Řád čestné legie
francouzské vyznamenání From Wikipedia, the free encyclopedia
Řád čestné legie (francouzsky Ordre national de la Légion d'honneur) je nejvyšší francouzské státní vyznamenání, založeno v roce 1802 Napoleonem Bonapartem. Uděluje se jednotlivcům nebo organizacím jako uznání za vojenský, kulturní, vědecký nebo společenský přínos Francii. V čele řádu stojí velmistr, jímž je francouzský prezident. Řád má pět hodností: rytíř, důstojník, komandér, velkodůstojník a nositel velkokříže.
| Řád čestné legie | |
|---|---|
| Légion d'honneur | |
 Řádový řetěz velmistra Řádu čestné legie | |
Uděluje Francouzská republika | |
| Typ | řád za zásluhy |
| Založeno | 19. května 1802 (222 let) |
| Stát | Francie |
| Heslo | Honneur et patrie (Čest a vlast) |
| Způsobilost | vojenský personál i civilisté |
| Uděluje se za | za vynikající vojenský, kulturní, vědecký nebo společenský přínos Francii |
| Zakladatel | Napoleon Bonaparte |
| Hlava řádu | Prezident Francie Emmanuel Macron |
| Třídy | velmistr velkokříž velkodůstojník komandér důstojník rytíř |
| Statistiky | |
| Poprvé uděleno | 14. července 1804 |
| Ostatní vyznamenání | |
| Vyšší | není |
| Nižší | Řád osvobození (zrušeno 24. ledna 1946) |
 | |
 | |
Historie
Řád čestné legie založil 19. května 1802 Napoleon Bonaparte, který v té době zastával úřad prvního konzula. Důvod pro založení nového řádu byl prostý – koncem 18. století byla ve Francii buď zrušena, nebo zanikla všechna vyznamenání, která souvisela s monarchií. Nebylo tedy možné takto ocenit válečné hrdiny. Řád čestné legie byl však od počátku určen nejen pro vojáky, ale i pro civilisty, což bylo v té době novinkou.
Charakteristika
Řád čestné legie má pět hodností. Nižšími hodnostmi (gardes) jsou rytíř, důstojník a komandér (velitel); vyššími hodnostmi (dignités) pak velkodůstojník a nositel velkokříže. Počty nositelů řádů čestné legie jsou limitovány na 75 nositelů velkokříže, 250 velkodůstojníků, 1250 komandérů, 10 000 důstojníků a 113 425 rytířů.[1] K 15. 7. 2010 bylo aktuálně členy řádu čestné legie 67 nositelů velkokříže, 314 velkodůstojníků, 3009 komandérů, 17 032 důstojníků a 74 384 rytířů.[2]
V čele řádu stojí velmistr, což je funkce zastávaná hlavou státu. Správou řádu je pověřen velkokancléř, který je vybírán z řad nejvyšších vojenských představitelů.
Vyznamenání tvoří pěticípá hvězda, jejíž cípy se dělí na dva paprsky ukončené kuličkou. Na přední straně býval původně obraz Napoleona Bonaparte, od r. 1814 vyobrazení Jindřicha IV. a od r. 1870 je zde vyobrazena ženská hlava Republiky, na zadní straně se kříží korouhve s nápisem Čest a Vlast (Honneur et Patrie). Jednotlivé hodnosti jsou odlišeny barvou hvězdy, tvarem stužky a dalšími atributy. Vyznamenání se nosí na slavnostním oděvu (uniforma či frak), na civilním oděvu se nosí jeho miniatura nebo jen prostá stužka.
Řád čestné legie je kromě jednotlivců udělován též vojenským jednotkám a školám, společenským a humanitárním organizacím či městům. Prvním oceněným městem bylo v polovině 19. století Châlons-sur-Marne, mezi oceněnými je též Bělehrad či Stalingrad.
| Řád čestné legie – Insignie in natura | ||||
|---|---|---|---|---|
 | ||||
| Řád čestné legie – Stužky | ||||
Stužka V. třída rytíř |
 Stužka IV. třída důstojník |
 Stužka III. třída komandér |
 Stužka II. třída velkodůstojník |
 Stužka I. třída velkokříž |
Ocenění Češi
Od počátku byl řád čestné legie udělován též cizincům. Pravděpodobně prvním Čechem, který byl jmenován rytířem Čestné legie, byl ranhojič Johann Seka z Velké Bíteše, kterému předal vyznamenání samotný Napoleon po bitvě u Slavkova, v níž ošetřoval raněné francouzské vojáky. Toto vyznamenání je ve sbírkách Národního muzea v Praze. Mezi další oceněné Čechy patří:
- František Bartoš (divizní generál) – rytíř v roce 1923, důstojník v roce 1928[3]
- Antonín Basl (brigádní generál) – rytíř v roce 1925[3]
- Josef Bečvář (armádní generál) – rytíř v roce 2004[3]
- Jan Bělehrádek (biolog, profesor, rektor Univerzity Karlovy) – rytíř
- Edvard Beneš (předseda vlády, prezident republiky) – nositel velkokříže v roce 1922
- Josef Bernard (filolog) – v roce 1933
- Josef Berounský (brigádní generál), československý letec RAF) – rytíř
- August Bielka rytíř von Karltreu (c. k. osobní lékař) – v roce 1867
- Josef Bílý (armádní generál) – důstojník v roce 1924, komandér v roce 1929[3]
- Jindřich Birula (brigádní generál) – rytíř v roce 1920[3]
- Silvestr Bláha (divizní generál) – důstojník v roce 1925, komandér v roce 1935[3]
- Jaroslav Blahoš (prezident Světové lékařské asociace, dlouhodobý předseda České lékařské společnosti) – rytíř v roce 2002, důstojník v roce 2008
- Rudolf Brazda (pokrývač, vězeň) – rytíř v roce 2011
- Václav Cukr (plukovník) – rytíř
- Stanislav Čeček (divizní generál) – důstojník v roce 1918, komandér v roce 1923[3]
- Jaroslav Červinka mladší (brigádní generál) – důstojník v roce 1925[3]
- Jaroslav Čihák (divizní generál) – komandér v roce 1941[3]
- Antonín Číla (brigádní generál) – rytíř v roce 1921[3]
- Evžen Čížek (plukovník) – rytíř[3]
- Jaroslav Ignác Čížek (brigádní generál) – rytíř v roce 1926, důstojník v roce 1936[3]
- Jiří Dienstbier (politik)
- Mikuláš Doležal (divizní generál) – rytíř v roce 1929[3]
- Jan Drobný (armádní generál) – komandér v roce 1927[3]
- Dominik kardinál Duka – rytíř v roce 2012[4]
- Jan Ďurica (generálporučík) – důstojník v roce 2005
- Josef Dvořák (brigádní generál) – rytíř v roce 1928[3]
- František Zdeněk Eberl (malíř) – rytíř v roce 1926
- Josef Eisenberger (generál) – rytíř v roce 1923[3]
- Alois Eliáš (armádní generál, předseda vlády) – důstojník v roce 1923[3]
- Jaroslav Eminger (brigádní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- Bohuslav Ernest (odbojář ve Francii) – důstojník v roce 1945
- František Fabian (brigádní generál) – rytíř v roce 1928
- Jaroslav Fajfr (divizní generál) – důstojník v roce 1924, komandér v roce 1929[3]
- František Fajtl (generálporučík, stíhací pilot, spisovatel) – rytíř v roce 1994[3]
- Miloslav Fassati (brigádní generál) – rytíř v roce 1933[3]
- Bohuslav Fiala (brigádní generál) – rytíř v roce 1926, důstojník v roce 1936[3]
- Emil Fiala (divizní generál) – rytíř v roce 1920[3]
- Ludvík Fisher (generál) – důstojník v roce 1920[3]
- Pavel Fischer (velvyslanec) – rytíř v roce 2010
- Josef Fišera (pedagog)
- Miloš Forman (režisér) – rytíř v roce 2004
- Karel Franz (generál) – důstojník v roce 1926[3]
- Hynek Gibiš (generál) – rytíř v roce 1923[3]
- Radola Gajda (divizní generál) – důstojník v roce 1918, komandér v roce 1923[3]
- Josef Gočár (architekt) – v roce 1926
- Jaroslav Gregor (předseda Československé napoleonské společnosti) – v roce 1936.[5]
- Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (ministerský rada, předseda Československého olympijského výboru) – důstojník, komandér[6]
- Antonín Hasal (armádní generál) – rytíř v roce 1924, důstojník v roce 1934, komandér v roce 1941, nositel velkokříže v roce 1946[3]
- Čeněk Haužvic (divizní generál) – rytíř v roce 1921[3]
- František Havel (brigádní generál) – důstojník v roce 1924[3]
- Václav Havel (dramatik, prezident) – nositel velkokříže v roce 1990
- Josef Herz (plukovník) – rytíř v roce 2004[7]
- Jaroslav Hlaďo (generálmajor) – rytíř v roce 1945[3]
- Stanislav Hnělička (brigádní generál) – v roce 2005
- František Hněvkovský (brigádní generál) – rytíř v roce 1925[3]
- Adolf Hoffmeister (spisovatel, malíř, diplomat) – rytíř v roce 1946
- Vendulka Holá (plukovník celní správy) – rytíř v roce 2017[8]
- Ludvík Holeska (major) – rytíř v roce 2004[7]
- Jan Holoubek (správce památníku bitvy u Slavkova Mohyla míru) – rytíř v roce 2015[9]
- Bedřich Homola (armádní generál, legionář) – důstojník v roce 1931[3]
- Karel Hora (major, legionář) – rytíř v roce 1944, důstojník v roce 1955
- Jan Horák (divizní generál) – důstojník v roce 1926[3]
- Jan Horal (plukovník, válečný veterán, manažer, podnikatel, hoteliér, iniciátor kulturního života a filantrop) – rytíř v roce 2006
- František Hrabčík (divizní generál) – rytíř v roce 1924, důstojník v roce 1928[3]
- František Hroník (plukovník, legionář) – rytíř v roce 1922
- Otakar Husák (generál) – rytíř v roce 1918, důstojník v roce 1920, komandér v roce 1921[3]
- Karel Husárek (divizní generál) – důstojník v roce 1933[3]
- Marie Chatardová (velvyslankyně ve Francii) – komandér v roce 2016
- Augustin Charvát (plukovník) – rytíř
- Jan Sergěj Ingr (armádní generál) – rytíř v roce 1926, důstojník v roce 1940, komandér v roce 1947, velkodůstojník v roce 1950[3]
- Karel Janoušek (armádní generál) – komandér v roce 1945[3]
- Rudolf Janů (brigádní generál) – důstojník v roce 1923[3]
- Eduard Kadlec (armádní generál) – důstojník v roce 1923, komandér v roce 1928[3]
- Vladimír Kajdoš (brigádní generál) – rytíř v roce 1933[3]
- Gustav Karpinský (podplukovník) (válečný veterán, který bojoval v době 2. svět. války za svobodu Francie) – v roce 2004
- Zdeněk Kessler (předseda Ústavního soudu) – rytíř v roce 2002
- Jan Klán (plukovník) – rytíř[3]
- Karel Klapálek (armádní generál) – komandér[3]
- Vojtěch Klecanda (divizní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- František Klepš (št. kpt., pilot) – rytíř 1929[10]
- Otto Klíma (plukovník) – rytíř v roce 2005[11]
- Jan Kloud (brigádní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- Pavel Knihař (kapitán, legionář) – rytíř v roce 1978, důstojník v roce 2003, komandér v roce 2009[12]
- Petr Kolář (katolický kněz, jezuita) – rytíř v roce 2007[13]
- František Kolařík (divizní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- Jan Karel Kolovrat Krakovský (polní maršál) – velkodůstojník
- Václav Kopal (divizní generál) – důstojník v roce 1922[3]
- Josef Koutňák (brigádní generál) – důstojník v roce 1934[3]
- Jindřich Kratochvíl (generál) – důstojník v roce 1934[3]
- Ludvík Krejčí (armádní generál) – rytíř v roce 1920, důstojník v roce 1928, velkodůstojník v roce 1934[3]
- Václav Kropáček (plukovník) – rytíř
- Josef Kroutil (divizní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- Rudolf Kroutil (divizní generál) – důstojník v roce 1926[3]
- Marta Kubišová (zpěvačka) – rytíř v roce 2012[14]
- Alois Kubita (divizní generál) – rytíř v roce 1924[3]
- Čeněk Kudláček (divizní generál) – rytíř
- Milan Kundera (spisovatel) – rytíř v roce 1990
- Václav Kuneš (brigádní generál) – rytíř v roce 1930[3]
- František Kupka (malíř) – v roce 1926
- Karel Kutlvašr (armádní generál) – důstojník v roce 1923[3]
- Jiří Kylián (choreograf) – rytíř v roce 2004
- František Lanč (brigádní generál) – rytíř v roce 1923[3]
- Cyril Langer (brigádní generál) – rytíř v roce 1928[3]
- Alois Liška (armádní generál) – důstojník[3]
- Stanislav Liška (plukovník) – rytíř v roce 2004[7]
- Karel Loevenstein (průmyslník) – rytíř v roce 1936
- František Loubal (spisovatel) – ?
- Karel Lukas (generálmajor) – rytíř
- Vojtěch Luža (armádní generál) – rytíř v roce 1921, důstojník v roce 1932[3]
- Alois Machačík (divizní generál) – rytíř v roce 1918, důstojník v roce 1918[3]
- Hana Machková (rektorka VŠE) – rytíř v roce 2016
- Václav Malý (římskokatolický biskup) – rytíř v roce 2021
- Josef Mánek (divizní generál) – rytíř v roce 1923[3]
- Tomáš Garrigue Masaryk (prezident)
- Jindřich Matiegka (profesor Univerzity Karlovy) – rytíř
- Ivan Matoušek (důstojník) – rytíř
- Rudolf Medek (generál, spisovatel) – rytíř v roce 1923, komandér v roce 1928[3]
- Karel Mejstřík (divizní generál) – rytíř v roce 1922, důstojník v roce 1930[3]
- František Melichar (divizní generál) – rytíř v roce 1928[3]
- Stanislav Mentl (profesor Univerzity Karlovy) – rytíř v roce 1937
- Otakar Motejl (ombudsman) – komandér v roce 2000
- Ondřej Moravec (divizní generál) – důstojník v roce 1933[3]
- Josef Mrázek (brigádní generál) – rytíř v roce 1927[3]
- Alfons Mucha (malíř) – rytíř v roce 1901, důstojník v roce 1934
- Matěj Němec (divizní generál) – rytíř v roce 1922[3]
- Jan Netík (divizní generál) – rytíř v roce 1926, důstojník v roce 1931[3]
- Bedřich Neumann (divizní generál) – rytíř v roce 1926, důstojník v roce 1940, komandér v roce 1947[3]
- Lubor Niederle (profesor Univerzity Karlovy) – rytíř
- František Nosál (divizní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- František Novák (kapitán, letec)
- Aleš Opata (armádní generál, příslušník zahraničních misí AČR) – v roce 2012[3][15]
- Jindřich Opper (český židovský novinář) – v roce 1878
- Josef Palivec (básník, překladatel) – rytíř v roce 1928
- Šimon Pánek (ředitel společnosti Člověk v tísni) – rytíř v roce 2023
- Alois Páral (plukovník, legionář) – rytíř v roce 1927
- Jan Paroulek (plukovník) (válečný veterán, který bojoval v době 2. svět. války za svobodu Francie) – v roce 2004
- Petr Pavel (armádní generál a prezident České republiky) – důstojník v roce 2012[16]
- Viktor Perner (podplukovník) – rytíř v roce 1945, důstojník v roce 1996
- František Peřina (generálporučík, pilot) – rytíř v roce 1940, důstojník v roce 1995[3]
- Josef Pešek (generál) – důstojník v roce 1924[3]
- Josef Petrš (generál) – rytíř v roce 1924[3]
- Josef Petřík (geodet, profesor ČVUT) – rytíř v roce 1936
- Václav Petřík (brigádní generál) – rytíř v roce 1922[3]
- Heliodor Píka (armádní generál) – komandér
- Soběslav Hyppolit Pinkas (malíř) – v roce 1898[17]
- Petr Pithart (politik) – důstojník v roce 2004
- Alois Podhajský (armádní generál) – komandér v roce 1923[3]
- Ladislav Preininger (plukovník) – rytíř v roce 1927, důstojník v roce 1934[3]
- Lev Prchala (armádní generál) – rytíř v roce 1921, důstojník v roce 1928[3]
- Petra Procházková (novinářka)[18]
- Tomáš Prouza (politik, úředník; státní tajemník pro evropské záležitosti) – rytíř v roce 2016[19]
- Vladimír Přikryl (divizní generál) – důstojník v roce 1932[3]
- Josef Pták (legionář, brigádní generál) – důstojník
- Otakar Quadrat (metalurg, rektor ČVUT) – důstojník
- Jaroslav Rambousek (generál) – důstojník v roce 1926[3]
- Karel Raška (major) – rytíř v roce 2004[7]
- Antonín Rejcha (hudební skladatel) – v roce 1835
- Bohumil Rytíř (brigádní generál) – rytíř v roce 1918, důstojník v roce 1928[3]
- Pavel Rychetský (politik) – důstojník v roce 2005
- Josef Serafín (major, účastník operace Overlord) – rytíř v roce 2004[7]
- Josef Schejbal (brigádní generál) – důstojník v roce 1943[3]
- Rudolf Slavík (barman) – rytíř
- Jan Sokol (filosof) – důstojník v roce 2008
- Erich Spitz (fyzik) – důstojník[20]
- Vilém Stanovský (pilot, legionář, divizní generál) – rytíř (konec 1. sv. války), důstojník, komandér v roce 1946[3]
- Bedřich Starý (plukovník, letec) – důstojník v roce 1923
- Václav Straka (plukovník, legionář, novinář) – rytíř v roce 2004[7]
- Karel Sudík (legionář) – rytíř[21]
- Josef Suk (houslista) – v roce 2002
- Oleg Svátek (divizní generál) – důstojník v roce 1928[3]
- Cyril Svoboda (diplomat, politik) – důstojník v roce 2011[zdroj?!]/2012[22]
- Jindřich Svoboda (astronom) – důstojník
- Josef Svoboda (scénograf) – v roce 1993
- Ludvík Svoboda (armádní generál, prezident) – velkodůstojník v roce 1947[3]
- Jan Syrový (armádní generál) – rytíř v roce 1919, důstojník v roce 1920, komandér v roce 1921, velkodůstojník v roce 1925[3]
- Anna Šabatová (disidentka, signatářka Charty 77, ombudsmanka) – rytířka v roce 2018
- Jan Šabršula (profesor Univerzity Karlovy) – rytíř v roce 2000
- Jaroslav Šedivý (historik, diplomat) – v roce 2005
- Jiří Šedivý (armádní generál) – důstojník v roce 2002
- Václav Šidlík (brigádní generál) – rytíř v roce 1918, důstojník v roce 1923[3]
- Kateřina Šimáčková (soudkyně Ústavního soudu ČR a ESLP) – rytířka v roce 2021[23]
- Tavík František Šimon (malíř)[24]
- Jan Šípek (divizní generál) – rytíř v roce 1923[3]
- Alfréd Škvára (divizní generál) – důstojník v roce 1925[3]
- František Škvor (armádní generál) – velkodůstojník v roce 1932[3]
- Josef Šnejdárek (armádní generál) – rytíř v roce 1914, důstojník v roce 1920, komandér v roce 1930[3]
- Michaela Šojdrová (politička) – v roce 2009[25]
- Vladimír Šokorov (generál) – důstojník v roce 1918, komandér v roce 1923[3]
- Antonín Špaček (generálmajor) – důstojník v roce 2004[7]
- Vladimír Špidla (politik, premiér České republiky) – důstojník v roce 2016[26][27]
- Miroslav Štandera (brigádní generál) – rytíř v roce 2005[3]
- Pavel Štefka (armádní generál) – důstojník v roce 2005
- Josef Šusta (historik, politik) – komandér v roce 1934
- Max Švabinský (malíř, rytec) – rytíř v roce 1923
- Václav Švambera (geograf, profesor Univerzity Karlovy) – důstojník
- Josef Tacl (brigádní generál) – důstojník
- František Tallavania (brigádní generál) – rytíř v roce 1924[3]
- Pavel Tigrid (politik, spisovatel) – v roce 1992
- Evžen Tošenovský (hejtman Moravskoslezského kraje) – rytíř v roce 2002
- Petr Uhl (novinář) – rytíř v roce 2006
- Jaroslav Untermüller (divizní generál) – rytíř v roce 1928[3]
- Petr Uruba (plukovník) – rytíř v roce 2006[3]
- Lubomír Úlehla (plukovník, doktor práv, veterán 311. čs. bombardovací perutě RAF a stíhací pilot Letectva Svobodné Francie) – v roce 2005[28]
- Josef Váňa (divizní generál) – důstojník v roce 1931[3]
- Emil Vaňura (diplomat) – důstojník v roce 1963
- Alois Vašátko (generálmajor) – rytíř v roce 1940[3]
- Bohumil Vazač (plukovník, legionář) – rytíř v roce 1945, důstojník, komandér v roce 1996
- Rudolf Viest (armádní generál) – rytíř v roce 1927[3]
- Alois Vicherek (sborový generál) – rytíř v roce 1923, komandér v roce 1946[3]
- Josef Vitoušek (divizní generál) – rytíř v roce 1921[3]
- Robert Vobratílek (generál) – rytíř v roce 1933[3]
- Sergej Vojcechovský (armádní generál) – důstojník v roce 1926, komandér v roce 1929[3]
- Hugo Vojta (divizní generál) – důstojník v roce 1925[3]
- Václav Vondrák (plukovník, válečný veterán, který bojoval v době 2. svět. války za svobodu Francie) – rytíř v roce 2004[7]
- Emil Votoček (chemik) – důstojník
- Josef Votruba (armádní generál) – důstojník v roce 1929[3]
- Karel Voženílek (divizní generál) – rytíř v roce 1920, důstojník v roce 1921, komandér v roce 1923[3]
- Bohuslav Všetička (divizní generál) – rytíř v roce 1925[3]
- Josef Boris Vuchterle (plukovník) – rytíř v roce 1920[3]
- Tomáš Vybíral (generálmajor) – rytíř v roce 1940, důstojník v roce 1946[3]
- Karel Vyčítal (důstojník četnictva)
- Otto Wagner (plukovník a legionář) – rytíř v roce 1945
- Otakar Zahálka (divizní generál) – rytíř v roce 1931[3]
- Eva Zažímalová (Bioložka) – v roce 2022
- Miloš Zelený (št. kpt, pilot) – rytíř v roce 1929[10]
- Miloš Žák (divizní generál) – rytíř v roce 1924[3]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.