legenda mapy From Wikipedia, the free encyclopedia
Mapová legenda (též vysvětlivky) je základní kompoziční prvek mapy, který slouží k vysvětlení mapových značek (též nazývané kartografické znaky) a ostatních vyjadřovacích prostředků použitých na konkrétní mapě. Jedná se o překlad mezi použitými grafickými prvky na mapě a jejich přesným významem a na žádné mapě by správně neměla chybět.[1][2]
Legenda bývá na okraji tištěné mapy nebo v nápovědě elektronické mapy a obsahuje přehled symbolů jako jsou druhy cest, hranice, orientační prvky v krajině atd. a jejich slovní vysvětlení.
V ideálním případě by mapa byla dělána tak, že by legendu vůbec nepotřebovala. Znaky v ní by totiž nezaměnitelně označovaly skutečnost, takže uživatel by žádný výkladový slovník nepotřeboval. To ovšem u moderních map s bohatým a rozmanitým obsahem není možné.[3]
Nejstarší mapy zobrazující České území, jako např. Klaudyánova mapa Čech (1518), legendu vůbec neobsahují. První mapou zobrazující legendu se tedy stala až mapa Čech od Pavla Arentina z Ehrenfeldu (1619), na které jsou znázorněny typy měst a sídel dle nadřazenosti, jakož i lázně, kláštery a další.[4][5]
Podle typu obsahu lze legendy map dělit na:[6][7]
Jednoduchá legenda (nebo také prvkové či elementární) stručně vysvětlují jednotlivé kartografické znaky a používají se zpravidla na jednoduchých analytických mapách. Neobsahují rozčleňování jevů a objektů do podskupin.[6]
Kombinovaná legenda již člení jevy v rámci legendy do podskupin. Jsou o něco komplikovanější a nalézáme je obvykle na komplexních mapách.[6]
Složená kombinovaná legenda jsou nejsložitější formou mapových legend a využívají komplexního dělení jevů do skupin. Zpravidla jsou používány na syntetických mapách. Mívá například podobu tabulky či využívá tzv. trojúhelníkovou metodu, kdy hroty trojúhelníku vyjadřují intenzitu jevu.[6][7]
Legendu mapy lze dále rozdělit dle typu mapy na:[6][7]
Typologická legenda se používá na mapách s klasifikací či typologií obsahu, ať již na základě kvantitativních či kvalitativních parametrů.[6]
Regionální legenda je využívána pro mapy zachycující individuální regiony, tedy individuální území.[6] Tyto regiony často vznikají jako jeden z možných produktů kartografické syntézy, konkrétně regionalizace.[8]
Chronologická legenda bývá použita v případě, že mapa zobrazuje stratigrafii, nebo genezi či dynamiku určitého procesu či jevu.[6]
Legenda mapy vzniká v následujících fázích:[4][5]
Důležitým aspektem je také estetičnost legendy, kterou se daří rozvíjet od devadesátých let dvacátého století, kdy se moderní GIS technologie začaly rozšiřovat mezi odborníky.[9]
Zvláštním případem jsou legendy digitálních map které jsou často interaktivní. Uživatel může klikat na různé části legendy a tím například zvýrazní daný jev či zviditelní nějakou podkategorii, popřípadě může aktivovat zvuk nebo zobrazit obrázek.[10]
Legenda mapy je klíčovou pro správnou interpretaci mapy. Při tvorbě legendy by se tak mělo dbát na zásady:[6]
Legenda mapy musí obsahovat vyjadřovací prostředky mapy nutné k dekódování informace uživatelem mapy. Výjimky tvoří například konstrukční a doplňkové prvky mapy (např. zeměpisná síť, kartografické zobrazení apod.) či kartografické znaky topografického podkladu u tematických map. V legendě by se zároveň neměly vyskytovat takové vyjadřovací prostředky, které nejsou obsaženy v mapovém poli.[6]
Nezávislostí legendy se rozumí stav, kdy jednomu jevu nelze přiřadit více než právě jeden vyjadřovací prostředek popsaný mapovou legendou. Položky legendy popisují jednoznačně prvky obsahu mapy a nemůže dojít k duplicitám v interpretaci čtenářem.[6]
Příkladem porušení nezávislosti legendy je například zavedení dvou kategorií strom a listnatý strom. Uživatel mapy může být zmaten, zda stromy označené jako strom mohou být také listnaté, a jaký je rozdíl mezi stromy označenými jako listnatý strom a těmi označenými pouze jako strom.[11]
Legenda mapy by měla být logicky uspořádána do hierarchických skupin vyjadřovacích prostředků mapy. Tyto skupiny by měly odpovídat jednotlivým tématům v mapě a jednotlivé znaky by v nich měly být taktéž logicky uspořádány. Uspořádání se obvykle řídí samotnou strukturou zobrazovaného jevu, kdy nejdůležitější prvky jsou řazeny obvykle nahoru. V tematických mapách se pak znaky topografického podkladu, pokud jsou vůbec zahrnuty, řadí jakožto ty méně významné až na konec legendy. Doporučený počet prvků v jedné skupině je sedm.[6][11]
Vyjadřovací znaky použité v mapě musí být v naprostém souladu s tím, jak jsou znázorněny v legendě mapy. Odlišnost, ať již z pohledu velikosti, tvaru, barvy či obrysu, může vést uživatele mapy ke špatné interpretaci odlišné kvality či kvantity jevu znázorněného na mapě.[6]
Legenda mapy by měla být vypracována tak, aby předpokládanému uživateli mapy umožnila snadné, rychlé a jednoznačné pochopení všech znázorňovaných jevů i vazeb mezi nimi. Za tímto účelem by měla být legenda vypracována jako dobře čitelná a zapamatovatelná.[6]
Mezi špatné praktiky snižují srozumitelnost legendy patří například nezarovnání položek legendy, nevhodná velikost fontu či přetíže legendy zbytečnými informacemi.[2]
Mezi takové redundance patří také nadepisování legendy slovem Legenda, které se z tohoto důvodu považuje za chybu. Namísto toho by měly být nadepsány skupiny obsahu, a to co nejvíce explicitně. Například prostřednictvím exaktního jména proměnné a měrné jednotky. Měrnou jednotku pak není třeba uvádět u jednotlivých položek legendy.[2] Vyjadřuje-li znak skupinu jevů, je vhodné použít opis v jednotném čísle.[6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
