Daniel Alves da Silva (* 6. května 1983 Juazeiro), známý zkráceně jako Dani Alves, je bývalý brazilský profesionální fotbalista, který hrál na pozici pravého krajního obránce. V průběhu své kariéry se vypracoval na jednoho z nejlepších hráčů na svém postu.[1][2] Napříč seniorskou kariérou získal 43 trofejí a je tak druhým nejúspěšnějším fotbalistou v počtu trofejí.

Stručná fakta Osobní informace, Celé jméno ...
Dani Alves
Thumb
Dani Alves na Copě América (2019)
Osobní informace
Celé jménoDaniel Alves da Silva
Datum narození6. května 1983 (41 let)
Místo narozeníJuazeiro, Brazílie Brazílie
Výška172 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Číslo dresu33
Pozicepravý krajní obránce
Mládežnické kluby*
1996–1998
1998–2001		 Brazílie Juazeiro
Brazílie EC Bahia
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2001–2002
2002–2008
2008–2016
2016–2017
2017–2019
2019–2021
2021–2022
2022–2023		Brazílie EC Bahia
Španělsko Sevilla
Španělsko FC Barcelona
Itálie Juventus
Francie Paris Saint-Germain
Brazílie São Paulo
Španělsko FC Barcelona
Mexiko UNAM Pumas		02500(2)
1750(11)
2470(14)
01900(2)
04800(2)
05600(3)
01400(1)
01300(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2003
2021
2006–20220000		Brazílie Brazílie U20
Brazílie Brazílie U23
Brazílie Brazílie		00700(0)
00600(0)
12600(8)
Úspěchy
Olympijské kruhy Olympijské hry
Zlatá medaile LOH 2020 Brazílie U23
Konfederační pohár FIFA
Zlatá medaile 2009 Brazílie
Zlatá medaile 2013 Brazílie
Copa América
Zlatá medaile 2007 Brazílie
Zlatá medaile 2019 Brazílie
Mistrovství světa do 20 let
Zlatá medaile 2003 Brazílie U20
Další informace
Webwww.danialves.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
25. 7. 2022
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
25. 7. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

Kariéru zahájil v rodné Brazílii, odkud roku 2003 zamířil do španělského klubu Sevilla FC. Se Sevillou vybojoval několik trofejí včetně premiérové trofeje z Poháru UEFA. Od roku 2008 do roku 2016 byl hráčem jiného španělského klubu FC Barcelona. V sezónách 2008/09 a 2014/15 vyhrál s Barcelonou treble, tedy výhru v domácí lize, domácím poháru a Lize mistrů UEFA v jedné sezóně.[3] V roce 2016 přestoupil do italského Juventusu a zahrál si s ním své další finále Ligy mistrů, ve kterém právě proti Barceloně prohrál. Mezi roky 2017 až 2019 hájil dres francouzského celku Paris Saint-Germain, než se vrátil do Brazílie, do klubu São Paulo FC. Později se znovu upsal Barceloně.

Je dvojnásobným vítězem Copa América (2007, 2019) a též dvojnásobným vítězem Konfederačního poháru (2009, 2013). Na fotbalovém turnaji na Letních olympijských hrách vybojoval v roce 2021 zlatou medaili, čímž pomohl národnímu mužstvu k obhajobě.

Klubová kariéra

Thumb
Daniel Alves během semifinálového zápasu mistrovství světa klubů FIFA 2009 v Abu Dhabi.

Raná kariéra

Ve 13 letech bydlel s bratrem ve středu Juazeira, kde pokračoval ve hraní fotbalu v místní akademii. Do Bahíi mířící trenér José Carlos Quiroz jej vzal s sebou a 15letý Alves hrál nově za juniorku Bahíí, která byla zároveň rezervním týmem.[4] O pár let později jej do áčka přibral trenér Evaristo Macedo, sám bývalý fotbalista Realu Madrid a Barcelony. Při debutu proti Paraná si zapsal gólovou asistencí a po faulu na něj byla odpískána penalta, díky čemuž Bahía ve státní lize Campeonato Baiano vyhrála 3:0.[4]

Sevilla FC

Šest let působil v Seville, kde se v řadách jeho spoluhráčů vyskytovali další talentovaní fotbalisté Sergio Ramos, José Antonio Reyes, Jesús Navas, všichni okolo 20 let věku, a také Antonio Puerta.[5] V sezóně 2003/04 byl trenérem Joaquínem Caparrósem postaven na post pravého krajního záložníka, post pravého krajního obránce totiž držel Sergio Ramos. Odehrál 29 soutěžních zápasů a vstřelil jeden gól.[5] Caparrósův odchod a příchod útočně laděného Juande Ramose Brazilci vyhovoval, zvláště když roku 2006 odešel Ramos do Realu Madrid a uvolnil mu post „beka“. Útočící Alves se nově doplňoval s Jesúsem Navasem stojícím v rozestavení na dříve „jeho“ pravé straně zálohy, který kryl jeho výpady vpřed.[6][7]

Ve skupinovém zápase Poháru UEFA na hřišti FC Zürich dne 29. listopadu 2006 při venkovní výhře 4:0 poprvé vstřelil dva góly za soutěžní zápas.[8]

V letním přestupovém období roku 2007 se o jeho služby ucházel anglický klub Chelsea, ten se však se Sevillou nedohodl na přestupové částce a následně odkoupil Juliana Bellettiho z Barcelony.[9] V srpnu 2007 pomohl zisku španělského superpoháru Supercopa de España, když v prvním zápase pomohl porazit Real Madrid 2:0.[10]

Při přestupu do Barcelony v létě 2008 prohlásil: „Tomuto klubu vděčím za všechno. Takovým hráčem jakým jsem teď, jsem výhradně díky Seville. Nikdy nezapomenu a rád bych se tam někdy vrátil.“[zdroj?] A José María Del Nido, prezident klubu, s nímž se právě loučil, mu opětoval. „Daniel odchází, protože na to má právo, svými výkony se o velký přestup zasloužil. Sní o tom, že jednou bude jako Cafú, a nepochybuji, že to dokáže. Je to unikátní fotbalový klenot.“[11][ujasnit]

FC Barcelona

Sezóna 2008/09

V jednom z největších letních přestupů světa fotbalu roku 2008 přestoupil ze Sevilly do Barcelony za částku 29 milionů eur.[12] Dalších šest milionů mělo putovat sevillskému klubu v návaznosti na Alvesovu výkonnost.[12] Stal se tak v té době nejdražším fotbalovým obráncem.[13] Brazilský fotbalista podepsal smlouvu na čtyři roky a v týmu se setkal se svým sevillským spoluhráčem Seydouem Keitou.[12]

Prvním soutěžním zápasem byl zápas proti Wisle 13. srpna v předkole Ligy mistrů vyhraný výsledkem 4:0.[14] Alvesův ligový debut 31. srpna skončil prohrou 0:1 s Numancií, nováčkem soutěže.[15] Při domácí výhře 5:0 nad Almeríí vstřelil v ligovém zápase 8. kola svůj první gól v novém týmu. Trefil se z přímého kopu z více než 30 metrů.[16] První El Clásico sezóny 2008/09 se odehrálo na domácím stadionu Camp Nou a Barcelona v něm vyhrála nad Realem Madrid 2:0, poprvé od roku 2005.[17] V katalánském derby 21. února 2009 prohrála Barcelona doma s Espanyolem i s Alvesem v sestavě prvně od srpnového zápasu s Numancií.[18]

Ačkoli pozice největší hvězdy náležela Lionelu Messimu a v týmu působili Xavi, Andrés Iniesta, Thierry Henry či Samuel Eto'o, označil jej odborník na španělský fotbal Sid Lowe ve svém lednovém článku pro The Guardian za nejlepšího hráče světa po Messim.[19]

Nechyběl ve finále domácího poháru při výhře 4:1 nad Athleticem Bilbao 13. května 2009, při níž jej trefila fanouškem hozená plechovka.[20] Ten den oslavil svoji první trofej za Barcelonu, která Copu vyhrála poprvé od roku 1998.[21] Tři dny nato bylo rozhodnuto o titulu, když Real Madrid zaváhal, již mistrovská Barcelona posléze prohrála 1:2 s Realem Mallorca.[22] Ve finále Ligy mistrů 27. května chyběl kvůli karetnímu trestu v základní sestavě v zápase proti obhajujícímu Manchesteru United. Jeho Barcelona vyhrála 2:0 a stala se prvním španělským klubem, který zkompletoval treble.[23][24]

Sezóna 2009/10

Po úspěšném úsilí vybojovat domácí superpohár Supercopa de España ve dvojzápase proti Athleticu Bilbao se Barcelona rovněž v srpnu 2009 ujala ještě evropského Superpoháru UEFA po výhře 1:0 v prodloužení nad Šachtarem Doněck.[25] V úvodním kole La Ligy v posledním srpnovém dni pomohl vyhrát 3:0 nad Sportingem Gijón dvěma asistencemi na góly Seydoua Keity a Zlatana Ibrahimoviće.[26] Ve třetím kole 19. září se gólově prosadil z přímého kopu v zápase proti Atlétiku Madrid a přispěl ke třetí výhře v řadě výsledkem 5:2.[27] V remízovém zápase 1:1 s Athleticem Bilbao 21. listopadu vstřelil jediný gól katalánského týmu.[28] V průběhu prosince se účastnil Mistrovství světa klubů FIFA, kam Barcelona zamířila jako evropský šampion. Barcelona ve finále 19. prosince 2009 zdolala v prodloužení 2:1 argentinské Estudiantes, vítězný gól zaznamenal po Alvesově centru Lionel Messi. Barcelona dosáhla na „sextuple“, když v roce 2009 vybojovala šest trofejí – do té doby nedosažený rekord.[29]

Třetí gól v (ligové) sezóně vsítil 23. ledna 2010 proti Realu Valladolid při venkovní výhře 3:0. Tato výhra v 19. kole učinila Barcelonu neporaženou v první polovině ligové sezóny, což se klubu podařilo poprvé v historii.[30] První ligová porážka se udála 14. února 2010, kdy se Barcelona potýkala s absencemi včetně Alvese a prohrála 1:2 s Atlétikem Madrid na jeho hřišti.[31][32] První semifinálový zápas Ligy mistrů na půdě Interu Milán 20. dubna dopadl výhrou domácích 3:1 a čtvrtou porážkou Barcelony v sezóně.[33] Jednogólová výhra v domácí odvetě 28. dubna na Camp Nou na postup do finále nestačila.[34] O titulu se rozhodovalo do posledního 38. kola, kdy Barcelona 16. května přivítila Real Valladolid, vyhrála 4:0 a se ziskem rekordních 99 bodů obhájila, neboť Real Madrid s Málagou remizoval.[35] Alves byl v zápase nezvykle vystřídán přibližně 15 minut před koncem, neboť trenér Pep Guardiola potřeboval vyslat do hry útočníka Ibrahimoviće.[35]

Sezóna 2010/11

V úvodním skupinovém zápase Ligy mistrů 14. září 2010 vstřelil závěrečný gól při domácí výhře 5:1 nad Panathinaikosem.[36] 30. října vstřelil proti „své“ Seville gól a pomohl vyhrát 5:0.[37] O čtyři týdny později nastoupil do El Clásica proti Realu Madrid, v němž Barcelona dominovala a po výsledku 5:0 zvítězila.[38] 19. března 2011 se zaskvěl proti Getafe v ligovém vítězném zápase 29. kola, když povedenou střelou z 20 metrů z voleje otevřel skóre při výhře 2:1.[39][1][40]

Barcelona ovládla španělskou La Ligu potřetí za sebou a Alves, nadále člen základní jedenáctky, nasbíral 15 asistencí (z 20 asistencí ze všech soutěží). Byl proto třetím nejlepším nahrávačem soutěže.[40] Tentokrát mu finále Ligy mistrů s Manchesterem United neuniklo a jeho výkon na pravé straně hřiště – vzdor úsilí soupeřových fotbalistů Wayna Rooneyho a Pak Či-songa – pomohl Barceloně 28. května k výhře 3:1.[41][42]

Další sezóny

Svůj jubilejní 200. zápas za Barcelonu si zahrál 13. prosince 2014, a to proti Getafe (remíza 0:0).[43]

Další kariéra

V létě 2016 přestoupil jako volný hráč (tedy zdarma) z Barcelony do italského Juventusu Turín. Podepsal zde dvouletou smlouvu.[44] Již v červenci 2017 se však stěhoval znovu, přestoupil do francouzského klubu Paris Saint-Germain.[45]

Reprezentační kariéra

První reprezentační zápas za Brazílii odehrál v roce 2006.

V přátelských zápasech trenéra Dungu přesvědčil a ten jej zahrnul do nominace pro jihoamerický turnaj Copa América 2007 pořádaný Venezuelou.[4] Jelikož byl pravý kraj obrany obsazen Maiconem z Interu Milán, hrál Alves na kraji zálohy. Tak tomu bylo i v úvodním zápase s Mexikem 28. června (prohra 0:2), kdy střídal ve druhém poločase krajního záložníka Elana.[46] Zatímco odehrál další trojici zápasů, Brazílie postoupila do finále. Proti Argentině 15. července opět nefiguroval v základní sestavě, ovšem Elanovo zranění ve 34. minutě přimělo Dungu vyslat ho na hřiště. Alves o šest minut později otevřel skóre, byť šlo spíše o vlastní gól soupeřova obránce Roberta Ayaly. Ve druhém poločase zvýšil vedení na konečných 3:0.[47]

První světové mistrovství si zahrál v roce 2010 pod Dungou v Jihoafrické republice.[48] V prvním zápase skupiny pomohl vyhrát 2:1 nad Severní Koreou.[49] Brazílie – s Maiconem na pravém kraji obrany a Alvesem na pravém kraji záložní řady[50] – postoupila do osmifinále, ve kterém vyřadila Chile. Ve čtvrtfinále však přišlo vyřazení od pozdějšího finalisty, Nizozemska.

Zúčastnil se šampionátu Copa América 2011 pořádaném Argentinou,[51] na kterém Brazílie neuspěla, když po penaltách padla ve čtvrtfinále s Paraguayí. Podle Goal.com patřil k hvězdám, které nejvíce zklamaly, po dvou zápasech jej na pravém kraji obrany nahradil Maicon v souladu s rozhodnutím trenéra Mana Menezese.[52][53]

Zúčastnil se Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii, kde domácí brazilský tým získal zlaté medaile po vítězství 3:0 ve finále nad Španělskem.[54]

Trenér Luiz Felipe Scolari jej povolal na domácí Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[55] Brazilci obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.[56]

Nechyběl v květnové Titeho nominaci na Brazílií pořádaný turnaj Copa América 2019, který sehrál v roli kapitána namísto Neymara.[57][58] Na závěr skupinové fáze si 22. června připsal gól proti Peru při výhře 5:0 před publikem v São Paulu.[59] Brazílie si později 7. července zahrála finále a proti témuž soupeři. Vyhrála 3:1 a jihoamerický turnaj vyhrála podesáté v historii.[60] Sám Alves byl zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje.[61]

V červenci a srpnu roku 2021 se Alves poprvé účastnil o rok odložených Letních olympijských her pořádaných Japonskem. Na turnaji nevynechal jedinou minutu a v závěrečném šestém zápase – ve finále se Španělskem – pomohl vyhrát 2:1 v prodloužení asistencí na úvodní gól Matheuse Cunhy.[62] Brazílii, která vyhrála olympijské zlato ve fotbale podruhé v řadě, reprezentoval ve věku 38 let. Získal 43. trofej své kariéry.[62]

Incident s banánem

27. dubna 2014 v ligovém zápase s Villarrealem se Alves chystal rozehrát rohový kop, když nedaleko něj přistál banán, jenž hodil jeden z příznivců Villarealu (což je bráno jako rasistické gesto). Alves nešel upozornit rozhodčího, ale banán zvedl z trávníku, rychle oloupal, snědl a poté pokračoval ve hře. Díky jeho reakci se zvedla na sociálních sítích vlna solidarity, s banánem se fotilo mnoho fotbalistů (např. Sergio Agüero, David Luiz, Hulk, Mario Balotelli, Roberto Carlos), politiků a dalších osobností. Španělská policie oznámila, že muž podezřelý z vhození banánu byl zadržen. Místní tisk referoval, že se jedná o 26letého fanouška Vilarealu jménem David Campaya Lleo. Villareal avizoval, že muž dostal doživotní zákaz vstupu na stadion a jeho permanentku stornoval. Alves se vyjádřil, že to nebyl ojediněný incident, ale že se stal terčem rasistických urážek již několikrát.

Později vyšlo najevo, že Alvesova reakce byla naplánována předem marketingovou společností, aby se upozornilo na dlouholetý problém ve španělském fotbale - rasismus. Když byl v březnovém derby s Espanyolem terčem rasismu Alvesův spoluhráč Neymar, několik marketingových firem bylo požádáno o navržení kampaně, která by zacílila na tento nešvar. Původně to měl být právě Neymar, kdo měl snít vhozené ovoce, až tento případ nastane. Nakonec tak učinil Dani Alves, a kampaň se rozjela se stejnou odezvou.[63][64]

Statistiky

ikona
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Klub

Aktuální k 6. únoru 2022[65][66]

Další informace Klub, Sezóna ...
Klub Sezóna Ligová soutěž Národní pohár[p. 1] Ligový pohár[p. 2] Kontinentální soutěže Ostatní Celkově
LigaZápasyGólyZápasyGólyZápasyGólyZápasyGólyZápasyGólyZápasyGóly
Bahia 2001 Série A 6000———60
2002 19262——6[p. 3]1315
Celkově 25262——61375
Sevilla 2002/03 La Liga 10010———110
2003/04 29171———362
2004/05 33250—9[p. 4]0—472
2005/06 36320—14[p. 4]0—523
2006/07 34380—14[p. 4]21[p. 5]0575
2007/08 33230—8[p. 6]23[p. 7]0474
Celkově 17511261—4544025016
Barcelona 2008/09 La Liga 34580—12[p. 6]0—545
2009/10 29330—11[p. 6]05[p. 8]0483
2010/11 35250—12[p. 6]22[p. 9]0544
2011/12 33251—10[p. 6]04[p. 10]0523
2012/13 30060—10[p. 6]11[p. 9]0471
2013/14 27250—8[p. 6]22[p. 9]0424
2014/15 30050—11[p. 6]0—460
2015/16 29061—8[p. 6]05[p. 11]0481
Celkově 24714432—82519039121
Juventus 2016/17 Serie A 19221—12[p. 6]300336
Paris Saint-Germain 2017/18 Ligue 1 25140318[p. 6]21[p. 12]1415
2018/19 23142203[p. 6]000323
Celkově 482825111211738
São Paulo 2019 Série A 202————202
2020 30160—6[p. 13]211[p. 14]4537
2021 6010—6[p. 15]09[p. 14]1221
Celkově 56370—1222059510
Barcelona 2021/22 La Liga 2120—001[p. 9]051
Celkově v kariéře 57235948621621551788567
Zavřít


Reprezentace podle roků

Aktuální k 9. březnu 2022[67]

Další informace Rok, Zápasy ...
Reprezentační starty
RokZápasyGóly
200610
2007121
200850
2009142
2010122
2011100
201250
2013130
201461
201580
2016121
201760
201820
2019111
202000
202110
202220
Celkem1208
Zavřít

Reprezentační starty a góly

Další informace Reprezentační starty a góly, # ...
Reprezentační starty a góly
#DatumMístoProtivníkVýsledekGólySoutěž
2006–07
7.10.2006Kuvajt City, KuvajtKuvajt Kuvajt4–00Exhibice
1.10.10.2006Stockholm, ŠvédskoEkvádor Ekvádor2–10Přátelský zápas
2.6.2.2007Londýn, AngliePortugalsko Portugalsko0–20Přátelský zápas
3.24.3.2007Göteborg, ŠvédskoChile Chile4–00Přátelský zápas
427.3.2007Stockholm, ŠvédskoGhana Ghana1–00Přátelský zápas
5.1.6.2007Londýn, AnglieAnglie Anglie1–10Přátelský zápas
6.26.6.2007Puerto Ordaz, VenezuelaMexiko Mexiko0–20Copa América 2007
7.1.7.2007Maturín, VenezuelaChile Chile3–00Copa América 2007
8.4.7.2007Puerto la Cruz, VenezuelaEkvádor Ekvádor1–00Copa América 2007
9.15.7.2007Maracaibo, VenezuelaArgentina Argentina3–01Copa América 2007
2007–08
10.22.8.2007Montpellier, FrancieAlžírsko Alžírsko2–00Přátelský zápas
11.9.9.2007Chicago, USAUSA USA4–20Přátelský zápas
12.12.9.2007Boston, USAMexiko Mexiko3–10Přátelský zápas
13.21.11.2007São Paulo, BrazílieUruguay Uruguay2–10Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
14.26.3.2008Londýn, AnglieŠvédsko Švédsko1–00Přátelský zápas
15.31.4.2008Seattle, USAKanada Kanada3–20Přátelský zápas
16.6.6.2008Boston, USAVenezuela Venezuela0–20Přátelský zápas
17.18.6.2008Belo Horizonte, BrazílieArgentina Argentina0–00Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
2008–09
18.19.11.2008Brasília, BrazíliePortugalsko Portugalsko6–20Přátelský zápas
19.10.2. 2009Londýn, AnglieItálie Itálie2–00Přátelský zápas
20.29.3.2009Quito, EkvádorEkvádor Ekvádor1–10Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
21.1.4.2009Porto Alegre, BrazilPeru Peru3–00Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
22.6.6.2009Montevideo, UruguayUruguay Uruguay4–01Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
23.10.6.2009Recife, BrazilParaguay Paraguay2–10Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
24.15.6.2009Bloemfontein, Jižní AfrikaEgypt Egypt4–30Konfederační pohár FIFA 2009
25.25.6.2009Johannesburg, Jižní AfrikaJižní Afrika Jihoafrická republika1–01Konfederační pohár FIFA 2009
26.28.6.2009Johannesburg, Jižní AfrikaUSA USA3–20Konfederační pohár FIFA 2009
2009–2010
27.12.8.2009Tallinn, EstonskoEstonsko Estonsko1–00Přátelský zápas
28.5.9.2009Rosario, ArgentinaArgentina Argentina3–10Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
29.9.9.2009Salvador, BrazílieChile Chile4–20Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
30.11.10.2009La Paz, BolívieBolívie Bolívie1–20Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
31.14.11.2009Dauhá, KatarAnglie Anglie1–00Přátelský zápas
32.17.11.2009Muscat, OmánOmán Omán2–00Přátelský zápas
33.2.3.2010Londýn, AnglieIrsko Irsko2–00Přátelský zápas
34.2.6.2010Harare, ZimbabweZimbabwe Zimbabwe3–00Přátelský zápas
35.7.6.2010Dar es Salaam, TanzanieTanzanie Tanzanie5–10Přátelský zápas
36.15.6.2010Johannesburg, JARSeverní Korea Severní Korea2–10Mistrovství světa ve fotbale 2010
37.20.6.2010Johannesburg, JARPobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny3–10Mistrovství světa ve fotbale 2010
38.25.6.2010Durban, JARPortugalsko Portugalsko0–00Mistrovství světa ve fotbale 2010
39.28.6.2010Johannesburg, JARChile Chile3–00Mistrovství světa ve fotbale 2010
40.2.6.2010Port Elizabeth, JARNizozemsko Nizozemsko1–20Mistrovství světa ve fotbale 2010
2010–2011
41.11.8.2010New Meadowlands Stadium, USAUSA USA2–00Přátelský zápas
42.7.10.2010Zayed Sports City Stadium, SAEÍrán Írán3–01Přátelský zápas
43.11.10.2010Pride Park Stadium, Derby, AnglieUkrajina Ukrajina3–01Přátelský zápas
44.17.11.2010Dauhá, KatarArgentina Argentina0–10Přátelský zápas
45.9.2.2011Stade de France, Saint-Denis, FrancieFrancie Francie0–10Přátelský zápas
46.27.3.2011Londýn, AnglieSkotsko Skotsko2–00Přátelský zápas
47.4.6.2011Goiânia, BrazílieNizozemsko Nizozemsko0–00Přátelský zápas
48.3.7. 2011La Plata, ArgentinaVenezuela Venezuela0–00Copa América 2011
49.9.7.2011Córdoba, ArgentinaParaguay Paraguay2–20Copa América 2011
2011–2012
50.10.8.2011Stuttgart, NěmeckoNěmecko Německo2–30Přátelský zápas
51.5.9.2011Londýn, AnglieGhana Ghana1–00Přátelský zápas
52.8.10.2011San José, KostarikaKostarika Kostarika1–00Přátelský zápas
53.12.10.2011Torreón, MexikoMexiko Mexiko2–10Přátelský zápas
54.14.10.2011Doha, KatarEgypt Egypt2–00Přátelský zápas
55.28.2.2012St Gallen, ŠvýcarskoBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina2–10Přátelský zápas
Zavřít

Úspěchy a ocenění

Klubové

EC Bahia
  • vítěz Campeonato do Nordeste – 2001, 2002[68][69]
  • vítěz Campeonato Baiano – 2001[70]
Sevilla FC[70][71]
FC Barcelona[70][71]
Juventus FC[70][71]
Paris Saint-Germain FC[70][71]
São Paulo FC[70]
  • vítěz Campeonato Paulista – 2021

Reprezentační

Brazilská reprezentace do 20 let (Brazílie U20)
Brazilská reprezentace

Individuální

  • Nejužitečnější hráč Poháru UEFA – 2005/06[5]
  • Nejužitečnější hráč Superpoháru UEFA – 2006[72]
  • Nejlepší obránce La Ligy podle LFP – 2008/09[73]
  • Tým roku podle UEFA – 2007,[74] 2009,[75] 2011,[76] 2015,[77] 2017[78]
  • Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2006/07,[79] 2008/09,[80] 2009/10,[zdroj?] 2010/11,[81] 2011/12[82]
  • Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2009,[83] 2011,[84] 2012,[85] 2013,[86] 2015,[87] 2016,[88] 2017,[89] 2018[90]
  • Tým sezóny La Ligy podle LFP – 2014/15[91]
  • Tým roku Serie A – 2016/17[92]
  • Tým roku Ligue 1 podle UNFP – 2017/18[93]

Osobní život

ikona
Neutralita této části článku byla zpochybněna.
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Dani Alves se narodil v Juazeiru, vesnici blízko Bahíi. Jeho dětství rozhodně nebylo jednoduché. S otcem chodíval lovit holuby, aby mohl domů přinést nějaké maso a přežít. K lovu používal vlastnoručně vyrobené pasti a praky. Když už byli na lovu dlouho, holuba si nad ohněm rovnou upekli. S otcem vždy soutěžil, kdo toho uloví více. Jako dítě Daniel pracoval jako sběrač melounů, rajčat a cibulí.

Již od dětství byl fotbal jeho vášní. Dával na zem 2 pantofle místo branky. Místo míče používal různé koule, igelitové sáčky či ponožky. I přes všechny tyto trable, Alvés hovoří o této etapě svého života s láskou. Říká, že vše, co v dětství prožil, jej naučilo vážit si věcí, které jej potkaly v budoucnosti jako fotbalistu.

Jeho otec Domingos zůstal v Bahíi, ale i přes velkou vzdálenost je Dani Alves přesvědčen, že je na něj otec pyšný. "Můj otec vždy byl mou oporou. Celý svůj život se snažím dělat věci, díky nimž by na mne mohl být hrdý. Mohl jsem si splnit sen a stát se fotbalistou a vím, že on je na mne hrdý."

Dani Alves má se svou bývalou ženou dvě děti, syna Daniela a dceru Victorii.

Odkazy

Wikiwand in your browser!

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.

Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.

Chrome
Wikiwand for Chrome
Edge
Wikiwand for Edge
Firefox
Wikiwand for Firefox