rakouský básník, překladatel a romanopisec From Wikipedia, the free encyclopedia
Stefan Zweig [cvaik] (28. listopadu 1881 Vídeň[2] – 23. února 1942 Petrópolis u Rio de Janeira) byl rakouský prozaik židovského původu, esejista, básník a překladatel z francouzštiny a angličtiny do němčiny.
| Stefan Zweig | |
|---|---|
 Stefan Zweig v prvních letech 20. století | |
| Narození | 28. listopadu 1881 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. února 1942 (ve věku 60 let) Petrópolis  Brazílie |
| Příčina úmrtí | předávkování barbituráty |
| Místo pohřbení | Brazílie |
| Povolání | spisovatel, překladatel, novinář, dramatik, básník, literární kritik, historik, životopisec, romanopisec a prozaik |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Významná díla | Šachová novela Včerejší svět Letter from an Unknown Woman The Post Office Girl Beware of Pity |
| Ocenění | Řád Jižního kříže |
| Manžel(ka) | Friderike Maria Zweig Lotte Zweig |
| Rodiče | Moritz Zweig[1] a Ida Zweig |
| Příbuzní | Moritz Zweig (1845–1926) - otec Ida Brettauer (1854–1938) - matka Alfred Zweig (1879–1977) - bratr Egon Hostovský bratranec |
| Vlivy | Sigmund Freud |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho otec, původem moravský Žid usazený ve Vídni, podnikal v textilnictví. Matka pocházela z vlivného bankéřského, kulturně založeného rodu a vyrostla v Anconě v Itálii.[3] Měl o dva roky staršího bratra Alfreda, který později převzal podnik po otci. Stefan tak jako druhorozený mohl studovat a věnovat se svým uměleckým zálibám: divadlu, hudbě, výtvarnému umění a hlavně literatuře. Ještě jako dvacetiletý student vydal sbírku básní s názvem Stříbrné struny, ale na dalších šest let se odmlčel.[4] Absolvoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a v roce 1904 ve Vídni získal titul doktora filozofie. Často cestoval, zejména do Francie, Anglie a Belgie, ale v pozdějších letech navštívil také Indii, Ceylon, Barmu a Spojené státy americké.
Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza, osobně se přátelil se Sigmundem Freudem. Od mládí se hlásil k idejím humanismu, pacifismu a kosmopolitismu, který však spojoval s úctou ke svébytnosti různých národů. Usiloval o vzájemné poznání a sblížení Evropanů. Pod vlivem svého přítele, belgického básníka Emila Verhaerena, si také osvojil civilismus, tedy lyrický úžas nad technickým a vědeckým pokrokem moderního lidstva. Zpočátku se věnoval dramatické tvorbě, ale jeho první tři hry (antické drama Thersites, jednoaktovka Proměnlivý komediant a tragédie Dům u moře) nemohly být uvedeny z důvodu náhlého úmrtí v souboru.[4] Začal psát novely a eseje, věnoval se překladům.
Během první světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Na začátku první světové války vykazoval vlastenecké smýšlení, jež zasáhlo mnohé Němce a Rakušany, mimo jiné i filozofy židovského původu Martina Bubera nebo Hermanna Cohena. V roce 1914 publikoval v tisku otevřený dopis An die Freunde im Fremdland [Přátelům v cizině] [5], v němž oznamuje, že za války musí dát přednost kolektivu před jedincem, tj. německému vlastenectví před přáteli na Západě, („nejprostší německý sedlák ... je mi v této době bližší než vy“), loučí se s konkrétně nejmenovanými přáteli ve Francii, Belgii a Anglii a odebírá se programově do mlčení. V závěru však vyjadřuje přesvědčení, že jejich přátelství přetrvá a po skončení bojů se opět rozvine.[6] Později se spolu s intelektuály jiných národností, např. s francouzským spisovatelem Romainem Rollandem, zapojil do mírového hnutí a v novinových článcích a literárních dílech (biblické drama Jeremiáš) upozorňoval na nehumánnost války.
V roce 1917 se odstěhoval do švýcarského Curychu, kde působil jako korespondent vídeňských novin.[7] Po válce se vrátil do Rakouska a roky 1919 až 1934 prožíval v Salcburku, kde zakoupil dům na Kapucínském vrchu. Vstoupil do manželství s Friderikou Marií von Winternitz. Během této doby vznikla podstatná část jeho díla. V roce 1934 Salcburk opustil a rozešel se i s rodinou.[4] Po připojení Rakouska k Německu v roce 1938 emigroval do Velké Británie. Psal, pořádal přednášková turné a vystupoval proti fašismu. V roce 1941 odjel se svou druhou ženou a spolupracovnicí Lottou Altmannovou do brazilského města Petrópolis, kde společně dobrovolně ukončili svůj život[8][4] poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.
Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely, biografické romány.[8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
