Bašár al-Asad
syrský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Bašár Háfiz al-Asad (arabsky بشار حافظ الأسد; * 11. září 1965 Damašek) je syrský lékař a politik, bývalý prezident Sýrie. Kromě toho byl vrchním velitelem Syrských ozbrojených sil a generálním tajemníkem Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody, která se nominálně hlásí k neoba'athismu. Jeho otcem a předchůdcem byl generál Háfiz al-Asad, jehož prezidentství v letech 1971–2000 znamenalo přeměnu Sýrie z republiky v dynastickou diktaturu.
| Bašár al-Asad | |
|---|---|
 Bašár al-Asad (2024) | |
| 19. prezident Sýrie | |
| Ve funkci: 17. července 2000 – 8. prosince 2024 | |
| Předseda vlády | Muhammad Mustafa Mírú Muhammad Nádží al-Utrí Ádil Safar Rijád Hidžáb Umar Ibráhím Ghaláwandží Wá'il al-Halkí Imád Chamís Husajn Arnús |
| Předchůdce | Háfiz al-Asad |
| Nástupce | Ahmad Šara |
| Generální tajemník Národní rady Socialistické strany arabské obrody | |
| Ve funkci: 18. května 2017 – 8. prosince 2024 | |
| Předchůdce | Háfiz al-Asad |
| Generální tajemník Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody | |
| Ve funkci: 24. června 2000 – 8. prosince 2024 | |
| Předchůdce | Háfiz al-Asad |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Socialistická strana arabské obrody |
| Vojenská služba | |
| Služba | Sýrie |
| Složka | Syrské ozbrojené síly |
| Doba služby | 1988–2024 |
| Hodnost | polní maršál |
| Bitvy/války | občanská válka v Sýrii |
| Narození | 11. září 1965 (59 let) Damašek Sýrie |
| Choť | Asmá al-Asad (od 2000) |
| Rodiče | Háfiz al-Asad (otec) Anísa Machlúf (matka) |
| Děti | 3 |
| Příbuzní | Básil al-Asad, Máhir al-Asad, Majd al-Assad a Bushra Assad (sourozenci) Ali al-Assad (děd) Hilal al-Assad (bratranec z otcovy strany) Rifaat al-Assad (strýc z otcovy strany) Jamil al-Assad (strýc z otcovy strany) Na'isa Shalish (babička) Rami Makhlouf (maternal cousin)[1] Mohammed Makhlouf (strýc z matčiny strany) Assef Shawkat (sestřin manžel) |
| Sídlo | Presidential Palace, Damascus (1965–2024) Moskva (od 2024) |
| Alma mater | Damašská univerzita |
| Profese | oftalmolog |
| Náboženství | muslim (Alavité) |
| Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie (2001) Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy (2002) Řád Františka I. (2004) Řád Zajda (2008) Řád krále Abd al-Azíze (2009) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Bashar al-Assad |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se a vyrůstal v Damašku, v roce 1988 absolvoval Lékařskou fakultu Damašské univerzity a začal pracovat jako lékař v Syrské armádě. O čtyři roky později absolvoval postgraduální studium v Londýně, kde se specializoval na oftalmologii. Po smrti staršího bratra Básila v roce 1994 byl povolán do Sýrie, aby převzal jeho roli následníka. Nastoupil na vojenskou akademii a v roce 1998 převzal velení nad okupací Libanonu. V červenci 2000 se po smrti svého otce Hafíze stal prezidentem. V únoru 2005 byl zavražděn libanonský předseda vlády Rafík Harírí, což vyvolalo cedrovou revoluci, která donutila Asada ukončit okupaci Libanonu.
Způsob vlády Bašára al-Asada byl popisován jako personalistická diktatura,[2] která vládla jako totalitní policejní stát.[3] Asadův režim se vyznačoval četným porušováním lidských práv a tvrdými represemi. Ačkoli se režim označoval za sekulární, různí politologové a pozorovatelé uvádějí, že využíval sektářského napětí v zemi. První desetiletí Asadova prezidentství bylo poznamenáno intenzivní cenzurou, hromadnými popravami, nucenými zmizeními, diskriminací etnických menšin a rozsáhlým sledováním ze strany tajné policie. Spojené státy, Evropská unie a většina státu Ligy arabských států vyzvaly Asada k odstoupení z funkce prezidenta v roce 2011 poté, co nařídil násilné potlačení Arabského jara, což vedlo k vypuknutí občanské války v Sýrii. V této válce zahynulo přibližně 580 000 lidí, z toho minimálně 306 000 civilistů, přičemž více než 90 % civilních obětí mají na svědomí proasadovské jednotky.[4][5] Válka také vyhnala z domovů 14 milionů Syřanů, z nichž více než polovina je uprchlíky, což způsobilo největší uprchlickou krizi na světě. Dalších 154 000 civilistů nuceně zmizelo či bylo svévolně zadrženo; více než 135 000 osob bylo mučeno, vězněno nebo zemřelo ve vládních vazebních střediscích.[6][7]
Dne 8. prosince 2024 dobyli syrští povstalci Damašek, Asad uprchl ze země a byl oznámen konec jeho režimu.[8]
Osobní život a vzdělání
Narodil se jako druhorozený syn, což ho vylučovalo z asadovských dynastických pravidel dědění. Proto mohl studovat. Bašár Háfiz al-Asad vystudoval na univerzitě v Damašku a na Western Eye Hospital v Londýně lékařství a stal se očním lékařem. Začal kariéru oftalmologa, v Londýně se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmou al-Akhras. Po dopravní nehodě[9] roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Básil al-Asad o život, se navrátil do Sýrie, z rozhodnutí otce se stal jeho vybraným nástupcem. Absolvoval vojenskou akademii v Homsu.[10]
Se ženou Asmou mají tři děti.
Politická kariéra
Po smrti jeho otce na srdeční infarkt 10. června 2000 byl v ústavě Syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla, takže se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29 % hlasů prezidentem. V roce 2005 se musel s armádou stáhnout z okupovaného území Libanonu po propuknutí tzv. libanonské cedrové revoluce.
S Bašárovým nástupem k moci byly spojovány naděje na uvolnění a reformu syrského režimu strany BAAS, která je v Sýrii u moci od roku 1963. Hovořilo se dokonce o tzv. damašském jaru. Krátké období reforem z roku 2000 však proměnu režimu zevnitř nakonec nepřineslo.
Forma vlády, kterou staví Bašar al-Asad, je dnes politology považována za autoritářský režim. Asad vlastní režim popisoval jako sekulární, nicméně pozorovatelé a zahraniční experti popisují, že u moci se držel etnickými a sektářskými tlaky.[11][12] Ačkoli byl dříve Asad viděn jako místní a mezinárodní, tedy mezi arabskými státy výjimečným,[13] očekávání odborníků nenaplnil, když tvrdě zasáhl (a vojensky obléhal) podporovatele Arabského jara, čímž způsobil konflikt dnes známý jako syrská občanská válka. Syrská opozice, EU, Spojené státy a většina státu Arabské ligy vyzvaly Asada k rezignaci.[14][15] Během syrské občanské války byl Asad obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti organizací OSN.[16]
V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů. Od roku 2011 je terčem mezinárodní kritiky v souvislosti s jeho bojem proti rebelům v syrské občanské válce, která stále trvá (2022). V roce 2013 byl jeho režim obviněn vládami některých členských států OSN ze zneužití mezinárodně zakázaných chemických zbraní, jejich použití však nebylo dosud prokázáno.
Koncem dubna 2014 Asad ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách. Byly to po desetiletích první prezidentské volby s více kandidáty. Tyto volby vyhrál a 16. července 2014 složil v damašském paláci prezidentskou přísahu na třetí sedmileté období. Evropská unie volby považovala za nelegální, spojenci Damašku naopak za demokratické.[17]
Prezidentský mandát obhájil i ve volbách konaných 26. května 2021, kdy získal, dle oficiálních údajů, 95,1% hlasů při téměř 79% volební účasti.
V listopadu roku 2023 byl na Asada vydán Francií mezinárodní zatykač kvůli chemickému útoku z roku 2013 ve městě Ghúta, na kterém se měl údajně podílet. Zatykač byl rovněž vydán na jeho bratra Máhira a dva generály syrské armády.[18][19]
Dne 8. prosince 2024 byl oznámen pád jeho režimu a útěk ze země po dobytí Damašku syrskou opozicí. Dobytí hlavního města a pád Asada provázela rychlá ofenziva protiasadovských milic a to téměř bez bojů a výrazné pomoci ze strany např. Ruska, jednoho z podporovatelů Asadova režimu.[20] Dle ruské státní zpravodajské agentury TASS dostal Asad s rodinou humanitární azyl v Rusku.[21][22]
Vyznamenání
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, udělil 25. června 2001 francouzský prezident Jacques Chirac,[23] vrácen al-Asadem 20. dubna 2018 poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron 16. dubna 2018 zahájil proces odejmutí tohoto řádu[24]
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 20. dubna 2002 – udělil prezident Leonid Kučma,[25] v roce 2015 na nátlak veřejnosti přezkoumáno udělení řádu s výsledkem, že podle ukrajinských zákonů není možné toto udělení zrušit[26]
Řád Františka I. – Bourbon-Obojí Sicílie, udělen 21. března 2004, později odebrán princem Karlem[27]
řetěz Řádu Zajda – Spojené arabské emiráty, 31. května 2008 – udělil Chalífa bin Saíd Ál Nahján[28]
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 5. října 2009 – udělila prezidentka Tarja Halonenová[29]
Řád krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 8. října 2009 – udělil Abd Alláh bin Abd al-Azíz[30]
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, udělil 11. března 2010 prezident Giorgio Napolitano, který jej opětovně dne 28. září 2012 odebral[31]
velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele – Venezuela, 28. června 2010 – udělil prezident Hugo Chávez[32]
velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže – Brazílie, 30. června 2010 – udělil prezident Luiz Inácio Lula da Silva,[33] v roce 2018 byl v Národním kongresu Brazílie předložen návrh zákona o zrušení udělení tohoto vyznamenání[34]
velkostuha Národního řádu cedru – Libanon, 31. července 2010 – udělil prezident Michel Sulajmán[35]
Řád Íránské islámské republiky – Írán, 2. října 2010 – udělil Mahmúd Ahmadínežád[36]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.