August Bellegarde

August Karel Emanuel hrabě z Bellegarde (německy August Karl Emanuel Graf von Bellegarde; 29. října 1795 Linec – 21. června 1873 Vídeň) byl rakouský generál a dvořan. Od mládí sloužil v rakouské armádě, do výslužby odešel v roce 1849 s hodností c. k. polního podmaršála, poté zastával funkce u císařského dvora ve Vídni. Svou kariéru završil jako generální pobočník císaře Františka Josefa (1867–1873). V literatuře bývá označován jako zakladatel tzv. slezské větve Bellegardů, protože jeho potomci v několika generacích vlastnili Velké Heraltice u Opavy.

August Karel Emanuel hrabě z Bellegarde
August hrabě Bellegarde, fotografie
Generální pobočník císaře Františka Josefa
Ve funkci: 1867 – 1873
Předchůdce	Franz Folliot de Crenneville
Nástupce	Friedrich von Mondel
Nejvyšší hofmistr císařovny Karolíny Augusty
Ve funkci: 1849 – 1860
Předchůdce	Jindřich Gundakar Wurmbrand-Stuppach
Nástupce	Klemens von Saint-Julien
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní podmaršál (1846), generálmajor (1837)
Narození	29. října 1795 Linec Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	21. června 1873 (ve věku 77 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul	hrabě
Choť	(1821) Julie Gudenusová (1795–1865)
Rodiče	Jindřich z Bellegarde (1756–1845) a Augusta z Berlichingenu (1765–1831)
Děti	František Bellegarde Pavlína z Bellegarde
Příbuzní	František z Bellegarde, August Maria z Bellegarde, Marie-Dorothea z Bellegarde[1] a Rudolf z Bellegarde (vnoučata)
Profese	komorník a důstojník
Commons	August Bellegarde
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Palác Bellegarde ve Vídni

Pocházel ze savojského šlechtického rodu Bellegardů,^[2] který již v 18. století získal český inkolát a později se uplatnil ve službách habsburské monachie. Narodil se jako starší syn c. k. polního maršála Heinricha z Bellegarde (1756–1845). Od mládí sloužil v armádě, zúčastnil se závěrečných operací napoleonských válek a již v roce 1818 byl rytmistrem u 1. švališérského pluku posádkově příslušného do Vicenzy.^[3] U různých jednotek poté postupoval v hodnostech a jako plukovník byl od roku 1832 velitelem 5. pluku dragounů v Uhrách.^[4] V roce 1837 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem brigády v Kőszegu v Uhrách,^[5] později byl jako brigádní velitel přeložen do Dolního Rakouska s posádkou ve Vídni.^[6] Od roku 1844 zastával u dvora funkci nejvyššího hofmistra císařovny-matky Karolíny Augusty^[7][8] a v roce 1846 byl již mimo aktivní službu v armádě povýšen do hodnosti c. k. polního podmaršála.^[9] V úřadu císařovnina nejvyššího hofmistra setrval do roku 1860,^[10] poté žil v soukromí ve Vídni s čestnou hodností velitele 2. husarského pluku knížete Windischgrätze.^[11] Po prusko-rakouské válce a personální obměně nejbližšího okruhu spolupracovníků císaře Františka Josefa byl znovu povolán ke dvoru a svou kariéru završil jako císařský generální pobočník (1867–1873).^[12] Pro pobyt rodiny ve Vídni koupil v roce 1846 palác označovaný jako Palais Bellegarde (Praterstrasse 17 v městské části Leopoldstadt).

Tituly a ocenění

V roce 1855 byl jmenován c. k. komořím^[13] a jako císařský generální pobočník obdržel v roce 1867 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[14] Byl nositelem vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v vzhledem ke svému dlouholetému působení u císařského dvora získal řadu ocenění i v zahraničí.^[15]

Rakousko-Uhersko

• Vojenský záslužný kříž (1849)
• Řád železné koruny III. třídy (1866)
• velkokříž Leopoldova řádu (1873)

Zahraničí

• velkokříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
• velkokříž Řádu bílé orlice (Rusko)
• Řád sv. Vladimíra IV. třídy (Rusko)
• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• velkokříž Řádu růže (Brazílie)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
• Řád pruské koruny I. třídy (Prusko)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko-Altenbursko)
• rytíř Řádu Guelfů (Hannoversko)

Rodina

Erb rodu Bellegarde

V roce 1821 se oženil s baronkou Julií Gudenusovou (1795–1865), dcerou Josefa Gudenuse (1755–1831),^[16] majitele zámku Červená Lhota. Julie byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.^[17] Měli spolu šest dětí.^[18]

• 1. Julie Konstancie (23. 9. 1822 Milán – 9. 12. 1884), ⚭ (1846) hrabě Edmund z Hartigu (2. 11. 1812 Vídeň – 30. 3. 1883 Sanremo), c. k. tajný rada, člen rakouské panské sněmovny, diplomat a nejvyšší maršálek Českého království
• 2. Jindřich August Karel (5. 11. 1825 Vídeň – 17. 6. 1871 tamtéž), c. k. rytmistr
• 3. Bedřich August (10. 12. 1826 – 12. 1. 1886 Káhira), c. k. polní podmaršál, svobodný a bezdětný
• 4. Paulina Marie (2. 4. 1830 Vídeň – 27. 5. 1912 Mnichov), dáma Řádu hvězdového kříže, dvorní dáma císařovny Alžběty, ⚭ (1857) hrabě Alfred Königsegg-Aulendorf (30. 6. 1817 Aulendorf, Bádensko-Württembersko – 27. 10. 1898 Vídeň), c. k. generálmajor, nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
• 5. Felix Viktor (28. 10. 1831 – 12. 5. 1855), c. k. poručík, svobodný a bezdětný
• 6. František Alexandr (18. 6. 1833 Vídeň – 1. 1. 1912 Mnichov), poslanec Slezského zemského sněmu, člen rakouské panské sněmovny a nejvyšší hofmistr korunní princezny-vdovy Štěpánky (1889–1894) a císařovny Alžběty (1894–1898), ⚭ (1857) hraběnka Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova (26. 6. 1836 Heřmanův Městec – 25. 11. 1899 Vídeň)

Augustův mladší bratr Jindřich (1798-1871) sloužil též v armádě a dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála. Jejich švagr kníže Karel Josef Palm (1773–1851) byl velkostatkářem v Čechách.