český herec a vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Ladislav Pešek (4. října 1906 Brno[1] – 13. července 1986 Praha), rodným jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.
| Ladislav Pešek | |
|---|---|
 Ladislav Pešek (1929) | |
| Narození | 4. října 1906 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. července 1986 (ve věku 79 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Alma mater | Konzervatoř Brno |
| Choť | Renata Kuhová (1937–?) Zora Plichtová (1942–1986) |
| Partner(ka) | Jiřina Štěpničková |
| Děti | 1 |
| Rodiče | Ema Pechová |
| Příbuzní | Marie Waltrová (sourozenec) Olga Zezulová (neteř) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu – mezi jeho prapředky z matčiny strany figuruje i jméno legendárního obrozeneckého autora a herce Václava Tháma. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, rozené Peškové.[2] Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová.[3] Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky.
Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu v Brně na Antonínské ul.,[4] obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. Od roku 1922 studoval konzervatoř v Brně.[3] Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně,[5] už od roku 1924 hrál ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči i po ukončení studia (1927) až do roku 1929.[6] V té době začal používat umělecké příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. V roce 1937 si nechal příjmení změnit na Pešek úředně.[1]
V letech 1928 a 1929 byl dvakrát pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle (ND) v Praze.[5] Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů.[7] Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky.[8]
V letech 1943 až 1947 byl profesorem dramatického oddělení konzervatoře v Praze. V období 1947 až 1950 působil jako profesor na DAMU.[9]
Na přelomu padesátých a šedesátých let podával výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně.[3] V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou.[zdroj?!] Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry.[zdroj?!] Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici si udržoval do pozdního věku.
Angažmá v Národním divadle ukončil v roce 1976 z vlastního rozhodnutí, protože dostával málo hereckých příležitostí a nesouhlasil s přístupem tehdejšího vedení k některým dalším hercům. V dalších letech hrával pohostinsky mimo Prahu, vystupoval v poetické kavárně Viola (dnes Divadlo Viola) a často natáčel v televizi. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky (1977).
Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.[10]
V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.[11] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[12] Později podepsal prokomunistickou výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[13] V lednu 1977 podpořil stávající režim (který jej příslušně oceňoval) podpisem Anticharty.[14]
Jeho velkou láskou byla herečka Jiřina Štěpničková, se kterou žil v polovině třicátých let. V říjnu 1937 se oženil s Renatou Kuhovou, psychicky labilní fanynkou, která si sňatek vynutila pohrůžkami sebevraždou. Po několika letech se rozvedli. Podruhé byl ženat se Zorou Plichtovou (19??–1992), manželství uzavřel v srpnu 1942. V druhém manželství měl dceru Zuzanu.[15]
.png){kind=small}
_-_stužka.gif){kind=small}
Během svého života účinkoval ve více než osmdesáti českých filmech. Před kamerou debutoval v roce 1931 v roli Pepiho Kulíka ve snímku Miláček pluku. Mezi jeho nejvýznamnější role patří Áda Čuřil ve snímku Škola základ života (1938), Vojtěch Kulík z Cestě do hlubin študákovy duše (1939), role rozverných studentů hrál až do svých téměř čtyřiceti let. V pozdějším věku se divákům představil například jako muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955 a Albín Boček, penzionovaný gymnaziální profesor ve filmu Adéla ještě nevečeřela (1977). Naposledy se objevil ve snímku O sláve a tráve (1984).[18]
Od šedesátých let často vystupoval v televizi. Zhostil se řady rolí v televizních inscenacích, seriálech a filmech (Šibalství Scapinova 1961, Nezralé maliny 1980, Nemocnice na kraji města 1976–1981 aj.). Účinkoval často v rozhlasových hrách a pořadech.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
