Remove ads
Tsunami (japonsky 津波, hiragana: つなみ, v překladu dlouhá vlna v přístavu) je jedna nebo série po sobě jdoucích vln, způsobených náhlým přemístěním velkého množství vody na velkých vodních plochách. Jeho vznik se neváže pouze na oceány a moře, ale může se objevit i ve vnitrozemí (jezero, vodní nádrž). Tsunami patří mezi jedny z nejničivějších přírodních fenoménů, který si v minulosti opakovaně vyžádal vysoké ztráty na lidských životech a způsobil značné materiální škody.[1]
.jpg)
Přes 90 % všech tsunami je vyvoláváno silným zemětřesením, jehož epicentrum leží na mořském dně nebo na pobřeží. Zbylých 10 % způsobuje sopečná činnost, sesuvy a vzácně také impakty planetek či komet. Tsunami se v žádném ohledu nepodobá běžným, větrem způsobeným vlnám. Odlišuje se řádově větším množstvím energie, vysokou amplitudou (výškou), dlouhou periodou a schopností za krátký čas urazit velké vzdálenosti.[2] Zároveň tsunami nemá nic společného s přílivem a odlivem. Proto by se termín neměl synonymně zaměňovat s přílivovou vlnou.[1]
Dojde-li při podmořském zemětřesení k vertikálnímu posunu mořského dna, předá se do vodního sloupce obrovské množství energie. Vzniká tedy vlnění, šířící se na všechny strany. Na hlubokém volném oceánu činí jeho rychlost až 800 km/h. Výška vlny zde dosahuje méně než 1 metr a díky obrovské vlnové délce při svém pohybu neškodně míjí proplouvající plavidla, aniž by si jejich posádky čehokoliv všimly. Jak se tsunami přibližuje k pobřeží a klesá hloubka vody, dochází k jeho zpomalování, zkracování vlnové délky a výraznému nárůstu výšky. Většina zaznamenaných tsunami při úderu na pevninu nepřesahovala výšku 3 m.[3][4] Výjimečně silné může dosahovat výšky 10 metrů, v extrémních případech více než 30 m.[5] Jelikož tsunami tvoří více různě velkých vln, v řádu desítek minut až hodin postupně bičují a zaplavují pobřeží.[6] Mezi nejznámější neštěstí patří tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, které si vyžádalo 230 tisíc obětí a stalo se jednou z největších přírodních katastrof.[7] Roku 2011 zasáhlo Japonsko nejsilnější zemětřesení v jeho dějinách. Následné tsunami zabilo více než 15 tisíc lidí a poškozením atomové elektrárny Fukušima nastala nejhorší jaderná havárie od katastrofy v Černobylu.[8]
Remove ads
Slovo tsunami není ve Slovníku spisovné češtiny uvedeno. Důvodem je nízká frekvence používání, vzhledem ke geografické poloze České republiky ve Střední Evropě, kde se tento přírodní fenomén nevyskytuje.[9]
Podle Pravidel českého pravopisu by se jako základní tvar měl užívat cunami, forma tsunami odpovídá anglickému zápisu. Nicméně novější příručky (Nový akademický slovník cizích slov) obě podoby, tsunami i cunami, již uvádějí. Lze tedy správně užívat jak z angličtiny přejatý tvar tsunami, tak i podle zásad české transkripce počeštěnou cunami. První z nich se ovšem používá mnohem četněji.[9]
Přílivová vlna
Pro tsunami se někdy jako synonymum používá termín přílivová vlna. To je ve skutečnosti zavádějící zaměňování pojmů, jelikož se jedná o dva odlišné jevy, které nemají nic společného.[1] Přílivová vlna je na několika místech světa pravidelně se opakující vlna, vyvolaná kombinací silného přílivu a specifické topografie v dané lokalitě.[10][11] S přílivovými vlnami o výšce až 2 m se lze setkat například v Anglii (řeky Severn, Mersey) nebo na Aljašce (zátoka Turnain).[12] Na Amazonce se objevuje přílivová vlna s výškou 4–5 m,[13] přičemž tu nejvyšší lze nalézt na čínské řece Čchien-tchang, kde může dosahovat výšky 9 m.[14][15]
Remove ads
Zemětřesení
Červená linie divergence
Zelená linie: transformní zlom
Fialová linie: konvergence - kolize
Modrá linie konvergence - subdukce
A: Horizontální (strike-slip)
B: Normálový (normal)
C: Přesmykový (reverse)
Zemský povrch se skládá ze sedmi velkých a dvanácti menších litosférických desek.[2][16] Tyto kusy pevné litosféry, jejíchž horní část tvoří oceánská a kontinentální kůra, v podstatě „plavou“ na plastické vrstvě svrchního pláště – astenosféře.[16][17] Díky tomu se neustále pohybují rychlostí 2–10 cm/rok.[18] Většina zemětřesení vzniká na okrajích (rozhraní) dvou desek, neboť konstantním pohybem vzniká mezi nimi napětí, které se uvolňuje ve formě otřesů.[2] Některá zemětřesení se objevují i na aktivních zlomech mimo rozhraní dvou desek (tzv. vnitrodesková zemětřesení).[18][19]
Zhruba 90 % všech zaznamenaných tsunami bylo vyvoláno zemětřesením. Nicméně ne každé zemětřesení je toho schopno. Zásadně musí dojít k narušení vodního sloupce, zpravidla vertikálním pohybem mořského dna. Tím je celá masa mořské vody nad místem vzniku vytlačena ze své normální rovnováhy, jelikož voda je nestačitelná kapalina. Když se tato masa snaží působením gravitace znovu získat ztracenou rovnováhu, vytváří vlny.[20] Sloupec vody přitom kmitá ode dna oceánu až k hladině, což vysvětluje obrovskou energii, kterou s sebou tsunami nese. Následně se vzniklé vlny v soustředných kružnicích šíří na všechny strany. Nutno zmínit, že účinky tsunami nejsou stejné na všechny strany. Směrovost záleží na mechanismu rozruchu.[18]
Aby zemětřesení bylo tsunamigenní (tzn. vytvořilo tsunami), musí splňovat určitá kritéria.[21] Tím nejdůležitějším je narušení vodní sloupce. Otřesy slabé intenzity toho schopny nejsou.[21] Dalším kritériem je jeho velikost, respektive síla (magnitudo). Neexistuje žádná minimální hodnota, která by určovala jasnou hranici, kdy tsunami zaručeně vznikne. Obecně lze říct, že je velmi málo pravděpodobné u zemětřesení o síle 6,5 Mw a méně. U většiny evidovaných tsunami byly původcem otřesy o síle více než 7,0 Mw. Skutečně ničivé vlny spouští zemětřesení s magnitudem +8,0 Mw.[21][22][20] Nutno dodat, že překročení této hodnoty nezaručuje vznik tsunami. S velikostí zemětřesení koreluje i délka prasklého zlomu.[23] Při seismických událostech s magnitudem 9,0 Mw může délka poruchy činit přes 1000 km.[24] Dalším důležitým kritériem je hloubka zemětřesení. Čím mělčí je hypocentrum (ohnisko), tím více energie se dokáže přenést až k vodnímu sloupci. Naopak hluboká zemětřesení, s hypocentry pod 100 km, tsunami negenerují, jelikož na mořském dně nedojde k potřebným deformacím. Tsunami vyvolávají, jak zemětřesení způsobeny normálovým pohybem (pokles), tak i přesmykem (výzdvihem).[20]
Subdukce
Nejsilnější zemětřesení a tedy i nejničivější tsunami mají na svědomí extrémně silná zemětřesení (anglicky megathrust earthquakes) v subdukčních zónách.[2][25] Jako subdukce se označuje konvergentní rozhraní, kde se dvě litosférické desky pohybují proti sobě a jedna z nich (zpravidla lehčí oceánská) se podsouvá pod pevninskou, přičemž se postupně noří hlouběji až do zemského pláště.[26] Mezi oběma deskami na zlomové ploše dochází vlivem velké adheze k silnému tření. To klade odpor vůči jejich neustálému pohybu, což produkuje velké množství slabých zemětřesení. Jestliže se do sebe zaklesnou, začne stále se podsouvající oceánská deska deformovat tu pevninskou. Tím na zlomu dochází k výraznému nárůstu napětí. Čím je větší odpor mezi oběma deskami, tím více energie se může naakumulovat. Jakmile se překročí kritický bod, napětí je náhle uvolněno, dochází k permanentní deformaci horní desky a vzniká zemětřesení.[27] Během deformace nastává zpravidla reverzní pohyb (přesmyk) mořského dna, respektive jeho výzdvih. Tím je převáděna energie do vodního sloupce. Doba návratnosti silného zemětřesení se u jednotlivých subdukčních zón liší. Nejčastěji se pohybuje v řádu stovek let až jednoho tisíciletí. Toto kvaziperiodické hromadění a uvolňování napětí se říká seismický (zemětřesný) cyklus a nastává i u jiných typu zlomů, nejenom u subdukcí.[28][29][30]
- Schéma seismického cyklu v subdukční zóně
Podsouvající se oceánská deska deformuje pevninskou desku. Tím ve zlomu vzniká obrovské napětí.
Okamžité uvolnění nahromaděné energie po dosažení kritického bodu. Vyrovnání deformace do výchozí pozice. Vertikální složka pohybu narušuje vodní sloupec.
Vzniká vlna tsunami, šířící se na všechny strany.
Transformní zlomy
Sopečná činnost
Zformování tsunami sopečnou činností může proběhnout několika způsoby:[31]
- Sesuv sopečného tělesa – vulkanická tělesa, tvořená vrstvami lávy a pyroklastik, vykazují širokou škálu nestability (hydrotermálními změnami, magmatickou intruzí nebo celkovou strukturální nestabilitou).[32] Sesuvy nutně nemusí být spojeny s aktuální aktivitou sopky. Zásadní jsou jejich vlastnosti (objem, rychlost, umístění, dynamika), dále hloubka vody a topografie dna. Vzniklé tsunami se vyznačuje malým dosahem a vysokou počáteční výškou, jež s rostoucí vzdáleností rychle klesá. Dobrým příkladem je tsunami z 22. prosince 2018, kdy se v Indonésii sesunul kužel ostrovní sopky Krakatoa. Počáteční výška dosáhla 100–150 metrů a rychle začala postupně klesat. Přístroje včasného varování, závislé na silném zemětřesení, nedokázaly živel dobře identifikovat. S výškou přibližně 5 m zasáhl zcela bez varování 40 km vzdálené pobřeží, kde usmrtil přes 400 osob.[33]
- Průnik pyroklastického proudu nebo laharu – lahary (sopečné bahnotoky) patří mezi možné původce, stejně tak průnik pyroklastických proudů(video ) do vodní plochy, jejichž objem může činit i několik km³.[34] Právě pyroklastické proudy byly hlavním důvodem vzniku série několik 46 metrových vodních stěn, které si při erupci vulkánu Krakatoa roku 1883 vyžádaly 30 tisíc mrtvých. Stejný proces dal při erupci Tambory roku 1815 do pohybu vlny a následkem toho zemřelo 4 600 lidí. Nicméně přesné mechanismy a podmínky tohoto složitého jevu zůstávají dosud částečně neznámé. Takové události jsou poměrně vzácné a vědecká obec proto postrádá potřebné pozorování a data.[35]
- Podvodní erupce – většina podvodních erupcí nejsou tsunamigenní, kam patří třeba surtseyský typ. Spíše mají spojitost se vznikem maarů nebo tufových prstenců.
- Kalderizace – během silných explozivních erupcí pliniovského typu, dochází k částečnému vyprázdnění magmatického krbu, jehož nadloží se v jejím závěru propadne do uvolněného prostoru, což se na povrchu projeví vznikem několik kilometrů široké kaldery. Doba kalderizace není pevně vymezena, trvat může v řádu minut nebo hodin. V minulosti byl tento proces několikrát navržen jako možný zdroj některých tsunami (Krakatoa 1883, Théra ~1600 př. n. l.)
- Tlakové vlny – atmosférické akustické gravitačními vlny, vyvolané prudkými explozemi v průběhu sopečných erupcí, mohou do vodní masy přenést svojí energii jevem, známým jako nelineární rezonance. Tímto mechanismem například 15. ledna 2022 vznikla tsunami při výbuchu tichomořské sopky Hunga Tonga Haʻapai. Samotná erupce generovala počáteční tsunami, které pak rezonance z atmosféry zesílila a mohlo tak překonat Tichý, Atlantský a Indický oceán za 20 hodin – 1,5 až 2,5 krát rychleji než tsunami běžného sopečného původu. Navíc působení zmíněných atmosférických vln vyvolalo malé meteotsunami (s výškou několik desítek cm) také v Karibiku a Atlantském oceánu, a to zhruba o 10 hodin dříve, než tam dorazilo hlavní vlnění z Tichého oceánu. [36]
Jiné příčiny tsunami
Méně časté příčiny tsunami jsou nejrůznější sesuvy půdy nebo ledovců v okolí velkých vodních ploch, nejen oceánů a moří, ale i velkých jezer či přehrad. Mohou to být sesuvy pobřežní, ostrovní i podvodní, a mohou být jak samovolné, tak i vyvolané zemětřesením či vytrvalým deštěm. Další příčinou jsou dopady meteoritů do oceánu, v zaznamenané historii nepozorované, zpětně však vědecky potvrzené. Potenciál k vytvoření tsunami mají i náhlé exploze plynů uložených ve dně několika světových jezer nebo podmořské jaderné výbuchy.
Remove ads
Vlnová délka tsunami je velmi velká, v řádu stovek km, což určuje její chování. Vlna s tak dlouhou vlnovou délkou se chová i na širém oceánu jako na mělké vodě. Protože rychlost vlny je obecně v mělkých vodách určena vztahem , kde je tíhové zrychlení a hloubka, tsunami získá na relativně hlubokém moři rychlost až 700 km/h. Energie tsunami je konstantní a závisí na její rychlosti a čtverci výšky. Když vlna dorazí k pobřeží, její rychlost klesá třením o dno a výška roste s druhou mocninou. Zatímco na hlubokém moři je tsunami těžko pozorovatelná (obvykle má výšku v cm až desítkách cm), u pobřeží nahromaděná energie zvedá vlnu až do výšky desítek metrů. Díky velmi dlouhé vlnové délce na hlubokém moři může tsunami putovat tisíce kilometrů bez větších ztrát energie.
Příchod tsunami k pobřeží se dá v poslední chvíli dobře odhadnout podle jevu, kdy před příchodem vlny voda náhle ustoupí až o stovky metrů a odhalí jindy zaplavené mořské dno. Ale neznalí lidé jsou někdy tímto jevem natolik fascinováni, že dokonce zkoumají dno, místo aby uprchli dál do vnitrozemí, poté jsou zaskočeni příchozí vlnou. Čelo vlny bývá viditelné z břehu. Jeho výška je ale jen předzvěstí toho, co přijde posléze. Z pohledu pozorovatele na břehu se spíše než o vodní stěnu, jak je často vyobrazována, jedná o náhlou záplavu. Vlna je fakticky jen jejím čelem - odtud název v japonštině "dlouhá". Během několika minut stoupne hladina moře až o desítky metrů. Ohromné množství proudící vody pochopitelně páchá rozsáhlé škody, a to i pomocí různých těžkých předmětů, které s sebou strhává. V některých místech se díky špatnému odtoku může voda udržet i delší dobu.
Výška vlny při vstupu na pobřeží se označuje jako tzv. run-up a počítá od střední hladiny moře v daném místě. První vlna tsunami ze série nebývá ale tou největší a nejsilnější. Intervaly mezi následnými vlnami mohou být 10 až 45 min a vlny se navíc mohou odrážet od okolních pobřežních útvarů (poloostrovy, ostrůvky) a několikrát se vracet. Vliv na výšku a rychlost vlny tsunami na zasaženém pobřeží má vertikální i horizontální tvar pobřeží. Platí pravidlo, že strmější břeh vlnu více vyzdvihne a méně zpomalí, ale vlna má tendenci se tříštit, naopak mírnější břeh vlnu zpomalí postupně delším třením, vlna tak může dojít dál do vnitrozemí. Náchylnější k větší záplavě, tedy k vyšší tsunami, jsou také různé sevřené zátoky a zálivy spíše než rovná pobřeží. Škody tsunami páchá také při návratu vody zpět do moře, včetně odnesení obyvatel na volné moře. Navíc v případě většiny platí, že jsou mořské a tak způsobují kromě fyzických škod i škody zasolením. Opět platí pravidlo, čím strmější břeh, tím rychlejší ústup vody.
Remove ads
Ochrana před tsunami spočívá především v připravenosti a informovanosti obyvatel postižených území, v dostatečné předpovědi a varování a v dlouhodobém efektivním využití krajiny v pobřežních oblastech.
Dlouhodobé zkušenosti s ochrannými stavbami má především Japonsko. Od poloviny 20. století vyprojektovali japonští inženýři řadu ochranných opatření, zahrnujících pobřežní zdi nebo předsunuté vlnolamy. Ne vždy byly ovšem podobné pokusy z celkového hlediska efektivní. V současnosti nabývá na významu citlivě řešené využití krajiny ohrožených pobřežních oblastí. Jde hlavně o správné rozvržení využití různých částí pobřeží v závislosti na možném dosahu působení tsunami.
Existuje hned několik varovných systémů a programů proti tsunami, všechny působí v Pacifiku, ale pomalu se rozšiřují i do dalších oblastí. V současnosti je PTWC (Pacific Tsunami Warning Center) možná nejlepším systémem v oblasti prevence přírodních katastrof. Do celého programu je zapojena většina zemí s tichomořským pobřežím. Systém je založen na součinnosti měření seismografů (síla zemětřesení) a mareografů (výkyvy vodní hladiny). Celý systém byl v nedávné době ještě doplněn o 6 podmořských senzorů, které sledují chování vodních mas (program DART - Deep-Ocean Assessment and Reporting of Tsunami). Dále jsou zde programy CREST (Consolidated Reporting of Earthquakes and Tsunamis), a nový THRUST (Tsunami Hazards Reduction Utilizing Systems Technology), který je určen pro varování před tsunami s velmi blízkými ohnisky tsunami (do 30 min.), kde je nutnost maximální rychlosti varovných hlášení. Tento systém, využívající podmořských detektorů a přenášení signálu pomocí družic NOAA, je od roku 1986 v testovacím režimu umístěn ve městě Valparaíso na pobřeží Chile.
Prevence a ochrana před tsunami čelí v současné době dvěma hlavním problémům. Na jedné straně je to především neinformovanost a nepřipravenost ohroženého obyvatelstva. Druhým nedostatkem je, že u mnohých hlášení, které centrum ročně vydá, jde pouze o planý poplach. Lidé v postižených oblastech uvyklí na častá varování pak nepřikládají velký význam ani reálným hrozbám.
Remove ads
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam tsunami.
V dávné minulosti proběhlo mnoho tsunami. Obří tsunami o výšce až v řádu stovek metrů, která oběhla vícekrát celou zeměkouli, vznikla například po dopadu 10 až 12 km velké planetky do oblasti současného Mexického zálivu v době před 66 miliony let (tato událost souvisí s velkým vymíráním na konci křídy).[37] Tsunami v pozdějších lidských dějinách pak dokládají i starověké masové hroby na pobřežích.[38]
Dopad planetky na konci křídy vyvolal podle nových poznatků mohutnou tsunami, která se šířila po celém světě a měla 30 000× větší energii než tsunami z roku 2004, která způsobila katastrofu v Indonésii.[39]
18. století
Tisíce Portugalců, kteří přežili velké lisabonské zemětřesení v roce 1755, zemřely krátce poté, když dorazila vlna tsunami. Když voda ustoupila, v přístavu zbyly jen vraky lodí.
19. století
V roce 1883 explodoval sopečný ostrov Krakatoa v Indonésii. Série velkých tsunami o výšce přes 40 m (u pobřeží) se šířila celým světem, zemřelo nejméně 36 tisíc lidí.
15. června 1896 zasáhla japonský ostrov Honšú obrovská tsunami. Rybáři, kteří byli pouhých 30 km od pobřeží, ji vůbec nezaznamenali, ale na ostrově zabila 28 000 lidí a zničila 275 km pobřeží.
20. století
V roce 1908 zasáhlo Itálii v oblasti Messinského průlivu zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy škály. Desetimetrová vlna zaplavila pobřežní sídla včetně Messiny a zanechala za sebou přes 200 000 mrtvých.
Tsunami v Severo-Kurilsku vyvolalo zemětřesení v blízkosti jižního cípu poloostrova Kamčatka (4. listopadu 1952 16:58:22 GMT), jehož epicentrum bylo vzdáleno asi 130 kilometrů, hypocentrum se nacházelo v hloubce asi 20 kilometrů. Síla zemětřesení je odhadována na 9,0 magnituda Richterovy stupnice. Při třech vlnách zahynulo 2336 osob z celkového počtu 6000 obyvatel města Severo-Kurilsk.
9. července 1958 došlo v zátoce Lituya Bay po otřesech ke skalnímu sesuvu. V poměrně těsném prostoru koutu zátoky se vlna na protějším břehu doslova vyšplhala do výšky přes 500 metrů. Celý úkaz byl popsán očitými svědky.[40]
Silné zemětřesení o síle 9,6 stupně Richterovy škály v Chile 22. května 1960 vyvolalo tsunami, která způsobila rozsáhlé škody na Havaji a zasáhla i 16 800 km vzdálené Japonsko, kde zabila stovky lidí.
Devastující tsunami, která byla důsledkem zemětřesení 12. července 1993 o síle 7,8 Richterovy stupnice, zabila na malém japonském ostrově Okuširi poblíž ostrova Hokkaidó 202 lidí a stovky dalších zranila.
17. července 1998 zabila 12 m vysoká tsunami min. 2200 lidí na severním pobřeží Papuy Nové Guiney. Tsunami následovalo po zemětřesení o síle 7 Richterovy stupnice a následném podmořském sesuvu.
21. století
Další náhlá tsunami zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie (Indie, Srí Lanka, Maledivy, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Malajsie a Indonésie) ráno 26. prosince 2004. Později zasáhla i další ostrovy v Indickém oceánu (Madagaskar, Seychely, Réunion a Mauricius) a také východní pobřeží Afriky (Somálsko, Tanzanie a Keňa). Vlna zabila asi 230 tisíc, postihla miliony lidí a způsobila rozsáhlé škody na tisících km pobřeží. Pocházela z podmořského zemětřesení o síle 9,2 stupňů Richterovy stupnice u severního cípu ostrova Sumatra. Tsunami dosahovala patnácti až třicetimetrové výšky.[41]
30. září 2009 byla tsunami vyvolána zemětřesením o síle 8,3 stupně Richterovy škály u souostroví Samoa v Tichém oceánu. Je pravděpodobné, že většina lidí byla vlnou spláchnuta do moře. Konečný počet obětí je okolo 150. Byly stovky zraněných, ale většina z 220 000 ohrožených stihla utéct na bezpečné vyvýšeniny.
11. března 2011 došlo k jednomu z nejsilnějších zemětřesení u východního pobřeží japonského ostrova Honšú. Otřesy o síle 9,0 stupně Richterovy škály a následná až 38 m vysoká[42] vlna tsunami usmrtila nejméně 28 tisíc lidí. Vlny poškodily i několik jaderných elektráren, zdaleka nejvíce Fukušimu I. Vlna místy zasáhla až 10 km do vnitrozemí[43] a způsobila rozsáhlé škody na infrastruktuře, stavbách a průmyslu.[44] Neméně závažné jsou ekologické škody, jelikož došlo vlivem poškození mnoha průmyslových podniků k úniku nebezpečných látek do ovzduší i půdy. Nejzávažnější je poškození jaderné elektrárny Fukušima I, kde došlo vlivem selhání chladicího systému k závažné havárii reaktoru, která je klasifikována stupněm 7, tzn. stejně jako havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Okolí elektrárny je v okruhu 30 km evakuováno a bude trvale uzavřeno na mnoho let.[45] Škody přesáhly 309 miliard dolarů, a proto se jedná o nejdražší katastrofu dějin.[46]
Remove ads
Existují i historické důkazy, že se mohou také vyskytnout obří tsunami, tzv. megatsunami. Potenciál k tomuto mají masivní sesuvy půdy a dopady meteoritů či jiných kosmických těles do oceánu. Příkladem je globální megatsunami, vyvolaná dopadem planetky Chicxulub na konci druhohorní křídy (před 66 miliony let).[47]
Jiné vlny příbuzné k tsunami jsou např. kmitající stojaté vlny zvané Seiche ("séše"), které mohou být způsobeny stejnými příčinami jako tsunami, ale může je také aktivovat sama tsunami.
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads