Elio de Angelis

Elio de Angelis (26. března 1958, Řím – 15. května 1986, Marseille) byl italský automobilový závodník. V letech 1979–1986 pilot Formule 1. V mládí se stal mistrem Evropy v motokárách. Kromě automobilových závodů byl také excelentním pianistou.

Elio de Angelis

Elio de Angelis v roce 1982
Narození	26. března 1958 Řím
Úmrtí	15. května 1986 (ve věku 28 let) Marseille
Národnost	Itálie Itálie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	1979 - 1986
Týmy	Shadow, Lotus, Brabham
Závody	110 (108 startů)
Mistr světa	0 / 3. místo (1984)
Vyhrané závody	2
Stupně vítězů	9
Body celkem	122
Pole positions	3
Nejrychlejší kola	0
První závod	Grand Prix Argentiny 1979
První vítězství	Grand Prix Rakouska 1982
Poslední vítězství	Grand Prix San Marina 1985
Poslední závod	Grand Prix Monaka 1986
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Římě 26. března 1958 v rodině váženého a zámožného stavitele Giulia de Angelise, který nebyl jen stavitelem, ale také pětinásobný mistr světa v závodech motorových člunů.^[1][2] Již v útlém mládí prokázal nadání ve hře na piano a stal se z něj skvělý pianista. V roce 1972, ve svých 14 letech začal závodit na motokárách a o dva roky později získal titul italského šampióna ve třídě 100 cm³ a spolu s Riccardo Patresem a Eddie Cheeverem dostal šanci v národním týmu. V roce 1975 se stal vicemistrem světa a o rok později mistrem Evropy, navíc získal i Trofej CSAI ve třídě 100 cm³ a titul národního šampióna ve třídě 125 cm³ Super.

Za podpory svého otce se v roce 1977 dostal do formule 3. Hned ve třetím závodě zvítězil. Nejvíce ve formuli 3 na sebe upozornil v závodě v Monaku, kde nestačil pouze na Didiera Pironiho. V polovině roku dostal od svého otce zcela nový monopost Ralt RT1 a k prvnímu vítězství z Mugella přidal další tři vítězství v Monze, Misanu a Maggiore. V první sezóně formule 3 získal titul italského šampióna a sedmé místo v mistrovství Evropy. Tentýž rok dostal šanci ve formuli 2, kde v týmu Scuderia Everest nahradil Lamberta Leoniho. S vozem Ralt RT1, který poháněl motor Ferrari Dino, zazářil hned v prvním závodě v Misanu, kde v první jízdě na 30 kol po souboji o čelní pozice dojel na čtvrtém místě. Ve druhé jízdě po kolizi s Cheeverem dojel patnáctý a v celkovém součtu obou jízd získal celkově osmé místo. Poslední dva závody sezóny si odbyl v Estorilu a Doningtonu, v prvně jmenovaném musel odstoupit v prvním kole a v Doningtonu si dojel na 10. místě. Koncem roku získal Bronzovou přilbu jako ocenění časopisu Autosprint.

V roce 1978 dostal příležitost testovat vozy Ferrari a za jejich podpory absolvovat celý seriál mistrovství Evropy formule 2. Šasi Chevron však vykazovalo značné výkyvy ve výkonnosti a jeho vůz trpěl poruchami a tak jediným úspěchem bylo třetí místo v předposledním závodě v Misanu. Morální podporou mu bylo vítězství s vozem formule 3 v Monaku, kde si ho všiml Jackie Stewart a představil ho Kenu Tyrrellovi. Koncem roku získal Zlatou přilbu jako ocenění časopisu Autosprint.

Formule 1

První možnost svézt se s vozem formule 1 dostal během testování motoru Ferrari Dino pro F2, na dráze ve Fioranu si ho všiml jak Gilles Villeneuve tak i Mauro Forghieri, hlavní konstruktér Ferrari. Brzy testoval vůz Ferrari 312T3 s kterým najezdil přes 500 testovacích kilometrů. V časech na jedno kolo zaostával za Villeneuvem o 0,2 s. Ve Ferrari pro něj ale místo nebylo, a tak začal vyjednávat s britskými týmy. Ken Tyrrell mu nabídl smlouvu a slíbil třetí vůz pro Grand Prix Kanady 1978, ale nakonec vůz připraven nebyl. Přes přítele Nikiho Laudu vyjednával s týmem Brabham, ale sponzor Parmalat si přál Nelsona Piqueta. Nakonec si zajistil místo v týmu Shadow. Svůj debut si odbyl v Grand Prix Argentiny 1979, v kvalifikaci porazil nejen svého týmového kolegu Jana Lammerse, ale také Claye Regazzoniho, Laudu a Jamese Hunta. Startoval z 16 místa a do cíle dojel na 7. místě. Sezónu zakončil čtvrtým místem v deštivém Watkins Glen, přesto nebyl spokojený a rozhodl se ze smlouvy u Shadow vyvázat a začal startovat v sérii Procar s vozem BMW M1.

Lotus

Následující rok mu místo nabídl Colin Chapman v týmu Lotus. Získal tak místo v úspěšném týmu po boku Maria Andrettiho. V prvním závodě s vozem Lotus dojel na 5. místě a v Brazílii na 2. místě. Poprvé dosáhl na stupně vítězů. V této sezóně dokázal ještě několikrát bodovat a překonal zkušenějšího Andrettiho, který dokázal získat jen jeden bod. Rok 1981 byl pro celou stáj neúspěšný. Ze stáje odešel Mario Andretti, de Angelise doplnil v týmu Nigel Mansell. Potíže se nevyhnuli ani novému konceptu Lotus 88, vozu se dvěma šasi, byl prohlášen za ilegální a než byl přepracován, museli jezdci závodit s konkurencí s rok starými vozy. Přesto dokázal s vozem pravidelně bodovat, což mu vyneslo 8. místo v šampionátu.

Rok 1982 začal stávkou jezdců v Kyalami, při které Elio bavil své kolegy klavírním vystupováním. Znovu dokázal pravidelně bodovat a v Grand Prix Rakouska 1982 si připsal své první vítězství. Již v kvalifikaci s motorem bez turba získal 7. místo hned za vozy s turbem. V závodě pak jeho soupeře potkaly technické problémy a tak pět kol před cílem se dostal do vedení, které si pak ohlídal před dotírajícím Rosbergem až do cíle s nejtěsnějším rozdílem 5 setin vtěřiny. V týmu se slavilo, ale Colin Chapman krátce na to podlehl infarktu. Tým Lotus prožíval jedno těžké období a přestože získal přeplňované turbomotory Renault, výsledkově se mu nedařilo. Elio de Angelis dokončil 2 z 15 závodů. Oba jezdci zahájili sezonu se starým typem 91 a 92, od druhého závodu měli být konkurencí s novým motorem Renault. Spásou pro tým byl příchod konstruktéra Gerarda Ducarouge, který přizpůsobil Lotus 91 novému motoru a označil ho jako 94T. S tímto vozem dokázal Elio dojet v Monze na bodovaném místě a Brands Hatch si vyjel pole position, nebýt kolize s Partesem, mohl si připsat i vítězství.

Později se Lotusu podařilo vyřešit všechny potíže a opět se stát konkurenceschopným. V úvodu sezóny 1984 Elio získal druhé pole position a v závodě dojel na třetím místě. Jeho Lotus patřil mezi nejlepší a nestačil jen na dvojici McLarenu. Elio zaznamenal nejúspěšnější sezonu, když získal třetí místo v šampionátu. Na konci sezóny došlo v týmu k neshodám, po které odchášel Nigel Mansell a ani Elio s novým vedením nevycházel. Jeho novým kolegou se mu stal Ayrton Senna. Začátek sezóny mu vyšel fantasticky, po prvních čtyřech závodech byl v čele šampionátu a v Grand Prix San Marina si dojel pro své druhé vítězství. Přesto se veškerá pozornost týmu soustředila na Sennu, a tak Elio musel tým opustit, přesto dokázal v šampionátu dojet pátý.

Brabham

S podporou firem Olivetti a Armani odešel do týmu Brabham. Brabham BT55 byl nejnižším vozem ve startovním poli, proto i uložení motoru bylo nakloněno. Ale nový koncept konstruktéra Gordona Murraye trpěl řadou nedostatků. Vůz neměl trakci, motor se nedostatečně chladil i mazal a tak v prvním závodě dojel na 8. místě, v dalších třech závodech nedojel. Po Grand Prix Monaka se tým rozjel k testování do Paul Richard. Elio de Angelis byl na trati sám, když mu v rychlosti okolo 300 km/h ulétlo zadní přítlačné křídlo, monopost skončil po sérii kotrmelců o 200 m dál za svodidly koly vzhůru a vzňal se. Zabezpečení okruhu bylo nedostatečné, a tak první, kdo se k němu dostal, byl Alan Jones, Alain Prost a Nigel Mansell. Kvůli ohni se jim nepodařilo rychle obrátit vůz. To se podařilo až po 10 minutách, následně museli čekat dalších 30 minut na záchranný vrtulník. Přestože příčinou jeho smrti bylo poškození mozku následkem nedostatku kyslíku, v oficiální zprávě stálo: „Vážná poranění hlavy a hrudníku“. Elio de Angelis plánoval, že po skončení kariéry ve formuli 1 by se stal hudebním skladatelem.^[3]

Kompletní výsledky F1

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Rok	Tým	Šasi	Motor	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	Umístění	Body
1979	Interscope Shadow Racing Team	Shadow DN9	Cosworth V8	ARG 7	BRA 12	RSA Ret	USW 7	ESP Ret	BEL Ret	MON DNQ	FRA 16	GBR 12	GER 11	AUT Ret	NED Ret	ITA Ret	CAN Ret	USA 4		15. místo	3
1980	Team Essex Lotus	Lotus 81	Cosworth V8	ARG Ret	BRA 2	RSA Ret	USW Ret	BEL 10	MON 9	FRA Ret	GBR Ret	GER 16	AUT 6	NED Ret	ITA 4	CAN 10	USA 4			7. místo	13
1981	Team Essen Lotus	Lotus 81	Cosworth V8	USW Ret	BRA 5	ARG 6	SMR	BEL 5												8. místo	14
		Lotus 87							MON Ret
	John Player Team Lotus									ESP 5	FRA 6	GBR Ret	GER 7	AUT 7	NED 5	ITA 4	CAN 6	LVS Ret
1982	John Player Team Lotus	Lotus 87B	Cosworth V8	RSA 8																9. místo	24
		Lotus 91			BRA Ret	USW 5	SMR	BEL 4	MON 5	USE Ret	CAN 4	NED Ret	GBR 4	FRA Ret	GER Ret	AUT 1	SUI 6	ITA Ret	LVS Ret
1983	John Player Team Lotus	Lotus 91	Cosworth V8	BRA DSQ																17. místo	2
		Lotus 93T	Renault V6		USW Ret	FRA Ret	SMR Ret	MON Ret	BEL 9	USE Ret	CAN Ret
		Lotus 94T										GBR Ret	GER Ret	AUT Ret	NED Ret	ITA 5	EUR Ret	RSA Ret
1984	John Player Team Lotus	Lotus 95T	Renault V6	BRA 3	RSA 7	BEL 5	SMR 3	FRA 5	MON 5	CAN 4	USE 2	USA 3	GBR 4	GER Ret	AUT Ret	NED 4	ITA Ret	EUR Ret	POR 5	3. místo	34
1985	John Player Special Team Lotus	Lotus 97T	Renault V6	BRA 3	POR 4	SMR 1	MON 3	CAN 5	USA 5	FRA 5	GBR NC	GER Ret	AUT 5	NED 5	ITA 6	BEL Ret	EUR 5	RSA Ret	AUS DSQ	5. místo	33
1986	Motor Racing Developments	Brabham BT55	BMW	BRA 8	ESP Ret	SMR Ret	MON Ret	BEL	CAN	USA	FRA	GBR	GER	HUN	AUT	ITA	POR	MEX	AUS	-	0

Závody F1 nezapočítávané do MS

Rok	Grand Prix	Okruh	Vůz	Pozice	Výsledky
1979	Race of Champions	Brands Hatch	Shadow DN9	6. místo	Výsledky
1979	Grand Prix Dino Ferrari	Imola	Shadow DN9	Odstoupil	Výsledky
1980	Grand Prix Španělska	Jarama	Lotus 81	3. místo	Výsledky
1981	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami	Lotus 81	3. místo	Výsledky

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu

Sezóna	Série	Tým	Vůz	Závody	Vítězství	Pole position	Podium	Body	Konečné umístění
1974	Motokáry (Itálie)								1. místo
1975	Motokáry (Svět)								2. místo
1977	Formule 3 (Itálie)	Trivellato Racing Team	Chevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota		1		4	25	1. místo
	Formule 3 (Evropa)	Trivellato Racing Team	Chevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota	1	0	0	0	18	7. místo
	Formule 3 (V. Británie)	Trivellato Racing Team	Chevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota	1	0	0	0	8	12. místo
	Formule 2	Scuderia Everest	Chevron B40, Ralt RT1	3	0	0	0	0	0
1978	Formule 2	Everest Racing Team	Chevron B42	12	0	0	1	4	14. místo
	Formule 3 (V. Británie)	Scuderia Everest	Chevron B380	0	1	0	1	10	11. místo

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elio de Angelis na Wikimedia Commons
• (italsky) Racing Italia Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine.
• (anglicky) Vzpomínka na de Angelise
• (anglicky) Jezdci vzpomínají na Elia
• (anglicky) na Forixu
• Elio de Angelis klavírní recitál před GP Německa 1985

Reference

1. Archivováno 9. 10. 2007 na Wayback Machine. Giulio De Angelis, pluricampione motonauta
3. http://f1sport.autorevue.cz/elio-de-angelis-posledni-gentleman-ve-formuli-1-by-oslavil-55-let-35397