dařit

See also: dariť and darīt

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dariti. Cognate with Slovak dariť sa, Polish darzyć się. For the meaning, also compare Russian удава́ться (udavátʹsja).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdar̝ɪt]

Verb

dařit impf

1. (reflexive with se) to be doing, to do, to fare

   Jak se Vám daří? ― How are you doing?

   Daří se mi dobře. ― I am doing fine.

Conjugation

Infinitive	dařit, dařiti	Active adjective	dařící
Verbal noun	daření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dařím	daříme	—	dařme
2nd person	daříš	daříte	dař	dařte
3rd person	daří	daří	—	—

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dařil	dařili	—	—
masculine inanimate		dařily		—
feminine	dařila		—
neuter	dařilo	dařila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	daře	—
feminine + neuter singular	daříc	—
plural	daříce	—

Conjugation

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dařit.

Derived terms

• podařit
• vydařit
• zadařit
• zdařit

 

See also

• prospívat

Further reading

• “dařiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dařiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dařiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dařiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dařit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)