český herec From Wikipedia, the free encyclopedia
František Salzer (30. srpna 1902, Sušice[1] – 23. prosince 1974, Praha[2]) byl český herec, režisér, pedagog a překladatel.
| František Salzer | |
|---|---|
 František Salzer (okolo roku 1960) | |
| Narození | 30. srpna 1902 Sušice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. prosince 1974 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Sušici na Šumavě v rodině vrchního komisaře finanční stráže I. tř. Františka Salzera (1854–1935) a jeho choti Žofie, rozené Mottlové (1865–1942), jako nejmladší dítě v rodině. Staršími sourozenci mu byli sestry Marie (1888–1969) a Amálie (1895–1977) a bratr Ladislav, narozený v roce 1898, který se stal později majorem československé armády a tragicky zemřel v roce 1943.
Několik desítek let byl ženat s Marií (Evou), roz. Adamcovou (1895–1972), herečkou[3][4] a překladatelkou, dcerou pražského továrníka Adamce. Manželství bylo bezdětné, manželka zemřela náhle v roce 1972.
Rok po smrti své manželky vstoupil v závěru života ještě do druhého manželství s Eliškou Novotnou. Manželství trvalo necelý rok a on zemřel izolován od svých přátel a původní rodiny, od svého divadla a školy, nečekaně den před Štědrým dnem roku 1974 ve svém domě na pražské Ořechovce. Je pochován na Vinohradském hřbitově.
Kromě divadla, kterému se po celý život věnoval, byl i vášnivým filatelistou a rovněž sběratelem umění (obrazy, grafika, plastiky). Po II. světové válce prodal dva činžovní domy ve Škrétově ulici v Praze, které obdržela jako věno manželka Eva, a získaný finanční obnos uložil do rozšíření své sbírky známek. Od třicátých let již bydlel ve svém domě na pražské Ořechovce. Léto často trávil mimo Prahu, na chatě v obci Felbabka, o kterou se dělil s hercem Otomarem Korbelářem. V meziválečném období navíc často cestoval po Evropě (Vídeň, Paříž, italská města, aj.); při opakovaných cestách do Paříže s dalšími pražskými umělci (např. J. Štěpničková, Václav Wasserman) obdivovali mj. představení v divadle M. Chevaliera (v roce 1939). Na Ořechovce se scházela umělecká společnost, divadelní a filmové hvězdy meziválečného a válečného období. S některými z tehdejších ženských hvězd navázal i úzké soukromé vztahy (Zorka Janů [5][6], Adina Mandlová [7], Jiřina Štěpničková, aj.).
Již jako student sušického gymnázia se výrazně zapojil do kulturního života města [8]. V roce 1924 absolvoval dramatické oddělení Pražské konzervatoře [9][10], kde byl žákem profesora Jaroslava Hurta [11], který sám patřil do roku 1925 k předním umělcům Národního divadla. Jaroslav Hurt vychoval i další známé herce a režiséry, např. Otomara Korbeláře, Jarmilu Horákovou, Miloslava Jareše či Jana Škodu. Ve dvacátých letech probíhala v pražských Holešovicích ve studiu „Legie malých" veřejná představení posluchačů a absolventů třídy J. Hurta, kterých se Salzer účastnil spolu s tehdejšími začínajícími kolegy, jako byli například Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Bohuš Záhorský, Václav Trégl, výtvarníci František Zelenka, František Muzika a další. Již v době studií (1921–1924) působil také na scéně Národního divadla, jako jeden z členů "sboru elévů ND".
V sezóně 1924/1925 zahájil svoji hereckou dráhu v Olomouci. Společně s ním přišla do Olomouckého divadla i Eva Adamcová [12], jeho budoucí manželka. Zde působil až do roku 1930, přičemž v posledních letech pracoval i jako režisér a šéf činohry. Současně působil i jako rozhlasový herec [9]. Z Olomouce přešel do Vinohradského divadla a zde se stal v roce 1939 i vrchním režisérem.[13] Ve Vinohradském divadle pak působil až do roku 1945. Nastudoval zde přes 120 inscenací.[14] Zaměřil se zde především na komedie Williama Shakespeara, ale uváděl na scénu i hry dalších světových autorů (např. Oscar Wilde, Carlo Goldoni, G.B.Shaw, Friedrich Schiller, A. N. Ostrovskij, Stefan Zweig, Gerhart Hauptmann, aj.) a autorů českých (např. Viktor Dyk, V. K. Klicpera, Jiří Mahen, F. X. Svoboda, Fráňa Šrámek, Emil Synek, J. K. Tyl, aj. ), včetně tehdy soudobých mladých autorů (Frank Tetauer, Olga Scheinpflugová, aj.). Za svého působení na Vinohradech spolupracoval úzce z výtvarníků především s Františkem Zelenkou [15] a rovněž s Josefem Wenigem a Františkem Trösterem, získal pro spolupráci však i jako hosty např. Jana Zrzavého a Františka Tichého.
Městská divadla pražská měla kromě Vinohradského divadla od roku 1929 navíc i pobočnou scénu (Městské komorní divadlo) a od roku 1941 ještě dřívější divadlo D41 (přejmenované pak na Městské divadlo na Poříčí), jehož se František Salzer stal uměleckým šéfem poté, co byl nacisty uvězněn Emil František Burian a divadlo bylo přičleněno rozhodnutím Zemského úřadu k Městským divadlům pražským.[16] Jeho působení v období války byl následně přešetřováno disciplinární komisí odborové Rady divadelníků. Byla mu však vystavena dobrozdání herců a pracovníků divadla, mj. Jindřicha Plachty, přesto byl odsouzen k pokutě 10 000 Kčs.[17] Po válce se stal členem KSČ.
V letech 1945[18] až 1947 působil v Divadle 5. května, zprvu jako režisér a později i jako šéf činohry za odvolaného Antonína Kurše.[19] Od roku 1947 [20] působil v Národním divadle jako režisér činohry a to až do roku 1963, kdy odešel do důchodu a věnoval se pak již především pedagogické činnosti. V Národním divadle zahájil svoji činnost režií hry Noci hněvu od Armanda Salacroua, která měla premiéru v září 1947. V Národním divadle spolupracoval mj. s výtvarníky F. Trösterem a J. Svobodou, v jejichž výpravě byly uvedeny hry jako Bílá nemoc, Král Lear nebo Kupec benátský, se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli.
Kromě režijní činnosti v Národním divadle vystupoval zde mezi lety 1918 až 1929 a pak znovu v letech 1947 až 1962 příležitostně v drobných rolích (po válce především ve hrách, které sám režíroval) [21].
Jeho pedagogická činnost zahrnovala profesorské působení na Pražské konzervatoři (k jeho žákům patřili např. Radovan Lukavský a Antonie Hegerlíková) a v roce 1945 ve spolupráci s Jiřím Frejkou, Františkem Trösterem a Josefem Trägrem připravoval založení divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde poté působil až do své smrti, jako profesor, vedoucí katedry i děkan.[22] K jeho úspěšným žákům patřili mj. Jan Přeučil, Hana Maciuchová, Naďa Konvalinková, Milan Neděla, Miroslav Nohýnek, režisér Václav Hudeček, Ladislav Smoček a další.
| „ | Salzer je nejen režisér, Salzer je i výborný pedagog. Je nekompromisní, nesleví nic, a veškeré debaty, které jsou teď při zkouškách v módě, odbude důrazným poukazem na styl představení a kompozici vztahů jednotlivých postav, vzájemně žijících a jednajících v daných situacích dramatu. Rád vzpomínám na tyto práce. František, dokonale připraven, objasňuje nám tenkrát ještě neobvyklou metodou moderní dnešní přípravy se sborem dramaturgů, reálných odborníků a celým štábem, který zahajuje první čtenou zkoušku, sám styl komedie, zaměření a cíl. A vychází to. U Františka měl člověk naprosté spolehnutí. | “ |
| — Vladimír Hlavatý [23] | ||
Překlady vlastním jménem:
Překlady pod pseudonymem František Slánský nebo B. Slánský:[25]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
