy severu bylo zabito 700 Libanonců (členů Hizballáhu i civilistů) a přes 2000 byly zraněny. Úřad UNHCR informoval, že před izraelským bombardováním uprchlo do Sýrie 30 000 Libanonců. Celkový počet vysídlených Libanonců se podle odhadů během prvního týdne operace zdvojnásobil na 200 tisíc osob.[378][379][380] Dne 27. září Izrael provedl letecký útok na velitelství Hizballáhu, při kterém byl zabit Hasan Nasralláh.
Krátce poté se začalo mluvit o příměří, nicméně proti němu se postavily izraelské krajně pravicové vládní strany.[381] Místo příměří Izrael dne 1. října zahájil na území Libanonu pozemní operaci.[382][383] Po zahájení pozemní operace se počet libanonských uprchlíků zvýšil podle úřadů OSN na jeden milion. Kolem 100 tisíc z nich uprchlo do Sýrie, ostatní zejména do severní části Libanonu.[384] Invaze si do konce listopadu 2024 vyžádala kolem tří tisíc libanonských životů (civilistů i příslušníků Hizballáhu). Dalších patnáct tisíc obyvatel Libanonu bylo zraněno.[385]
V listopadu 2024 bylo dosaženo dohody o příměří, která vstoupila v účinnost 27. listopadu a měla trvat 60 dní, což mělo otevřít cestu k trvalejší diplomatické dohodě. Izraelská armáda se částečně stáhla v únoru 2025. Opustila všechny příhraniční libanonské vesnice, její jednotky ale dál zůstaly na pěti pozicích podél společné hranice. Podle prohlášení mluvčího izraelské armády se jednalo o kopec u obce Labúna, vrchol hory Blát a tři výšiny naproti izraelským obcím Avivim, Margaliot a Metula.[386]
Izrael a Írán
Podrobnější informace naleznete v článku Íránsko-izraelský konflikt (2024).
.svg)
Dne 1. dubna 2024 Izrael provedl nálet na íránský konzulát v hlavním městě Sýrie Damašku. Při útoku zemřelo třináct osob. Mezi nimi byl zabit vysoký velitel Íránských revolučních gard Mohammad Rezá Zahedí a také generál Mohammad Rahímí. Izrael odmítl útok komentovat. Írán v reakci pohrozil tvrdou odvetou. Izrael už mnoho let útočí na cíle v Sýrii spojené s Íránem či šíitskou skupinou Hizballáh. Stejně tak útočí na Hizballáh v Libanonu. Podle expertů ale během války s Hamásem tyto přeshraniční nálety na cíle v Sýrii a Libanonu zintenzivnil.[387] Americký prezident Joe Biden přislíbil Izraeli v případě odvetného útoku Íránu silnou podporu.[388]
Írán spustil odvetný útok v noci z 13. dubna 2024. Na Izrael vyslal nižší stovky bezpilotních letounů a raket. Věšinu raket se podařilo sestřelit ještě mimo hranice Izraele. S jejich likvidací Izraeli pomohly USA, Spojené království a Jordánsko. Šlo o první útok vedený proti Izraeli přímo z íránského území.[389] Írán odvetu deklaroval dopředu. Stejně tak Izrael uvedl, že v případě odvetného útoku zaútočí poté na Írán. Americký prezident Joe Biden sice slíbil Izraeli silnou podporu v případě útoku z Íránu, ale odrazoval Izrael od další eskalace konfliktu.[390] Íránská delegace v OSN uvedla, že útok považuje za odvetu za izraelský nálet na íránský konzulát v Damašku a že tím věc považuje za uzavřenou. Pokud by ale Izrael pokračoval v útocích, pohrozili tvrdšími protiútoky.[391] Izrael dne 19. dubna 2024 provedl dronový nálet na leteckou základnu poblíž města Isfahán. Podle Íránu byl útok zneškodněn protivzdušnou obranou.[392]
K nové eskalaci došlo dne 31. července 2024 poté, co byl při bombovém útoku v íránském Teheránu zabit šéf politického křídla Hamásu a bývalý premiér Palestinské autonomie Ismáíl Haníja. Írán slíbil Izraeli za atentát na své půdě odvetu. Různí političtí představitelé Západu varovali před další eskalací, která by mohla vést k regionální válce. Izrael deklaroval, že pokud Írán provede útok, odpoví ničivějším útokem. Představitelé USA slíbili Izraeli v případě napadení vojenskou obrannou podporu. Současně ale volali po diplomatické deeskalaci konfliktu.[393] Spojené státy americké následně intenzivně diplomaticky pracovaly na deeskalaci konfliktu. Írán v polovině srpna vydal prohlášení, ve kterém útok odložil až po případném neúspěchu srpnových jednání o příměří v Pásmu Gazy. Americký prezident Biden poté veřejně sdělil, že odvetě Íránu může být zabráněno, pokud dojde k přijetí dohody o příměří mezi Izraelem a Hamásem.[394]
Poté, co Izrael na konci září 2024 provedl vzdušný útok na hlavní ústředí Hizballáhu, při kterém zabil Hasana Nasralláha, a následně na začátku října spustil invazi do Libanonu, Írán provedl odvetu. Podle Íránských revolučních gard došlo k odpálení desítek raket na Izrael.[395] Izraelská armáda tvrdila, že celkově šlo o 180 raket. Útok si vyžádal jen dvě lehká zranění.[396] Na rozdíl od Izraele, Iráku a Jordánska, tak Írán během útoku neuzavřel svůj vzdušný prostor a rakety vypálil přestože se v jeho prostoru pohybovala civilní letadla a íránské rakety tak létaly kolem nich.[397]
Izrael a Sýrie
Podrobnější informace naleznete v článku Izraelská invaze do Sýrie (2024).
Izrael provádí vzdušné údery na cíle v Sýrii od roku 2011, kdy začala občanská válka. Režim Bašára al-Asada byl totiž dlouhodobě podporován Íránem. Izrael útoky na cíle v Sýrii obvykle nekomentuje, přičemž mezi zabitými byli členové Islámských revolučních gard, Jednotek Quds a Hizballáhu. V roce 2024 Izrael provedl 51 náletů, které zabily 176 militantů (příslušníků Íránských revolučních gard, členů Hizballáhu, Iráčanů a desítky syrských vojáků) a 16 civilistů, včetně žen a dětí. Nejvíce útoků bylo na města Damašek a Dar'á.[398] Celkový počet zabitých osob na území Sýrie v období války byl kolem 250.
Dne 1. dubna 2024 Izrael zasáhl íránský konzulát v syrském Damašku, což vedlo k eskalaci vztahů s Íránem. Na začátku září 2024 zahynulo nejméně 14 lidí při útocích na vojenské objekty včetně vědeckého střediska.[399]
Na konci listopadu 2024 syrská opozice zahájila ofenzívu, která vedla k dobytí Aleppa, Hamá a Salmíji. Vůdce Hizballáhu Naím Kásim vyjádřil Asadovi podporu a povstalce označil za „teroristy, kteří chtějí v zemi rozpoutat chaos“.[400] V prosinci 2024 povstalci obsadili Homs a Damašek, což vedlo k pádu Asadova režimu. Asad uprchl do Ruska.[401] Izrael na vítězství povstalců, mezi nimiž dominovalo islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám, reagoval tak, že opakovaně zvyšoval zabezpečení svých hranic se Sýrií v oblasti Golanských výšin, jejichž část okupuje. V regionu obsadil nárazníkovou zónu mezi oběma státy (resp. demilitarizované pásmo, vytvořené na území Sýrie po jomkipurské válce z roku 1973), což zdůvodnil zajištěním bezpečnosti izraelských komunit v oblasti. Netanjahu označil Asadův pád za historickou událost a přímý důsledek úderů, které Íránu a libanonskému radikálnímu hnutí Hizballáh uštědřil Izrael. Také prohlásil, že Izrael nedovolí, aby se na jeho hranicích usadila jakákoliv nepřátelská síla.[402] Během dvou dnů od svržení Asadova režimu Izrael provedl v Sýrii 480 vzdušných úderů. Ty zaměřili na muniční sklady, letecké základny nebo přístav Tartús, kde se nacházela jediná základna ruské námořní flotily ve Středozemním moři. Armáda takto podle svého tvrzení zničila 70 až 80 % syrských strategických zbraní.[403][404] Krátce poté bylo hlášeno, že izraelská armáda v omezené míře vyjela z demilitarizovaného pásma hlouběji do Sýrie. Armáda to ovšem popřela.[405]
Vpád izraelské armády do demilitarizovaného pásma na území Sýrie odsoudily státy Francie, Rusko, Katar, Saúdská Arábie, Turecko, Egypt nebo Írán. Egypt varoval před rozšířením oblasti okupované Izraelem. Dále Španělsko apelovalo na zachování suverenity území Sýrie. Německo varovalo, aby státy Izrael a Turecko neohrožovaly předání moci v Sýrii, nicméně bylo chápavější k vojenské operaci Izraele. Obdobné stanovisko zastalo také Spojené království.[406][407]
V prosinci 2024 Izrael oznámil plán na rozšíření osad na Golanských výšinách (které okupuje od války v roce 1967), což vyvolalo mezinárodní kritiku, zejména ze strany Turecka, Saúdské Arábie, Egypta, Kataru, Jordánska nebo Německa.[408][409][410][411]
V lednu 2025 izraelský ministr zahraničních věcí Jisra'el Kac uvedl, že izraelská armáda zůstane na hoře Hermon a v nárazníkové zóně na neurčito.[412]
Izrael a Hútíové
Jemenští povstalci Hútíové podporovaní Íránem provedli v době války Izraele s Hamásem několik náletů na Izrael. Hútíové se považují za součást takzvané „osy odporu“ proti Izraeli, která zahrnuje Íránem podporované šíitské muslimské frakce v Iráku a libanonskou skupinu Hizballáh.[413]
V červenci 2024 vybouchl nárazem do budovy v centru Tel Avivu dron, jehož šrapnely zabily jednu osobu a čtyři další byly zraněny. K útoku se přihlásili Hútíové. Podle izraelského vyšetřování šlo o dron íránské výroby.[414][415] Izraelská armáda odpověděla leteckým útokem na jemenský přístav Hudajdá (Operace Dlouhá paže). Útok si vyžádal nejméně šest mrtvých a osmdesát zraněných lidí.[416] Současně uvedla, že Hútíové provedli na Izrael od listopadu 2023 dvě stě útoků, všechny až na výše zmíněný byly zneškodněny protivzdušnou obranou.[417][418]
V prosinci 2024 konflikt eskaloval. V druhé polovině měsíce Hútíové vyslali raketu na Izrael, která byla sestřelena. Izrael v reakci provedl nálety na přístavy a energetickou infrastrukturu v Saná a přístavním městě Hudajdá.[419] Krátce poté Hútíové vypálili raketu, která dopadla do města Jaffa a lehce zranila dvacet lidí.[420] Premiér Netanjahu následně ohlásil přípravu tvrdé odvety.[421]
Diplomatické aktivity
Podrobnější informace naleznete v článku Diplomatické dopady války Izraele s Hamásem.
Válka mezi Izraelem a Hamásem vyvolala velkou diplomatickou krizi, přičemž mnoho zemí po celém světě silně reagovalo na konflikt, který ovlivnil dynamiku regionálních vztahů. Osm zemí povolalo své velvyslance ke konzultacím, dvě země přerušily diplomatické styky s Izraelem. Konflikt také vyústil v obnovené zaměření na dvoustátní řešení probíhajícího izraelsko-palestinského konfliktu.
Ačkoliv během října a listopadu obě strany konfliktu odmítaly ustoupit ze svých požadavků pro příměří, podařilo se diplomaticky vyjednat dočasné příměří. Mezi 24. listopadem a 1. prosincem 2023 platilo příměří, během něhož Hamás propustil část izraelských rukojmích a Izrael propustil část palestinských vězňů.
V druhé polovině února 2024 se sešli diplomaté Izraele a Spojených států amerických, Kataru a Egypta (kteří dělali zprostředkovatele) v Paříži, kde dohodli základní obrysy dohody o dočasném příměří. O dohodě se poté pravidelně jednalo každý měsíc na jednáních s Izraelem i Hamásem.
Během války několikrát zasedla Rada bezpečnosti OSN, které byly předkládány rezoluce vyzývající k příměří a propuštění rukojmích. Rezoluce opakovaně vetovaly Spojené státy americké, které je neshledávaly konstruktivními vůči situaci v regionu. Až 25. března 2024 Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války přijala rezoluci vyzývající k okamžitému příměří. Rezoluci předložil Mosambik. Spojené státy americké se při hlasování zdržely. Přijetí rezoluce odsoudil Izrael, naopak Hamás ji přivítal. Izrael v reakci zrušil plánovanou diplomatickou návštěvu Washingtonu.[422] V červnu 2024 Rada bezpečnosti OSN schválila svou první rezoluci podporující konkrétní dohodu o příměří mezi Izraelem a Hamásem. Pro návrh, který koncem května představil americký prezident Joe Biden, hlasovalo 14 z 15 členů rady (zdrželo se jen Rusko).[423]
V dubnu 2024 Rada pro lidská práva OSN schválila rezoluci odsuzující Izrael za činy v Pásmu Gazy, které lze podle ní přirovnat k etnickým čistkám nebo za použití hladu jako způsobu boje. Rada rezolucí vyzvala k zastavení dodávek zbraní Izraeli a k okamžitému příměří. Dokument podpořilo 28 zemí, 13 se hlasování zdrželo a proti jich hlasovalo šest včetně Německa a USA.[424]
Valné shromáždění OSN v několika rezolucích schválilo výzvy k humanitárnímu příměří, zastavení bojů a propuštění rukojmích. Ve všech případech bylo 10 až 14 států proti (vždy Izrael nebo například Česko), desítky se zdržely. Valné shromáždění OSN přijalo v květnu 2024 rezoluci, podle v níž vyzvalo Radu bezpečnosti OSN, aby uznala stát Palestina plnohodnotným členem organizace. Proti návrhu bylo devět zemí. Kromě Izraele ještě Argentina, Česko, Maďarsko, Mikronésie, Nauru, Palau, Papua Nová Guinea a USA.[425]
Následky
Počet obětí
K 18. únoru 2025 bylo ve válce mezi Izraelem a Hamásem hlášeno celkové zabití téměř 50 000 lidí (48 291 Palestinců[426] a 1 700 Izraelců, včetně 170 novinářů (162 Palestinců, 2 Izraelci a 6 Libanonců)[427] a přes 343 humanitárních pracovníků, včetně 253 zaměstnanců UNRWA.[428] Na palestinské straně bylo zraněno 111 tisíc osob a na izraelské přes 7 tisíc. K březnu 2024 bylo izraelskými složkami zadrženo a transportováno do izraelských detenčních táborů a věznic přes 9000 Palestinců, zejména ze Západního břehu Jordánu. Značná část byla držena bez vznesení obvinění nebo byla zatčena jen preventivně. Část zadržených byla v průběhu času bez vysvětlení propuštěna. Z detenčních táborů byly hlášeny případy psychologického mučení, zneužívání a zadržené osoby měly být v otřesných podmínkách.[429][430][431] Podle zprávy z února 2024 portálu The Times of Israel (s odvoláním na izraelskou armádu) Izrael do té doby provedl 31 000 náletů, z většiny na Pásmo Gazy. Ze vzduchu bylo zaměřeno 29 000 cílů a v cca 7000 případech si útoky vyžádaly podpůrné pozemní jednotky. Z toho 26 000 útoků uskutečnila letadla, další tisíce pak helikoptéry a drony.[432]
Během útoků na Izrael ze 7. října 2023 bylo zabito 1139 lidí, včetně 764 civilistů a 373 příslušníků izraelských bezpečnostních složek. Dalších 252 osob bylo zajato jako rukojmí a uneseno do Pásma Gazy.[433][434][435] Podle výroční zprávy ke konfliktu, zpracované izraelskou armádou, bylo během prvního roku války zabito 17 000 příslušníků Hamásu, přičemž dalších 1000 militantů bylo zabito během jejich vpádu do Izraele dne 7. října 2023. Během prvotního útoku Hamásu bylo dle armády na Izrael vypáleno z Pásma Gazy 5000 raket. Během války pak dalších 7000. Izraelská armáda v Pásmu Gazy měla zadržet a vyslechnout přes 7000 Palestinců (část byla převezena na výslech do Izraele), z nichž neupřesněnou část poté propustit a vrátit do Pásma Gazy. V Pásmu Gazy armáda měla zasáhnout 40 300 cílů a nalézt 4700 tunelových šachet. Podle zprávy bylo v prvním roce pozemní operace v Gaze zabito 346 izraelských vojáků a 2299 bylo zraněno (7. října 2023 bylo zabito cca 370 vojáků a 2200 zraněno). Armáda dále uvedla, že 56 izraelských vojáků padlo při incidentech vlastní armády. Na Západním břehu Jordánu armáda měla zatknout 5250 Palestinců, z nichž dva tisíce byly podle armády spolupracovníci Hamásu. Armáda zde zabila 690 Palestinců, přičemž mezi zabitými byli členové Hamásu, ale také protestující vzbouřenci. Armáda na území Západního břehu měla provést 150 zátahů a zničit nejméně 30 domů, které spojovala s příslušníky militantních organizací.[436]
Do poloviny září 2024 bylo zabito přes 40 000 Palestinců (z nichž bylo v té době identifikováno 34 344 těl zahrnujících přes 11 tisíc dětí, 6 tisíc žen a 3 tisíce seniorů).[30] Podle únorových dat OSN navíc již čtvrtina Palestinců čelila hladovění a 80 % populace bylo nuceno opustit svůj domov.[437] Při útoku Hamásu na Izrael dne 7. října 2023 bylo zabito 31 izraelských dětí (z toho 7 mladších 6 let).[438] Koncem března 2024 UNICEF uvedl, že při útocích Izraele bylo zabito více než 13 000 palestinských dětí.[439] CNN, která provedla srovnání s dalšími souběžně probíhajícími válečnými konflikty ve světě, uvedla, že podle údajů OSN bylo během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 zabito 477 dětí a za rok 2023 k 8. říjnu bylo na Ukrajině zabito 83 dětí.[438] Podle zpravodajského webu Al-Džazíra bylo k 25. lednu 2024 v Gaze identifikováno 1 809 dětských obětí mladších 6 let.[440] V říjnu 2024 představitelka Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) uvedla před Radou bezpečnosti OSN, že kvůli izraelskému postupu v Pásmu Gazy, tam v té době byl světově největší podíl dětí s podstoupenou amputací.[441] Podle analýzy dat Světové zdravotnické organizace (WHO) z téže doby, bylo mezi 94 000 zraněnými Palestinci celkem minimálně 24 000, kteří měli zásadní zranění s dopadem na zbytek života (amputace, zásadní popáleniny, ochrnutí).[442]
Údaje o počtech palestinských obětí pochází od ministerstva zdravotnictví v Gaze. Ministerstvo je pod kontrolou vládnoucího Hamásu, ovšem je částečně korigováno a spravováno také Fatahem ze Západního břehu Jordánu. Při zveřejňování údajů o zemřelých ministerstvo vychází z údajů vedených v tamních nemocnicích a nerozlišuje mezi zemřelými militanty a civilisty a stejně tak nerozlišuje příčiny úmrtí. Do součtu obětí války tak zahrnuje zemřelé po izraelských útocích, ale také například oběti nehod při odpálení vlastních raket proti Izraeli.[443] Tím, jak během postupu Izraele v Gaze ubývaly provozuschopné nemocnice, také docházelo k méně organizovanému dodávání hlášení o zemřelých.[444] Přesné rozdělení typu obětí je odloženo do období po válce, kdy se do stanovení počtu obětí zapojí OSN a různé humanitární organizace. Na základě předchozích konfliktů v Gaze bylo zjištěno, že údaje tamního ministerstva zdravotnictví o obětech se vždy lišily jen o nižší jednotky procent oproti zjištěním OSN.[445] Na začátku války, v říjnu 2023, americký prezident Joe Biden důvěryhodnost těchto dat zpochybnil.[446] Brzy poté ovšem OSN a různé humanitární organizace uvedly, že se údajům zveřejněným ministerstvem zdravotnictví v Gaze dá důvěřovat.[447] V listopadu 2023 američtí zpravodajci z bezpečnostních složek tvrdili, že mají indicie ke konstatování, že údaje o počtech obětí zveřejněné ministerstvem zdravotnictví v Gaze zhruba odpovídají realitě.[448] V lednu 2024 se objevila zpráva, že z dat ministerstva zdravotnictví v Gaze vychází i bezpečnostní agentury v Izraeli, které je rovněž považují za odpovídající skutečnosti.[449] Počet palestinských obětí naopak může být ve skutečnosti ještě vyšší, než uvádí úřady v Gaze, protože mnoho obyvatel Gazy leží pohřbeno pod troskami domů a nejsou zatím započítáni mezi oběti.[450] Lze zde podotknou, že během konfliktu také probíhala informační válka vedená oběma stranami, které shodně vypouštěly misinformace a dezinformace. Proto se objevila potřeba ověřovat také údaje zveřejněné izraelskou armádou nebo vládou.[451][452]
K červnu 2024 bylo hlášeno přes 500 palestinských obětí také na Západním břehu Jordánu.[453] Většinu obětí usmrtily izraelské bezpečnostní složky. Jednotky případů ale také byly obětmi násilí izraelských osadníků vůči Palestincům. Toto jednání odsoudil americký prezident Joe Biden, který proti čtyřem osadníkům schválil sankce.[454]
Podle svědectví šesti důstojníků izraelských zpravodajských služeb z dubna 2024 pro The Guardian byl použit systém umělé inteligence Lavender (Levandule), který Izraelské obranné síly využívaly při výběru potenciálních cílů pro bombardování. Lavender jich v jedné fázi identifikoval až 37 000 na základě jejich vazeb na Hamás. Zpravodajci také nastavovali poměr, kolik civilistů smí při bombardování zemřít na jednoho bojovníka Hamásu. V prvních týdnech války bylo při náletech na nízko postavené bojovníky povoleno zabít vždy 15 až 20 civilistů. Preferovaný způsob bombardování byly navíc tzv. hloupé bomby. Ty jsou méně přesné, ničí celé domy a zabíjí všechny obyvatele vevnitř.[455] Podle investigativy Izrael používal také další systém umělé inteligence nazvaný Where's Daddy? (Kde je táta?). Ten na základě sledování signálu mobilních telefonů osob podezřelých ze spojení s Hamásem vyhodnocoval, kdy se vrátí na domovskou adresu. Následně byla na jejich domov vypálena raketa. Útok na civilní objekty byl bezpečnější než na vojenské.[456]
Nepřímý počet obětí války může být několikanásobně vyšší než přímý počet obětí, protože kolaps zdravotnictví v Gaze a nedostatek lékařské péče, neléčené nemoci, infekce, podvýživa, zranění a špatné hygienické podmínky způsobují a budou způsobovat mnohem vyšší úmrtnost mezi obyvateli Gazy.[457][458] Britský medicínský týdeník The Lancet zveřejnil v červenci 2024 článek, ve kterém několik lékařských expertů odhadlo, že počet přímých i nepřímých obětí v Gaze může být až 186 000 nebo i více.[459] V lednu 2025 vyšla v The Lancet studie odborníků z Londýnské školy hygieny a tropické medicíny (LSHTM), Cambridgeské univerzity a americké Yaleovy univerzity. Dle jejich výzkumu byl údaj o počtu obětí uváděný hnutím Hamás podhodnocený asi o 41 %. Studie se zaměřila na období mezi říjnem 2023 a červnem 2024. Podle dat Ministerstva zdravotnictví v Gaze mělo být přes 37 tisíc obětí. Podle studie se ovšem reálný počet palestinských obětí pohyboval přes 64 tisíc. Asi 59 % obětí bojů v Gaze byly podle této studie ženy, děti a lidé starší 65 let. Podhodnocení údajů ministerstva v Gaze studie vysvětlovala tím, že Pásmo Gazy i jeho zdravotnická infrastruktura byly zdevastované izraelským masivním bombardováním, takže nebylo možné získat přesné údaje o mrtvých.[460][461]
Podle izraelského listu Ha'arec, který vedl rozhovory s nejmenovanými obyvateli Pásma Gazy, nesmějí Palestinci v Pásmu Gazy zveřejňovat jména padlých příslušníků Hamásu, a to i včetně truchlících příbuzných. Zatímco na Západním břehu Jordánu Hamás jména padlých zveřejňuje, stejně jako Hizballáh v Libanonu, v Pásmu Gazy je zveřejňování jmen padlých operativců považováno za zradu či kolaboraci s nepřítelem. Podle jednoho z dotázaných jde o vytváření image Hamásu a o fakt, že pokud se nemluví o padlých ozbrojencích, tak žádní neexistují.[462]
Snížení počtu ženských a dětských obětí dle OSN v květnu 2024
Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA), který pravidelně zveřejňuje statistiky z různých konfliktů, ve své zprávě z 8. května 2024 o polovinu snížil své dříve uváděné počty ženských[p. 8] a dětských obětí[p. 9], které si vyžádal konflikt v Pásmu Gazy (celkový počet obětí zůstal stejný). Důvodem zejména bylo, že věrohodná data byla v této době dostupná za 24 686 identifikovaných obětí, dalších přibližně 10 000 těl tehdy nebylo spolehlivě identifikováno. Ke změně UNOCHA přistoupil poté, co vyměnil zdroj dat. Místo Gazské mediální kanceláře citoval jako zdroj Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy (obě spadající pod Hamás). Ve svých zprávách i infografikách úřad uvádí, že uváděné údaje nelze nezávisle ověřit, ovšem politici i úředníci OSN tato čísla běžně citují, přičemž zejména na počátku války byla věrohodná. Hamás při sdělování informací ovšem nerozlišuje mezi zabitými teroristy a civilisty. OSN považuje za dítě osobu do 18 let věku, podle Izraele v řadách Hamásu bojuje řada teenagerů.[463][464][465][466] Za dětské vojáky ale OSN považuje jen bojující děti mladší 15 let, od tohoto věku mohou bojovat legálně. Izraelský deník Ha’arec na konci března 2024 zveřejnil, že izraelská armáda počítá jako bojovníky Hamásu všechny muže zabité v zónách, kde probíhají vojenské operace.[125][467]
Pásmo Gazy v humanitární krizi
V důsledku blokády a po ostřelování a vpádu Izraele do Pásma Gazy, které si vyžádaly vedle obětí na životech také destrukci většiny budov a infrastruktury v severní části území, a také po útěku většiny obyvatel k jižní hranici území (zejm. do města Rafah), vypukla v Pásmu Gaza humanitární krize. Totální blokáda Izraelem a Egyptem umožnila využívat pouze dvou hraničních přechodů, kterými vstupovaly kamiony s humanitární pomocí, ovšem v míře nižší než před vypuknutím konfliktu (pouze cca 100 až 150 denně, oproti více než 500 denně před válkou). Od 11. října 2023 byla Gaza bez elektřiny v důsledku toho, že Izrael přerušil dodávky. Izrael také zcela zablokoval dovoz paliva od začátku října do 18. listopadu 2023.[468]
Již začátkem roku 2024 znepokojila humanitární situace OSN, Evropskou unii, arabské státy a brzy poté také Spojené státy americké. Prezident Joe Biden i viceprezidentka Kamala Harris obvinili Izrael, že nedělá dost pro řešení humanitární krize v Gaze.[469]
Od začátku roku 2024 shazovaly z letadel na území Pásma Gazy humanitární pomoc ve společné misi státy Francie, Egypt a Jordánsko. V březnu se přidaly i Spojené státy americké[470] a krátce poté také Německo.[471] V březnu 2024 byl rovněž otevřen námořní koridor s humanitární pomocí do Pásma Gazy. Na projektu spolupracovaly Evropská unie, Spojené státy americké, Spojené království a Spojené arabské emiráty.[472][473] Námořní koridor byl ale pozastaven krátce po svém spuštění poté, co izraelské rakety zasáhly humanitární konvoj World Central Kitchen, kteří zajišťovali námořní distribuci pomoci.[474] Na konci dubna 2024 WCK obnovilo v Pásmu Gazy svou činnost. Před vynuceným pozastavením činnosti v říjnu 2023 v Pásmu Gazy rozvezla 43 milionů jídel, což podle ní představovalo 62 procent z veškeré pomoci od mezinárodních neziskových skupin na místě.[475] Spojené státy americké v téže době začaly se stavbou dříve oznámeného prozatímního mola na pobřeží Pásma Gazy.[476] Během prvního týdne provozu ke konci května 2024 se přes molo podařilo dostat na území kolem 600 tun humanitární pomoci.[477] Provoz amerického mola se ale potýkal s problémy. Kvůli špatnému počasí nebo bezpečnostní situaci byl jeho provoz opakovaně přerušován. Již na začátku července se proto Spojené státy americké rozhodly molo demontovat. Po molu bylo dodáno přibližně devět tisíc tun pomoci.[478]
V polovině března 2024 americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken uvedl, že všichni obyvatelé Pásma Gazy zažívají nedostatek jídla. Dodal, že jde o první případ, kdy takto byla zahrnuta celá populace.[479] V téže době Organizace OSN pro výživu a zemědělství ve své zprávě uvedla, že na severu Pásma Gazy bez přijetí dalších opatření nejpozději v květnu vypukne hladomor. Na zbytku území během léta.[480] Ke konci března 2024 Izrael otevřel nový (druhý na svém území) přechod pro přepravu humanitární pomoci do Pásma Gazy. Současně představitelé Izraele uvedli, že zásoby jsou dostatečné a v Pásmu Gazy tak podle nich hladomor nevypukne.[481]
Podle OSN do dubna 2024 zemřelo nejméně dvanáct Palestinců v souvislosti se zásobami, které různé státy letecky dopravovaly a shazovaly na Gazu, aby tak pomohly zásobovat území základní humanitární pomocí. Tito lidé se buď utopili, když se snažili vylovit zásoby spadlé do moře, nebo byli přímo zasaženi bednami, kterým selhaly padáky. Současně OSN uvedlo, že úřad UNRWA reportoval, že 1,2 milionu vysídlených Palestinců žije v Rafahu a v Chán Júnis v provizorních podmínkách, zejména ve stanech. Dále, že Izrael vybombardoval přes sto škol zřizovaných UNRWA. Podle úřadu UNOCHA bylo od března 2024 třicet procent humanitárních misí směřujících do severní Gazy Izraelem zastaveno a zakázáno.[482]
Podle terénního výzkumu organizace Refugees International z ledna 2024 byly podmínky v Pásmu Gazy „apokalyptické“. Po pěti měsících války bylo pro Palestince těžké najít adekvátní jídlo, vodu, přístřeší a základní léky. Hlad na úrovni hladomoru byl již rozšířený a situace se dále zhoršovala. Výzkumníci zjistili, že Izrael soustavně prováděl svévolné odepírání vstupu legitimního humanitárního zboží do Gazy; zavedl vysoce komplikovaný proces inspekce a schvalování bez jasných nebo konzistentních pokynů; dále odhalili jasné známky toho, že Izrael nedokázal zavést funkční systém distribuce humanitární pomoci; a zaznamenali také přetrvávající útoky na humanitární, zdravotní, potravinovou, energetickou a další kritickou infrastrukturu Gazy, které současně oslabily úsilí o pomoc a eskalovaly potřeby Palestinců.[483]
Zpravodajský server CNN přišel v březnu 2024 s reportáží, ve které odhalil, jak Izrael nakládá s inspekcemi humanitární pomoci. CNN také přezkoumala dokumenty sestavené hlavními účastníky humanitárních operací, které uvádějí položky, které Izraelci nejčastěji vyřazují z pomoci. Patří mezi ně anestetika a anesteziologické přístroje, kyslíkové lahve, ventilátory a systémy filtrace vody. Mezi další položky patří datle, spací pytle, léky na léčbu rakoviny, tablety na čištění vody a těhotenské sady. Veškerá pomoc, včetně jídla a vody, je také na neurčitý čas zadržována, jde o tisíce tun surovin a zboží.[484] Tuto praxi později potvrdil i The Washington Post.[485]
Dle zprávy organizace Oxfam z března 2024 izraelský přístup vedl k tomu, že se mezinárodní společenství raději uchýlilo k námořním cestám a letecké pomoci, než aby čelilo Izraeli s tím, že systematicky podkopává přístup k pomoci. Izraelské úřady například odmítly schválit distribuci ze skladu Oxfamu plného mezinárodní pomoci včetně zdravotních lahví s kyslíkem, inkubátorů a přístrojů na čištění vody. Sklad je v egyptském městě Aríš jen 40 km od hranice s Pásmem Gazy.[486]
V březnu 2024 nařídil Izraeli Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, aby spolupracoval při distribuci humanitární pomoci do Pásma Gazy.[487] Podle prohlášení Izraele byl v polovině dubna 2024 otevřen nový hraniční přechod na severu Gazy.[488] Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk v téže době ale uvedl, že Izrael pokračuje v nezákonných omezeních humanitární pomoci do Pásma Gazy.[489] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu Izraeli nařídil zastavení vojenské ofenzivy v Rafahu a současně, aby Izrael zajistil neomezený přístup humanitární pomoci a umožnil do Pásma Gazy vstoupit a pracovat vyšetřovacím týmům, které by z pověření orgánů OSN sbíraly možné důkazy ohledně údajného páchání genocidy na Palestincích, z něhož Izrael vinila Jihoafrická republika a Izrael to odmítal.[490]
Několikrát se stalo, že radikální Izraelci (např. z řad izraelských osadníků v Západním břehu Jordánu) blokovali konvoje humanitární pomoci pro Palestince a v některých případech náklad zničili.[491][492]
Během zahájení pozemních vojenských operací Izraele v Rafahu v květnu 2024 byly dočasně uzavřeny hraniční přechody Kerem Šalom (mezi Izraelem a Pásmem Gazy) a Rafah (mezi Egyptem a Pásmem Gazy), což zastavilo přísun humanitární pomoci.[493] Americká diplomacie následně intenzivně jednala s Egyptem, který odmítal vpustit humanitární pomoc do Pásma Gazy přes hraniční přechod Rafah, dokud bude na druhé straně izraelská armáda. Joe Biden ke konci května se svým egyptským protějškem Abdal Fattáhem Sísím dojednal dočasné povolení Egypta na dodávky humanitární pomoci od OSN.[494] Šéf egyptské humanitární organizace Červený půlměsíc uvedl, že před touto dohodou v Egyptě stály některé kamiony s humanitární pomocí až dva měsíce, a situace se ještě zhoršila právě po uzavření hraničního přechodu Rafah na začátku května. Potraviny se tak kazily a velké množství z nich se muselo rozprodat již v Egyptě, aby se nemusely zcela vyhodit.[495] Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) ke konci května 2024 uvedl, že od chvíle, kdy Izrael zahájil vojenskou operaci v Rafahu, poklesl objem humanitární pomoci dopravované do Pásma Gazy o dvě třetiny.[496]
Podle expertů z webu FEWS NET (Famine Early Warning Systems Network), který založila Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj a funguje jako varovací systém před hladomory, v červnu vypukl na severu Pásma Gazy hladomor, kvůli válce ale chyběl dostatek dat pro jeho oficiální vyhlášení (hladomor navíc obvykle vyhlašují postižené státy).[497]
Šéf Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus v červnu 2024 uvedl, že „značná část obyvatel Gazy nyní čelí katastrofálnímu hladu a podmínkám podobným hladomoru.“ Potvrdil sice nárůst dodávané pomoci, ale kritizoval její distribuci. Dodal, že u více než 8000 dětí mladších pěti let byla diagnostikována a léčena akutní podvýživa, včetně 1600 dětí s těžkou akutní podvýživou.[498]
V polovině června 2024 zavedla izraelská armáda v části jihu Pásma Gazy tzv. taktické přestávky v bojích. Armáda při nich každý den na 11 hodin pozastavila vojenské operace, aby usnadnila dodávky humanitární pomoci. Izraelský tisk uvedl, že tak armáda učinila bez vědomí vlády. Rozhodnutí armády kritizovali někteří krajně pravicoví ministři.[499]
V červenci 2024 Izrael oznámil, že začal obnovovat část energetické infrastruktury v Pásmu Gazy poškozenou válkou, a to s cílem navýšit výkon odsolovací stanice pro dodávky pitné vody v Pásmu Gazy. Krok zkritizoval krajně pravicový ministr financí Becal'el Smotričm, který nechtěl, aby Pásmo Gazy během války obnovoval Izrael.[500] Ve stejné době ale mezinárodní charitativní organizace Oxfam zveřejnila zprávu, v níž uvedla, že Izrael systematicky odpírá Palestincům v Gaze vodu, ničí vodní zdroje i čističky odpadních vod. Izrael podle zprávy od začátku války zničil sedmdesát procent kalových čerpadel a všechny čistírny odpadních vod. Dostupnost vody v Pásmu Gazy v důsledku klesla o 94 % oproti předválečné době.[501]
V červnu 2024 organizace Lékaři pro lidská práva – Izrael předala Nejvyššímu soudu petici pro zajištění pravidelné lékařské přepravy zraněných a nemocných osob z Pásma Gazy do nemocnic v zahraničí (zejména do Egypta). Od začátku války do května 2024 bylo přes hraniční přechod Rafah do Egypta převezeno celkem 4895 zraněných Palestinců. V květnu byl ale po ofenzívě Izraele v Rafahu hraniční přechod uzavřen. Další přesun proběhl na konci června. Na konci července mělo dojít k převozu 150 zraněných dětí, ale Netanjahu jejich převoz na poslední chvíli zrušil. Nejvyšší soud následně přikázal vládě do týdne vypracovat systém převozu pacientů.[502]
V polovině července 2024 byl ve vzorku z odpadních vod v Pásmu Gazy objeven poliovirus, tedy virus způsobující dětskou obrnu. Vzorky testovaly úřady v Gaze ve spolupráci s Dětským fondem OSN (UNICEF). Nález potvrdila Světová zdravotnická organizace (WHO).[503] Izraelská armáda v reakci oznámila, že začne nabízet posilující vakcínu proti dětské obrně svým vojákům sloužícím v Pásmu Gazy.[504] Koncem července Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy vyhlásilo na území epidemii dětské obrny.[505] Případy byly hlášeny poprvé po dvaceti pěti letech. Důvodem šíření byly válkou zničené kanalizace a čističky odpadních vod a také pokles očkovaných.[506] Světová zdravotnická organizace následně slíbila dodání milionu vakcín.[507] Koncem srpna izraelské Ministerstvo obrany povolilo vjezd konvoje UNICEF s vakcínami proti dětské obrně do Pásma Gazy. Vakcíny měly vystačit pro 1,2 milionu osob.[508] Izraelská armáda a Hamás se následně dohodly na třech místně i časově omezených přestávkách v bojích, aby mohla proběhnout řízená očkovací kampaň.[509]
V důsledku války byli obyvatelé Pásma Gazy ohroženi také infekčními nemocemi. Kvůli kolapsu základních služeb a rostoucím teplotám na jaře 2024 se začaly šířit infekce hepatitidy A, kožních chorob, střevních a žaludečních potíží. V ulicích se nahromadily desetitisíce tun odpadu, které ve vysokých teplotách rychle hnily a následně se v nich množili potkani a mouchy, kteří jsou přenašeči infekčních nemocí. Čisté vody byl přitom kritický nedostatek.[510]
V říjnu 2024 vyšla v deníku The New York Times investigativní reportáž popisující svědectví šedesáti dobrovolných amerických lékařů a členů zdravotnického personálu, kteří působili v Pásmu Gazy během války Izraele s Hamásem. Z nich 44 vypovědělo, že se setkalo s opakujícími se případy dětských obětí, které byly střeleny do hlavy. Téměř všichni měli pacienty trpící podvýživou. Přes padesát z nich pozorovalo u dětí výrazné psychické trauma a sebevražedné myšlenky. 25 z respondentů potvrdilo, že během jejich služby viděli případy úmrtí novorozenců a kojenců z důvodu podvýživy nebo infekčních chorob. Téměř všichni se také setkali s nedostatkem zdravotnického materiálu a hygienických pomůcek.[511]
V říjnu 2024 zaslali ministři Spojených států amerických Antony Blinken a Lloyd Austin dopis izraelské vládě, ve kterém požadovali, aby do jednoho měsíce Izrael zajistil zlepšení dodávek humanitární pomoci do Pásma Gazy. V opačném případě pohrozili, že USA omezí dodávky zbraní. Důvodem bylo, že kvůli izraelským restrikcím v předcházejících měsících došlo k omezení dodávek humanitární pomoci až o polovinu.[512] Izrael ihned reagoval vpuštěním padesáti kamionů s humanitární pomocí do Pásma Gazy.[513] V polovině listopadu podle izraelských dat byly vpuštěné dodávky humanitární pomoci do Pásma Gazy nejnižší od prosince 2023. Podle humanitárních agentur jen v říjnu 2024 Izrael odmítl schválit vjezd 58 % konvojů s pomocí. Kvůli všeobecnému nedostatku v samotném Pásmu Gazy pak razantně vzrostly ceny potravin. Navíc část humanitární pomoci byla na území rozkradena ozbrojenými gangy a Hamásem.[514] Americké ministerstvo zahraničí přesto potvrdilo, že v dodávkách zbraní se bude pokračovat. Humanitární organizace poté upozornily na to, že Izrael splnil jen čtyři z devatenácti podmínek, které USA stanovily.[515] Po mezinárodním tlaku Izrael v prosinci povolil vjezd průměrně 130 kamionů denně, zatímco v říjnu a listopadu to bylo asi 70.[516] Nicméně již před válkou měly izraelské úřady spočítáno, že kaloricky Gaza potřebuje minimálně 170 kamionů denně. Podle humanitárních organizací, ale byl potřebný počet v době války kolem 500 kamionů denně.[517]
S příchodem zimy v prosinci 2024 varoval šéf Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) Philippe Lazzarini, že kvůli nevyhovujícím podmínkám v provizorních stanových městech v tzv. humanitárních zónách a nedostatku humanitární pomoci bude „chladné počasí zabíjet“. v Pásmu Gazy mohou teploty během zimních měsíců klesnout na pět stupňů Celsia. Panuje také období silných dešťů, trvající od listopadu do února. Kombinace deštěm promočených stanů a oblečení a chladných teplot může být také vražedná, a to zejména pro nejzranitelnější osoby (například děti), které navíc v oblasti během války trpěly podvýživou.[518] Jen během prvního zimního týdne v uprchlických táborech zemřeli nejméně tři kojenci na podchlazení.[519]
Organizace jako Lékaři bez hranic, Červený kříž a společné prohlášení UNICEF, Světové zdravotnické organizace, Rozvojového programu OSN, Populačního fondu OSN a Světového potravinového programu varovaly před strašlivým humanitárním kolapsem.[520][521][522]
Demolice a poškození budov a infrastruktury
Podle analýzy satelitního centra OSN (UNOSAT) zveřejněné na konci září 2024 Izrael během války způsobil poškození či zničení více než 163 tisíc budov v Pásmu Gazy. Tj. zhruba dvě třetiny budov v Pásmu Gazy utrpěly nejméně poškození. Zcela zničených domů bylo asi 52 tisíc, vážně poškozených 19 tisíc, přes 56 tisíc středně a u dalších 35 tisíc byla míra poškození nejistá.[523] K srpnu 2024 bylo zničeno 67 % vodovodní infrastruktury a čističek.[524] K září 2024 bylo zničeno 70 % ze 400 gazských škol.[525] Již v květnu 2024 gazské úřady hlásily, že Izrael zasáhl 31 z 36 nemocnic. Minimálně polovina byla zničena a tím vyřazena z provozu. V Pásmu Gazy bylo současně zaznamenáno přes 400 útoků na zdravotnická zařízení.[526] Podle odhadů OSN ze září 2024 bylo také poškozeno 67 % zemědělské půdy.[527] K dubnu 2024 došlo dále ke zničení jedné ze dvou požárních stanic, 8 z 11 policejních stanic a všech šesti radnic. Zničena byla také polovina pozemních komunikací a elektrické rozvodné sítě.[528] OSN odhadla v květnu 2024 náklady na rekonstrukci pásma na 40 až 50 mld. dolarů.[529]
V Pásmu působí technické jednotky izraelské armády zaměřené pouze na demolice budov.[530] Během tvorby nárazníkového pásma v rozsahu 1 km od hranic Pásma byly v tomto pásmu zdemolovány všechny budovy, kterých bylo více než 3 tis.[531] Podobně během tvorby Necarimského koridoru a nárazníkového pásma kolem něj bylo zdemolováno 750 budov, včetně Univerzity Israa a justičního paláce. Nemocnice Palestinsko-Tureckého přátelství, specializovaná na léčbu rakoviny, je používána jako vojenská základna.[190]
Podle akademiků z CUNY Graduate Center and Oregon State University, kteří studovali satelitní snímky, bylo do ledna 2025 poškozeno nebo zničeno kolem 60 % ze všech budov v Pásmu Gazy. Podle OSN došlo během izraelského bombardování mezi říjnem 2023 a začátkem ledna 2025 k zásadnímu poškození nebo zničení 92 % obytných budov v Pásmu Gazy. Mělo jít celkem o 436 tisíc obytných budov, z nichž 160 tisíc bylo zcela zničeno. Na území mělo být nashromážděno kolem 50 milionů tun suti.[532][533]
Obvinění z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy
Podrobnější informace naleznete v článcích Válečné zločiny během války Izraele s Hamásem a Genocida v Pásmu Gazy.
Hamás i izraelská armáda byly během války obviněny z několika válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, případně až genocidy.[534] Rada bezpečnosti OSN identifikovala jasné důkazy o válečných zločinech spáchaných jak Izraelskými obrannými silami, tak Hamásem.[535] Podle komise OSN pro izraelsko-palestinský konflikt existovaly jasné důkazy o tom, že válečné zločiny mohly být během války spáchány.[536][537]
Vzhledem k disproporčnosti konfliktu byla většina zločinů spojených s Hamásem hlášena v říjnu 2023, zatímco obvinění vůči Izraeli byla spojena zejména s rokem 2024 a jeho ofenzivou v Pásmu Gazy.
V lednu 2024 projednal Mezinárodní soudní dvůr v Haagu žalobu Jihoafrické republiky na Izrael, ve které byl obviněn z páchání genocidy vůči Palestincům. Dne 26. ledna soud předběžným opatřením nařídil Izraeli, aby učinil veškeré kroky k zabránění genocidy a aby zlepšil humanitární situaci v Gaze. Soudkyně Joan Donoghueová navíc uvedla, že některá tvrzení Jihoafrické republiky jsou „věrohodná“. Soudkyně dodala: „Soud se domnívá, že existuje reálné a bezprostřední riziko, že než soud vydá konečné rozhodnutí, bude způsobena nenapravitelná újma na právech, která soud shledal jako hodnověrná.“ Benjamin Netanjahu podle listu The Times of Israel nařídil členům svého kabinetu, aby se zdrželi reakce na předběžné rozhodnutí soudu. On sám prohlásil, že tvrzení, že „Izrael páchá genocidu na Palestincích, je nejen nepravdivé, ale i pobuřující“.[538] V březnu 2024 irský ministr zahraničí Micheál Martin uvedl, že se Irsko přidá k žalobě Jihoafrické republiky.[539] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Izraeli zastavit vojenskou ofenzivu ve městě Rafah a otevřít hraniční přechod Rafah pro neomezený přísun humanitární pomoci. Izrael měl také umožnit do Pásma Gazy přístup vyšetřovacímu týmu, který by se zabýval sběrem důkazů v případu údajného páchání genocidy na Palestincích.[540]
Dne 20. května 2024 hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan oznámil, že požádal o vydání zatykačů na lídry Hamásu a Izraele. Lídr Hamásu v Pásmu Gazy Jahjá Sinvár, šéf vojenského křídla Hamásu Muhammad Dajf, šéf politického křídla Hamásu Ismáíl Haníja, izraelský premiér Benjamin Netanjahu a izraelský ministr obrany Jo'av Galant podle prokurátora nesou odpovědnost za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Pásmu Gazy a v Izraeli.[541][542] Vyšetřování v případu „Palestina“ probíhalo již od roku 2021 a zahrnovalo období od Operace ochranné ostří (2014). Od téže doby prováděl Izrael podle investigativní reportáže britských a izraelských novinářů špionáž v ICC.[543][544]
Zabíjení novinářů
V prosinci 2023 v předvečer mezinárodního Dne lidských práv zveřejnila Mezinárodní federace novinářů seznam 94 novinářů a pracovníků médií, kteří byli v roce 2023 zabiti v souvislosti s jejich prací. Drtivá většina zabitých novinářů (68) připadala na válku Izraele s Hamásem. Šlo o 61 palestinských novinářů zabitých v Pásmu Gazy, o 4 izraelské novináře zabité během útoků Hamásu na hudební festival Supernova a na kibuci Nahal Oz a Kfar Aza, o 3 libanonské novináře zabité Izraelem nedaleko společné hranice obou zemí. Tento konflikt tak byl pro pracovníky médií nejsmrtelnější za více než 30 let, kdy Mezinárodní federace novinářů monitoruje oběti z řad novinářů.[545][546]
K dubnu 2024 se počet zabitých novinářů během konfliktu zvýšil na 109. Z nich bylo 102 Palestinců, 4 Izraelci a 3 Libanonci.[547] Podle Výboru na ochranu novinářů nejméně ve třech případech Izrael novináře zabil cíleně.[548] V květnu 2024 udělilo UNESCO palestinským novinářům pokrývajícím válku výroční novinářskou cenu Guillermo Cano World Press Freedom Prize. Cenu převzal předseda palestinského novinářského syndikátu Nasser Abu Baker.[549][550]
Hamás a palestinské militantní skupiny
Útok Hamásu na Izrael z října 2023 byl Vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území i dalšími označen za porušení mezinárodního práva (vraždy, znásilnění a únos civilistů včetně žen a dětí).[551]
Podle izraelských vojenských forenzních týmů, svědectví očitých svědků a nahlášených fotografických, dokumentárních a video důkazů militanti Hamásu znásilňovali, napadali a mrzačili izraelské ženy a dívky během útoků na Izrael dne 7. října 2023.[552] Vojenský personál oznámil, že těla obětí útoků ze 7. října vykazovala četné známky znásilnění a „vážná stádia zneužívání“. Hamas byl obviněn z genderově podmíněného násilí, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.[553][554]
Ze strany Hamásu došlo k porušení Ženevské úmluvy i Římského statutu (používání civilistů jako živých štítů).[555] Porušením mezinárodního práva bylo i využívání škol a nemocnic jako základen a de facto živých štítů.[556]
Hamás také při útoku raboval v několika kibucích a na festivalu Nova.[557] Podle videí zveřejněných serverem Times of Israel rabování v kibucu Be'eri provedli palestinští civilisté, kteří dorazili do kibucu poté, co ozbrojenci militantního Hamásu ukradli zemědělské vybavení, motorky a televizory.[558]
Ve zprávě expertní komise OSN z června 2024 je Hamás obviňován z masového zabíjení ve veřejných krytech, kterého se dopustil během svého útoku 7. října 2023, což naznačuje, že... příslušníci Hamásu jednali podle předem daných operačních pokynů. Příslušníci Hamásu... úmyslně zabíjeli, zraňovali, týrali rukojmí, brali rukojmí a páchali sexuální a genderově podmíněné násilí. Komise dále uvedla, že... našla významné důkazy o znesvěcování mrtvol, včetně sexualizovaného znesvěcení, stínání hlav, tržných ran, pálení, oddělování částí těl a svlékání. Ženy byly vystaveny genderově podmíněnému násilí během své popravy nebo únosu. Ženy a ženská těla byly použity jako vítězné trofeje mužskými pachateli, uvádí se ve zprávě. Mnoho dětí, které byly svědky zabíjení svých příbuzných, bylo také natáčeno pro propagandistické účely, přičemž komise shledala, že... je obzvláště nehorázné, že se děti staly cílem únosů. Podle zprávy... existují přesvědčivé důkazy, že rukojmí čelí v Gaze sexuálnímu zneužívání. Hamás na obvinění nereagoval.[559][560]
Izrael
Izraelská armáda a vláda byly obviněny z porušení mezinárodního práva a páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy. Stejně jako proti Hamásu vznesla obvinění OSN i různé humanitární organizace.[561][562] Podle webu Alarm zabila izraelská armáda v Gaze za tři měsíce víc civilistů než ruská armáda na Ukrajině za skoro dva roky.[563]
Obětí náletů a ofenzivy Izraele byly vedle ozbrojenců také zdravotníci, civilisté (včetně žen a dětí), novináři nebo humanitární pracovníci.[564][565] Došlo tím k porušení Ženevských úmluv.[566]
V říjnu 2023 vydala izraelská armáda příkaz k evakuaci 1,1 milionu lidí ze severu Pásma Gazy, což někteří diplomaté označili jako násilný přesun, čímž se Izrael údajně dopustil válečného zločinu.[567]
Během izraelské ofenzivy došlo rovněž k poškození a zničení až 80 % budov ve městě Gaze a k 50 % v celém Pásmu Gazy. Více než 1,9 milionu lidí, tedy kolem 85 % všech obyvatel Gazy, bylo takto vyhnáno ze svých domovů.[568]
Izrael byl také OSN kritizován za blokádu přísunu potravin, vody, paliv a elektřiny.[569] A dále také z uplatňování principu kolektivní viny.[570][571][572]
Podle Světového potravinového programu (WFP) trpělo v prosinci 2023 extrémním hladem 25 % rodin v Gaze a u tisíců dětí byla diagnostikována podvýživa.[563] V polovině prosince OSN odhadovala, že okolo 90 % obyvatel Gazy má zajištěno méně než jedno jídlo denně.[573]
V lednu 2024 byl Izrael Jihoafrickou republikou obviněn z páchání genocidy. Případem se zabývá Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Ke konci března 2024 zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území Francesca Albanese uvedla, že činy Izraele splňují kritéria označující páchání zločinu genocidy vůči Palestincům v Pásmu Gazy. Podle Albanese Izrael použil „humanitární kamufláž“, aby zakryl svou „genocidní kampaň“. Izrael obvinění odmítl.[574]
Izrael byl rovněž kritizován za nakládání s palestinskými zajatci, které držel bez soudu v údajně otřesných podmínkách.[575][576]
V neposlední řadě byl Izrael obviněn z cíleného ničení životního prostředí Pásma Gazy. Všechna obvinění ovšem odmítal.[577][578]
Ve zprávě expertní komise OSN z června 2024 byly Izrael a IOS viněny z... rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu v Gaze. Izraelská armáda je viněna ze zločinů jako je vražda, pronásledování na základě pohlaví, mučení a nelidské zacházení. Dále je viněna ze zločinu vyhlazování, hladovění jako způsobu vedení války. Obrovské množství civilních obětí v Gaze a rozsáhlé ničení civilních objektů a infrastruktury byly nevyhnutelným důsledkem strategie prováděné s úmyslem způsobit maximální škody, bez ohledu na principy rozlišování, proporcionality a adekvátních preventivních opatření, píše se ve zprávě. Během akcí Západním břehu Jordánu se IOS, podle zprávy dopustily... sexuálního násilí, mučení a nelidského nebo krutého zacházení a urážek osobní důstojnosti, což jsou všechno válečné zločiny. Izraelská vláda a ozbrojené síly umožnily, podporovaly a podněcovaly kampaň násilí osadníků proti palestinským komunitám na tomto území, tvrdí dále zpráva. Izrael označil obvinění za... nehorázná a která se... pobuřujícím a odporným způsobem pokoušejí načrtnout falešnou rovnítko mezi vojáky IOS a teroristy Hamásu.[559][560]
Reakce
Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní reakce na válku Izraele s Hamásem.
Reakce států a mezinárodních organizací
Reakce států a mezinárodních organizací zveřejněné ihned po teroristickém útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 byly zejména odsouzením činu Hamásu. Arabské země volaly po zdrženlivosti, zatímco Západ vyjadřoval Izraeli podporu při obraně země. Írán, tradiční spojenec šíitských islamistů, vyjádřil z teroristického činu potěšení.
Během následné války mezi Izraelem a Hamásem se ovšem podpora Izraele na mezinárodním poli začala snižovat, a to zejména od jara 2024, kdy na území Pásma Gazy začala propukat vážná humanitární krize. Postup Izraele postupně několikrát odsoudilo OSN, Evropská unie i jednotlivé země celého světa. Některé země (jako Česko, Rakousko nebo Maďarsko) však zůstávaly spojencem Izraele i v mezinárodních organizacích. Jiné, jako například Spojené státy americké, zůstávaly jasným izraelským spojencem na poli zbrojení a hlasování v Radě bezpečnosti OSN, i když ho diplomaticky kritizovaly za jeho postup v Pásmu Gazy.[579][580]
Na Summitu EU v březnu 2024 jednohlasně vyzvali šéfové států a vlád členských zemí EU k okamžité humanitární pauze vedoucí k udržitelnému příměří v Pásmu Gazy. Šlo o první jednomyslné rozhodnutí EU od vypuknutí války.[581] V březnu 2024 Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války přijala rezoluci vyzývající k okamžitému příměří.[582] Valné shromáždění OSN většinově přijalo dne 10. května 2024 rezoluci, podle níž by se Palestina měla stát plnohodnotným členem organizace.[583]
Dne 28. května 2024 Irsko, Norsko a Španělsko uznaly Stát Palestina.[584][585] O uznání se v téže době začalo mluvit také ve Slovinsku, na Maltě a v Belgii.[586] Během června 2024 samostatnost Palestiny dále uznaly Slovinsko a Arménie.[587][588]
Česká zahraniční politika podporovala Izrael coby svého strategického partnera. Česko hlasovalo ve Valném shromáždění OSN stejně jako Izrael a odmítlo řadu rezolucí vyzývajících k příměří. Stejně tak Česko hlasovalo proti rezoluci vyzývající Radu OSN k přijetí státu Palestina mezi stálé členy OSN. Všechny rezoluce i přes záporné stanovisko Česka byly přijaty. Ministryně obrany Černochová se kriticky vyjadřovala k postupu OSN, a poté, kdy Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal nařízení k zastavení ofenzivy Izraele v Rafahu a prokurátor Mezinárodního trestního soudu v Haagu požádal o zatykač na představitele Hamásu, ale také na vládní představitele Izraele, kritizoval premiér Petr Fiala i rozhodnutí mezinárodních soudů.[589][590]
Veřejnost
V mnoha městech po celém světě se konaly demonstrace na podporu Izraele i Palestiny.[591][592]
Reakce v Izraeli
Útok Hamásu na Izrael z října 2023 vedl k výraznému propadu podpory veřejnosti pro vládu Netanjahua.[593] Podle prvních průzkumů ještě z roku 2023 téměř polovina izraelských respondentů preferovala vyjednání propuštění rukojmích před zničením Hamásu.[593] Právě otázka vyjednání propuštění rukojmích se stala klíčovou v masových demonstracích v Tel Avivu a dalších městech Izraele, během kterých demonstranti vyzývali vládu k orientaci na rukojmí spíše než na zničení Hamásu. Postupně se přidával také apel na podání demise vlády a předčasné volby.[594][595][596][597]
Vedle protivládních protestů se ale konaly také pravidelné demonstrace proti humanitární pomoci Palestincům v Pásmu Gazy. Ke konci prosince 2023 izraelští demonstranti blokovali konvoj humanitární pomoci u přechodu Kerem Šalom.[598] Během následujících měsíců se opakovaly další a další protesty proti dodávání humanitární pomoci (včetně blokád a ničení nákladu). Řadu z nich vedly rodiny izraelských rukojmích.[599][600][601] V květnu byli zadrženi čtyři Izraelci během ničení nákladu humanitární pomoci u hraničního přechodu na Západním břehu Jordánu.[602]
Dne 9. června 2024 Binjamin Ganc (Státní tábor) opustil izraelský válečný kabinet. Učinil tak po vypršení ultimáta, které v květnu dal premiérovi Netanjahuovi k představení kroků k ukončení války. Zároveň Netanjahua vyzval ke stanovení data předčasných voleb. Premiér byl podle Gance překážkou vítězství ve válce proti Hamásu.[603] Válečný kabinet opustil také Gadi Eizenkot (Státní tábor), který v něm měl roli pozorovatele.[604] Dne 17. června 2024 premiér Netanjahu válečný kabinet rozpustil.[605]
Na konci června 2024 potvrdil Nejvyšší soud Izraele svůj dřívější verdikt z roku 2017, který označil výjimku pro odvod ultraortodoxních židů (charedim) do armády za ilegální. Nejvyšší soud tak nařídil, že vláda musí povolat ultraortodoxní židovské studenty do armády. Charedim měli v zemi výjimku z branné služby od založení Izraele v roce 1948 (tehdy jich bylo 5 %, přičemž v roce 2024 tvořili již 13 % populace). Rozsudek soudu zkritizoval Likud i jeho krajně pravicoví vládní partneři, kteří se často opírali o hlasy ultraortodoxních židů.[606] Vynesení rozsudku vyvolalo davové protesty charedim. Na konci června při protestech tisíců charedim například došlo ke střetům s policií a k napadení vozu s ministrem Jicchakem Goldknopfem, který předsedal ultraortodxní straně Agudat Jisra'el.[607]
Reakce ve světě
.jpg)
Zejména v západním světě se konaly masivní demonstrace jak na podporu Izraele, tak na podporu Palestinců (zejména v souvislosti s vysokým počtem zabitých civilistů).[608] Šlo o téma, které značně štěpilo společnost a vedlo k radikalizaci obou táborů.[609]
Protesty a blokády postihly také zbrojařské firmy, a to hlavně ve Spojených státech a Spojeném království (například firmy Lockheed Martin,[610] General Dynamics,[611] Textron,[612] Boeing,[613] Raytheon Technologies a Northrop Grumman).[614][615]
V arabských zemích bylo v roce 2024 zaznamenáno několik případů potírání demonstrací souvisejících s válkou Izraele s Hamásem, a to z důvodu obavy z přelivu demonstrací do protistátních (například v Jordánsku, Maroku nebo v Egyptě).[616]
Protesty měly dopad i do kulturní sféry. Tam se zformovala zejména propalestinská hnutí, jako Artists4Ceasefire, která usilují o okamžité a trvalé příměří v Gaze.[617]
Studentské protesty
_-_2.jpg)
Válka vedla k organizaci největších studentských protestů ve Spojených státech amerických od války ve Vietnamu (v roce 1969). V říjnu 2023 vydali palestinští studenti Harvardovy univerzity v Bostonu prohlášení, ve kterém uvedli, že za válku je odpovědný stát Izrael. Tento dokument podepsalo 4000 studentů. Vedení univerzity se od prohlášení distancovalo.[618]
Protesty měly často formu okupace kampusů. Celkem bylo od 18. dubna do 4. června policií zadrženo 3100 studentů protestujících na amerických kampusech. Protesty se konaly na 70 vysokých školách nejméně v 30 státech USA.[619] Americký prezident Donald Trump v roce 2025 uvedl, že nechá deportovat všechny zahraniční studenty, kteří se účastnili propalestinských protestů. Současně odebral granty univerzitám, které proti protestujícím nezasáhly.[620]
Studentské protesty se koncem dubna 2024 rozšířily také do dalších zemí západní Evropy.[621][622][623][624][625]
Mediální pokrytí
Podrobnější informace naleznete v článku Mediální pokrytí války Izraele s Hamásem.
Mediální pokrytí válečného konfliktu mezi Izraelem a Hamásem se od počátku věnovala celá škála médií od tradičních mediálních domů až po osobní účty na sociálních sítích jako jsou Facebook, Instagram, Telegram, TikTok, X a další. Součástí pokrytí jsou nejen nestranné informace, ale i šíření zavádějících informací, propagandy a hoaxů, dezinformací či fake news. Zatímco účty Hamásu byly na většině sociálních sítí zablokovány, významnou pozornost si získali tvůrci obsahu žijící přímo v Gaze a dokumentující svou osobní zkušenost s konfliktem.
Vlády Izraele a Egypta již na začátku války zakázaly zahraničním novinářům vstup do Pásma Gazy, čímž podle kritiků zamezily možnosti nezávislého ověřování informací. Zahraniční novináři napsali během války řadu otevřených dopisů. Například v únoru 2024 55 novinářů podepsalo otevřený dopis, který vlády vyzval k otevření hranic pro novináře.[626] V červenci 2024 70 mediálních organizací (včetně Associated Press, Agence France-Presse, BBC, CNN, The Guardian, The New York Times a The Washington Post) napsalo představitelům Izraele otevřený dopis, ve kterém žádalo o zpřístupnění Pásma Gazy pro novináře.[627] Již v lednu 2024 Nejvyšší soud Izraele dal zapravdu izraelskému ministerstvu obrany s tím, že vpuštění zahraničních novinářů do Pásma Gazy je z bezpečnostního hlediska v rámci jejich ochrany příliš riskantní.[628] Během války bylo několik zahraničních novinářů vpuštěno do Pásma Gazy, nicméně byly pod neustálým dohledem izraelské armády a byly jim ukázány jen vybrané lokality. Podle kritiků izraelský zákaz vedl k šíření hoaxů, misinformací a dezinformací.[629]
I kvůli špatné možnosti zprávy ověřovat docházelo v zahraničních médiích k excesům, kdy v některých případech byly publikovány neověřené zprávy.[630] Současně některá média (například americká CNN nebo většina českých médií včetně veřejnoprávní České televize) zveřejňovala zprávy jednostranně nebo neeticky.[631][632][633][634] Podle Global voices... vyjadřují čeští politici i česká média neochvějnou podporu Izraeli a izraelskému lidu. Tato podpora přetrvává i přes izraelskou reakci na Gazu, která v podstatě decimuje civilní obyvatelstvo. Postoj politiků se odráží i v českých médiích, včetně těch veřejnoprávních. Podle propalestinských aktivistů je problémem, že v případě podpory Palestinců... média mají tendenci označovat podporu Palestiny za podporu Hamásu a terorismu, když o ní informují.[635]
V dubnu 2024 izraelský parlament schválil zákon umožňující zakázání zahraničních médií v případě, že budou vyhodnocena jako riziko pro bezpečnostní situaci v Izraeli. V květnu se izraelská vláda shodla na zákazu televizní stanice Al-Džazíra.[636][637]
Odborníci z projektu Bellingcat, think tanku Atlantic Council nebo Kalifornské univerzity v Berkeley od počátku konfliktu upozorňovali, že příval virálních dezinformací spojených s válkou byl bezprecedentní. Podle nich převažovala tradiční praktika sdílení reálných fotografií nebo videí a jejich zasazování do vymyšlených kontextů. V menší míře byly používány také obrázky vytvořené umělou inteligencí s cílem rozšířit pochyby o tom, co je pravé. Podle expertů šíření dezinformací napomohla délka izraelsko-palestinského konfliktu, která historicky vytvořila názorově silně vyhraněné polarizované skupiny.[638]
Sociální sítě X (dříve Twitter), Telegram, Meta či TikTok byly kritizovány za nízkou míru regulace a potlačování falešných účtů či reálných účtů dezinformátorů šířících protipalestinské a protiizraelské či protižidovské narativy. Šířily se zprávy bagatelizující násilí během útoku Hamásu v Izraeli 7. října či míru utrpení palestinského obyvatelstva během izraelských útoků.[639] Objevila se videa projevů některých státníků opatřená titulky, které neodpovídaly skutečnému projevu a využívaly neznalost daného jazyka mezi studujícími (např. ruštiny, korejštiny, arabštiny či perštiny).[640]
Plány na uspořádání po ukončení války
Plány Izraele
Varianta nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva Gazy
.jpeg)
Izraelské ministerstvo zpravodajských služeb v reakci vypracovalo dokument doporučující nucené vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, kterých zda žije asi 2,3 milionu, do Egypta, na Sinajský poloostrov. Dokument upozorňuje na předpokládané obtíže mezinárodního schválení, ale vyhnání ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků hledajících úkryt před válkou. Informaci přinesl server The Times of Israel. Palestinci plán odmítají, stejně jako Egypt. Izraelská vláda význam dokumentu snižuje, premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že materiál představuje „počáteční úvahy“ týkající se této otázky, kterými se teď úřady nezabývají.[641]
Návrh na vytvoření civilní správy pod patronátem Izraele
Izraelský ministr obrany Jo'av Galant v lednu 2024 nastínil plán vývoje poválečného Pásma Gazy, které si měli spravovat Palestinci, ovšem za přítomnosti izraelské armády. Plán měl čtyři zásadní podmínky: 1) Izrael si zachová dohled nad civilní vládou Pásma Gazy a bude kontrolovat dovoz, 2) mezinárodní speciální jednotka, vedená USA v partnerství s evropskými a umírněnými arabskými státy, převezme odpovědnost za řízení veřejných služeb a ekonomickou obnovu, 3) Egypt převezme odpovědnost za svůj hraniční přechod a bude spolupracovat s Izraelem a 4) samospráva Pásma Gazy bude zachována v předválečném rozsahu, její členové ale nebudou moci být napojeni na Hamás. Současně Izrael požadoval zrušení úřadu UNRWA a neplánoval do správy Gazy zapojovat představitele palestinské autonomie.[642]
V únoru 2024 byl představen plán premiéra Netanjahua (šlo o dokončený plán nastíněný Galantem). Izrael by podle něj udržoval bezpečnostní kontrolu nad veškerým územím západně od řeky Jordán, tedy včetně okupovaného Západního břehu a Pásma Gazy. V Pásmu Gazy by vznikla civilní samospráva prostřednictvím nespecifikovaných „nezávislých palestinských zástupců“. Silnou skepsi vůči plánu vyjádřili analytici, neboť bylo pravděpodobné, že lídři palestinské komunity, kteří by otevřeně a jednostranně spolupracovali s Izraelem by rychle ztratili legitimitu a jejich životy by mohly být ohroženy. Návrh jednoznačně odmítli jako de facto novou okupaci Gazy zástupci palestinské autonomie.[643]
O návrhu se znovu jednalo v červenci 2024 v Abú Zabí, kde plán oživily Spojené arabské emiráty. Na jednání byli přítomni zástupci Izraele a Spojených států amerických. Tento návrh ovšem již připouštěl vládu palestinské autonomie, čímž by znovu administrativně-správně došlo k sjednocení palestinských území. Podmínkou však bylo, že by byl zvolen nový nezávislý premiér, který by neměl vazby na křídlo prezidenta Abbáse. Nová vláda pak oficiálně měla pozvat mezinárodní misi, která by řídila obnovu země. Izrael by musel souhlasit s rolí palestinské autonomie a postupně směřovat ke dvoustátnímu řešení.[644]
Pokračující jednání
Ke konci května 2024 izraelský poradce pro národní bezpečnost Cachi Hanegbi uvedl, že se předpokládá dalších sedm měsíců bojů. To je podle něj nezbytný čas pro dosažení vytyčených cílů. O poválečné budoucnosti Pásma Gazy se podle něj stále jedná. Pro izraelskou vládu je prý klíčové, aby zajistila bezpečnost pro Izrael a aby „Palestinci byli zodpovědní za své životy“. „Nechceme vládnout v Pásmu Gazy,“ zdůraznil.[218]
Plán rozdělení Pásma Gazy
V říjnu 2024 Izrael představil Egyptu plán na rozdělení Pásma Gazy. Izrael navrhl rozdělit severní část Pásma Gazy na pět bezpečnostních zón, které by spadaly pod správu izraelské armády. Armáda by spolupracovala s místními milicemi rekrutovanými z klanů nepřátelských vůči Hamásu. Tyto palestinské milice by zajišťovaly rozdělování humanitární pomoci. V oblasti by se ale zatím neprováděla žádná obnova infrastruktury a vrátit by se do ní mohli jen muži starší 60 let a ženy. Egypt částečný návrh odmítl. Podle deníku The National tento návrh zahrnoval mimo jiné vytvoření nárazníkové zóny na severu Pásma Gazy a vytlačení statisíců Palestinců na jih blíže k egyptské hranici.[645]
Plány Palestiny
Prozatímní vláda národního usmíření
V červenci 2024 dvanáct palestinských politických stran a frakcí (včetně Fatahu a Hamásu) podepsaly na jednání v čínském Pekingu dohodu o vytvoření takzvané prozatímní vlády národního usmíření, která by měla v Pásmu Gazy vládnout po ukončení války. Za Hamás dohodu podepsal vůdce politického křídla hnutí Ismáíl Haníja a za stranu Fatah její místopředseda Mahmúd Alúl.[646]
V listopadu 2024 spolu jednali zástupci Hamásu a Fatahu. Strany se na jednání dohodly na vytvoření takzvaného technokratického výboru tvořeného politicky nezávislými palestinskými osobnostmi. Ty by měly spravovat Pásmo Gazy po konci války.[647] V prosinci se zástupci Hamásu a Fatahu sešli na jednání v Káhiře, kde souhlasili s návrhem vytvoření výboru, který by se skládal až z 15 nestranických osobností s pravomocemi v záležitostech týkajících se hospodářství, vzdělávání, zdravotnictví, humanitární pomoci a obnovy. Návrh má být následně představen i zbylým frakcím v Palestině.[648]
Plán Donalda Trumpa
.jpg)
Po své inauguraci v lednu 2025 americký prezident Donald Trump přes média navrhl, aby Jordánsko a Egypt přijaly „dočasně či dlouhodobě“ Palestince z Pásma Gazy. Egypt i Jordánsko takové řešení odmítly.[649] Při státní návštěvě Netanjahua ve Washingtonu Trump upřesnil, že by Spojené státy americké mohly převzít kontrolu nad Pásmem Gazy a developersky ji obnovit. Podmínkou ale bylo vysídlení Palestinců do okolních arabských zemí. Netanjahu médiím uvedl, že o Trumpově vizi „je potřeba přemýšlet“.[650]
Návrh přivítal izraelský ministr obrany Jisra'el Kac (Likud), který nařídil armádě, aby připravila plán umožňující odchod Palestinců z Pásma Gazy. Trumpův plán označil za „odvážný“.[651] Podle expertů na mezinárodní právo a odborníků z OSN by však Trumpova americká okupace Pásma Gazy a nucené vysídlení Palestinců bylo závažným porušením mezinárodního práva. Nucené vysídlování civilistů je například zásadním porušením Ženevských úmluv. Podle Římského statutu, což je zakládající smlouva Mezinárodního trestního soudu, lze vysídlení civilistů považovat za válečný zločin a zločin proti lidskosti. OSN zase charakterizovala etnické čistky jako úmyslné odstranění etnické nebo náboženské skupiny z určitého území, a to buď násilím, nebo jinými donucovacími prostředky (včetně například ničením kulturní identity nebo zastrašováním).[652][653][654][655]
Trump později dodal, že dle jeho plánu Palestinci nebudou mít právo na návrat do Pásma Gazy. Současně vytvářel tlak na Jordánsko a Egypt, aby Palestince z Gazy přijaly.[656]
Egyptský plán
V reakci na kontroverzní plán Donalda Trump připravil Egypt ve spolupráci s Ligou arabských států vlastní plán obnovy Pásma Gazy, který by se obešel bez vysídlení Palestinců. Dle návrhu by oblast mohla být spravována nezávislou komisí palestinských odborníků bez účasti Hamásu. Obnova Pásma Gazy má podle plánu stát 53 miliard dolarů (více než 1,2 bilionu korun). První fáze potrvá do roku 2027, druhá fáze do roku 2030. Součástí obnovy mělo být i pořádání parlamentních a prezidentských voleb. Egyptský plán podpořil generální tajemník OSN António Guterres, země Ligy arabských států, palestinský prezident Abbás i mluvčí Hamásu. Naopak k němu byl skeptický Izrael, který preferoval Trumpův plán zahrnující vysídlení Palestinců.[657] Trumpova administrativa i nadále podporovala svou vizi developerské rekonstrukce Pásma Gazy ve vlastnictví USA a bez Palestinců.[658]
Podporovatelé
Dodávky zbraní
.jpg)
Válka mezi Izraelem a Hamásem vedla k výraznému zvýšení vojenských výdajů Izraele. Podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) vzrostly výdaje na zbrojení o 24 % na 27,5 miliardy dolarů.[659] V prvním roce konfliktu Spojené státy poskytly Izraeli rekordní vojenskou pomoc ve výši 17,9 miliardy dolarů.[660] Dlouhodobě největším dodavatelem zbraní pro Izrael jsou USA (podíl 69 %), Německo (30 %) a Itálie (necelé 1 %). USA v roce 2016 uzavřely již třetí desetileté memorandum o vojenské pomoci v hodnotě 38 miliard dolarů, přičemž většina této pomoci směřuje na nákup vojenského vybavení a systémy protiraketové obrany. USA také poskytuje Izraeli letouny F-35. V roce 2023 německý vývoz zbraní do Izraele vzrostl desetinásobně (na 326,5 milionu eur), zatímco Itálie zvýšila své dodávky trojnásobně. Spojené království udělilo vývozní licence na prodej obranného vybavení do Izraele v hodnotě nejméně 42 milionů liber.[661]
V dubnu 2024 schválily USA dodatečnou vojenskou pomoc ve výši 26 miliard dolarů, která zahrnovala i humanitární pomoc pro Palestince.[662] Některé evropské státy, včetně Kanady, Nizozemska a Německa, však v průběhu války pozastavily dodávky zbraní Izraeli kvůli eskalující humanitární krizi v Gaze.[661] V červnu 2024 izraelský premiér Netanjahu veřejně oznámil pokles dodávek zbraní od USA, což americká strana popřela, s výjimkou pozastavení dodávek těžkotonážních bomb.[663][664] V červenci USA uvolnily polovinu zadržované dodávky bomb a munice. Stále ovšem neodeslaly bomby s největší tonáží.[665] Tyto zablokované dodávky obnovil Donald Trump v lednu 2025 po své inauguraci prezidentem USA.[666]
V srpnu 2024 USA schválily prodej vojenské techniky Izraeli v hodnotě 20 miliard dolarů, včetně stíhaček F-15 a munice do tanků a minometů.[667] V říjnu 2024 USA nasadily v Izraeli protiraketové systémy THAAD i s příslušnou americkou vojenskou posádkou (100 osob) jako reakci na íránské raketové útoky. Stejný systém byl v Izraeli dočasně nasazen již v říjnu 2023.[668]
V říjnu 2024 francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval k zastavení dodávek zbraní do konfliktu v Pásmu Gazy,[669] přičemž Francie v roce 2023 dodala Izraeli vojenský materiál v hodnotě 30 milionů eur.[670] O podobný krok se pokusily i další země, včetně Španělska a Kanady, které vyzvaly k zastavení vývozu zbraní do Izraele.[671]
Izrael spolu s Egyptem v roce 2007, po vítězství Hamásu ve volbách v Pásmu Gazy, zavedl blokádu Pásma Gazy s odůvodněním zabránění dovozu zbraní do tohoto území. Během růstu násilí při druhé intifádě začal Hamás vyrábět rakety Kassám, které jsou částečně poháněny roztaveným cukrem. Po stažení Izraele z Gazy v roce 2005 se Hamásu podařilo vytvořit pašerácké cesty s Íránem a Sýrií. Podle izraelské armády zbraně do Pásma Gazy proudily právě z těchto zemí přes překladiště v Súdánu a dále přes hranici s Egyptem. Následně byla v roce 2007 spuštěna zmíněná blokáda. Izrael tvrdil, že blokáda byla porušena v roce 2012 zvolením Muhammada Mursího egyptským prezidentem. Ten byl ovšem krátce poté svržen ve vojenském puči, přičemž egyptská armáda zničila velké množství pašeráckých tunelů do Gazy. Hamás tak byl do té doby vyzbrojen například raketomety Kaťuša nebo íránskými raketami Fajr-5. Od roku 2013 dochází zejména k lokální výrobě výbušnin za pomoci hnojiv a okysličovadel. Hlavním podporovatelem zůstal Írán, který podle Izraele poskytuje „palestinským islamistickým teroristům“ pomoc v hodnotě až sta milionů dolarů ročně.[672][673]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.