český historik umění From Wikipedia, the free encyclopedia
Milan Togner (29. září 1938 ve Zlíně – 28. listopadu 2011 v Olomouci) byl český historik umění, zakladatel a vedoucí Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde také od roku 1990 dvacet let vyučoval. Byl autorem četných výstav, katalogů, odborných publikací a popularizátorem olomoucké výtvarné scény v době baroka. Zabýval se středoevropskou a italskou malbou a kresbou 17.–18. století, středověkou nástěnnou malbou na Slovensku a teorií restaurování.[1]
| Prof. PhDr. Milan Togner, CSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. září 1938 Zlín |
| Úmrtí | 28. listopadu 2011 (ve věku 73 let) Olomouc |
| Místo pohřbení | Olomouc |
| Národnost | česká |
| Občanství | české |
| Vzdělání | vysokoškolské |
| Alma mater | Masarykova Univerzita v Brně |
| Povolání | historik umění, učitel, kurátor, fotograf, památkář, vysokoškolský učitel a spisovatel literatury faktu |
| Zaměstnavatel | Univerzita Palackého v Olomouci |
| Znám jako | Historik umění; Specialista na středoevropskou a italskou kresbu a malbu |
| Ocenění | Cena města Olomouce (2001) Medzinárodná cena SAV v oblasti vied o spoločnosti a kultúre (2010) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milan Togner byl duchovním otcem výstavy Olomoucké baroko, největší muzejní akce v dějinách města Olomouc.[2]
Profesor Milan Togner se narodil 29. listopadu 1938 ve Zlíně na Moravě. Vyrůstal v rodině olomouckého notáře známého intenzivním vztahem k výtvarnému umění. Tognerův vrozený smysl pro praktickou realitu ho sice nejprve přivedl na chemickou průmyslovku, ale po jejím absolvování zvítězil zájem o výtvarné umění, který si přinesl z rodinného prostředí. Jako 24letý v roce 1962 zahájil externí studium dějin umění na Masarykové univerzitě v Brně, kde pod vedením profesora Václava Richtera a Alberta Kutala získal v roce 1969 doktorát.
Již od roku 1966 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Kroměříži, kde připravoval řadu výstav, jako Pozdněgotické sochařství z moravských sbírek (1969), Umění restaurátorské (1969) nebo Barokní scénografie v díle L. O. Burnaciniho a G. Galli Bibieny (1970).
Slibný start odborné kariéry Milana Tognera byl násilně přerušen v době normalizace, když se podepsal pod známou výzvu pražského jara s názvem „Dva tisíce slov“, v roce 1970 byl z muzea propuštěn. Následujících sedm roků se nemohl v oboru uplatnit a byl nucen se živit jako dělník Pozemních staveb v Olomouci. Z této špatné životní situace ho v 80. letech vysvobodilo pozvání Slovenského národného múzea v Bratislavě, které mu nabídlo místo odborného pracovníka na detašovaném pracovišti na hradě Červený kameň. Zde zpracovával červenokamenské uměleckohistorické sbírky, ze kterých se v roce 1982 zrodila publikace Historický nábytek.
V roce 1982 obdržel nabídku pracovat jako expert ve Štátnych reštaurátorských ateliéroch v Bratislavě (1986–1990 vedoucí historik umění). Tato pozice mu umožnila, během početných terénních výzkumů, se důvěrně seznámit s památkami starého umění na Slovensku, především se středověkým nástěnným malířstvím. Osm roků prof. Togner usilovně a systematicky pracoval na publikacích: Stredoveká nástenná maľba na Slovensku, Súčasný stav poznania - Addenda a corrigenda (1988) a o rok později Stredoveká nástenná maľba na Gemeri (1989). Tato díla mu vynesla pozici uznávaného znalce dějin slovenského středověkého nástěnného malířství.[3]
Odborná činnost na Slovensku nepřerušila Tognerovu vazbu s uměleckohistorickou problematikou rodné Moravy. V roce 1984 uveřejňuje v časopise Umění studii Objev pozdně gotických nástěnných maleb v Olomouci a autorsky se podílí na kolektivní monografii o městě Olomouc. O dva roky později pořádá v olomoucké galerii výstavu s názvem Středoevropské malířství 17. a 18. století na Moravě.
Návrat do Olomouce přišel v roce 1990, od roku 1992 zde působil na Palackého univerzitě nejprve jako docent a vedoucí Katedry teorie a dějin výtvarného umění, později jako řádný profesor (1998). Věnoval se výuce uměleckohistorického dorostu a zasvěcoval ho zejména do problematiky znalectví a restaurátorství. Poté se jeho zájem přesouvá na dějiny barokního umění. Jeho odbornou pozornost přitáhlo především italské umění. Se zapálením se věnoval studiu italské kresby a grafiky, jejichž četnými exponáty disponují sbírky v Olomouci a Kroměříži. Výsledkem jeho práce bylo několik významných výstav a publikací.
Navzdory pobytu v Čechách, značné zaneprázdněnosti pedagogickou prací a pracovnímu zaujetí moravsko-italskou uměleckohistorickou problematikou prof. Togner nepřerušil své pracovní ani osobní kontakty se Slovenskem. Nejenže se nadále podílel na činnostech odborných a expertních komisí vícero slovenských uměleckohistorických institucí, ochotně se dělil o své rozsáhle odborné znalosti a autorsky se spoluúčastnil na významných projektech, jako byla kolektivní monografie Problémy dejín výzvarného umenia na Slovensku, do které přispěl rozsáhlou studií Slovensko a Itálie ve středověku; k percepcii trecentných italianizmov v stredovekej nástennej maľbe na Slovensku, nebo Gotika ze série Dejiny slovenského výtvarného umenia, pro kterou napsal kapitoly Ranogotické nástenné maľby a Vyvrcholenie sakrálneho monumentálneho maliarstva okolo roku 1400.
V roce 2010 byl prof. Milan Togner oceněn Mezinárodní cenou Slovenské akademie věd SAV2010 za vynikající dílo v oblasti věd o společnosti a kultuře.[4]
Profesor Milan Togner měl velký podíl na zápisu Sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci na seznam Světového dědictví UNESCO.[5]
Zemřel náhle v pondělí 28. listopadu 2011 ve věku 73 let.[6]
Po Milanu Tognerovi je pojmenována soutěžní konference pro mladé kunsthistoriky s názvem Celostátní studentská vědecká konference Paragone: Soutěž o cenu profesora Milana Tognera. Na konferenci nominují své studenty uměnovědné katedry nebo ústavy vysokých škol České republiky nejvíce třemi zástupci bakalářského či magisterského stupně studia. Vybraní studenti na konferenci prezentují dosud nepublikované původní studentské vědecké práce. O vítězi rozhoduje hodnoticí komise. Pořádání se každý rok ujímá jiná univerzita. Pořadatelem prvního ročníku v roce 2014 byla Katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého.[7] [8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
