Izraelská invaze do Libanonu (2024) je vojenským střetnutím mezi Izraelem a ozbrojeným křídlem libanonské politické strany Hizballáh. Pozemní invaze, jejímž cílem je zničení vojenské infrastruktury Hizballáhu na jihu Libanonu, odkud dochází k systematickému ostřelování severního Izraele, byla izraelskými ozbrojenými silami (IOS) zahájena v noci 1. října 2024.[2] Zároveň měla dle mluvčího IDF předejít údajně plánovanému rozsáhlému teroristickému útoku Hizballáhu na Izrael.[3] Ve vyjádření IOS se uvádí, že se jedná o... omezené, lokalizované a zacílené pozemní útoky založené na přesných zpravodajských informacích.[4]
| Izraelská invaze do Libanonu 2024 | |||
|---|---|---|---|
| Trvání | od 1. října 2024[1] | ||
| Místo | Libanon | ||
| Cíle | Zničení vojenské infrastruktury Hizballáhu na jihu Libanonu | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Invaze navázala na operaci Severní šípy (Northern Arrows)[5], během které Izrael eskaloval napětí na izraelsko-libanonské hranici a řadou leteckých úderů se snažil degradovat pozice Hizballáhu a likvidovat jeho velitelský řetězec, a která vyvrcholila smrtí vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha a dalších vrcholných představitelů při náletu 27. září. Součástí kampaně, kterou byl Hizballáh rozvrácen byla i operace Mosadu, při které došlo k výbuchům komunikačních zařízení z 18. září[6] Na rozdíl od druhé libanonské války v roce 2006, kterou Izrael nedokázal dosáhnout svých cílů, měla mít izraelská invaze pouze omezený rozsah.[2]
Invazi navzdory oslabené mezinárodní podpoře Izraele[7] podpořil i ministr obrany Spojených států amerických Lloyd Austin, který zároveň varoval Írán jako hlavního spojence Hizballáhu před rozšířením konfliktu na celý region Blízkého východu.[8]
Podrobnější informace naleznete v článku Válka Izraele s Hamásem.
Eskalace mezi Izraelem a ší'itským hnutím Hizballáh byla součástí širšího konfliktu v regionu, která začal útokem palestinského Hamásu na Izrael 7. října 2023 a navázal na předchozí vzájemné střety.
Jedním z hlavních cílů izraelské invaze měla být možnost návratu až desítek tisíc izraelských civilistů, kteří museli kvůli pravidelným raketovým útokům opustit severní Izrael.[9] Ovšem i na libanonské straně muselo od října 2023 do léta 2024 kvůli izraelským útokům opustit domovy 100 tisíc obyvatel a zhruba stejný počet pak během září 2024.[2] Počet mrtvých libanonské úřady od poloviny do konce září 2024 odhadovaly na zhruba 1 000, počet vysílených obyvatel dle nich mohl dosáhnout až milionu.[10]
Libanonské ozbrojené síly se 30. září stáhly do vzdálenosti zhruba 5 km od hranic mimo území, které bylo Izraelci považováno za bojovou zónu.[9] Izrael téhož dne zahájil omezené přeshraniční nájezdy do Libanonu.[11] Američtí představitelé však předpokládali pouze omezenou invazi těsně u hranic s Libanonem.[8]
Odvrátit izraelskou invazi se pokoušel libanonský premiér Nadžíb Míkátí, když prohlásil, že Libanon je připraven splnit rezoluci č. 1701 Rady bezpečnosti OSN z roku 2006, podle které se jednotky Hizballáhu mají stáhnout za řeku Lítání.[12] Nesdělil, jak hodlá tuto rezoluci implementovat bez dohody s Hizballáhem. Libanonská armáda je mnohem slabší a má horší vybavení než Hizballáh, který je v jižním Libanonu faktickým vládcem.[13]
Podrobnější informace naleznete v článku Časová osa války Izraele s Hamásem (libanonská hranice).
Libanon
Do operace se za podpory dělostřelectva a letectva zapojily i pozemní jednotky, zejména 98. divize, převelená v polovině září z Pásma Gazy.[2] Terčem leteckých útoků kromě jihu země nadále zůstávalo i libanonské hlavní město Bejrút, kde Izraelci s krátkým předstihem vyzvali obyvatele ve čtvrti Dahieh k evakuaci.[10] Libanonci byli zároveň vyzváni, aby necestovali autem do oblasti jižně od řeky Lítání.[2] Izraelské ozbrojené síly již první den operace obvinily Hizballáh, že využívá civilistů jako lidské štíty.[10]
Hizballáh se přihlásil k odpálení raket Fadi 4 na pozice izraelské armády na předměstí Tel Avivu. Podle tvrzení Hizballáhu byly další rakety odpáleny na velitelství izraelské zpravodajské agentury Mosad.[14]
Podle mluvčího Prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL) v jižním Libanonu A. Tenentiho nemá jednotka v úmyslu opustit své pozice.[15] Ve svém prohlášení UNIFIL sdělily, že byly 30. září informovány velením IOS o omezeném pozemním vpádu do Libanonu.[16]
Již po náletu na Bejrút ze 4. října nebylo podle libanonských zdrojů možné navázat spojení s bratrancem a předpokládaným nástupcem zabitého vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha - Hášimem Safí ad-Dínem.[17] Jeho zabití potvrdil Izrael v druhé polovině října. Hizballáh se nevyjádřil.[18]
Dne 7. října Izrael při náletu v Libanonu zabil šéfa logistického velitelství Hizballáhu Suhaíla Husajna Husajního. Podle izraelské armády měl klíčovou roli ve vyzbrojování Hizballáhu.[19]
Mírová mise OSN na jihu Libanonu (UNIFIL) 10. října uvedla, že její hlavní velitelství ostřeloval tank izraelské armády. Zraněni byli dva její vojáci. Francie spolu s Itálií iniciovaly kvůli incidentu schůzku evropských států zapojených do mise. Podle prohlášení Španělska bylo ostřelování vážným porušením mezinárodního práva. Velvyslanec Izraele při OSN Danny Danon (Likud) misi doporučil stažení více na sever Libanonu.[20] Podle prohlášení libanonského ministerstva zahraničí a nejmenovaného zdroje z OSN se další izraelský útok na UNIFIL odehrál hned následujícího dne. Tentokrát u vesnice Nákura.[21] V dalších dnech se útoky různé intenzity opakovaly. Mluvčí mise UNIFIL Andrea Tenenti vyjádřil znepokojení, že probíhající izraelský konflikt s Hizballáhem může způsobit „regionální konflikt s katastrofálními důsledky pro všechny“.[22] Již 12. října ve společném dopisu odsoudilo čtyřicet zemí zapojených v mírové misi útoky na své příslušníky.[23][24] Dne 13. října UNIFIL informovala, že na jedno ze stanovišť mírové mise vnikly dva izraelské tanky, přičemž zničily jeho hlavní bránu. Podle mluvčího mise šlo o další hrubé porušení mezinárodního práva a rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Izraelská armáda uvedla, že šlo o omyl. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu (Likud) následně vyzval OSN k okamžité evakuaci příslušníků mírové mise z oblastí bojů. Izrael po neochotě OSN stáhnout příslušníky mise z jihu Libanonu začal tvrdit, že stanoviště mise využívají příslušníci Hizballáhu a že členové mise jsou používáni jako lidské štíty. Mluvčí generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese reagoval konstatováním, že jednotky zůstanou na svých místech a upozorněním, že jakékoliv útoky na tyto jednotky mohou být válečným zločinem.[25] Ve společném stanovisku odsoudily „všechny útoky proti misi OSN“ v Libanonu také členské státy Evropské unie. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell je označil za „absolutně nepřijatelné“.[26]
Během prvních dvou týdnů invaze byli při izraelských útocích zabiti čtyři příslušníci libanonské armády. Ta se do konfliktu nezapojovala. Naopak se stáhla z pohraniční oblasti více do vnitrozemí.[27]
Dne 14. října Hizballáh provedl dronový útok na vojenskou základnu v Izraeli jižně od Haify. Podle izraleské armády při něm zemřeli čtyři vojáci a dalších 51 vojáků bylo zraněno, z toho sedm vážně. Podle Hizballáhu šlo o odvetu za izraelské ostřelování Bejrútu, při kterém v předchozím týdnu zemřelo 22 lidí a sto bylo zraněno.[28] Téhož dne Izrael provedl letecký úder ve vesnici Ajtú na severu Libanonu. Podle libanonského Červeného kříže při něm zemřelo nejméně 18 lidí. Šlo o první izraelský úder v křesťanské oblasti země.[29]
V polovině října prozatímní vůdce Hizballáhu Naím Kásim pronesl, že vojenské křídlo strany obnovilo své velící struktury a je připraveno pokračovat v bojích. Současně vyzval Izrael k přijetí příměří coby jediné deklarované cesty ke konci konfliktu.[30] Na jeho prohlášení reagoval prezident Izraele Jicchak Herzog. Ten uvedl, že se Kásím mýlí a podceňuje Izrael a jeho obyvatele. Dodal, „že i na Kásima jistě dojde“.[31] Brzy poté jeden z útočných dronů vyslaný Hizballáhem explodoval u domu premiéra Netanjahua ve městě Caesarea. V domě nikdo nebyl, takže se útok obešel bez zraněných.[32][33] Netanjahu následně oznámil, že šlo o pokus o atentát na jeho osobu. Uvedl také, že za útokem stál Írán. Mluvčí Knesetu Amir Ochana (Likud) prohlásil, že nejde porovnávat pokus o atentát na Netanjahua s izraelskými atentáty představitelů Hamásu, Hizballáhu a Islámských revolučních gard. Jako hlavní důvod uvedl, že Netanjahu je demokraticky zvolený premiér a nikoliv terorista. O íránském zapojení do útoku hovořil také izraelský ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud). Delegát Íránu v OSN uvedl, že Írán do útoku zapojen nebyl a šlo výhradně o operaci Hizballáhu.[34]
Dne 17. října 2024 se stal incident, kdy zemřel člen Hizballáhu zatímco byl zadržen a uvězněn izraelskou armádou. Incident začala vyšetřovat izraelská vojenská policie. Vyšetřování vojáků kritizoval krajně pravicový ministr Itamar Ben Gvir (Ocma jehudit). Vyšetřování označil za „hanbu a ostudu“. Vyšetřovatelům vytkl, že „asi neví, kdo je tu skutečný nepřítel“.[35]
Dne 20. října izraelská armáda tvrdila, že při bombardování Bejrútu zasáhla velící středisko zpravodajské služby Hizballáhu a jeho výrobnu zbraní. Armáda také ostřelovala město Nabatíja, které bylo považováno za jednu z bašt Hizballáhu a jeho spojence hnutí Amal. Při izraelských útocích zemřelo nejméně 16 lidí, včetně starosty města, radních a lékaře.[36] Téhož dne buldozer izraelské armády úmyslně zdemoloval pozorovací věž a plot u stanoviště mírových jednotek OSN (UNIFIL) v jižním Libanonu. K incidentu došlo ve vesnici Marvahín. Mise opět vyzvala k respektování svých stanovišť. Naopak izraelská armáda zopakovala svou výzvu ke stažení jednotek UNIFIL z jihu Libanonu.[37] Izrael také bombardoval bejrútské předměstí Dahíja, kde se zaměřoval na pobočky finanční instituce Kard Hasan, kterou využíval Hizballáh.[38]
Dne 21. října izraelská armáda tvrdila, že pod se pod nemocnicí As-Sáhel v Bejrútu nachází bunkr Hizballáhu, ve kterém hnutí ukrývá zlato v hodnotě 500 milionů dolarů. Ředitele nemocnice následně zahájil evakuaci pacientů a popřel, že by takový bunkr pod nemocnicí byl. Současně vyzval libanonskou armádu, aby se přišla přesvědčit. Izraelská armáda uvedla, že na nemocnici útočit nehodlá.[39] V téže době ale izraelská armáda bombardovala areál univerzitní nemocnice Rafíka Harírího.[40] Hizballáh následně vypálil rakety na námořní základnu Stella Maris severozápadně od Haify a základnu vojenské rozvědky Glilot, kde je centrála vojenské zpravodajské jednotky 8200.[41]
Podle izraelské armády byl na začátku listopadu v jiholibanonské Sultáníji zabit velitel protitankového oddílu speciálních sil Radván Rijád Ridá Ghazzáuí.[42]
Sýrie
Podle syrské oficiální agentury SANA syrská protiletecká obrana zachytila tři série útoků v okolí Damašku. Podle SANA byli při náletech tři civilisté zabiti a devět zraněno. Podle syrské státní televize při izraelské agresi zahynula moderátorka této televize Safaa Ahmadová.[43] Podle syrských vojenských zdrojů byl izraelský útok bezpilotními letouny v Sýrii veden na tři radarové stanice, které jsou součástí syrské protiletecké obrany.[44]
Írán
Podrobnější informace naleznete v článku Íránsko-izraelský konflikt (2024).
Po zahájení izraelské invaze do Libanonu Írán provedl jednorázový odvetný útok, který se vztahoval mimo jiné i na zářijové zabití Hasana Nasralláha. Podle Islámských revolučních gard došlo k odpálení desítek raket na Izrael.[45] Izraelská armáda tvrdila, že celkově šlo o 180 raket.[46] Íránský odvetný útok odsoudila řada západních zemí včetně Česka.[47] Izrael varoval, že na útok Íránu odpoví v řádu dní.[48] Diplomacie Spojených států amerických následně vyjednávala s Izraelem o deeskalaci konfliktu a možném rozsahu odvety. USA posílily obranu Izraele vysláním systému protivzdušné obrany THAAD. Izrael se následně zaručil, že nezaútočí na íránská jaderná a ropná zařízení.[49]
Izraelští politici obvinili Írán ze zapojení do útoku Hizballáhu na dům premiéra Netanjahua ve městě Caesarea. Írán své zapojení popřel.[34]
Rozvědce Spojených států amerických unikly 20. října 2024 přísně tajné dokumenty popisující plány Izraele na útok na Írán. Dokumenty, které se objevily na síti Telegram, odhalily probíhající cvičení izraelské armády i změny rozmístění raket. Únik byl následně vyšetřován.[50]
K 19. říjnu 2024 Izraelská armáda uvedla, že během pozemní operace v Libanonu zabila 1500 příslušníků Hizballáhu.[51] Izraelská armáda zabila také dva libanonské vojáky a desítky mediků a záchranářů.[52][53][54]
Podle izraelské armády bylo při operaci zabito 22 izraelských vojáků a další desítky zraněny. Hizballáh však uváděl nejméně 55 zabitých izraelských vojáků a stovky zraněných.[55]
Izrael před bombardování vyzval obyvatele desítek obcí a měst, aby opustili své domovy, což během operace vedlo k vysídlení statisíců osob. Celkový počet vysídlených osob v Libanonu se tím podle libanonských úřadů od října 2023 navýšil na 1,2 milionu osob.[56] Část uprchlíků tvořili Syřané, kteří utekli do Libanonu před občanskou válkou a nyní prchali zpět do Sýrie.[57]
Od 8. října 2023 do 18. října 2024 bylo v Libanonu zabito 2412 lidí a dalších 11 267 bylo zraněno.[58]
Diplomatické aktivity
Žádná ze západních zemí dosud nezahájila hromadnou evakuaci svých občanů z Libanonu. Spojené státy vyslaly na Kypr, nejbližší zemi EU k Libanonu své vojáky, aby zajistili případnou evakuaci amerických občanů a občanů dalších západních zemí. Kapacity pro evakuaci nabídlo i Turecko. Některé země jako Francie či Portugalsko vyzvaly své občany, aby do Libanonu necestovali, Austrálie, Kanada, Řecko a Spojené království vyzvaly své občany k opuštění Libanonu, dokud je letiště v Bejrútu otevřené. Německo, Itálie či Bulharsko provedly částečnou evakuaci.[59] Česko již v předchozích týdnech prostřednictvím ukrajinského a maďarského speciálu evakuovalo z Libanonu několik občanů. Ministerstvo zahraničních věcí vydalo doporučení necestovat do libanonu již v říjnu 2023.[60] V polovině října 2024 Francie uvedla, že od počátku bojů Libanon opustily tři tisíce francouzských občanů (tj. 12 %).[61]
Již 26. září Spojené státy americké, Francie, Evropská unie, Saúdská Arábie a další západní a arabské země vydaly společné prohlášení, ve kterém vyzvaly obě strany konfliktu k přijetí jednadvacetidenního přerušení bojů. Návrh příměří vypracovali diplomaté Spojených států amerických a Francie.[62] Netanjahuova administrativa ale jednání o příměří dementovala.[63] Krajně pravicový ministr Itamar Ben Gvir (Ocma jehudit) pohrozil, že pokud premiér Netanjahu přijme dohodu o příměří s Hizballáhem, shodí vládu.[64]
Dne 1. října 2024 Evropská unie připravovala společné stanovisko vyzývající k „okamžitému příměří“ mezi Izraelem a Hizballáhem. Česko bylo jako jediná členská země proti a společné stanovisko tím zablokovalo se zdůvodněním, že „jednostranně omezovalo právo Izraele na sebeobranu proti teroristům z Hizballáhu“. Stanovisko následně vydal šéf diplomacie EU Josep Borrell svým jménem a funkcí.[65]
Mezinárodní pobouření vzbudila zranění příslušníků mírové mise OSN (UNIFIL), které způsobily říjnové izraelské útoky. V některých případech byly základny mise také ostřelovány izraelskými tanky. Útoky odsoudilo 40 zapojených zemí. Ve společném stanovisku útoky odsoudily také členské země Evropské unie. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell ale uvedl, že vydání společného prohlášení trvalo příliš dlouho. Podle Agentury DPA, s odvoláním na její zdroje, za zdržením stál opět postoj české diplomacie, která nesouhlasila s původním textem prohlášení. Ministr zahraničí Jan Lipavský následně odmítl, že by Česko vydání prohlášení zdržovalo a že mu daný čas vyjednání znění prohlášení přišel adekvátní.[66]
Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických uvedlo, že izraelskou diplomacii důrazně informovalo o nesouhlasu s izraelskými nálety na Bejrút ze začátku října 2024. Vyjádřilo také znepokojení nad počtem civilních obětí náletů.[67]
Izrael v polovině října 2024 předložil Spojeným státům americkým náčrt své představy o podobě dohody o příměří s Libanonem. Izrael podle zdrojů žádal, aby jeho armáda mohla v Libanonu pokračovat v činnosti, jež zajistí, že se Hizballáh znovu nevyzbrojí a neobnoví svou vojenskou infrastrukturu v blízkosti hranice s Izraelem. Dále Izrael požadoval, aby jeho letectvo mohlo svobodně provádět operace v libanonském vzdušném prostor. Kvůli těmto podmínkám, které de facto znamenaly vojenskou okupaci, byly šance na přijetí dohody mizivé.[68]
Humanitární aktivity
Od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v říjnu 2023 bylo kvůli vzájemnému bombardování mezi Izraelem a Hizballáhem z jihu Libanonu vnitřně vysídleno kolem 100 tisíc lidí. V době zvýšené intenzity izraelských vzdušných náletů na konci září 2024 se počet vysídlených zdvojnásobil. Po zahájení pozemní operace se počet libanonských uprchlíků zvýšil podle úřadů OSN na jeden milion. Kolem 100 tisíc z nich uprchlo do Sýrie, ostatní zejména do severní části Libanonu.[69]
V Libanonu bylo dlouhodobě rozmístěno kolem deseti tisíc příslušníků mise OSN UNIFIL. Česko do mise UNIFIL zapojeno nebylo. Z evropských zemí poskytlo nejvíce příslušníků Itálie, Francie, Španělsko, Irsko, Finsko, Srbsko, Polsko, Německo, Rakousko a Řecko.[70]
V reakci na izraelskou invazi do Libanonu humanitární organizace OSN zažádaly o uvolnění 426 milionů dolarů na humanitární pomoc libanonským uprchlíkům.[71]
Již 29. září 2024 Evropská unie uvedla, že uvolní dalších 10 milionů eur v humanitární pomoci pro Libanonce. V roce 2024 do té doby poskytla pomoc v hodnotě 74 milionů eur.[72] Dalších 30 milionů eur přislíbila poskytnout Libanonu na humanitární účely EU 3. října.[73]
V polovině října 2024 Saúdská Arábie zřídila letecký most s humanitární pomocí pro Libanonce.[74] Egypt také vyslal letadla s humanitární pomocí od Egyptského červeného půlměsíce a ministerstva zdravotnictví.[75] Mezi dalšími zeměmi, které ještě v říjnu 2024 poslaly pomoc byly Jordánsko, Turecko nebo Kanada.[76] Spojené arabské emiráty slíbily uvolnit pomoc v hodnotě 100 milionů dolarů.[77]
Ve druhé polovině října 2024 se konala v Paříži mezinárodní konference o situaci v Libanonu. Konference se účastnili zástupci sedmdesáti zemí světa a mezinárodních organizací. Zástupci států slíbili poskytnout 800 milionů dolarů na humanitární pomoc a 200 milionů dolarů pro bezpečnostní síly. Mezi největší dárce patřili představitelé Francie a Německa, kteří se dohodli, že každá z těchto dvou zemí Libanonu daruje humanitární pomoc v hodnotě 100 milionů euro.[78] Spojené státy americké slíbily přispět 300 miliony dolarů.[79]
Státy
Americký prezident Joe Biden nebo britský ministr zahraničí David Lammy vyzvali k příměří a politickému řešení situace.[10]
Čínské ministerstvo zahraničí uvedlo, že... je velmi znepokojeno současnou situací mezi Libanonem a Izraelem a je zároveň hluboce znepokojeno další eskalací regionálního napětí v důsledku souvisejících vojenských akcí.[80]
Italská premiérka Giorgia Meloniová v telefonickém rozhovoru s libanonským premiérem řekla, že... Itálie, rovněž jako rotující předseda skupiny G7, bude i nadále usilovat o zmírnění napětí na regionální úrovni.[81]
Mluvčí IOS Daniel Hagari řekl, že... osmnáct let po rezoluci 1701 je Hizballáh největší nestátní armádou na světě a jižní Libanon se hemží jeho teroristy a zbraněmi. Pokud libanonský stát a svět nedokážou vytlačit Hizballáh od našich hranic, nezbývá nám nic jiného, než abychom to udělali sami.[82]
Libanonský premiér Nadžíb Míkátí označil invazi za jeden z nejnebezpečnějších okamžiků v historii země.[10]
Hluboké znepokojení nad současným vývojem vyjádřil mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.[83] Ruské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že... důrazně odsuzuje útok na Libanon a vyzývá izraelské úřady, aby okamžitě ukončily nepřátelské akce, stáhly své jednotky z libanonského území a zapojily se do skutečného hledání mírových způsobů řešení konfliktu na Středním východě.[80]
Britský ministr zahraničí David Lammy řekl s odkazem na první libanonskou válku, že... nikdo z nás se nechce vrátit do let, kdy Izrael zabředl do bažiny v jižním Libanonu.[80]
Dle vyjádření Bílého domu... má Izrael právo na sebeobranu. Mluvčí Národní bezpečnostní rady John Kirby sdělil, že... mise může představovat riziko.[84]
Španělský ministr zahraničí José Manuel Albarés vyzval Izrael k ukončení pozemní operace.[85]
Turecké ministerstvo zahraničí odsoudilo izraelskou pozemní ofenzívu jako,,, nezákonný pokus o invazi a vyzvalo Izrael ke stažení jednotek.[80]- Izraelská diplomacie zakázala generálnímu tajemníkovi OSN Antoniu Guterresovi vstup do země, protože podle ní jednoznačně neodsoudil raketový útok Íránu na Izrael ze začátku října, ale místo toho vyzval k příměří.[86]
Organizace
Hizballáh v prvních hodinách útok nekomentoval, pouze informoval o úderech na izraelské síly v příhraniční izraelské obci Metula.[2] Již předtím ale lídr Naim Qassem varoval, že Hizballáh je na invazi připraven.[10]
Generální tajemník OSN António Guterres podle jeho mluvčího Stephana Dujarrice vyzval k okamžitému příměří a řekl, že... v Libanonu je třeba se za každou cenu vyhnout totální válce a musí být respektována suverenita a územní celistvost Libanonu[87] Liz Throssellová, mluvčí úřadu OSN pro lidská práva vyjádřila obavu, že... rozsáhlá pozemní invaze Izraele do Libanonu by vedla jen k většímu utrpení.[80] Mluvčí humanitární agentury OSN OCHA Jens Laerke řekl,.. vyzýváme všechny strany, aby upřednostnily ochranu civilistů, dodržovaly mezinárodní humanitární právo a zapojily se do okamžité deeskalace, aby se zabránilo dalším ztrátám na životech a zabránilo se i dalšímu utrpení.[80] Zvláštní koordinátorka OSN pro Libanon Jeanine Hennis-Plasschaertová řekla, že... tento cyklus násilí neskončí dobře pro nikoho.[80]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
