Remove ads
Palestina (z řeckého Παλαιστίνη; latinsky: Palaestina; hebrejsky: אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el, dříve také פלשתינה Palestina; arabsky: فلسطين, Filastín) je název historického území na Blízkém východě, oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. V Bibli je označována jako Země izraelská (Erec Jisra'el),[1] používá se také označení Svatá země nebo Země zaslíbená.[2] Historicky je Palestina jižní součástí rozsáhlejšího území nazývaného Kanaán.
Původní název, který se poprvé objevuje u Hérodota[3] a oficiálně byl zavedený Římany roku 135 n. l., zněl Syria Palaestina, tedy „Pelištejská Sýrie“, a odkazoval k zaniklému etniku Pelištejců (Filištínů), aby po potlačeném židovském povstání byl zapomenut název Judea a připomínky židovské země.
Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný stát Izrael, Izraelem okupované území státu Palestina po šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V současných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.
Použití tohoto pojmu v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu získává politický význam a hranice tohoto území jsou předmětem sporů. Britský mandát Palestina, svěřený Společností národů Spojenému království, v minulosti zahrnoval území dnes známé jako Jordánsko, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Jeruzalém, a to až do roku 1921, kdy Spojené království ustanovilo nad územím východně od řeky Jordán Zajordánský emirát.[4] Pro palestinské Araby jsou hranice Palestiny území Britského mandátu kromě Zajordánska, tak jak je psáno v Palestinské národní chartě.[5]
V současné době (2024) může být označení Palestina použito ve spojitosti s Palestinskou autonomií a Státem Palestina, státem uznaným více než 140 státy světa. Organizace spojených národů udělila Státu Palestina v roce 2012 status „nečlenského pozorovatelského státu“.[6] OSN považuje za území Státu Palestina Pásmo Gazy, Západní břeh, včetně Východního Jeruzaléma, v hranicích z roku 1967.[7][8]
Remove ads
Pravěká Palestina
Moderní člověk se na území Palestiny, poprvé mimo Afriku, objevuje 90 tisíc let př. n. l. Na území Palestiny se objevují přibližně 10 tisíc let př. n. l. první protozemědělci a lovci gazel. V 8 tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo nám známých zemědělských společností, z nichž poslední byli Kananejci.
Starověká Palestina
Jsou obyvateli místa, kde později vznikl Erec Jisra'el (Kanaánu - כּנען).[3] Kanaánejci byli semitský kmen zmíněný již v Tóře.[9] První zmínka o nich pak pochází zhruba z roku 3500 př. n. l. Kanaánejci však jako kmen a národ zanikli mnohem dříve, než na toto území přišli Pelištejci.[10]
Pelištejci byli nesemitský (indoevropský) kmen, potomci Pelasgerů - jako např. Albánci - uváděných jako jeden z tzv. mořských národů.[10] Uznávaný výklad názvu Pelištejců se odvozuje od slova falasa, což znamená „vystěhovalec“, či „přistěhovalec“.[10] Podle Tóry jsou Pelištejci cizí kmen, který vyšel z Egypta po vyhnání faraónem Ramsesem III. v roce 1176 př. n. l.[11] Původně však žili na ostrově Kréta (který je známý také jako Kaftor). Po vyjití z Egypta se nejdříve Pelištejci usadili poblíž Vádí el-Aríš, a poté jej zhruba kolem roku 1200 př. n. l. překročili a usadili se v oblasti dnešní Gazy.
Pelištejské dějiny jsou přibližně tisíc let dlouhé a dají se rámcově rozdělit do tří epoch. Do první patří období bojů o nadvládu se sousedními Izraelity, Féničany a Izmaelity,[12] do druhé patří období bojů o vlastní samostatnost s Egypťany a Asyřany a do třetí epochy patří období zániku pelištejského státu a helénizace pelištejské svébytnosti ve 4. století př. n. l.[10]
Podle Tóry se dokonce Pelištejcům podařilo ukořistit Schránu úmluvy, ale nakonec ji Izraelitům vrátili poté, co je napadl mor, což spatřovali jako boží trest. Pelištejce lze nalézt i v dalších důležitých momentech židovské historie. Tóra uvádí, že Dalila, do které se zamiloval Samson, a která ho vlákala do pasti, aby mohl být zabit, byla Pelištejka.[13] Pelištejec byl i Goliáš, proti kterému bojoval David. Pelištejci, jako ostatní nepřátelé Izraele, pomáhali králi Nebúkadnesarovi II. v roce 588 př. n. l. zničit Jeruzalém.[14] Historie Pelištejců pak končí v roce 322 př. n. l. poté, co Alexandr Veliký dobyl Persii.
Jejich pozdější „návrat“ v roce 135 n. l. je již spíše symbolický, jelikož se nejedná o skutečný návrat, nýbrž spíše o memento. Poté, co Římané, v té době vládci nad Erec Jisra'el, potlačili protiřímské povstání Bar Kochby, přejmenoval pohanský císař Hadrián území Izraele (Erec Jisra'el) v protižidovském duchu po úhlavním nepříteli Izraelitů, tj. po Pelištějcích.[15][16]
Přibližně od 12. století př. n. l. na území Palestiny sídlily především izraelské kmeny, které vytvořily Izraelské a Judské království, dále již zmínění Pelištejci, Aramejské království či Moab, Amon a Edom. Střídavě se území dostávalo do vlivu velkých mocností Asýrie, Babylonie, Makedonie a Egypta. Nakonec se země po krátkém období samostatného židovského státu pod vládou Makabejců dostala do moci Říma a později se stala římskou provincií Judea. Přesto různé části území byly spravovány různými králi, etnarchy či jinými pověřenými osobami.
Palestina pod vlivem islámu
Po rozpadu Římské říše se Palestina stala součástí Byzantské říše, až v roce 636 vstoupili do Jeruzaléma muslimové a palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Během 11. a 12. století sem vedlo několik křížových výprav, křesťané dobyli Jeruzalém a vyhlásili zde Jeruzalémské království, z této doby také pocházejí všechny izraelské historické hrady stavěné v evropském stylu. V 16. století Palestina připadla Osmanské říši a jako její součást setrvala až do jejího pádu na konci 1. světové války. Od 80. let 19. století začali ve větším množství přicházet Židé z celé Evropy. Po porážce osmanského Turecka byla Palestina britským protektorátem.
Moderní Palestina a vznik Izraele
Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastní stát,[zdroj?!] což vedlo k arabskému povstání (1936-39) a kolem poloviny 40. let probíhaly série teroristických útoků radikálních sionistických skupin proti britské správě. Dne 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení mandátní Palestiny na dva státy. Měl být vyhlášen i palestinský stát, jenže na arabské části palestinského území politická reprezentace (Amín al-Husajní) odmítla plán rozdělení. Hned poté, co Izrael vyhlásil nezávislost, na něj zaútočilo přibližně 1000 libanonských, 6000 syrských, 4500 iráckých, 5500 egyptských, 6000–9000 jordánských a neznámý počet saúdskoarabských a jemenských jednotek. Izraelská armáda, podporovaná mimo jiné Československem a Sovětským svazem, který doufal, že vznikem Izraele posílí své zájmy na Blízkém východě, byla ovšem silnější a arabské spojence porazila. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy, jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku 1949.
Současní Palestinci nejsou přímými potomky Kanaánejců, ani potomky Pelištejců.[17] V latině se Pelištejci nazývali Philistaei, Palestina potom Palaestina. Odtud pak pochází označení Palestina. Současní Palestinci jsou potomky pravděpodobně všech národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně samozřejmě i židovské kořeny.[18] V roce 1914 tvořili Arabové více než 90 procent populace Palestiny.[19]
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads