From Wikipedia, the free encyclopedia
Trajekt je větší loď pro dopravu osobních i nákladních automobilů a vlaků s cestujícími i samostatných osob mezi dvěma mořskými či jezerními břehy, případně na ostrov. Zpravidla jde o kyvadlovou dopravu mezi dvěma přístavy, do nichž vyúsťují pozemní komunikace (silnice, železnice). Principiálně podobné menší plavidlo pro propojení říčních břehů nazýváme přívoz.
Trajekty plují na pravidelných linkách se zveřejněným jízdním řádem. Trajektová relace vyžaduje také příslušné pozemní vybavení přístavu. Terminály jsou někdy velmi rozsáhlé – zahrnují příjezdové komunikace, parkoviště, budovy pro obchodní, úřední a celní odbavení, prostory pro čekání a uzpůsobení vlastního technického vybavení přístavu (mola). Nejrušnější trajektová relace v Evropě křižuje Lamanšský průliv mezi Doverem a Calais.
Obecně je snaha aby trajektová linka byla co nejkratší, terminály se tedy budují v úžinách na protilehlých výběžcích pevniny. V oblastech těžko prostupných nebo s nerozvinutou infrastrukturou se ale často naopak využívá existence přirozené vodní cesty a trajektové linky jsou vedeny spíše mezi přístavy v zálivech; to se týká zejména dopravy přes jezera a po tropických veletocích.
Nejkratší a nejfrekventovanější trajektové relace jsou postupně nahrazovány mosty nebo podmořskými tunely. Mnoho trajektů v minulosti přepravujících i vlaky zaniklo také s rozvojem letecké dopravy. V současnosti se s trajektem převážejícím osobní vlaky můžeme setkat např. mezi italskou pevninou a Sicílií nebo mezi Německem a Dánskem, příkladem vnitrozemského vlakového trajektu je linka přes Vanské jezero.
I přes technologické pokroky v dopravě (letectví) a stavebnictví (mosty, tunely) mají trajekty stále nezastupitelný význam a na mnoha místech světa (včetně vyspělých zemí) jde stále o nejvýhodnější druh dopravy. Nevyžadují náročné budování pozemních dopravních cest (pouze přístavní body), jsou poměrně šetrné k životnímu prostředí, oproti letadlům nabízí větší nosnost nákladu. Na řadu odlehlých míst (hlavně malé ostrovy), kde nelze nebo se nevyplatí stavět letiště, jsou prakticky jediným způsobem kapacitní dopravy.
První trajektová loď na světě s názvem Suhulet byla dána do provozu roku 1871 v tureckém Istanbulu. Byla 45,7 metru dlouhá, 8,5 metru široká a měla ponor 3 metry. Dosahovala rychlosti až 6 uzlů (cca 12 km/h) a byla poháněna parním strojem o výkonu 450 koní. Loď měla symetrický vstup a výstup pro koňské povozy. Jezdila přes Bospor na trase Üsküdar–Kabataş (Beyoğlu), která je dodnes trajekty obsluhována (ačkoliv přes průliv již vede několik mostů a tunelů, pro lokální provoz jde stále o výhodný způsob dopravy).
Konstrukce trajektů závisí na délce trasy (tedy např. na tom, zda cestující na lodi přenocují nebo ne), požadovaném množství cestujících nebo vozidel, na požadavcích na rychlost a na plavebních podmínkách, se kterými se musí plavidlo vypořádat.
Trajektové lodě, které přepravují pouze kamiony a samostatné návěsy, jsou kategorizovány jako nákladní lodě a označují se zkratkou Ro-Ro (roll-on, roll-off); jsou zkonstruovány tak, aby auta mohla snadno najíždět a vyjíždět. Je-li loď kromě toho určena i pro přepravu cestujících a osobních automobilů, je kategorizována jako osobní loď třídy Ro-Ro/Passenger (zkráceně „Ro-Pax“ či „cruiseferry“). Existují i kombinované nákladní trajektové lodě přepravující zároveň kontejnery (ConRo). Železniční trajekty jsou pak uzpůsobeny pro přepravu železničních kolejových vozidel.
Trajekty jsou konstruovány tak, že do dolního patra (či několika pater) vjedou auta. Nakládka se děje vraty na zádi, která po sklopení dolů tvoří nájezdovou rampu. Méně je používáno provedení s vraty na přídi (typicky u železničních trajektů), na linkách s požadovanými rychlými obraty s obojími (průjezdné provedení). Řidiči a případní cestující si vystoupí a plavbu tráví na palubě a v horních patrech lodi (tzv. nástavbě). Pro pobyt cestujících bývá nástavba vybavena obchody, restauracemi, vyhlídkovými plošinami apod. a na delších linkách kajutami pro přenocování, ty ale vzhledem ke krátkému trvání plavby (jedna, nejvýše dvě noci) mohou být mnohem menší než na výletních lodích. Největší trajekty pojmou i stovky aut včetně kamionů. Jako cruiseferry jsou označovány lodě, u kterých se předpokládá velký podíl cestujících bez vozidel a mají velký počet kajut; připomínají vzhledem i vybavením velké výletní lodě a mívají i boční vstupy pro nástup cestujících přímo z budovy terminálu.
RoPax jsou konvenční trajekty s širokým vjezdem a relativně velkou kapacitou pro cestující. Jsou poháněny dieselovým motorem a lodními šrouby a dosahují rychlosti 46 km/h. Průkopníkem této třídy trajektů byla společnost Attica Group, když v roce 1995 představila Superfast I[1] mezi Řeckem a Itálií prostřednictvím své dceřiné společnosti Superfast Ferries.
Oboustranné trajekty mají zaměnitelnou příď a záď, což jim umožňuje přemísťovat se tam a zpět mezi dvěma terminály, aniž by se musely otáčet. Oboustranné trajektové systémy používá např. společnost BC Ferries nebo Staten Island Ferry, většina pobřežních trajektů v Norsku a některé trajekty v Sydney a v Britské Kolumbii.
Křídlové lodě (Hydrofoils) jsou velmi rychlé. Křídla jsou umístěná pod určitým úhlem pod trupem lodi ve vodě. Jak plavidlo nabírá rychlost, křídla zvedají trup lodi z vody, snižují odpor a umožňují vyšší rychlosti. Používaly se na Kanárských ostrovech, avšak byly nahrazeny katamaránovými trajekty, které mohou dopravovat nejen cestující, ale i auta. Podle kritiků je to krok zpět, vzhledem k tomu, že nová plavidla spotřebovávají mnohem více paliva a podporují nevhodné používání automobilů na ostrovech, které již trpí vlivem masové turistiky.
Vznášedla byla vyvinuta v 60. a 70. letech 20. století pro přepravu automobilů. Největší byl SR.N4, který převážel mezi Anglií a Francií cestující i auta. Auta byla převážena ve střední části plavidla, které bylo opatřeno rampami na přídi a zádi. Vznášedla byla nahrazena katamarany, které jsou téměř stejně rychlé a jsou méně ovlivněny mořem a povětrnostními podmínkami. V r. 2015 byla v provozu pouze jedna služba, kde byla v provozu vznášedla, a to osobní doprava mezi Portsmouthem a ostrovem Wight, provozovaná společností Hovertravel.
V 90. letech došlo k revoluci v trajektových službách, když katamarány nahradily vznášedla, křídlové lodě a klasické jednotrupé trajekty. Tehdy existovala řada firem, zabývajících se jejich konstrukcí a výrobou, ale časem se dostaly do popředí dvě firmy, vyrábějící velké nákladních trajekty mezi 60 a 120 metry: australské firmy Incat of Hobart a Austal of Perth.
Největší katamarany na světě, tři lodě třídy Stena HSS, provozovala švédská společnost Stena Line mezi Nizozemím a Spojeným královstvím a mezi Spojeným královstvím a Irskem. Plavidla poháněná spalovacími turbínami a vodním paprskem měla kapacitu 375 osobních automobilů a 1 500 cestujících a dosahovala rychlosti až 75 km/h. Tím byla dána jejich vysoká spotřeba paliva. Jejich provoz byl v roce 2015 ukončen. [2]
Supervelké katamarány se nacházejí také ve flotile firmy Condor Ferries[3]. Přepravují osoby a náklad mezi Velkou Británií a Francií.
Cena ropy se zvyšuje a sílí i tlak spotřebitelů na opatření k řešení globálního oteplování. Podle australské společnosti Solar Sailor[4] jsou hybridní námořní pohon a technologie solárních křídel vhodné pro použití na trajektech, soukromých jachtách a dokonce i na tankerech. Alternativní paliva jsou na trajektech stále používanější. Nejrychlejší osobní trajekty na světě, provozované argentinsko-uruguayskou společností Buquebus,[5] jezdí na LNG. Švédská Stena provozuje své trajekty pro 1500 cestujících na metanol.
Ve Skandinávii jezdí elektrické trajekty na baterie. Největším čistě elektrickým trajektem na světě je M/F Tycho Brahe[6], který má kapacitu elektrického úložiště více než 4 MWh.
Od roku 2015 provozuje norská trajektová společnost Norled[7] e-trajekt Ampere na spoji Lavik–Opedal na E39 severně od Bergenu. Další elektrické trajekty zde provozuje firma Fjord1.
V Dánsku jezdí od srpna 2019 E-trajekt Ellen[8] mezi jižními dánskými přístavy Fynshav a Søby, na ostrově Ærø. Elektrický trajekt je schopen přepravit 30 vozidel a 200 cestujících a je poháněn baterií „s nevídanou kapacitou“ 4,3 MWh. Plavidlo může urazit až 22 námořních mil (41 km) mezi nabitími – sedmkrát více, než bylo dříve možné u elektrického trajektu.
Baltské moře (bez spojů na ostrovy):
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.