Metr je základní jednotka délky, jeho standardní značka je m. Byl zaveden roku 1791 ve Francii v rámci revolučních reforem a původně byl odvozen jako jedna desetimiliontina délky zemského kvadrantu (což je polovina délky poledníku). Na metru byla následně založena metrická soustava fyzikálních veličin, která se pro svou přehlednost a snadnou převoditelnost postupně prosadila i ve světě (viz též Metrická konvence). Nejčastěji používané odvozené jednotky jsou kilometr (km, 1000 m), centimetr (cm, setina metru), milimetr (mm, tisícina metru), mikrometr (miliontina metru – strojírenství, elektrotechnika), nanometr (miliardtina metru – vlnové délky, optika).
Znásobků adílů metru se používají následující (podle velikosti od nejmenších):
Díly metru
Yoktometr
Yoktometr (značka ym) 10−24 neboli jedna kvadriliontina metru. Je o mnoho řádů menší než nejmenší známé částice, stále je však o 11řádů větší než Planckova délka, jejíž řád udává teoreticky předpokládanou úroveň, při které dochází ke kvantování prostoru, a pod kterou by tak pojem vzdálenosti přestával mít dobrý fyzikální smysl.[pozn. 1]
Zeptometr
Zeptometr (značka zm) 10−21 neboli jedna triliardtina metru.
Attometr
Attometr (značka am) 10−18 neboli jedna triliontina metru, řádem odpovídá velikosti kvarku.
Femtometr
Femtometr (značka fm), 10−15 metru neboli 1biliardtina metru je délková jednotka používaná především vjaderné fyzice, neboť řádem odpovídá rozměrům atomového jádra. Jaderní fyzici ji na počest Enrica Fermiho neoficiálně nazývají fermi (aniž by museli zavádět novou značku jednotky, protože „fm“ odpovídá oběma názvům).
Pikometr
Pikometr (značka pm) je délková jednotka, 10−12 neboli biliontina metru.
Mikrometr (značka µm), také mikron, je délková jednotka, 10−6 neboli 1miliontina metru.
Užívá se vpřesném strojírenství, optoelektronice, vklasické mikroskopii apod. Například kapka mlhy má cca 10µm, nebo jádro jednovidového optického vlákna má průměr 9µm.
Milimetr
Milimetr (značka mm) je délková jednotka, 10−3 neboli 1tisícina metru.
Milimetr je nejmenší obecně použitelná délková jednotka. Udávání rozměrů vmilimetrech je běžné ve strojnictví, stavebnictví a téměř všech výrobních oborech. Vmilimetrech se vyjadřuje šířka filmového pásu (16mm, 35mm atd.) a rozchodu kolejnic (760mm, 1435mm apod.).
Vmilimetrech za určitou dobu se také udává množství srážek vmeteorologii; jeden milimetr srážek znamená, že na každý metr čtvereční napršel jeden litrsrážek (neboť 1mm× 1m²= 1dm³ = 1l).
Centimetr
Centimetr (značka cm) je délková jednotka, 10−2 neboli 1setina metru. Hovorově se mu někdy říká „číslo“.
Jedná se o nejběžněji používanou malou délkovou jednotku. Udávají se vněm např. výšky hladin vodních toků, rozměry člověka, oděvů, nábytku a dalších předmětů denní potřeby. Dříve se užíval i ve stavebnictví, než se během 20. století díky zdokonalení technologie přešlo na přesnější milimetry.
Decimetr
Decimetr (značka dm) je délková jednotka, 10−1 neboli 1desetina metru. Používá se spíše jen jako pomocná jednotka pro hrubé rozměry mezi 0,1 a 1m, např. pro přibližné vyjádření hloubky vody. Spřesností na decimetry (ovšem vmetrech) se často uvádějí výškovékóty na turistických mapách.
Dekametr (značka dam nebo nesprávně Dm), tedy 10 metrů, se jako jednotka délky prakticky nevyskytuje. Používá se čtvereční dekametr, triviálně zvaný ar.
Hektometr
Hektometr (značka hm) je délková jednotka, 102 neboli 100metrů.
Běžně se nepoužívá. Jen na železnici je zaveden jako vzdálenost dvou sousedních hektometrovníků, což jsou kamenné (či betonové) patníky rozmístěné kolem trati, na nichž je vyznačeno staničení vkilometrech spřesností na desetiny (tedy na hektometry). Sama poloha bodu na trati se ale udává vkilometrech spřesností na tisíciny (fakticky tedy na metry), např. „silniční přejezd km1,456“, případně „návěstidlo vkm44,500“. Projekční staničení se pak obvykle uvádí spřesností na centimetry (silnice) či milimetry (železnice).
Také ve vodáckých kilometrážích se body na toku obvykle uvádějí vkilometrech s přesností na hektometry.
Kilometr (značka km, někdy nesprávně Km nebo KM) je délková jednotka, 103 neboli 1tisíc metrů.
Kilometr je jediný běžně používaný vyšší násobek metru. Používá se pro vyjádření vzdáleností vdopravě (zde často hovorově „kilák“) a obecně vgeografii. Vysoké násobky kilometrů (tisíce, miliony) se používají i vastronomii blízkého vesmíru (vzdálenost Měsíce, Slunce apod.).
Při udávání polohy na silnicích se běžně hovoří o půltých kilometrech, např. „nehoda na 44. a půltém kilometru dálnice D1“, což souvisí stím, že dálnice a hlavní silnice jsou osazeny kilometrovníky po půl km.
Vyšší násobky
Vyšší násobky vyjádřené předponami, jako megametr, gigametr apod. se prakticky nepoužívají, pro takové větší rozměry a vzdálenosti se mluví o násobcích (tisících, milionech apod.) kilometrů, případně se vyjadřují jinými, zejména astronomickými délkovými jednotkami – parsek, světelný rok apod. (viz též níže).
Kyvadlový metr
Roku 1668 anglický klerik a filozof John Wilkins navrhl veseji desítkovou soustavu měření délek, inspirován Christopherem Wrenem kpoužití délky kyvadla, jehož půlperioda (kyv, půl kmitu) trvá jednu vteřinu, známého jako sekundové kyvadlo. Christiaan Huygens změřil tuto délku jako 38královských (nizozemských) palců čili 39,26anglických palců. Dnes se rovná 997mm. Oficiálně na to nikdo nereagoval.
Vroce 1670 lyonský biskup Gabriel Mouton rovněž navrhl univerzální délkovou jednotku opřenou o desítkovou číselnou soustavu založenou na zemské souřadnicové minutě resp. na délce kyvadla speriodou jedné vteřiny. A roku 1675 italský vědec Tito Livio Burattini ve svém díle Misura Universale (Univerzální míra) použil výraz „metro cattolico“ („obecná míra“), odvozené zřeckého μέτρον καθολικόν (métron katholikón) pro označení normové délky odvozené zkyvadla.
Poledníkový metr
Jako výsledek francouzské revoluce francouzská Akademie věd ustavila komisi pro stanovení prosté stupnice všech měr. 7.října 1790 komise doporučila desítkový číselný systém a 19.března 1791 doporučila přijetí termínu „mètre“ („míra“), základní jednotky délky definované jako desetimiliontina vzdálenosti severního pólu a rovníku po pařížském poledníku. Poledníkový obvod Země tedy činil přesně 40000km. Roku 1793 Národní shromáždění Francouzů přijalo tento návrh. Později metr začaly používat i jiné země, např. Anglie od roku 1797. Vtéto podobě poledníkové definice se metr stal základem metrické soustavy.
Tyčový metr
Vsedmdesátých letech 19.století ve světle novodobé přesnosti se zabývala metrickým standardem řada mezinárodních konferencí. Metrická dohoda (Convention du Mètre) zroku 1875 pověřila správou Mezinárodní úřad vah a měr (BIPM: Bureau International des Poids et Mesures) vSèvres ve Francii. Tato nově ustavená organizace uchovávala prvotní metrovou tyč, poskytovala národní prototypy a udržovala převody snemetrickými normami. Tato organizace vytvořila tyčový etalon roku 1889 na první Všeobecné konferenci vah a měr (CGPM: Conférence Générale des Poids et Mesures), a tím ustavila mezinárodní prototyp metru jako vzdálenost mezi dvěma ryskami normové tyče ze slitiny 90% platiny a 10% iridia při teplotě tání ledu. Později se zjistilo, že tento první vzor byl o 200mikrometrů kratší kvůli chybě výpočtu zploštění Země. Nicméně tato délka se stala normou, standardem. Prvotní vzor zůstává vdefinovaných podmínkách zroku 1889 nadále.
Vlnový metr
Pozdější fyzikální definice odstranily závislost na prototypu tím, že délku metru vyjádřily pomocí fyzikálních konstant. První taková definice byla schválena roku1960 azněla:
Nejnovější definice zroku1983 svázala délku metru přesrychlost světla ve vakuu svelikostí sekundy.
Ztoho vyplývá, že zpřesňováním měření času se zpřesňuje také velikost metru (praktická realizace měřením je však méně přesná), hodnota rychlosti světla ve vakuu je nadále neměnná konstanta.
Zhlediska teorie relativity je metr definován jako jednotka vlastní délky,[3] tak jako je sekunda definována jako jednotka pro vlastní čas.
10.prosince 1799 – francouzské národní shromáždění určilo, že metrová tyč (etalon), jež byla vyrobena dne 23.června 1799, bude uložena vnárodním archivu jako finální podoba metru.
28.září 1889 – první jednání ováhách amírách (CGPM) definovalo délku jednoho metru jako vzdálenost mezi dvěma ryskami na standardizované tyči ze slitinyplatiny (90%) a iridia (10%), měřeno při teplotě táníledu.
6.října 1927 – sedmé CGPM upřesnilo definici metru jako délku měřenou při teplotě 0°C a normálním atmosférickém tlaku, mezi osami dvou linek vyznačených na výše zmíněném prototypu metru ze slitiny Pt-Ir, podepřeném dvěma válci oprůměru nejméně jeden centimetr umístěnými symetricky ve stejné výšce avzájemné vzdálenosti 571mm.
20.října 1960 – jedenácté CGPM definovalo metr jako 1650763,73 násobek vlnové délkyradiace ve vakuu, která odpovídá přechodu mezi 2p10 a5d5 kvantové úrovně atomu kryptonu-86.
21.října 1983 – sedmnácté CGPM definovalo délku jako vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu během časového intervalu 1/299792458sekundy (tj.světlo urazí ve vakuu za sekundu přesně 299792458metrů – tato délka je tzv. „světelná sekunda“).[4] Oficiální francouzské znění je: Le mètre est la longueur du trajet parcouru dans le vide par la lumière pendant une durée de 1/299 792 458 de seconde.[5][6]
Všechny tyto změny tkvěly pouze ve zpřesňování definice nebo její převádění na stabilnější základ, platná hodnota metru se od prvotní definice odvozené z délky poledníku liší jen nepatrně (o 0,022%).
Kromě obvyklé značky m se lze (např.vItálii) setkat se značením mt. Rovněž vzemích užívajících míle je pro ně užívána zkratka „m“, aproto užívání zkratky „m“ bývá nahrazováno „mt“.
Letecká a námořní doprava
Vletecké dopravě se celosvětově užívá pro určení výšky jednotka stopa místo metru; obdobně vodorovné vzdálenosti vnámořnictvu aletectvu se určují vnámořních mílích (její definice, byť byla původně odvozena zúhlového stupně na zemském poledníku, je nyní založena na jednotkách SI, a1NM je tedy přesně rovna 1852m). Byť ICAO sice hodlá vbudoucnu přejít na jednotky SI, nebyl pro tuto změnu stanoven termín. Kvůli zachování bezpečnosti by se totiž jednalo osložitý a krajně nebezpečný proces.[7] Prakticky reálný je tento přechod patrně až po plné automatizaci řízení vzdušného provozu.
Další nemetrické jednotky
Tradiční
Pozůstatky historických měrných systémů, zejména imperiální jednotky dosud používané v anglosaských zemích. Pro účely snazšího přepočtu byly i tyto jednotky posléze definovány jako přesný násobek nějaké jednotky metrické.
Používají se pro vyjadřování obrovských vzdáleností ve vesmíru v řádech miliard km a vyšších. Jsou odvozeny z určitých kosmických či fyzikálních jevů, ale jejich přesné definice jsou také založeny na metrické soustavě.
Kosmická měření však naznačují, že kvantová "zrnitost" prostoru se možná projevuje až u rozměrů řádově 10−48 nebo menších, tedy o více než deset řádů menších než Planckova délka.[2]
Resolution 1 of the seventeenth CGPM (1983): Definition of the metre [online]. Sèvres (Francie): Bureau Internation des Poids et Mesures [cit. 2007-10-22]. Dostupné online. (anglicky)