Ladislav Pešek
český herec a vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Ladislav Pešek (4. října 1906 Brno[1] – 13. července 1986 Praha), rodným jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.
Ladislav Pešek | |
---|---|
![]() Ladislav Pešek (1929) | |
Narození | 4. října 1906 Brno ![]() |
Úmrtí | 13. července 1986 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Alma mater | Konzervatoř Brno |
Choť | Renata Kuhová (1937–?) Zora Plichtová (1942–1986) |
Partner(ka) | Jiřina Štěpničková |
Děti | 1 |
Rodiče | Ema Pechová |
Příbuzní | Marie Waltrová (sestra) Olga Zezulová (neteř) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |

Život
Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu – mezi jeho prapředky z matčiny strany figuruje i jméno legendárního obrozeneckého autora a herce Václava Tháma. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, rozené Peškové.[2] Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová.[3] Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky.
Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu v Brně na Antonínské ul.,[4] obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. Od roku 1922 studoval konzervatoř v Brně.[3] Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně,[5] už od roku 1924 hrál ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči i po ukončení studia (1927) až do roku 1929.[6] V té době začal používat umělecké příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. V roce 1937 si nechal příjmení změnit na Pešek úředně.[1]
V letech 1928 a 1929 byl dvakrát pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle (ND) v Praze.[5] Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů.[7] Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky.[8]
V letech 1943 až 1947 byl profesorem dramatického oddělení konzervatoře v Praze. V období 1947 až 1950 působil jako profesor na DAMU.[9]
Na přelomu padesátých a šedesátých let podával výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně.[3] V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou.[zdroj?!] Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry.[zdroj?!] Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici si udržoval do pozdního věku.
Angažmá v Národním divadle ukončil v roce 1976 z vlastního rozhodnutí, protože dostával málo hereckých příležitostí a nesouhlasil s přístupem tehdejšího vedení k některým dalším hercům. V dalších letech hrával pohostinsky mimo Prahu, vystupoval v poetické kavárně Viola (dnes Divadlo Viola) a často natáčel v televizi. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky (1977).
Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.[10]
Politický postoj
V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.[11] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[12] Později podepsal prokomunistickou výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[13] V lednu 1977 podpořil stávající režim (který jej příslušně oceňoval) podpisem Anticharty.[14]
Soukromý život
Jeho velkou láskou byla herečka Jiřina Štěpničková, se kterou žil v polovině třicátých let. V říjnu 1937 se oženil s Renatou Kuhovou, psychicky labilní fanynkou, která si sňatek vynutila pohrůžkami sebevraždou. Po několika letech se rozvedli. Podruhé byl ženat se Zorou Plichtovou (19??–1992), manželství uzavřel v srpnu 1942. V druhém manželství měl dceru Zuzanu.[15]
Ocenění
- 1954 titul zasloužilý umělec
- 1958 titul národní umělec
- 1967 Řád práce
- 1974 ocenění „zasloužilý člen ND“
- 1981 Řád republiky
- 1996 – byla odhalena pamětní deska na rodném domě v Brně, Sokolské ul. č. 4 (v roce 2012 odcizena, znovu vrácena v roce 2014)[16]
- 2007 – dne 11. prosince 2007 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic brněnské městské části Královo Pole[17]
Dílo
Filmografie
Během svého života účinkoval ve více než osmdesáti českých filmech. Před kamerou debutoval v roce 1931 v roli Pepiho Kulíka ve snímku Miláček pluku. Mezi jeho nejvýznamnější role patří Áda Čuřil ve snímku Škola základ života (1938), Vojtěch Kulík z Cestě do hlubin študákovy duše (1939), role rozverných studentů hrál až do svých téměř čtyřiceti let. V pozdějším věku se divákům představil například jako muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955 a Albín Boček, penzionovaný gymnaziální profesor ve filmu Adéla ještě nevečeřela (1977). Naposledy se objevil ve snímku O sláve a tráve (1984).[18]

Film
- 1931 Miláček pluku – role: Pepi Kulík
- 1931 Loupežník – role: adjunkt
- 1933 Okénko – role: student Divíšek
- 1934 U nás v Kocourkově – role: dr. Viktor Nykys
- 1938 Škola základ života – role: Áda Čuřil
Televize
Od šedesátých let často vystupoval v televizi. Zhostil se řady rolí v televizních inscenacích, seriálech a filmech (Šibalství Scapinova 1961, Nezralé maliny 1980, Nemocnice na kraji města 1976–1981 aj.). Účinkoval často v rozhlasových hrách a pořadech.
- 1968 Jak se stal Janek-voják králem anglickým (pohádka) - role: anglický král
- 1969 Dvě Cecilky (pohádka) - role: král
- 1969 Popelka (pohádka) – role: král
- 1970 Vražedný týden (komedie s detektivní zápletkou) – role: Eda Valtr
- 1971 Rozsudek (seriál) – role: plukovník Rejsek
- 1971 Mrtvý princ (pohádka) – role: zámecký kastelán / komoří Ondřej
- 1971 Hostinec U koťátek (seriál) – role: Václav Burda
Gramofonové desky, výběr
- 1942 Titus M. Plautus: Lišák Pseudolus, Pseudolus, režie Jiří Frejka
- 1956 Molière: Jiří Dandin, Dandin
- 1963 Jaroslav Průcha: Hrdinové okamžiku, Jan Kaška
Divadelní role, výběr
- 1924 Molière: Směšné preciózky, Mascarille, Brněnská konzervatoř, režie O. Linhart
- 1926 Molière: Létající lékař, Sganarelle, Brněnská konzervatoř, režie V. Baloun
- 1926 Josef Kajetán Tyl: Pražský flamendr, Filip, Zemské divadlo v Brně, režie R. Walter
- 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Chuděra, Zemské divadlo v Brně, režie R. Walter
- 1928 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, Ragnar, Zemské divadlo v Brně, režie V. Šimáček
- 1928 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Hortensio (j.h.), Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1929 Stanislav Lom: Svatý Václav, Slavník, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
- 1930 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Švanda, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1931 William Shakespeare: Kupec benátský, Lancelot Gobbo, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1931 Molière: Lakomec, La Fleche, Národní divadlo, režie Vojta Novák
- 1932 F. X. Šalda: Zástupové, Hvížďálek, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
- 1932 Josef Čapek: Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové, Veliký Šibal, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
- 1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Puk, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
- 1934 I. Vojnovič: Smrt matky Jugovičů, Pastevec, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
- 1935 William Shakespeare: Veta za vetu, Lokýtek, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1936 G. B. Shaw: Svatá Jana, Dauphin Karel, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1937 Karel Čapek: Bílá nemoc, Druhý asistent, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1938 Karel Čapek: Matka, Jiří, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1939 A. N. Ostrovskij: Les, Bulanov, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
- 1940 William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Konrád, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský
- 1941 Carlo Goldoni: Benátská maškaráda, Oktavio, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
- 1942 Jan Bor: Zuzana Vojířová, Jan Lazecký, Národní divadlo, režie Jan Bor
- 1943 Henrik Ibsen: Nápadníci trůnu, Birkenbeinský, Národní divadlo, režie Jan Bor
- 1944 Molière: Tartuffe, Pan Loyal, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1946 Molière: Šibalství Skapinova, Skapino, Stavovské divadlo, režie Jaroslav Průcha
- 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Cvrček, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1948 František Rachlík: Kulový král, Jabach, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1949 Alois Jirásek: Lucerna, Klásek, Národní divadlo, režie Josef Pehr
- 1950 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Pantaleon Vocilka, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1951 Molière: Chudák manžel, Jíra Danda, Národní divadlo, režie Miloš Nedbal
- 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, Lucius, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1954 William Shakespeare: Benátský kupec, Graziano, Tylovo divadlo, režie František Salzer
- 1956 G. B. Shaw: Svatá Jana, Dauphin Karel, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1959 William Shakespeare: Hamlet, Polonius, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1961 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Patron Fortunato, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
- 1965 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Tulák, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
- 1968 Karel Čapek: Bílá nemoc, Dr. Galén, Tylovo divadlo, režie Evžen Sokolovský
- 1970 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Vratko, Národní divadlo, režie Karol L. Zachar
- 1975 N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.