Jan Pivec (19. května 1907 Praha [1] 10. května 1980 Praha) byl český herec, dlouholetý člen Národního divadla v Praze. Hrál v téměř padesáti filmech a v televizi vytvořil více než dvacet rolí.[2] národní umělec .
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Zavřít
Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce (*1879 Rychnov nad Kněžnou) a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech[3]
Reálné gymnázium nedokončil, vystudoval dvouletou obchodní školu. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii . Otec ho upozornil na inzerát, ve kterém kočovná divadelní společnost hledala herce. [2] [4] 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým.
Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt , v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl .[5] Vlasta Fabianová , Marie Glázrová , Miloš Nedbal , Nelly Gaierová a Hana Vítová [2] [6]
Po vystřídání několika divadelních scén (mj. Osvobozené divadlo , žižkovská Akropolis, v letech 1930 –1934 Slovenské národní divadlo ) [7] K.H.Hilara v roce 1934 [8] Národním divadle , ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. [2] divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských Othellovi a Mefisto ve Faustovi .[9]
Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímcích režiséra Vladimíra Slavínského Poznej svého muže Muži nestárnou .Zita Kabátová , Jaroslav Marvan , Theodor Pištěk anebo Marta Fričová . Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek , Jiřina Steimarová , Jiřina Štěpničková anebo Stanislav Neumann .
Po druhé světové válce se prosadila i v herectví nová vlna civilního projevu, a proto nebyl tolik žádán zejména v divadle , ve kterém se navíc stále střídalo vedení. Ve filmu mu úspěch přinesla postava krále Zikmunda Lucemburského , kterého ztvárnil například ve filmech Vávrovy husitské trilogie Janu Hus 1954 ), Jan Žižka 1955 ).
Více pracovních příležitostí mu poskytla televize. Zahrál si v televizním snímku Láska jako trám (1967 ) a seriálu F.L.Věk (1971). Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny Osudy dobrého vojáka Švejka
Herectví v divadle se ve stáří musel vzdát, protože trpěl srdečním astmatem a ucpáváním cév, s bércovými vředy na nohou. Z Národního divadla odešel na vlastní žádost do penze v roce 1970.[10] Klobouk plný deště režiséra Františka Filipa . Jan Pivec zemřel 19. května 1980 v 72 letech ve Vinohradské nemocnici v Praze . Je pochován na Vinohradském hřbitově .
Dlouhá léta žil se svou matkou. Poté se třikrát oženil. Nebyl příznivcem společenských večírků, účastnil se jich málokdy. Raději si četl a maloval. Byl silným kuřákem, rád pil kávu a víno. Sledoval box, hokej a byl velkým fanouškem Slavie Praha .[11]
Jeho první ženou byla od roku 1943 herečka Jana Romanová (nar. 1920), půvabná brunetka s drobnou tváří a výraznýma očima, do které se zamiloval při jejich společném natáčení filmu Muži nestárnou (1942), kde ona hrála prostřední z generace tří žen z jedné rodiny, do kterých se on v roli Stáni Jarského opakovaně zamilovával. Jeho manželkou zůstala až do svého odchodu do emigrace do Anglie po únoru 1948, v cizině se údajně v roce 1949 znovu provdala. Její další osudy nejsou známé. Jediným svědectvím z té doby je zmínka herečky Adiny Mandlové v autobiografické knize „Dneska už se tomu směju“: v Anglii se setkaly v polovině 50. let 20. století, kdy Jana měla stát Adině modelem pro sochu, když se dotyčná učila sochařství.
Jeho druhou ženou byla Taťána (Pivcová), kterou Pivcova maminka prý neměla ráda, a tak se časem rozešli. Veřejnosti nejznámější byla Věra, se kterou žil až do smrti. Potkal ji v Národním divadle , kde byla zaměstnána jako účetní .
Když se tak na to své filmování dívám zpovzdálí času, zdá se mi, že přes pěkné zážitky se přece jenom nedá srovnávat s divadlem. Ve filmu to bylo se mnou vždycky nějak méně vyrovnané i méně náročné. No budiž, už je to za námi a už to nedoženu. Nikdy to ostatně nezáleželo ani zdaleka jenom na mně.
Hrob Jana Pivce na Vinohradském hřbitově v Praze
„
Tenkrát přijeli do Prahy nějací američtí teatrologové, kteří celý život nedělali nic jiného, než že sledovali představení Othella po celém světě. Viděli Pivce a šli před ním smeknout klobouk. Že je největší Jago, kterého v životě viděli. A mocí mermo chtěli vědět, jakouže to "analýzou" dospěl k tak mistrovskému výkonu. Pivec se podivil, co to na něm chtějí. Vědci zase nechtěli chápat, že vedle analýzy existuje jakési "nevysvětlitelné něco", které buď v herci je, nebo není. Nedefinovatelné. Nedá se mu naučit.
“
— Vlasta Fabianová [12]
1928 A. Jirásek : Jan Žižka Vilém Kostka z Postupic , Jiří, biskup pasovský, Zbyněk Buchovec z Buch, Národní divadlo (ND), režie Vojta Novák 1929 Stanislav Lom : Svatý Václav , Svojmír, ND, režie K. H. Hilar 1932 Josef Kajetán Tyl : Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka H. Hilar1932 Sofoklés : Král Oidipus , Kněz Diův, Náčelník sboru, ND, režie K. H. Hilar
1933 A. Jirásek : Jan Hus Jiří Frejka 1933 W. Shakespeare : Sen noci svatojanské , Oberon, ND , režie K. H. Hilar
1934 W. Shakespeare: Cokoli chcete čili Večer tříkrálový , Antonio, ND, režie K. H. Hilar1934 A. Dumas ml. : Dáma s kaméliemi Rogoz
1934 M. Achard: Migo z Montparnassu , Ribadeau, Stavovské divadlo, režie J. Frejka
1934 I. Vojnovič: Smrt matky Jugovićů , Jiný posel, ND, režie J. Kvapil
1935 E. Bourdet: Časy se mění , Bob Laroche, Stavovské divadlo , režie K. Dostal1936 W. Shakespeare: Julius Caesar J. Frejka 1937 K. Čapek : Bílá nemoc Karel Dostal 1937 Frank Tetauer : Svět, který stvoříš , Václav Linhart, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
1938 W. Shakespeare: Romeo a Julie Valdštejnská zahrada , režie J. Frejka1938 J. Hilbert: Falkenštejn , Hynek z Dubé, Stavovské divadlo, režie J. Frejka
1938 Karel Čapek : Loupežník , Loupežník, Stavovské divadlo, režie J. Frejka
1939 K. Čapek: R. U. R. , Dr. Hallemeier, Stavovské divadlo, režie K. Dostal 1939 J. W. Goethe: Faust , Mefisto, Národní divadlo , režie K. Dostal
1939 W. Shakespeare: Macbeth Jan Bor
1940 W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic , Beneš, Prozatímní divadlo , režie Aleš Podhorský1940 W. Shakespeare: Othello
1941 O. Kerhart: Josef Mánes , Karel Turkyně, 1941 , Prozatímní divadlo, režie Aleš Podhorský1942 Jan Bor : Zuzana Vojířová , Jan Budař, ND, režie Jan Bor1943 bří Mrštíkové: Maryša , Francek, ND, režie Aleš Podhorský 1944 S. Lom: Člověk Odysseus , Hélios, ND, režie J. Frejka1945 Alois Jirásek : Lucerna , Sejtko, Národní divadlo , režie Vojta Novák 1945 N. V. Gogol: Ženitba, Kočkarev, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
1946 J. Kolár: Pražský žid , Vojtěch Choltic, Stavovské divadlo, režie J. Honzl 1946 František Langer : Obrácení Ferdyše Pištory , Ferdyš Pištora, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
1948 L. M. Leonov: Jabloňové sady , Jurij, Tylovo divadlo režie M. Nedbal 1949 E. Rostand: Cyrano z Bergeracu , Ragueneau, Tylovo divadlo, režie Fr. Salzer 1949 A. Zápotocký : Vstanou noví bojovníci , Valdek, Národní divadlo, režie Jaroslav Průcha
1950 C. Goldoni : Sluha dvou pánů , Truffaldino Gdebizzopopad, Tylovo div. , režie Karel Dostal1950 J. K. Tyl: Strakonický dudák , Alamír, Tylovo divadlo, režie František Salzer
1950 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy Salzer
1951 William Shakespeare : Othello Tylovo divadlo , režie Jan Škoda 1952 A. Jirásek : Lucerna , Klásek, ND, režie L. Boháč 1953 L. Stroupežnický : Naši furianti 1953 O. Šafránek: Vlastenec , Krumlovský, Tylovo divadlo, režie František Salzer
1954 D. Berg: Matka Riva , Benny Mendelson, Tylovo divadlo, režie Fr. Salzer1955 H. Zinnerová: Ďábelský kruh , Ernst Röhm, Tylovo divadlo, režie A. Radok 1955 A. P. Čechov : Tři sestry
1956 bří Mrštíkové: Maryša , Vávra, Národní divadlo, režie Z. Štěpánek 1957 K. Čapek : Bílá nemoc Národní divadlo , režie Fr. Salzer 1958 N. V. Gogol: Revizor , Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot 1960 A. P. Čechov: Racek O. Krejča 1962 W. Shakespeare: Veselé windsorské paničky , Rytíř Jan Falstaff, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot 1962 M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země , Makar Nagulnov, Národní divadlo , režie J. Strejček
1963 J. Průcha : Hrdinové okamžiku , Josef Frankovský, Tylovo divadlo, režie Jiří Dohnal 1967 J. Toman: Don Juan , Padre Gregorio, ND, režie Karel Jernek 1967 L. Aškenazy: Rasputin , Rasputin, Národní divadlo, režie Evžen Sokolovský
1968 Karel Čapek : Bílá nemoc , Maršál, Tylovo divadlo, režie E. Sokolovský
Pancéřové auto (1929 ) – bankovní úředníkPříklady táhnou (1939 ) – podvodník KolářHvězda z poslední štace (1939 ) – MelicharNeporažená armáda (1938 ) – Vladimír BouchalSvět, kde se žebrá (1938 ) – strážníkDěvčata, nedejte se! (1937 ) – Václav RoubalFilosofská historie 1937 ) – filosof FrýbortRozkošný příběh (1937 ) – DobešDivoch (1936 ) – prokuristaVelbloud uchem jehly (1936 ) – FredMilan Rastislav Štefánik (1935 ) – KrálDivá Bára 1949 ) – správce SlámaDnes neordinuji (1948 ) – MUDr. JohánekVes v pohraničí (1948 ) – PilařNerozumím (1947 ) – kapitán Václav ČernýNevíte o bytě? (1947 ) – VejvodaPrůlom (1946 ) – VojtaVelký případ (1946 ) – role neurčenaRozina sebranec 1945 ) – PotměbílýU Pěti veverek (1944 ) – Jan RezekTanečnice (1943 ) – BorskýMuži nestárnou 1942 ) – Stáňa JarskýOkouzlená (1942 ) – malíř KarasHotel Modrá hvězda (1941 ) – hudebník Jirka TůmaPantáta Bezoušek (1941 ) – KrálišPreludium (1941 ) – oponář TondaPro kamaráda (1941 ) – horní PešekMinulost Jany Kosinové (1940 ) – medik KarelPoznej svého muže (1940 ) – Ing. KovalŠtěstí pro dva (1940 ) – dr. Karel SvobodaDům na Ořechovce (1959 ) – Karel MarešHlavní výhra (1959 ) – ředitel VacekMstitel (1959 ) – kupec KonopníkKasaři (1958 ) – por. RybákObčan Brych (1958 ) – SaskaPovodeň (1958 ) – lékařPřípad ještě nekončí (1957 ) – HábaProti všem (1957 ) – Zikmund LucemburskýŠtěňata (1957 ) – JosífVina Vladimíra Olmera (1956 ) – HradecZaostřit, prosím! (1956 ) – PošahalJan Žižka (1955 ) – Zikmund LucemburskýJan Hus (1954 ) – Zikmund LucemburskýNejlepší tip (1954 ) – NačeradecJestřáb kontra Hrdlička (1953 ) – RomanovHaškovy povídky ze starého mocnářství (1952 ) – starostaZločin a trik II. (1967 ) – role neurčena vlastním přičiněním Blbec z Xeenemünde (1962 ) – majorI muži stárnou (1977 ) – sám sebe (medailon )
1961 Námluvy – statkář. Film získal Zlatou nymfu jako nejlepší komedie na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu .
1964 Příběh dušičkový – oficiál Konopka
1967 Láska jako trám – Rudolf
1967 Lucerna – vrchní
1970 Bližní na tapetě (cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) - role: Karel Mazač (2. příběh: Zeď)
1971 F. L. Věk
1973 Klobouk plný deště – otec
Reference
KOPECKÁ, Jaroslava. Přemožitelé času sv. 21 . Příprava vydání Milan Codr. Praha: Interpress magazine, 1990. Kapitola Jan Pivec, s. 131–135.
Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva NA ČR
B. Bezouška , V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985 , str. 45, 48B. Bezouška , V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985 , str. 55, 202B. Bezouška , V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985 , str. 58B. Bezouška , V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985 , str. 62–5 Příběhy z kalendáře: Jan Pivec. ČR Dvojka [online]. 2022-05-19 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online . Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-11-04]. Dostupné online . ŠTEFEK, Jiří. Jan Pivec měl hlas jako zvon a rád si utahoval z kolegů.. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-11-04]. Dostupné online . Literatura
Svatopluk Beneš : Být hercem , Melantrich, Praha, 1992 , str. 15, 22Bohumil Bezouška : Jak jsem proskotačil život , Lunarion, Praha, 1993 , str. 164–5, 191, 292, 331, ISBN 80-85774-08-9 Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí , vyd. Panton 1977 , str. 169–172
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce , Odeon, Praha, 1985
Ladislav Boháč : Tisíc a jeden život , Odeon, Praha, 1981 , str. 69, 70, 118, 147–8, 150, 160, 175, 224, 232, 257, 301–2, 304František Černý : Hraje František Smolík , Melantrich, Praha, 1983 , str. 191, 201, 287, 330, 333František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla , Academia, Praha, 2000 , str. 197, 252, 335–6, 347, ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci , Mladá fronta, Praha, 1978 , str. 215, 240, 258, 261–2, 264, 274
František Černý: Pozdravy za divadelní rampu , Divadelní ústav, Praha, 1970 , str. 60–6, 141–2
Jindřich Černý : Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 –1955 , Academia, Praha, 2007 , str. 155–6, 159, 248, 267, 307, 345–6, 455, 458, ISBN 978-80-200-1502-0 Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4 324, 444.Miloš Fikejz . Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř . 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5 Vlasta Fabianová : Jsem to já? , Odeon, Praha, 1993 , str. 28, 44–5, 125, 140, 223–4, 235, 284, 298, 320, 324, 368, ISBN 80-207-0419-1 Karel Höger : Z hercova zápisníku , Melantrich, Praha, 1979 , str. 44, 269, 352, 371, 412, 434Eva Högerová, Ljuba Klosová , Vladimír Justl : Faustovské srdce Karla Högera , Mladá fronta, Praha, 1994 , str. 67, 83, 104–5, 133, 192, 219, 270, 282, 284, 330, ISBN 80-204-0493-7
Eduard Kohout : DIVADLO aneb SNÁŘ , Odeon, Praha, 1975 , str. 117Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983 , str. 74–5, 219, 360, 364, 402, 469, 478, 499, 504, 588, 625–6, 650, 657–8, 664–5
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci1988 , str. 369–371
Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle , Odeon, Praha, 1983 , str. 220, 327, 394, 398, 400
Viktor Kudělka. Jan Pivec . Praha : Čs. filmový ústav, 1989. 35 s.
David Laňka. Jan Pivec . Praha : Petrklíč, 2006. 135 s. ISBN 80-7229-154-8
Jaromír Pelc : Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo , Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981 , str. 224Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle , Práce, Praha, 1982 , 216 s.
Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo 1990 , 488 s., ISBN 80-204-0165-2
Ondřej Suchý , Oldřich Dudek : Ljuba jako vystřižená1986 , str. 38TOMEŠ, Josef , a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P . Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5 582.Ladislav Tunys: Otomar Korbelář XYZ, Praha, 2011 , str. 185, ISBN 978-80-7388-552-6
Marie Valtrová : Kronika rodu Hrušínských , Odeon, Praha, 1994 , str. 210, 217, 309 
Rakousko-Uhersko
Československo
Seznam děl v databázi Národní knihovny
