Mapa
zjednodušená dvourozměrná reprezentace povrchu Země nebo jeho části From Wikipedia, the free encyclopedia
zjednodušená dvourozměrná reprezentace povrchu Země nebo jeho části From Wikipedia, the free encyclopedia
Mapa je zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů a jevů na Zemi, ostatních nebeských tělesech nebo nebeské sféře, sestrojené obvykle podle některého ze zobrazení na rovině a vyjadřující pomocí smluvených znaků rozmístění a vlastnosti objektů a jevů vázaných na jmenované povrchy. Pokud se jedná o zobrazení na kouli, nazýváme ji glóbus.
Mapu můžeme označit za model reálného světa, v žádném případě není dokonalým obrazem naší reality. Nelze na ní nalézt vše, ale naopak může znázornit i jevy, které nejsme jinak schopni vnímat. Skutečnost může potlačit i zdůraznit. Souborně informace zaznamenané na mapách označujeme jako „prostorové informace“.
Slovo mapa je punského původu. Výraz mappa označoval kousek plátna, ubrousek.
Každá mapa má určité zkreslení, které je dané zvoleným kartografickým zobrazením. Toto zobrazení je způsob, jakým se převádí zobrazení povrchu Země (či jiného nebeského tělesa) z trojrozměrného zakřiveného povrchu referenčního elipsoidu či koule do roviny.[1]
Zkreslení daného kartografického zobrazení deformuje plochy, délky, úhly či tvary zemského povrchu. Zkreslení je tím větší, čím menší je měřítko mapy. Pomocí měřítka nelze z map malých měřítek přesně odečítat ani vzdálenosti ani úhly. Zkreslení nedosahují v celé ploše mapy stejných hodnot, ale mění se. Myšlená spojnice míst se stejným zkreslením se nazývá ekvideformáta.[zdroj?]
Různá mapová zobrazení se používají minimálně od 6. století před naším letopočtem, kdy Thalés z Milétu použil gnómonické zobrazení pro hvězdné mapy.[2] Jedno z nejznámějších, Mercatorovo zobrazení, prezentované v roce 1569, se vyznačuje například velkým zkreslením ploch, kdy celky dále od rovníku se jeví větší, než ve skutečnosti jsou.[3]
Prvky tvořící obsah mapy lze členit podle jejich původu, charakteru a významu na:[4]
Tyto prvky tvoří konstrukční základ mapy. Patří sem:
Kompoziční prvky tvoří kompozici mapy. Některé z nich by měly být až na výjimečné případy součástí každé mapy (minimálně informace o měřítku a legenda mapy[5][6][7]). Patří mezi ně:[5][6]
Mapy lze členit z mnoha hledisek (účel užití, způsob vzniku, vyjadřované skutečnosti, měřítka, územního rozsahu atd.).
podle vzniku lze definovat také
Protože experti v Sovětském svazu byli schopni na základě volně dostupných informací vytvořit jedny z nejpodrobnějších map světa, a protože jakákoliv mapa nese informace, která může být zneužita, začala se ve 30. letech 20. století provádět v Sovětském svazu falzifikace map.[8] Na veřejně dostupných mapách bylo měněno téměř vše, od označení domů a jejich polohy na ulicích po polohu cest a vodních těles.[8] Zkreslování map se v Sovětském svazu provádělo až do devadesátých let 20. století, kdy se začalo pracovat s leteckou a vesmírnou fotografií.[8]
Přesné mapy měla k dispozici pouze armáda a tajné služby.[8] Tyto mapy byly často podrobné do takové míry, kterou neznali ani obyvatelé dané oblasti, např. u silnic byla vyznačena šířka, materiál, podloží a kvalita, u mostů nosnost a stavební materiál, nebo na jaké palivo jsou kamna pastevců v horách.[8]
Podobně se „upravovaly“ údaje v mapách i řadě dalších zemí, V současné době se mění často údaje na mapách digitálních, aby bylo možné prokázat jejich zneužití neoprávněným uživatelem.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.