Původně byl vyvíjen jako menší dvoumotorové letadlo snižšími náklady na provoz odvozené od Boeingu 707 aBoeingu 727. Nakonec se letadla Boeing 737 vyvinula do rodiny 9 modelů pro osobní přepravu skapacitou od 85 až do 215 cestujících. Model 737 je jediné úzkotrupé dopravní letadlo od společnosti Boeing, které je dnes společností vyráběno ve variantách -600, -700, -800, -900 a MAX 7,8,9. Modernizovaná verze snovými motory – Boeing 737 MAX přišla na trh letecké dopravy vroce 2017.
Nejprve byl tento model představen vroce 1964 aprvní verze Boeing 737-100 vzlétla vroce 1967, která vstoupila do leteckého provozu jako komerční proudové letadlo vúnoru 1968. Další prodloužená verze 737-200 vstoupila do služby vdubnu 1968.[1][2] V 80. letech začala společnost Boeing vyrábět verze -300, -400 a-500, které později byly označované i jako série Boeing 737 Classic. Modelem série 737 Classic bylo přidáno na kapacitě aproudových motorech CFM56 spolu svylepšenými křídly. V 90. letech představila společnost model 737 Next Generation srůznými změnami jako přestavěná křídla, skleněný kokpit anový interiér. Modely 737 Next Generation jsou obsaženy ve verzích -600, -700, -800, a-900ER s různou délkou od 31m do 42m. Byznys verze 737 Next Generation soznačením BBJ jsou také vyráběny.
Série 737 je nejpočetnější tryskové dopravní letadlo vhistorii letectví. Verze 737 se ve firmě Boeing nepřetržitě vyrábí od roku 1967 s počtem objednaných 15 596 a 11 377 dodaných ke dni 31. března 2023. Výroba 737 je soustředěna vzávodě Boeing ve městě Renton, stát Washington. Mnoho 737 nastoupilo na linky dříve provozované letadly 707, 727, 757, DC-9, aMD-80/MD-90 avsoučasnosti představuje pro letadlo největšího konkurenta rodina letadel Airbus A320, která se od roku 2019 stala prodávanější než letadla série 737. Vroce 2006 bylo vkaždém okamžiku průměrně ve vzduchu 1 250 Boeingů 737 akaždých 5 sekund přistávala nebo vzlétala 2 letadla tohoto typu.
Vývoj
Různé varianty18. října 1966, patent na tryskové letadlo, podaný 22. června 1965 Johnem Steinerem a Joe Sutterem pro BoeingStarší modernizovaný Boeing 737-200 společnosti United Airlines s obraceči tahu
Společnost Boeing se věnovala studiu návrhu proudových letadel skratším doletem azaměřili se na vybudování doplňujícího letadla kBoeingu 727 na krátké tratě smenší obsazeností.[3] Přípravné projektové práce začaly 11.května 1964 aintenzivní průzkum trhu Boeingu přinesl plány pro vývoj 50 až 60místného dopravního letadla pro tratě se vzdáleností od 80 až 1 600km.[3]Lufthansa se 19.února 1965 stala prvním zákazníkem,[4] s objednávkou 21 letadel v celkové částce 67 milionů USD[5](v r. 1965 190, 28 milionů USD vroce 2008) poté, co tato letecká společnost dostala záruku od Boeingu, že projekt 737 nebude zrušen. Konzultace adomluvení se se společností Lufthansa vpředchozím zimním období měla u tohoto projektu za následek zvýšení sedadlové kapacity na 100 míst.
Dne 5.dubna 1965 oznámil Boeing objednávku společnosti United Airlines na 40 letadel 737. United však chtěl oněco větší letadlo než 737-100. Z toho důvodu Boeing protáhl trup o91 centimetrů směrem dopředu a102 centimetrů za křídlo. Delší verze byla označena jako 737-200, která vycházela z původní verze 737-100 skrátkým trupem.[6]
Podrobné návrhové práce pokračovaly na obou variantách ve stejnou dobu. Boeing zaostával za svými konkurenty vdobě, kdy byl zahájen projekt 737, protože u konkurenčních letadel BAC 1-11, McDonnell Douglas DC-9 aFokker F.28 již probíhalo letové ověřování acertifikace.[5] Pro urychlení vývoje použila společnost Boeing 60% struktury asystémů z již existujícího typu 727, přičemž nejdůležitějším se stal průřez trupu. Tento trup umožňoval 6sedadlové uspořádání vedle sebe ve srovnání s5sedadlovým uspořádáním u konkurenčních letadel BAC 1-11 aDC-9. Konstruktéři se rozhodli osadit gondoly motorů přímo na spodní stranu křídel ke zmenšení délky přistávacího podvozku aponechání motorů níže pro snadnější obsluhu aprohlídky na zemi.[7] Bylo testováno mnoho variant tlouštěk pro podpěry uchycení motoru vaerodynamickém tunelu abylo zjištěno, že pro větší rychlosti nejvíce vyhovuje tvar, který je relativně silný avyplňuje drážku mezi křídlem ahorní stranou gondoly, zejména na vnější straně. Původně bylo plánováno použití velmi podobných částí aerodynamických profilů křídla jako u modelů 707 a727 ač omálo tlustší. Nicméně podstatné zlepšení odporových charakteristik při vyšších Machových číslech bylo dosaženo změnou těchto částí vblízkosti gondoly.[8] Byl vybrán dvouproudový motorPratt & Whitney JT8D-1 snízkým obtokovým poměrem.[9] Smotory nainstalovanými na křídlech letounu se Boeing rozhodl osadit na trup konvenční vodorovnou ocasní plochu před ocasním tvarem T, jaký byl použit vpřípadě Boeingu 727.
Varianta 737-200 s původním motorem JT8D
737-800 s motorem CFM56
737 MAX 9 s motorem CFM LEAP-1B s chevrony z modelu 787
B-737-100 byla nejmenší aprvní verze tohoto letadla. První společností používající Boeing 737-100 se stala německá Lufthansa, která odebrala 22 strojů. Dalších pět koupila Malaysia-Singapore Airlines adva kusy kolumbijská Avianca. Původně mělo mít letadlo kapacitu 60-85 sedadel; po konzultacích sprvním objednatelem – Lufthansou – bylo vytvořeno letadlo pro 100 pasažérů. Celkem bylo zkonstruováno 30 strojů Boeing 737-100.
737-200 je upravená (prodloužená o1,93m) verze modelu Boeing 737-100. Zálet byl proveden 8.srpna 1967. První společností používající tuto verzi byla americká United Airlines (75 letounů). Druhým největším zákazníkem se staly Western Airlines (30 kusů), Piedmont Airlines (12), GATX-Boothe (15), All Nippon Airways (10) a Pacific Southwest (10). Verze Boeing 737-200 měla kapacitu 115-130 sedadel. Verze 737-200C byla vybavena nákladovými vraty na levé straně trupu za předními dveřmi aumožňovala smíšenou dopravu osob anákladů. Od 135. kusu, dodaného United, byly zaváděny změny vpodobě výkonnějších motorů JT8D-15 súčinnějšími obraceči tahu azměněnou geometrií Kruegerových klapek aslotu na náběžné hraně. Tato postupně zaváděná zlepšení vyvrcholila ve verzi Advanced 737 se startovní hmotností 52 620kg anovou nádrží vtrupu osazená motory JT8D-17. Vlednu 1980 byly první z 28 kusů verze Advanced dodány dopravci British Airways. Celkem bylo vyrobeno 1 114 strojů modelu -200.
Z modelu 737-200 vzniklo také 19 strojů T-43A pro výcvik vojenských letovodů.
737-300 byl nový základní model druhé generace Boeingu 737 zalétaný vroce 1981, delší o2,13m avětší než jeho předchůdci Boeing 737-100/-200 což umožnilo zástavbu dalších dvou řad po šesti sedadlech ajedné řady po třech sedadlech. Vkokpitu tohoto modelu se poprvé objevila kombinace klasických budíků anového EFIS/Electronic Flight Instrumention System/. Druhá generace Boeingu 737 dostala i nové motory značky CFM (model 56). Toto byly nejradikálnější změny oproti verzím -100/-200. Boeing 737-300 má při standardním, dvoutřídním uspořádání kapacitu 128 pasažérů. Maximální kapacita je 148 pasažérů. Celkově bylo objednáno 1 104 strojů modelu -300.
737-400 bylo vyvinuto jako 150místná náhrada letadel Boeing 727. Výroba varianty Boeing 737-400 byla zahájena včervnu 1986 na základě požadavku dopravní společnosti Piedmont Airlines, který se 15.září 1988 stal jejím prvním uživatelem. Kúvodnímu vzletu „čtyřstovky“ došlo 26.ledna 1988. Model -400 se ukázal být také mimořádně úspěšný. Největší flotilu této verze má Malaysia Airlines. Boeing 737-400 má standardně kapacitu 146 míst (udvoutřídného uspořádání), maximální kapacita je 188 míst. Vyrobeno bylo kolem 500 strojů.
737-500 je menší verze Boeingu 737-300 apřímá náhrada modelů první generace. Standardní kapacita je 108 míst (u dvoutřídní konfiguraci), maximální 133 míst. Vyrobených bylo přibližně 400 strojů.
Je třetí série úspěšného letadla pro krátké astřední tratě. Je odpovědí na konkurenci konsorcia Airbus smodely Airbus A320. NG verze má novější digitální kokpit, větší rozpětí křídla anové motory CFM56-7B. Její vývoj byl oficiálně zahájen 17.listopadu 1993.
737-600 je jednou ze tří NG verzí. Základem pro verzi -600 byl model Boeing 737-500. Boeing 737-600 má kapacitu 110 pasažérů ve dvou třídách, nebo 133 vuspořádání jednotřídka. Přímo mu konkuruje Airbus A318. Boeing 737-600 má dolet 2 480km, verze-600HGW 5 648km.
737-700 /-700ER je základní model nové generace, který ve výrobě nahradil předchozí verzi Boeing 737-300 z něhož i koncepčně vychází. Z rodiny B737NG vznikl jako první. Ke slavnostnímu roll-outu prototypu B-737-700 (v. č. 27841/1, N737X) došlo vRentonu 8.prosince 1996. Úvodní let vykonala zkušební osádka ve složení Mike Hewett aKen Higgins 9.února 1997. Následující zkušební program doplnily další tři stroje (27842/2, N708SW, 27843/3, N709SW a27835/4, N700GS). Po certifikaci byl 19.prosince 1997 předán první letoun uživateli, kterým se stal dopravce Southwest Airlines (27836/6, N701GS). Do pravidelného provozu byl nasazen 18.ledna 1998.
Dne 3.září 1997 byl představen model B737-700C určený kpřepravě cestujících, nebo nákladu (Convertible). Překonstruována byla hlavní kabina snákladními vraty na levé straně před křídlem azesílena podlaha vybavená novým systémem pro manipulaci snákladem. Na přání zákazníka lze tento model dodat vpodobě -700QC, umožňující rychlou přestavbu interiéru z osobního na nákladní pod 60min. Výroba byla zahájena vroce 1998. Premiérový let byl vykonán 14.dubna 1999 na trati z Rentonu na Boeing Field. Dodávka prvního stroje po typovém osvědčení typu proběhla 2.listopadu 2001 (30184/925, N743A).
Obchodní provedení představuje subverze BBJ (Boeing Business Jet), z něhož vycházejí i vojenské verze C-40B aC-40C Clipper. BBJ je speciální salónní letoun určený kpřepravě 8 až 63 osob na velmi dlouhé tratě. K prodloužení doletu přispívají kompozitovéwinglety na koncích křídla. Úvodní objednávka byla zadána 22.ledna 1996, první předávka zákazníkovi proběhla 23.listopadu 1998.
Další varianty představují modely -700HGW a-700ER. Standardní verze -700 má u dvoutřídného uspořádání kapacitu 126 míst, maximální kapacita je 149 míst. Přímo mu konkuruje Airbus A319. Boeing 737-700 má dolet 2 852km, verze-700HGW 6 037km.
E-7A Royal Australian Air Force, 2013
B737-7ES AEW&C (E-7A) je vojenský B737-700 BBJ upravený na létající středisko řízení a uvědomování australského projektu Wedgetail. Úpravy letounu zahrnují instalaci radaru MESA společnosti Northrop Grumman santénou ve hřbetním podélném krytu, zvýšení výkonu elektrické soustavy, zařízení pro doplňování paliva za letu ainstalaci prostředků elektronického boje vlastní ochrany letounu. Inovací je rovněž integrovaný identifikační systém IFF. Letovou posádku tvoří dva piloti, bojovou 6 až 10 operátorů. Australské obranné síly vybraly B737 AEW&C včervenci 1999. Vprosinci 2000 byla podepsána smlouva na dodání čtyř strojů. Včervnu 2001 byly dojednány podmínky možnosti rozšíření objednávky odalší dva letouny, které pak byly vkvětnu 2004 závazně objednány. Zálet prvního stroje (výr. č. 33474) proběhl 20.května 2004 zletiště Boeing Field vSeattlu. Všechny stroje Royal Australian Air Force byly zařazeny do stavu 2. perutě dislokované na základně Williamtown. Včervnu 2002 podepsalo Turecko kontrakt na čtyři stroje pro turecké letectvo. Třetím zahraničním uživatelem se stalo letectvo Korejské republiky se čtyřmi stroji vprovozu.
Boeing C-40A Clipper (v. č. 29980/568, Bua 165830, „Spirit of New York“), US Navy
C-40 Clipper byl vyvinut na základě zájmu US Navy omodel -700C, kterým potřebovalo nahradit 29 dosluhujících letounů Douglas C-9. Kontrakt na dva nové stroje C-40A byl podepsán 3.září 1997, koncem roku 1999 byly doobjednány další dva. Roll-out proběhl na Boeing Fieldu vSeattlu 9.září 2000, následně byl přelétnut do Wichity kzástavbě vnitřního vybavení nákladní kabiny. To již výrobce registroval objednávku US Navy na 6 kusů. První letoun převzala 59. peruť (VR-59) US Naval Reserve Fleet's Logistics Support, dislokovaná na NAS Carswell Joint Reserve Base ve Fort Worthu, 21.dubna 2001. VR-59 převzala ještě další tři stroje, zbývající dva byly zařazeny vúnoru ačervenci 2002 kVR-58 z NAS Jacksonville na Floridě.
Vsrpnu 2000 objednalo čtveřici letounů ve verzi C-40B také USAF. Tyto stroje se vyznačovaly novým přístrojovým akomunikačním vybavením pro utajený přenos zvukových i obrazových informací. Letectvo převzalo první kus vprosinci 2002 azařadilo jej do stavu 89. Airlift Wingu na Andrews AFB vMarylandu. Vúnoru 2003 byl dodán třetí stroj 15. Airlift Wingu se sídlem na havajské základně Hickam.
Stroje varianty C-40C používá od října 2002 také Národní garda Spojených států amerických. Dva ze tří objednaných kusů byly zařazeny k201. Airlift Squadron, kde nahradily zastaralé C-22.
737-800 je prodloužená verze Boeingu 737-700. Vychází z modelu Boeing 737-400, který vprodukci přímo nahrazuje. Při standardním uspořádání sedadel nabízí kapacitu 162 pasažérů. Maximální kapacita je 189 pasažérů. Boeing 737-800 má dolet 3 815km, verze-800HGW 5 445km.
Vzlétající Boeing 737-900 společnosti Korean Air
737-900 /-900ER je nejdelší variantou vřadě 737. Na počátku vývoje letounu Boeing 737-900 stála objednávka dopravní společnosti Alaska Airlines, která 10.listopadu 1997 objednala 10 kusů. Konstruktéři vyšli z předchozího modelu Boeing 737-800, který vložením dvou trupových segmentů před aza křídlo prodloužili o2,60m na celkovou délku 42,1m. Výroba prvního stroje započala 8.března 2000 vzávodě ve Wichitě. Otři týdny později se do konstrukčních prací zapojil také závod vRentonu kompletací nosníku křídla, který provedl i finální montáž. Kúvodnímu vzletu 737-900 (výr. č. 30017/596, N737X) sdvojicí motorů CFM56-7B došlo 3.srpna 2000, který realizovali piloti Mike Carriker aMark Feuerstein. První let včase 2 hodiny 58 minut vedl z rentonského letiště Boeing Field vSeattlu. Druhý exemplář (30016/683, N1786B) sloužil ktestům prostředků aktivní bezpečnosti. Certifikační zkoušky probíhaly jak na hlavní základně Boeing Field, tak i ve vybraných lokalitách států Washington, Colorado, Montana, Kalifornie aOregon, testy za nízkých teplot pak na Islandu aNewfoundlandu. Po úspěšném absolvování celého zkušebního programu bylo Boeingu 737-900 vydáno 17.dubna 2001 americkým úřadem FAA Osvědčení letové způsobilosti, obdobný dokument vydaly Evropské sdružené úřady JAA tomuto typu odva dny později. 20.dubna 2001 zahájili u Boeingu kompletaci prvního letounu pro nizozemskou KLM (29599/866), která se stala čtyřmi objednanými stroji prvním evropským uživatelem „Devítistovky“. Předání prvního letounu pro Alaska Airlines, z objednávky navýšené na 13 strojů, proběhlo vSeattlu 16.května 2001 (30013/774, N305AS). Nové Boeingy tento dopravce nasadil od 27.května na linky Anchorage-Seattle, Phoenix, Las Vegas, Los Angeles aSan Diego. Druhou společností, která zařadila tento model do letadlového parku, se stala americká Continental Airlines, jejíž stroje jsou označeny 737-924. Kpředání prvního z objednaných 15 letounů došlo vSeattlu 31.května 2001 (30118/820, N30401) ado mateřského Houstonu jej přelétla osádka kapitána C.D.McLeana. Krátce po převzetí byly letouny nasazeny na linky Houston-Cozumel, Cancún, New Orleans, Denver, Chicago, Orlando aDallas. 17.července 2001 převzali zástupci KLM první 737-9K2 (29599/866, PH-BXO, „Plover“) se 178 sedadly ve dvou třídách. Čtvrtým provozovatelem 737-9B5 (29987/999, HL7569) se 21.listopadu 2001 staly aerolinie Korean Air. Protože Boeing 737-900 neměl dostatek únikových východů vsouladu spředpisy FAA, kapacita tohoto modelu byla omezena na maximálně 189 míst (rozteč sedadel 0,78m), aby odpovídala standardům Federal Aviation Administration.
Po ukončení produkce letadla Boeing 757 byl tento typ nahrazen modelem Boeing 737-900ER snovými únikovými východy amotory. Je v nabídce i jako verze BBJ3.
Boeing oznámil v roce 2011[10] vývoj nového Boeingu 737 MAX. Záměrem firmy bylo nahradit verze B737-700, 800 a900ER. Za deštivého 29.ledna 2016 se konal první zkušební let Boeingu 737 MAX.[11] Nový stroj vstoupil po zkouškách do služby v roce 2017 a je prodáván ve verzích B737 MAX 7, 8 a 9.
Na přelomu let 2018 a 2019 měl ale tento stroj hned dvě vážné nehody během pěti měsíců, při kterých zahynulo dohromady 345 pasažérů, pročež byl stroji příslušnými úřady po celém světě udělen zákaz letů s cestujícími.[12]
Uživatelé
Boeing 737-700 v barvách amerického dopravce Southwest AirlinesBoeingy 737-800 dopravce Ryanair
Největší uživatelé kčervenci 2016 byly letecké společnosti Southwest Airlines s720 kusy, Ryanair s355 kusy, United Airlines s314 kusy, American Airlines s274 kusy az Česka Smartwings s 48 kusy (2018).
Boeing 737-800 v BrněČeské aerolinie (30 ks) – Vminulosti letouny B737 používaly České aerolinie (Boeing 737-500), které je z provozu vyřadily 13.ledna 2013. Na linkách ČSA byla letadla Boeing 737 vprovozu od 27.června 1992, kdy byl předán první stroj (N1790B). 3.července 1992 byla jeho imatrikulace změněna na OK-XGA. Včervenci pak ČSA převzaly další dva letouny (OK-XGB a-XGC), vsrpnu následované zbývajícími dvěma (OK-XGD a-XGE). Následně byla flotila Boeingů 737 ČSA rozšířena odva letouny prodloužené verze 400. Nyní ČSA provozuje 1 Boeing 737-800 po Smartwings reg. OK-TST.
Letadla Boeing 737 měla kříjnu 2015 celkem 368 leteckých nehod, z nich 184 vážných (poškození trupu letadla),[13][14] vdůsledku kterých zemřelo 4862 lidí.[kdy?]
_JT8D.jpg)
.jpg)
.jpg)
_‘N7844A’_Southwest_(29017231571).jpg)
.jpg)
