Remove ads
český historik umění From Wikipedia, the free encyclopedia
Ivo Hlobil (28. prosince 1942 Přerov – 2. listopadu 2021[1])[2] byl historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Specializoval se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika, germanisty a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila (nar. 1965).
prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc. | |
---|---|
Ivo Hlobil (2018) | |
Narození | 28. prosince 1942 Přerov |
Úmrtí | 2. listopadu 2021 (ve věku 78 let) Praha |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1964–1969) |
Povolání | historik, historik umění, učitel, fotograf, kurátor, publicista, vysokoškolský učitel, teoretik umění a spisovatel literatury faktu |
Ocenění | Cena AV ČR za vědecké dílo |
Příbuzní | Tomáš Hlobil (syn) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově (1960–1964) a v letech 1964–1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. J. Pešina) a získal zde doktorát filosofie.[3] V letech 1972–1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK.[4]
V letech 1969–1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) v Ostravě[5] a 1971–1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982–1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV.
Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994–1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998–2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993–1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění.
Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně (od 1985), členem oborové rady Grantové agentury ČSAV (1990–1994), Vědecké rady MK pro státní památkovou péči (1991–2002), Rady Pražského hradu (1993–1997), Památkové rady primátora hl. města Prahy (1998–2002), Vědecké rady Národní galerie (2006–2011), Vědecké rady NPÚ (2011–2021),[6] Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách (2002–2004). Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS (1990).[7]
Z jeho podnětu byl roku 2011 na půdě kroměřížského arcibiskupského zámku znovuobjeven obraz Zavraždění svatého Václava od Antona Pettera.[8]
Jako pracovník památkové péče se zabýval movitými i nemovitými památkami zejména na Olomoucku a Přerovsku. Publikoval články zabývající se teorií památkové péče[10][11] i vztahem památkové péče k ochraně historických měst.[12]
Podrobně se zabýval mj. Světelským oltářem,[13] díly Mistra Michelské madony,[14][15] Svatováclavskou korunou[16], Těšínskou madonou,[17] nebo Šternberskou madonou.[18] Řada jeho publikací je věnována osobnostem a dílu historiků umění Vojtěcha Birnbauma, Aloise Riegla, Vincence Kramáře, Rudolfa Chadraby, Josefa Krásy, Anežky Merhautové, Václava Wagnera.[19]
Je autorem hesel v mnoha souborných publikacích – ABC kulturních památek Československa (1985), Národní kulturní památka Přemyslovský palác v Olomouci (1988), Slezsko, perla v české koruně (2006), ad.
Publikuje odborné články v časopisech Obnova památek, Sborník památkové péče v Severomoravském kraji, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský, Umění, Umění a řemesla, Výtvarná kultura, Časopis Národního muzea, Československý časopis historický, Bulletin Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, Památky a příroda, Zprávy památkové péče, Architektura ČSR, Architekt, Kunstchronik, Nové Přerovsko, Technologia artis, Časopis Matice moravské, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philosophica – Aesthetica (Historia artium), Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci, Sborník prací filosofické fakulty Brněnské university, Bulletin Moravské galerie v Brně, Dějiny a současnost, Moravskotřebovské vlastivědné listy, Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci, Zprávy Klubu Za starou Prahu, Bulletin of the National Gallery in Prague, Journal of Humanities. Historia Artium II, Rozprawy Muzeum Narodowego w Krakowie, Seria nowa,
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.