![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8a/Mi-4-JH01.jpg/640px-Mi-4-JH01.jpg&w=640&q=50)
Mil Mi-4
sovětský víceúčelový užitkový vrtulník / From Wikipedia, the free encyclopedia
Mil Mi-4 (rusky Миль Ми-4, v kódovém označení NATO Hound,[1] ohař) je víceúčelový užitkový vrtulník střední hmotnostní kategorie s čtyřlistým nosným rotorem a třílistým tlačným vyrovnávacím rotorem. Prototyp vrtulníku Mi-4 byl v Sovětském svazu vyvíjen na příkaz Josifa Vissarionoviče Stalina od roku 1951. K příkazu sestavit vrtulník střední hmotnostní kategorie jej vedly především úspěchy amerických vrtulníků Sikorsky H-19. Milova konstrukční kancelář dostala na splnění úkolu pouhý rok, a tak již 3. června 1952 vzlétl první prototyp V-12. V prosinci téhož roku započala sériová výroba. Vrtulníky jsou vybaveny čtrnáctiválcovým dvouhvězdicovým motorem Švecov AŠ-82V. Komunistická strana Sovětského svazu povolila v roce 1955 exportovat vrtulníky také do zahraničí. V Sovětském svazu bylo vyrobeno do roku 1966 celkem 3 309 kusů,[2] ale další výroba pokračovala v Čínské lidové republice. Zde bylo mezi lety 1963 až 1979 postaveno dalších 545 licenčních kusů pod označením Harbin Z-5.[3] Čínští konstruktéři následně vyšli z vrtulníku Z-5 a postavili několik kusů vlastních strojů Harbin Z-6, jež se ale neprosadily.[4]
Mil Mi-4 | |
---|---|
![]() Vrtulník Mi-4 v Leteckém muzeu Kbely | |
Určení | víceúčelový užitkový vrtulník střední hmotnostní kategorie |
Výrobce | Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila Kazaňský vrtulníkový závod |
První let | 3. června 1952 |
Zařazeno | 1952 |
Uživatel | Sovětské letectvo Sovětské námořnictvo Aeroflot Letectvo Čínské lidové republiky Indické letectvo Československé letectvo Letecký oddíl Ministerstva vnitra Slov-Air Albánské vzdušné síly a další |
Výroba | 1952–1966 Mi-4 (1963–1979 Z-5) |
Vyrobeno kusů | 3 309 ks Mi-4 + 545 ks Z-5 |
Varianty | Harbin Z-5 |
Další vývoj | Harbin Z-6 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezi největší zahraniční odběratele vrtulníků Mi-4 patřila Čínská lidová republika, Indie a také Československo. První vrtulníky doletěly do Československa v roce 1956. Stroje se staly základem leteckého parku Československé lidové armády, kde sloužilo celkově kolem 160 kusů. Další vrtulníky létaly v malém počtu u Leteckého oddílu Ministerstva vnitra a státního podniku Slov-Air. S příchodem modernějších vrtulníků Mil Mi-8 začaly být stroje Mi-4 vyřazovány a k poslednímu letu československého vrtulníku Mi-4 došlo v dubnu 1986.[5] Řada vrtulníků Mi-4 sloužila v různých zemích světa. Oblíbené byly především v zemích Varšavské smlouvy a později také v afrických zemích. Během let se účastnily řady mezinárodních konfliktů, mimo jiné například šestidenní války, okupace Maďarska, invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, sovětské války v Afghánistánu nebo etiopsko-somálské války. V 80. letech byla většina vrtulníků na světě u konce své životnosti a byly ze služeb armády vyřazovány. Jedinou výjimku tvořily albánské vzdušné síly, kde vrtulníky Mi-4 sloužily až do roku 2004. Od tohoto roku nejsou již nikde na světě v aktivní službě.[6]