Doba bronzová je historické období, pro které je charakteristické dominantní využívání bronzu – slitiny mědi a cínu – pro výrobu důležitých potřeb. To bylo možné díky rozvoji metalurgie a vynálezu dřevěného uhlí. Epocha se též vyznačovala rychlejší sociální diferenciací než v předchozích obdobích: rozvoj států na Blízkém východě nebo vznik knížecí vrstvy ve střední Evropě. V zárodcích se rozvíjely dálkový obchod, sociální diferenciace, písmo a první města. Byla domestikována nová zvířata. Pojem doba bronzová v rámci své třídobé periodizace pravěkých dějin navrhl dánský archeolog Christian Jürgensen Thomsen v roce 1836.[1] Předchází ji doba kamenná, následuje doba železná.
Doba bronzová následuje po chalkolitu na Předním východě nebo po eneolitu v Evropě. Pokud se pro danou oblast označení eneolit nepoužívá, následuje doba bronzová po neolitu. Neolitické hrnčířské pece, které jsou známy již z období 6 000 př. n. l. dokázaly vyrobit teploty okolo 900 °C. V takových pecích šlo tavit cín, který se roztéká již při 231,9 °C, avšak nikoli měď, která potřebuje k roztavení teplotu 1 085 °C. Vývoj metalurgie dospěl k dosažení těchto teplot zhruba kolem roku 3000 př. n. l. Ne však všude naráz. Počátek doby bronzové je tak rozdílný pro jednotlivé části světa: kolem roku 3300 př. n. l. na Předním východě, 2300 př. n. l. v Evropě a přibližně 2000 př. n. l. v Číně. Ve střední Evropě je datována cca 2300–800 let př. n. l. Nejstarší doklad o tavbě mědi je někdy připisován kultuře Vinča na území dnešního Srbska.[2] Avšak o jeho fakticitě existují mezi odborníky i pochybnosti.[3][4] K těm přispívá i to, že tento eventuální technologický průlom v oblasti nevedl k přechodu ke společnosti doby bronzové.
K němu naopak došlo v oblasti Mezopotámie kolem roku 3000 př. n. l. (dnešní Irák, Írán). V oblasti Malé Asie, Sýrie, Palestiny a oblasti kolem Egejského moře nastalo toto období kolem roku 2000 př. n. l. a postupně se z této oblasti šířilo do Severní Evropy. V oblasti Blízkého východu to vedlo ke vzniku Sumerské civilizace a o něco později se rozvinula Egyptská říše. Charakterizovalo je intenzivní celoroční zemědělství, první písmo (v Mezopotámii klínové písmo a v Egyptě hieroglyfy), centralizované vlády (obvykle ve formě dědičných monarchií), první zákonodárství, sociální stratifikace, otrokářství, organizované náboženství a válečnictví. Došlo i k zárodečnému rozvoji vědy, především medicíny, astronomie, matematiky a astrologie. Proto se této oblasti někdy říká kolébka civilizace.
Protože cín nebyl k dispozici ve všech rozvinutých oblastech té doby (zejm. na Blízkém východě), inicioval vynález bronzu a jeho potřeba také rozvoj dálkového obchodu.[5] Tím se civilizační dovednosti šířily na sever od kolébky civilizace, byť tam se nevyvinuly tak stratifikované státní systémy. V Anatolii to vedlo ke vzniku třetího významného civilizačního centra, Chetitské říše, ale dále na sever, v Evropě, již takto rozvinutý státní útvar nenacházíme. K rozvoji však došlo na ostrovech v Egejském moři, kde vznikla kykladská, mínojská a nakonec mykénská civilizace (ta již na evropské pevnině, čímž se začal budovat civilizační prostor, z nějž později vzešlo staré Řecko). Na přelomu 13. a 12. století egejské civilizace zanikly pod vlivem vpádu mořských národů a následovalo takzvané temné období. Na ostrově Sardinie existovala nuragská civilizace.
Jako platidlo používali lidé hřivny. Byl to nepeněžní prostředek, šlo o bronzové tyčinky, které mohli lidé dál využívat (později hřivna určovala množství drahého kovu, kterým se platilo). S jejich rozšířením se začínaly prohlubovat majetkové rozdíly i v severnějších oblastech.
Lidé v době bronzové domestikovali kachny, slepice, kočky a na severu Evropy soby. Dovedli vyrábět bronzové nástroje a šperky, různé skleněné korálky. Pro výrobu nástrojů bylo typické lití do ztracené formy, vznikalo tedy velké množství originálních předmětů.
Doba bronzová následně přešla v dobu železnou. Podmínkou přechodu bylo, aby pece byly schopny dosáhnout teploty 1538 °C, při níž se taví železná ruda.
Podrobnější informace naleznete v článku Doba bronzová na území Česka.
Doba bronzová na území dnešního Česka počíná kolem roku 2300 př. n. l. v pojetí české archeologie, v pojetí moravském až kolem roku 2100 př. n. l. a končí kolem roku 800 př. n. l. Ve starší době bronzové dominuje únětická kultura, v závěru starší doby bronzové, v tzv. protourbánním horizontu nastupuje zejména na Moravě kultura věteřovská, na východě Moravy zasahuje epišňůrový kulturní okruh kulturou nitranskou. Střední dobu bronzovou charakterizují mohylové kultury středodunajská (na Moravě a ve východních a středních Čechách) a českofalcká (západní a jižní Čechy), v severní části Moravy a ve Slezsku se postupně formuje lužická kultura. Mladší a pozdní dobu bronzovou charakterizují kultury komplexu popelnicových polí okruhu hornodujanských popelnicových polí na jižní Moravě (chronologicky kultury velatická a podolská, okruhu hornodunajský popelnicových polí (chronologicky kultury knovízská a štítarská ve středních, severozápadních a jižních Čechách a kultura milavečská s následnou nynickou skupinou v Čechách západních), chebská skupina na Chebsku, řazená také k tomuto okruhu, existovala jen v mladší době bronzové. Východní Čechy, střední a severní Moravu a ve Slezsko zaujímal okruh lužických popelnicových polí (v první fázi kultura lužická, v navazující slezská v českém pojetí slezskoplatěnická), do severních Čech zasahovala labská větev lužického kulturního okruhu.
- Únětická kultura (2300–1600 let př. n. l.)
- Pro tuto kulturu je charakteristický zvláštní typ keramiky: menší leštěný keramický hrneček – únětický koflík. Lidé potírali keramické nádoby grafitem, takže potom působily dojmem, že jsou vyrobené z kovu. Dále je pro tuto kulturu typické kosterní pohřbívání. Na Slovensku byla naleziště ve Spišském Štvrtku – projevoval se zvláštní vývojový prvek – vliv egejské oblasti. Z bronzu byly vyráběny prestižní předměty, například dýky. Byla využívána naleziště zlata, a zřejmě v důsledku toho docházelo k růstu obchodu (bohatství) a také majetkových rozdílů mezi obyvatelstvem.
- Mohylové kultury (1600–1300 let př. n. l.)
- Lidé mohylových kultur stavěli pro své mrtvé mohyly (bohatě vybavené hroby náčelníků; naproti tomu chudě vybavené hroby obyčejných lidí). V této době byli odlišně pochováváni ženy a muži – muži se zbraněmi, ženy se šperky.
- Kultury popelnicových polí (1300–800 let př. n. l.)
- Název kultury je odvozen ze způsobu, jakým tito lidé pohřbívali mrtvé. Ty nejdříve zpopelnili, jejich popel vložili do speciální urny (keramické nádoby – popelnice), která měla vespod otvor. Ten zde byl proto aby mohla duše opustit tělo a odletět. Pro tuto dobu je významné celkové oteplení, současně rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.
Podrobnější informace naleznete v článku Atlantská doba bronzová.
V údolí Tollense v dnešním Německu (Meklenbursko-Přední Pomořansko) došlo ve 13. století před naším letopočtem k bitvě u řeky Tollense. Předpokládá se, že se jí zúčastnilo až 5 000 bojovníků, z nichž okolo tisíce zemřelo.[6]
Zhroucení doby bronzové v oblasti Středomoří pravděpodobně souviselo s invazí mořských národů, které v průběhu 2. tisíciletí př. n. l. útočily na bohaté starověké civilizace nacházející se na březích Středozemního moře, jako byla egyptská, mykénská, chetitská a další.[7] Některé z těchto kultur se jim povedlo vyvrátit.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
