Jiří Mahen
český spisovatel, básník, novinář, knihovník a divadelní režisér From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura (12. prosince 1882 Čáslav[1] – 22. května 1939 Brno[2]), byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik.
Remove ads
.jpg)
Remove ads
Život
Mládí
Jiří Mahen se narodil v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura.[1] Jeho děd byl bratrem děda Vladislava Vančury. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ později inspiroval Vladislava Vančuru k napsání Markéty Lazarové.[3] Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura.
Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem.[3]
Studia v Praze
V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově.[3]
Život v Brně
Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života.
V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem Veřejné knihovny města Brna.[4][p 1]
Rodinný život
Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou (1896–1991).[5][6] Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník.[7] O svém manželství napsala vzpomínkovou knihu Život s Jiřím Mahenem (Mladá fronta, 1978).
Nevlastní bratr Pavel Vančura byl v roce 1943 popraven za odbojovou činnost.[8]
Závěr života
Jiří Mahen ukončil svůj život sebevraždou,[9] čímž reagoval na německou okupaci. Jako další důvod se uvádí Mahenův zdravotní stav, kdy se obával, že nebude schopen další tvůrčí práce.[8] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, Čestný kruh, sk. 25e/ hr.62.
Remove ads
Vznik pseudonymu
Pseudonym Mahen údajně vznikl sazečovým omylem při sazbě původního pseudonymu Maheu, což byl hrdina Zolova románu Germinal.[10]
Dílo
Jiří Mahen psal též pod řadou dalších pseudonymů.[11]
Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Podle Mahenových současníků byla jeho pozdější tvorba ovlivněna impresionismem, jak však uvedl Arne Novák v nekrologu, sám Mahen toto přiřazení rozhorleně odmítal.[12]
V přehledu jsou uvedena v závorce první vydání v češtině:
Poezie
- Plamínky (verše; V Praze, Časopis pokrokového studentstva, 1907)
- Ballady (Brno, A. Píša, 1908) Dostupné online
- Duha (cyklus veršů; V Praze, Fr. Borový, 1916) Dostupné online
- Tiché srdce (verše 1916; Přerov, Tiskařská a vydavatelská společnost, 1917)
- Scirocco (epická báseň; Brno, St. Kočí, 1923)
- Básně (předmluvu napsal Vítězslav Nezval; V Praze, Družstevní práce, 1928)
- Balady (básně Jiřího Mahena, předmluvu napsal Karel Titz, litografie Eduard Milén; Brno, Skupina výtvarných umělců, 1929)
- Rozloučení s jihem (verše, se vstupní kresbou Eduarda Miléna; V Praze, Družstevní práce, 1934)
- Požár Tater (se vstupní kresbou Aloise Wachsmana; Praha, Družstevní práce, 1934)
Próza
- Podivíni (prosa; Praha, František Adámek, 1907)
- Kamarádi svobody (1909) – studentský román. [13]
- Rybářská knížka (Brno, St. Kočí, 1921, Družstevní práce 1947, Čs. spisovatel 1956, 1967 a SNKL 1959, Československý spisovatel 1967)
- Měsíc (fantasie; V Praze, Stanislav Minařík 1920, Odeon 1968)
- Nejlepší dobrodružství (V Praze, Družstevní práce 1929, Rovnost 1950, Československý spisovatel 1955)
- Díže (1911) [14]
- Dvě povídky (1911) [15]
- Démoni (Hranice, Josef Hladký, 1931)
- Toulky a vzpomínky (výbor próz; upravil a vyzdobil Eduard Milén; V Praze, Družstevní práce, 1931)
- Povídky a kresby (výbor prós; upravil a vyzdobil Eduard Milén; Družstevní práce, 1931)
Divadelní hry
- Klíč (hra o jednom dějství; Praha, Dělnická akademie, 1907) Dostupné online
- Jánošík (tragédie o pěti dějstvích; Praha-Král. Vinohrady, Přemysl Plaček, 1910) Dostupné online
- Jánošík (1909) [16]
- Mefistofeles (dramatická legenda; V Praze, Grosman a Svoboda, 1910) Dostupné online
- První deště (tragikomedie se schválně příliš dobrými a příliš špatnými lidmi; Praha, Přemysl Plaček, 1910)
- Juanův konec (Drama o jednom dějství; Praha, Máj, mezi 1901 a 1925)
- Nebe, peklo, ráj (1919) [17]
- Mrtvé moře (1918) [18]
- Generace (komedie o třech dějstvích s předehrou; Praha, B. Kočí, 1921)
- Dezertér (hra o 4 jednáních; V Praze, B. Kočí, 1923) Dostupné online
- Ulička odvahy (prajednoduchá komedie o třech aktech; V Praze, B. Kočí, 1917,Dostupné online ČDLJ 1951, Orbis 1953)
- Praha-Brno-Bratislava (veselohra o 3 dějstvích; Praha, Otakar Štorch-Marien, 1927)
- Nasredin čili Nedokonalá pomsta (Komedie o třech dějstvích, Praha, Archiv Národního divadla 1928, B. M. Klika 1930)
- Husa na provázku (6 filmových libret; Praha : Otakar Štorch-Marien, 1925 a Orbis 1959) Dostupné online
- Josef se vrátil (1919)[19]
- Lavička (1919)[20]
- Náměsíčný (dramatický sketch, Praha, Jos. Springer, 1919)
- Píseň života (1919)[21]
- Chroust (1920)[22]
- Rodina 1933 (dvě komedie o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce, 1934, B. M. Klika, 1934)
- Vyzkoušení přátelé (komedie o třech dějstvích; Praha, B. M. Klika, 1934
- Mezi dvěma bouřkami (hra o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce 1938, Dilia 1961)
Pro děti
- Její pohádky (Brno, Barvič & Novotný, 1914)
- Dvanáct pohádek (ilustroval Josef Lada; V Praze, B. Kočí, 1918, Zápotočný 1935, Družstevní práce 1947 il. Jiří Trnka, Dostupné online Albatros 1969 il. J. Trnka)
- Co mi liška vyprávěla (pohádky s obrázky Fr. Hlavici; Praha, B. Kočí, 1922, Družstevní práce 1947, SNDK 1958 a 1964, Československý spisovatel 1974 a 1984, Vimperk Papyrus 1983 a 1993, Liberec Dialog 1996)
Literatura zabývající se divadlem
Ostatní
- Černovská massakra (V Hodoníně, nákladem časopisu Slovácko, 1907)
- Theseus: drama antického člověka (Praha, Časopis pokrokového studentstva, 1909)
- Pozdrav svobodné vlasti (Praha, nákladem vlastním, 1923)
- Hercegovina (poznámky, vzpomínky a pohádky; Vyškov, Fr. Obzina, 1924)
- Kniha o českém charakteru (Vyškov, František Obzina, 1924)
- Knížka o čtení praktickém (1924)[24]
- Nutnosti a možnosti veřejných knihoven (Brno, St. Kočí, 1925)
- Pozdrav Moravy (kresby František Hlavica; V Brně, Barvič a Novotný, 1928)
- Pozdrav svobodné vlasti (hudebnina, hudba Hynek Bím, slova J. Mahen; Brno, H. Bím, 1928)
- Člověk ve všech situacích (výbor próz; V Praze, Družstevní práce, 1930)
- Kout veselí a rozmaru (V Praze, Družstevní práce, 1930)
- Antonín Procházka (studie; V Praze, Josef Sonberg a Alois Janda, 1934)
- Kapitola o předválečné generaci (V Praze, Družstevní práce, 1934)
Posmrtné výbory
- Dvanáct o skutečném Nasr-ed-dinovi (1940)[25]
- Sedm vybraných básní (vybral František Halas; V Praze, F.J. Müller, 1940)
- Máchova poesie (text revidoval Bohumil Mathesius, úvodní poznámka František Halas; V Praze, Kruh krásné knihy (Václav Tomsa), 1941)
- Revoluce (1940)[26]
- Divadelní hry, Díl I (Janošík, Mrtvé moře; Praha, Československý spisovatel, 1953)
- Drobná próza I a II (Praha, Československý spisovatel, 1953 a 1954)
- Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj! (výbor poezie; Praha, Mladá fronta, 1955)
- Divadelní hry. II. díl (Ulička odvahy, Chroust; Praha, Československý spisovatel, 1956)
- Lyrika (Praha, Československý spisovatel, 1958)
- Mahen dětem (Brno, Krajská lidová knihovna, 1958)
- Svůj život spjal jsem v rýmy tvrdé (Literární pásmo z děl Jiřího Mahena; Praha, Měst. lid. knihovna, 1958)
- Divadelní hry. 3. díl (Praha, Československý spisovatel, 1959)
- Z dopisů dvou knihovníků, Jiřího Mahena a Stanislava Rambouska (1940)[27]
- Jiří Mahen Josefu Pojarovi (Šest dopisů, připravil a doslov Ludvík Kundera; Plzeň, Krajská lid. knihovna, 1960)
- Máchova krajina (dřevoryty Karel Svolinský; Praha, Památník národního písemnictví, 1960 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
- Vašíček a lěší (ilustrace Karel Svolinský; Praha, SNDK, 1961 a 1965)
- Za oponou umění a života (Výbor uspořádal, doslov a pozn. naps. Vladimír Justl; Praha, Československý spisovatel, 1961)
- Balady (Praha, SNKLU, 1963)
- Pryč s divadelní idylou (Soubor projevů; Brno, Blok, 1967) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
- Dívka a vosa (Výbor z próz; Brno, Blok, 1974)
- Dvanáct zbojníčků a vrána (Pohádky; Brno, Blok, 1976, 1982, 1987)
- Divoké hnízdo (Výbor z próz; Praha, Československý spisovatel, 1982)
- Modří ptáci hor (Výbor z lyriky; Brno, Blok, 1982)
- Šupinaté sny (soubor povídek; Praha, Československý spisovatel, 1983)
- Turban, fez a čepička (Balkáne, lásko moje; Brno, Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, 1994)
- Démoni (a jiné drobné prózy) (Křelov, Ivo Opletal, 1997)
Díla napsaná pod jinými pseudonymy
- Čím duše překypěla (básně pod pseudonymem Antonín Dubský; Třebenice, nákladem menšinového týdeníku „Pařík“, 1912)
- Před výletem (sólový výstup pro dámu; napsala Červená sedma; V Praze, Josef Šváb, 1913)
- Jak se dělá divadlo? (nezbytná příručka pro všechna divadla a pro ochotníky, pseudonym Kamil Urbánek; Brno, St. Kočí, 1921)
- Kozí bobky z Parnasu (1921) – pseudonym Ladislav Andělíček [28]
- Moderní drama snadno a rychle (příručka pro básníky i diletanty, pseudonym Josef Zamazal; Brno, St. Kočí, 1921)
- Narabovaná kultura (časová studie, pseudonym Jaroslav Vrána; Brno, St. Kočí, 1921)
- O umění Růženy Němcové a Boženy Svobodové (essay, pseudonym Červená Maska; Brno, Stanislav Kočí, 1921)
- Zpívající pyramida (rozmluva s čertem, pseudonym Pavel Stodola; Brno, St. Kočí, 1921)
- Knížka pro každého spiritistu (rozřešení tajemství záhrobního, pseudonym Mahatma Batler; Brno, St. Kočí, 1922)
- Rouletabille v Čechách, aneb, Sebrané spisy Floriána Kreuzmanna (detektivní novela, pseudonym Joe Smetana; Brno, St. Kočí, 1922)
- Rozřešme českou divadelní otázku (pseudonym Richardson; Brno, St. Kočí, 1922)
- Režisérův zápisník. I. (1921) – pseudonym Richardson [23]
- Černá jeskyně (Pohádková hra pro mládež se zpěvy a tanci o třech jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudbu složil Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1930)
- Památce selských rebelů z roku 1680 (pseudonym Adolf Filáček; Praha, Říšská jednota republikánského dorostu čs. venkova, 1930 a 1938)
- Čarovné koření aneb Mír ve Vadilově (Hra pro mládež se zpěvy a tanci o 4 jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudba Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1931)
- Když se pucflek vydaří (vojenská fraška o 1 jednání, pseudonym J. Skála; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1932)
- Dragouni jedou ... (lidová hra se zpěvy a tanci o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; hudbu složil Vl. Skládal Mahen, Jiří, 1882-1939 V Brtnici : Josef Birnbaum, 1933)Nade mlýnem - pode mlýnem : (Krajánek Kořínek Amorkem ...) : Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
- Pohádka lesní samoty (lidová hra se zpěvy o 3 dějstvích, pseudonym J. Skála; hudbu napsal A. Mareš; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1933)
- Utrpením ku štěstí; nevinně odsouzen (lidová hra ze selského života ve 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
- Ve spárech karbanu (Hra ze selského života o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
- Až srdce tvoje zahoří ...!; Slečna divoška (Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
- Románek tulačky Evy (lidová hra se zpěvy o 3 jednáních, pseudonym J. Skála, hudbu složil A. Mareš; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
- Vojenský život veselý (tři vojenské aktovky, pseudonym Václav Vrána; Praha, Divadelní nakladatelství Lidové umění (J. Frey), 1938)
Remove ads
Galerie
Jiří Mahen v době 1. svět. války (1915 nebo 1916)
Jánošík, plakát premiéry v Národním divadle, 1910
Busta Jiřího Mahena na pamětní desce v Brně
Posmrtné připomínky
- Jedna z budov Národního divadla Brno na Malinovského náměstí nese jeho jméno – Mahenovo divadlo.
- Autorovo jméno nese od roku 1959 městská Knihovna Jiřího Mahena v Brně.
- V Brně jsou pamětní desky na domech v ulicích Mahenova a Solniční, busta na Malinovského náměstí a pomník v parku Danuše Muzikářové.
- Ulice Mahenova je v Brně, Praze, Kladně, Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem, Jihlavě a dalších městech.
- Ulice Jiřího Mahena je ve Frýdku–Místku, ulice J. Mahena v Čáslavi.
- Společnost Jiřího Mahena vydává od roku 1994 svůj členský zpravodaj Milíř.[29]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads