rakouský kníže a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Josef kníže z Khevenhüller-Metsche (německy Johann Joseph Fürst von Khevenhüller-Metsch, 3. července 1706 Klagenfurt – 18. dubna 1776 Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat, dvořan a státník, patřil k významným osobnostem doby vlády Marie Terezie. Svou kariéru zahájil v diplomacii, později zastával vysoké funkce u dvora, kde byl dlouholetým nejvyšším komořím (1745–1765) a nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Od roku 1751 užíval jméno Khevenhüller-Metsch a v roce 1763 byl povýšen na knížete.[3] Po otci zdědil rodové statky v Korutansku (Hochosterwitz) a Dolním Rakousku (Hardegg). S manželkou koupil v Čechách panství Komorní Hrádek, které jeho potomkům patřilo do 20. století.[4]
| Jan Josef kníže z Khevenhüller-Metsche | |
|---|---|
.jpg) | |
| 1. kníže z Khevenhüller-Metsche | |
| Ve funkci: 20. prosince 1763 – 18. dubna 1776 | |
| Předchůdce | český knížecí titul udělen 20. prosince, říšský 30. prosince |
| Nástupce | Jan Zikmund z Khevenhüller-Metsche |
| Nejvyšší císařský hofmistr | |
| Ve funkci: 1769 – 1776 | |
| Panovník | Josef II. |
| Předchůdce | Antonín Corfitz z Ulfeldu |
| Nástupce | Josef I. Adam ze Schwarzenbergu |
| Nejvyšší císařský komoří | |
| Ve funkci: 1745 – 1765 | |
| Panovník | František I. Štěpán |
| Předchůdce | Ferdinand Leopold z Herbersteinu |
| Nástupce | Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidtu |
| Nejvyšší císařský maršálek | |
| Ve funkci: 1742 – 1745 | |
| Předchůdce | Jindřich Josef z Auerspergu |
| Nástupce | Karel Maxmilián z Ditrichštejna |
| Vyslanec Českého království u říšského sněmu v Řezně | |
| Ve funkci: 1737 – 1740 | |
| Panovník | Karel VI. |
| Předchůdce | Rudolf Josef z Colloreda |
| Nástupce | František Filip ze Šternberka |
| Narození | 3. července 1706 Klagenfurt  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 18. dubna 1776 (ve věku 69 let) Vídeň Habsburská monarchie |
| Titul |  hrabě  od 1763 kníže |
| Choť | (1728) Karolína Marie Metschová (1706–1784) |
| Rodiče | Zikmund Bedřich z Khevenhülleru a Ernestina Uršula z Orsini-Rosenbergu |
| Děti | Jan Zikmund z Khevenhüller-Metsche Jan Josef z Khevenhüller-Metsche Marie Anna z Khevenhüller-Metsche Marie Terezie z Khevenhüller-Metsche František Xaver z Khevenhüller-Metsch Jan Emanuel z Khevenhüller-Metsch |
| Příbuzní | Anna Antonie z Khevenhüller-Metsche, František Maria z Khevenhüller-Metsche a Luitpoldina z Khevenhüller-Metsche[1][2] (vnoučata) |
| Profese | politik |
| Commons | Johann Joseph von Khevenhüller-Metsch (1706–1776) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel ze starého šlechtického rodu Khevenhüllerů,[5] narodil se jako nejstarší ze tří synů hraběte Zikmunda Bedřicha z Khevenhülleru (1666–1742), dolnorakouského a korutanského místodržitele, po matce byl potomkem rodu Orsini-Rosenberg.
Studoval práva ve Vídni, poté absolvoval kavalírskou cestu. Během pobytu v různých evropských zemích studoval ještě na univerzitách ve Štrasburku a Leidenu.[6] V roce 1727 byl jmenován císařským komořím a kariéru ve státních službách zahájil u dolnorakouské zemské vlády. V letech 1734–1737 byl císařským vyslancem v Dánsku, mezitím byl v roce 1735 jmenován členem říšské dvorské rady.[7] V roce 1737 se stal tajným radou a v letech 1737–1740 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně.[pozn. 1]
.JPG)
Na počátku vlády Marie Terezie pobýval krátce jako vyslanec ve Varšavě (1740–1742), poté byl povolán zpět do Vídně a na řadu let zakotvil v nejvyšších dvorských úřadech. V letech 1742–1745 byl nejvyšším dvorským maršálkem, mezitím byl za války o rakouské dědictví pověřen dalšími diplomatickými úkoly, byl mimořádným vyslancem v Drážďanech nebo v Londýně, v roce 1745 se zúčastnil volby Františka Štěpána Lotrinského římským císařem ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.[8] V letech 1745–1765 byl nejvyšším komořím císařského dvora, následně zastával post druhého hofmistra (1765–1769) a nakonec byl císařským nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Jako člen Tajné konference byl zároveň státním ministrem. V roce 1763 byl povýšen do knížecího stavu.[pozn. 2] Byl též nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a zastával také čestné funkce v různých dědičných zemích habsburské monarchie. Byl dědičným nejvyšším štolbou v Korutansku a v roce 1775 získal hodnost dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku. Do smrti patřil k významným osobnostem vídeňského dvora, ale jako stoupenec konzervativních postojů a starých stavovských práv se vyjadřoval kriticky k tereziánským reformám ve státní správě na přelomu 40. a 50. let 18. století. I když jako diplomat v mládí hodně cestoval, v pozdějším věku upřednostňoval trvalý pobyt ve Vídni a vyhýbal se cestám mimo hlavní město. V doprovodu Marie Terezie nicméně navštívil například zámek Veltrusy hraběte Rudolfa Chotka nebo zámek Slavkov knížete Václava Antonína z Kounic. Jako čerstvý nositel knížecího titulu se v roce 1764 zúčastnil korunovace Josefa II. římským králem.[9] Proslul mimo jiné jako autor soukromého deníku, který si vedl od roku 1742 a patří k důležitým pramenům doby vlády Marie Terezie. Deník vyšel tiskem v několika svazcích v Lipsku v letech 1907–1925 a dodnes bývá často citován v literatuře.[10][11]
Po otci zdědil kmenová rodová panství v Korutansku (Hochosterwitz, Landskron), dále pak panství Hardegg na rakousko-moravské hranici zakoupené v roce 1730. Zámek Riegersburg na panství Hardegg byl jedním z hlavních rodových sídel a ve 30. letech 18. století prošel výraznou přestavbou. Jan Josef kromě toho koupil v roce 1751 od maršála Dauna panství Ladendorf se zámkem poblíž Vídně. S manželkou (a s použitím jejího věna) koupil v roce 1733 v Čechách panství Komorní Hrádek za 240 000 zlatých od hraběte Františka Josefa z Valdštejna. S transakcí nesouhlasili Valdštejnovi vzdálení příbuzní, kteří se nechtěli vzdát nároku na starý rodový majetek, hrozbu soudního sporu vyřešil Jan Josef z Khevenhülleru urychlenou úhradou posledních splátek (1735).[12] Z panství Komorní Hrádek byl následně zřízen fideikomis. I když se zde Jan Josef z Khevenhülleru zdržoval jen zřídka, nechal přebudovat zámeckou zahradu (1750) a přestavět rokokovou zámeckou kapli (1758). Kromě toho v roce 1758 založil špitál v Choceradech.[13] Po roce 1770 zahájil další etapu přestavby zámku Riegersburg.[14]
V roce 1728 se oženil s hraběnkou Karolínou Marií z Metsche (1706–1784), císařskou palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou říšského vicekancléře Jana Adolfa z Metsche (1672–1740). Janem Adolfem z Metsche tento rod vymřel a Jan Josef z Khevenhülleru požádal o spojení jmen obou rodů (Khevenhüller-Metsch, 1751). Měli spolu dvanáct dětí, z nichž pět zemřelo v dětském věku.[15]
Mladší bratr Jana Josefa Jan František Antonín (1707–1762) byl v letech 1734–1740 biskupem ve Vídeňském Novém Městě, nejmladší bratr Jan Leopold Petr (1710–1775) byl kanovníkem v Salcburku a Augsburgu. Švagr kníže Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784) byl nejvyšším maršálkem císařského dvora.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
