rakouský šlechtic, dvořan a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
František Alexandr Arnošt hrabě Bellegarde (německy Franz Alexander Ernst Graf von Bellegarde; 18. června 1833 Vídeň – 1. ledna 1912 Mnichov) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. Původně byl státním úředníkem, poté krátce poslancem Slezského zemského sněmu a nakonec se stal členem rakouské panské sněmovny. Zastával také funkce u císařského dvora, mimo jiné byl nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty (1894–1898). Sňatkem se spříznil s rodem Kinských a získal zámek Velké Heraltice u Opavy, kde jeho potomci sídlili do roku 1945.
| František Alexandr Arnošt hrabě Bellegarde | |
|---|---|
 František Alexandr Arnošt hrabě Bellegarde | |
| Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty | |
| Ve funkci: 1894 – 1898 | |
| Předchůdce | Ferenc Nopcsa |
| Nástupce | úřad neobsazen (úmrtí císařovny) |
| Nejvyšší hofmistr korunní princezny-vdovy Štěpánky | |
| Ve funkci: 1889 – 1894 | |
| Předchůdce | Andreas Pálffy z Erdödu |
| Nástupce | Leopold Gudenus |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 1885 – 1. ledna 1912 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1881 – 1. ledna 1912 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Slezského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – 1869 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1857 – 1. ledna 1912 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Narození | 18. června 1833 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1. ledna 1912 (ve věku 78 let) Mnichov  Německá říše |
| Místo pohřbení | Hrobka rodu Bellegarde |
| Choť | (1857) Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova (1836–1899) |
| Rodiče | August z Bellegarde a Julie, Freiin von Gudenus |
| Děti | Franz Bellegarde Auguste Bellegarde Marie-Dorothea Gräfin von Bellegarde Rudolf Bellegarde |
| Příbuzní | Franz Graf von Bellegarde (vnuk) |
| Profese | komorník, velkostatkář a politik |
| Commons | František Bellegarde |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel ze savojského šlechtického rodu Bellegardů, který se od 18. století uplatňoval ve službách habsburské monarchie. Narodil se jako nejmladší syn generála a císařského generálního pobočníka hraběte Augusta Bellegarda (1795–1873).[1][2] V letech 1850–1854 studoval práva na univerzitě ve Vídni a poté krátce působil ve státních službách. Jako úředník působil u dolnorakouského místodržitelství, na ministerstvu vnitra a v Uhrách, v roce 1859 odešel do výslužby a spolu s manželkou se začal věnovat správě majetku ve Slezsku. V letech 1867 1869 byl poslancem zemského sněmu ve Slezsku.[3] Nakonec se uplatnil ve dvorských službách, v letech 1889–1894 byl nejvyšším hofmistrem korunní princezny Štěpánky,[4] poté v letech 1894–1898 nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty.[5] Po její smrti zůstal dva roky mimo službu a nakonec byl v letech 1900–1902 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty,[6] jediné dcery korunního prince Rudolfa (funkci opustil po jejím sňatku s princem Ottou Windischgrätzem).
Zemřel v Mnichově, pohřben byl v nově vybudované rodinné hrobce ve Velkých Heralticích.[7]
Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1857 jmenován c. k. komořím[8] a v roce 1881 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[9] Vzhledem ke získanému majetkovému zázemí byl v roce 1885 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Byl nositelem vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku, vzhledem ke svému působení u dvora získal i řadu ocenění od zahraničních panovníků. Kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu a zastával funkci kancléře Alžbětina řádu.[10]
velkokříž Leopoldova řádu (1902)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny I. třídy (1893)
rytíř Řádu bílé orlice (Rusko)
velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
velkokříž Řádu Leopolda (Belgie)
velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)_-_ribbon_bar.png){kind=small}
velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
komandér Řádu Karla III. (Španělsko)
komandér Řádu Spasitele (Řecko)
důstojník Řádu čestné legie (Francie)V roce 1857 se ve Vídni oženil s hraběnkou Rudolfinou Kinskou (1836–1899), nejmladší dcerou knížete Rudolfa Kinského (1802–1836).[11] Rudolfina z dědictví po matce převzala velkostatek Velké Heraltice ve Slezsku, kde se s manželem usadila, v roce 1862 navíc přikoupila sousední statek Sosnová. Zámek v Sosnové byl v té době již zchátralý a manželé Bellegardovi nechali v roce 1865 z bezpečnostních důvodů strhnout věže (ve 20. století byl zámek uvolněn pro potřeby školy).[12] Po smrti hraběnky Rudolfiny (1899) byl správcem majetku vdovec František, i když již předtím býval uváděn jako spolumajitel. K velkostatku patřilo 1 802 hektarů půdy.[13] Součástí velkostatku byly také průmyslové provozy (pivovar, lihovar, pila).[14] Teprve jako samostatný majitel zámku přistoupil František ke stavebním úpravám, kolem roku 1900 byla vybudována novogotická kaple.[15] Koncem 19. století byla postavena rodová hrobka ve Velkých Heralticích. Pokračovatelem rodu byl nejstarší syn August (1858–1929), který sloužil v armádě a u dvora zastával funkci nejvyššího kuchmistra. Další syn Rudolf (1862–1937) byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Valerie. Nejmladší syn František (1866–1915) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady.[16]
Františkův starší bratr Bedřich August (1826–1886) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního podmaršála. Jejich švagrem byl nejvyšší maršálek Českého království hrabě Edmund Hartig (1812–1883). Přes svou manželku Rudolfinu byl František Bellegarde také švagrem knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského (1834–1904).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
