italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Mario Angelo Barwuah Balotelli (12. srpen 1990 Palermo, Itálie) je italský profesionální fotbalista ghanského původu, který hraje na pozici útočníka za turecký klub Adana Demirspor. Mezi lety 2010 a 2018 odehrál také 36 zápasů v dresu italské reprezentace, ve kterých vstřelil 14 branek.
| Mario Balotelli | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg) V roce 2019 | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Celé jméno | Mario Balotelli Barwuah | ||||||
| Datum narození | 12. srpna 1990 (34 let) | ||||||
| Místo narození | Palermo, Itálie  | ||||||
| Výška | 189 cm | ||||||
| Hmotnost | 88 kg | ||||||
| Přezdívka | Super Mario[1] | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Současný klub | bez angažmá | ||||||
| Pozice | Fotbalový útočník | ||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
| Příbuzní | Enock Barwuah[2] (sourozenec) | ||||||
| Web | www | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 19. 9. 2024 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 19. 9. 2024 | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Měl potíže s disciplínou, za což bývá kritizován. Média mu dala přezdívku „Super Mario“.[1] Jeho silnou disciplínou je mj. proměňování pokutových kopů.[3]
Fotbal začínal s fotbalem v týmu Monpiano, když mu bylo 5 let. Po neúspěšné zkoušce v Barceloně odešel v roce 2006 do Interu na hostování s opcí. První zápas v Serii A si odbyl ve věku 17 let 16. prosince 2007.[5] O tři dny později vstřelil první branku v domácím poháru proti Regginně. V první sezoně odehrál celkem 15 utkání a vstřelil 7 branek. Pomohl získat titul a byl v domácím poháru nejlepším střelcem i když ve finále prohrál s Římem.
V následující sezoně musel poslouchat pokyny nového trenéra Mourinha, který jej kritizoval za nedostatek snahy při trénincích. Hned zkraje sezony slaví zisk domácího superpoháru. V listopadu 2008 vytvořil nový klubový rekord klubu, když se stal nejmladším hráčem, který vstřelil branku v Lize mistrů. Dne 5. března 2009 jej federální žalobce Stefano Palazzi obvinil, že během zápasu proti Římu o čtyři dny dříve, dělal urážlivá gesta směrem k soupeři (Christian Panucci)[6]. V dubnu 2009 se stal obětí rasistických pokřiků ultras Juventusu[7]. Tahle událost vyvolala rozruch a vedla k úpravě pravidel FIGC, která dala rozhodčímu právo přerušit zápas, pokud by došlo k rasistickým postojům[8]. Sezóna skončila dalším vítězstvím v lize, když vstřelil 8 branek.
Sezona 2009/10 byla pro něj osudová v dresu Nerazzurri. Celou sezonu dělal problémy i incidenty se spoluhráči a protihráči v lize. Největší incident byl s Tottim, když jej během zápasu v lize násilně kop. S klubem se dostal až do finále LM. I když do utkání nenastoupil, slavil vítězství 3:0 nad Bayernem. S Nerazzurri tak získal v sezoně tři trofeje. Kvůli jeho nezvladatelnému chování byl jeho odchod z klubu hotovou věcí. Celkem za tři roky odehrál 86 utkání a vstřelil 28 branek a získal 6 trofejí.
Do týmu Citizens byl Mario Balotelli zakoupen v létě 2010 za částku kolem 24 miliónů liber šterlinků. Začal nastupovat s číslem 45. V Manchesteru se znovu setkal se svým bývalým trenérem z Interu Robertem Mancinim (toho v Interu vystřídal José Mourinho).
21. prosince 2010 získal Balotelli ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let v Evropě, které uděluje deník Tuttosport. Zároveň prohlásil, že jen jeden bývalý držitel je „jen o trochu lepší než on“, tím jediným měl být konkrétně Lionel Messi. Hráči jako Wayne Rooney, Cesc Fabregas, Rafael van der Vaart, Sergio Agüero, Alexandre Pato, kteří v minulosti trofej získali, tedy dle jeho názoru za ním zaostávají. Mario také údajně nikdy neslyšel jméno Jacka Wilshera, který skončil v anketě na druhém místě. Ocenění Golden Boy bere jako předstupeň pro zisk prestižního Zlatého míče, jenž hodlá v budoucnu získat.[9]
Přesně týden nato, 28. prosince 2010 vstřelil Balotelli svůj první hattrick jak za Manchester City, tak v Premier League a výrazně tak pomohl Citizens k výhře 4:0 nad Aston Villou.[10]
8. dubna 2012 Balotelli potvrdil svou pověst problémového fotbalisty, když se v zápase proti Arsenalu, který Citizens prohráli 1:0, nechal po nepovedeném výkonu zbytečně vyloučit. Trenér Manchesteru City Roberto Mancini se nechal slyšet, že do konce sezony už Balotelliho nezařadí do sestavy a v letním přestupovém období je připraven jej prodat. Nicméně v dresu Manchesteru City v sezóně pokračoval a na konci slavil s mužstvem zisk mistrovského titulu.
Mario Balotelli dostal celkem 4 červené karty během svého dvouletého působení v Manchesteru City (platí po konci sezóny 2011/12). První uviděl 7. listopadu 2010 proti West Bromwich Albion, předtím vstřelil oba góly svého týmu, který skončil výsledkem 2:0. Druhou červenou obdržel 17. března 2011 v zápase s Dynamem Kyjev po 36 minutách (Manchester City vyhrál 1:0). Další červenou kartou byl vyprovozen ze hřiště 27. listopadu 2011 v utkání proti Liverpoolu (remíza 1:1). Balotelli v tomto zápase obdržel 2 žluté karty v rozmezí 18 minut. Čtvrtá červená karta je z výše zmiňovaného utkání 8. dubna proti Arsenalu.[11]
V lednu 2013 přestoupil za 22 mil. eur[12] do italského klubu AC Milán, kde podepsal smlouvu do roku 2017.[13] Ve slavném italském klubu zažil raketový nástup. Poprvé hrál za AC Milan v přípravném zápase 31. ledna 2013 proti týmu z italské 5. ligy Darfo Boario. Nastoupil do druhého poločasu, vstřelil 1 gól a na další dva přihrál spoluhráči z reprezentace Stephanu El Shaarawy.[13] 3. února 2013 Balotelli debutoval v italské lize a zařídil dvěma góly vítězství 2:1 nad hostujícím Udinese Calcio.[14] Druhý gól vstřelil z pokutového kopu.[12] Ve svém druhém zápase za AC Milan ve 24. kole Serie A se také střelecky prosadil, v 82. minutě vyrovnával z pokutového kopu proti domácímu celku Cagliari Calcio na konečných 1:1.[15] 15. února (25. ligové kolo) se podílel vítězným gólem na výhře AC Milan nad Parmou 2:1. Byl to jeho čtvrtý gól během úvodních tří zápasů.[16] Pátý gól přidal 8. března ve 28. ligovém kole proti domácímu FC Janov, Milán zvítězil 2:0.[17] Ve 29. kole Serie A zařídil dvěma góly vítězství 2:0 nad hostujícím Palermem, přičemž první gól dal z pokutového kopu.[18] 7. dubna 2013 dostal trest zákazu startu ve třech utkáních (proti SSC Neapol, Juventusu a Catanii) za napadení asistenta rozhodčího po zápase na půdě Fiorentiny (remíza 2:2) a za žlutou kartu, která automaticky znamenala stop pro další utkání (byla totiž už čtvrtá v tomto ročníku).[19] V posledním kole Serie A 2012/13 19. května 2013 v posledním ligovém kole gólem z kontroverzního pokutového kopu v 84. minutě vyrovnával na průběžných 1:1 proti domácí Sieně, AC Milán nakonec zvítězil 2:1 a se 72 body si pojistil třetí místo a postup do předkola Ligy mistrů na úkor dotírající Fiorentiny.[20] Svůj neúplný ligový ročník v Itálii Balotelli zakončil s výbornou bilancí 12 gólů ve 13 zápasech.
22. září 2013 v ligovém souboji proti SSC Neapol (prohra Milána 1:2) přišel hráčův další zkrat, z něhož neměl nejmenší radost trenér AC Massimiliano Allegri. Balotelli sice v zápase skóroval, neproměnil však nařízený pokutový kop (byla to mimochodem jeho první neproměněná penalta v kariéře, předtím proměnil 21 penalt v řadě) a po závěrečném hvizdu obdržel druhou žlutou kartu a následně červenou za inzultaci rozhodčího. Disciplinární komise mu vyměřila třízápasový trest.[3][21]
25. 8. 2014 byl potvrzen jeho přestup za 16 milionů liber do anglického klubu Liverpool FC, kde měl nahradit nejlepšího střelce Premier League 2013/14 Luise Suáreze, který odešel do katalánské Barcelony.[22] Debutoval v utkání 3. kola Premier League 2014/15 proti domácímu Tottenham Hotspur FC, strávil na hřišti 61 minut. Liverpool vyhrál 3:0.[23] V úvodu angažmá byl neproduktivní a jeho výkony se dostaly pod palbu médií a bývalých hráčů Liverpoolu.[24]
V Liverpoolu se Balotelli nebyl schopen prosadit a v srpnu 2015 odešel na hostování do AC Milán. Součástí smlouvy byla i klauzule přikazující mu zpřísněný režim (např. zákaz kouření, pití alkoholu, extravagantních účesů a oděvů, návštěv nočních klubů atp.).[25]
Trenér Liverpoolu Jurgen Klopp jej vyřadil před sezónou 2016/17 z kádru a Balotellimu agent Mino Raiola hledal nové angažmá. Vybrali OGC Nice. Přestoupil jako volný hráč a podepsal smlouvu na jeden rok.[26]
Mario Balotelli nemohl nastoupit za mládežnické výběry Itálie U15 a U17, neboť byl stále považován za ghanského imigranta. Hráč odmítl nabídku Ghany k reprezentaci této africké země. Deklaroval touhu hrát za Itálii, až dostane italský pas.[27]
Trenér italského fotbalového mužstva do 21 let Pierluigi Casiraghi o Balotelliho stál, když bylo Mariovi konečně 13. srpna uděleno italské občanství, povolal jej 29. srpna do týmu "Azzurrini" (italská reprezentační jedenadvacítka) pro zápasy s Řeckem a Chorvatskem.[28] Hned při svém debutu 5. září 2008 proti Řecku vstřelil Mario Balotelli gól a zajistil tak Itálii remízu 1:1.
Hráč byl nominován do 23členného kádru Itálie pro Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let v roce 2009 a vstřelil první gól zápasu proti pořadatelské zemi Švédsku ve 23. minutě. O 15 minut později dostal červenou kartu za oplácení a musel opustit hřiště (Itálie přesto vyhrála 2:1).[29]
10. srpna 2010 debutoval Mario Balotelli pod novým koučem Cesare Prandellim za italský seniorský tým v přátelském utkání proti Pobřeží slonoviny – prvním od MS 2010, kde Itálie skončila na posledním místě základní skupiny F s pouhými 2 body za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem.[30] Balotelli nastoupil do zápasu společně s dalšími debutanty Salvatorem Sirigu (brankář), Cristianem Molinarem (obránce) a Amaurim (útočník), porážce 0:1 však nezabránil.[31]
11. listopadu 2011 vstřelil Mario Balotelli svůj první gól v dresu italského A-mužstva proti Polsku na Městském stadionu ve Vratislavi (Itálie vyhrála 2:0)[32] a stal se tak prvním italským hráčem tmavé pleti, kterému se to podařilo. V kvalifikačním cyklu na MS 2014 v Brazílii zařídil 26. března 2013 dvěma góly vítězství nad domácí Maltou 2:0.[33] 7. června 2013 sváděl souboje s obranou domácího českého týmu v dalším kvalifikačním utkání, ale výrazněji se neprosadil a nakonec byl vyloučen. Zápas skončil remízou 0:0.[34]
V červnu 2013 se zúčastnil Konfederačního poháru FIFA 2013 konaného v Brazílii. Na turnaji vstřelil dva góly, jeden v utkání proti Mexiku (vítězný na konečných 2:1 pro Itálii)[35] a druhý v zápase proti Japonsku (výhra 4:3).[36][37] V zápase s Brazílií se zranil a záhy odcestoval domů.[38] 10. září 2013 vstřelil vítězný gól v domácím kvalifikačním utkání proti České republice, Itálie zvítězila 2:1 a definitivně si zajistila přímý postup na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[39] Celkem v kvalifikaci na MS 2014 nastřílel 5 gólů, nejvíce ze všech střelců skupiny B.
Mario Balotelli se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a nastoupil v základní sestavě hned v prvním utkání základní skupiny C 10. června 2012 a zároveň šlágru skupiny proti favoritovi celého šampionátu Španělsku (remíza 1:1). Ve 37. minutě dostal žlutou kartu. V 53. minutě obral o míč Sergia Ramose a běžel sám na bránu, potom ale nepochopitelně zpomalil, Ramos jej dostihl a míč mu čistě vypíchl. Trenér Prandelli jej vzápětí v 57. minutě vystřídal, na hřiště šel Antonio Di Natale.[40]
Ve druhém utkání proti Chorvatsku byl Mario Balotelli aktivnější, po faulu na něj v 39. minutě vstřelil Andrea Pirlo gól na 1:0 z přímého kopu. I v tomto utkání střídal Di Natale Balotelliho, tentokrát v 70. minutě, Chorvaté stihli vyrovnat na konečných 1:1.[41]
Poprvé na turnaji skóroval v utkání proti Irsku (výhra Itálie 2:0, Balotelli dával druhý gól), kde poprvé nenastoupil v základní sestavě, nýbrž střídal v 74. minutě Di Nataleho. V 90. minutě se trefil do sítě v krkolomné pozici, ačkoli byl těsně střežen irským obráncem O´Sheem.[42] Zatímco jeho spoluhráči běželi po závěrečném hvizdu na lavičku zjišťovat výsledek druhého utkání Španělsko – Chorvatsko (Itálie neměla ještě jistý postup ze základní skupiny a její postup závisel na výsledku tohoto druhého utkání), Mario Balotelli se vydal za irským brankářem a svým bývalým spoluhráčem z Manchesteru City Shayem Givenem, aby si vyměnil dres.[43]
Ve čtvrtfinále se střetla Itálie s Anglií, a přestože měla většinu zápasu převahu, nedokázali se její hráči střelecky prosadit a utkání dospělo po prodloužení a výsledku 0:0 do penaltového rozstřelu. Jako první kopal hráč Itálie, konkrétně Mario Balotelli a důležitou penaltu proměnil. Situace byla pikantní v tom, že branku Anglie hájil jeho klubový spoluhráč z Manchesteru City Joe Hart. Itálie nakonec penaltový rozstřel zvládla poměrem 4:2 a postoupila do semifinále Mistrovství Evropy. Mario Balotelli odehrál celý zápas.[44]
V semifinále turnaje vsítil 2 góly v prvním poločase zápasu s Německem a výrazně se tak podílel na postupu Itálie do finále (utkání skončilo vítězstvím země z Apeninského poloostrova 2:1).[45] Při prvním gólu se ve 20. minutě na levé straně uvolnil mezi dvěma německými hráči Antonio Cassano a odcentroval do pokutového území, kde si Balotelli našel prostor, předskočil německého obránce a hlavičkou zavěsil. Ve 36. minutě nevyšla Němcům ofsajdová past, Riccardo Montolivo vyslal na italského útočníka dlouhý pas, Mario Balotelli si jej zpracoval a měl dost času přesně vystřelit do pravého horního rohu Neuerovy brány. Po druhém gólu si ostentativně svlékl dres, za což obdržel od francouzského rozhodčího Lannoye žlutou kartu. V 70. minutě jej trenér Cesare Prandelli stáhl ze hřiště a poslal místo něj Antonia Di Natale.
Ve finále Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 odehrál proti Španělsku celé utkání, střelecky se ale neprosadil a jeho tým prohrál 0:4.[46]
Během zápasu s Chorvatskem byl Mario Balotelli terčem rasistických útoků chorvatských fanoušků, což vedlo orgány UEFA k udělení pokuty 80 000 € chorvatskému fotbalovému svazu.[47] Se třemi vstřelenými brankami byl v šestici nejlepších střelců šampionátu (mimo něj ještě Mario Gómez, Mario Mandžukić, Cristiano Ronaldo, Alan Dzagojev, Fernando Torres).
Zúčastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde Itálie nepostoupila ze základní skupiny D. V prvním zápase v základní skupině D proti Anglii (výhra 2:1) vstřelil vítězný gól.[48]
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 2005/06 |  Lumezzane |
Serie C1 | 2 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 2 | 0 |
| 2007/08 |  Inter |
Serie A | 11 | 3 | IP+IS | 4+0 | 4 | LM | 0 | 0 | 15 | 7 |
| 2008/09 | Serie A | 22 | 8 | IP+IS | 2+1 | 0+1 | LM | 6 | 1 | 31 | 10 | |
| 2009/10 | Serie A | 26 | 9 | IP+IS | 5+1 | 1+0 | LM | 8 | 1 | 40 | 11 | |
| Celkem za Inter | 59 | 20 | - | 13 | 6 | - | 14 | 2 | 86 | 28 | ||
| 2010/11 |  Manchester City |
Premier League | 17 | 6 | AP+ALP | 5+0 | 1 | EL | 6[49] | 3[49] | 28 | 10 |
| 2011/12 | Premier League | 23 | 13 | AP+ALP+AS | 0+2+1 | 0+1+0 | LM+EL | 3+3 | 2+1 | 32 | 17 | |
| 2012/13 | Premier League | 14 | 1 | AP+ALP+AS | 1+1+0 | 0+1+0 | LM | 4 | 1 | 20 | 3 | |
| Celkem za Manchester City | 54 | 20 | - | 10 | 3 | - | 16 | 7 | 80 | 30 | ||
| 2013 | _e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small} Milán |
Serie A | 13 | 12 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 13 | 12 |
| 2013/14 | Serie A | 30 | 14 | IP | 1 | 1 | LM | 10[49] | 3[49] | 41 | 18 | |
| 2014/15 |  Liverpool |
Premier League | 16 | 1 | AP+ALP | 4+3 | 0+1 | LM+EL | 3+2 | 1+1 | 28 | 4 |
| 2015/16 | Milán |
Serie A | 20 | 1 | IP | 3 | 2 | - | 0 | 0 | 23 | 3 |
| Celkem za Milán | 63 | 27 | - | 4 | 3 | - | 10 | 3 | 77 | 33 | ||
| 2016/17 |  Nice |
Ligue 1 | 23 | 15 | FP+FLP | 0+1 | 1 | EL | 4 | 1 | 28 | 17 |
| 2017/18 | Ligue 1 | 28 | 18 | FP+FLP | 0+1 | 1 | LM+EL | 2[49]+7 | 1[49]+6 | 38 | 26 | |
| 2018/19 | Ligue 1 | 10 | 0 | FP+FLP | 0+0 | 0 | - | 0 | 0 | 10 | 0 | |
| Celkem za Nice | 61 | 33 | - | 2 | 3 | - | 13 | 8 | 76 | 43 | ||
| 2019 |  Olympique Marseille |
Ligue 1 | 15 | 8 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 15 | 8 |
| 2019/20 |  Brescia |
Serie A | 19 | 5 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 19 | 5 |
| 2020/21 |  Monza |
Serie B | 12+2[50] | 5+1 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 14 | 6 |
| 2021/22 |  Adana Demirspor |
Süper Lig | 31 | 18 | TP | 2 | 1 | - | 0 | 0 | 33 | 19 |
| srpen 2022 | Süper Lig | 2 | 0 | TP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 2 | 0 | |
| 2022/23 |  Sion |
Super League | 18 | 6 | ŠP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 19 | 6 |
| 2023/24 | Adana Demirspor |
Süper Lig | 16 | 7 | TP | 0 | 0 | EKL | 0 | 0 | 16 | 7 |
| Celkem za Adana Demirspor | 49 | 25 | - | 2 | 1 | - | 0 | 0 | 51 | 26 | ||
| Celkově | 370 | 151 | - | 39 | 16 | - | 58 | 22 | 467 | 189 | ||
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Itálie |
ME 2012  |
1 zápas ve skupině | 10. 6. |  Španělsko | 57 | 0 | 1:1[51] |
| 2 zápas ve skupině | 14. 6. |  Chorvatsko | 69 | 0 | 1:1[52] | ||
| 3 zápas ve skupině | 18. 6. |  Irsko | 15 | 1 | 1:1[53] | ||
| Čtvrtfinále | 24. 6. |  Anglie | 120 | 0 | 0:0 (4:2 na pen.)[54] | ||
| Semifinále | 28. 6. |  Německo | 70 | 2 | 2:1[55] | ||
| Finále | 1. 7. | Španělsko | 90 | 0 | 0:4[56] | ||
| MS 2014 | 1 zápas ve skupině | 15. 6. | Anglie | 73 | 1 | 2:1[57] | |
| 2 zápas ve skupině | 20. 6. |  Kostarika | 90 | 0 | 0:1[58] | ||
| 3 zápas ve skupině | 24. 6. |  Uruguay | 45 | 0 | 0:1[59] | ||
Italské ligy (3x)Inter: 2007/08, 2008/09, 2009/10
Anglické ligy (1x)Manchester City: 2011/12
Italského poháru (1x)Inter: 2009/10
Anglického poháru (1x)Manchester City: 2010/11
Italského superpoháru (1x)Inter: 2008
Anglického superpoháru (1x)Manchester City: 2012
Ligy mistrů UEFA (1x)Inter: 2009/10
Mario Balotelli podporuje velkou částí svých příjmů charitativní projekty, které pomáhají dětem v Africe. Jeho bývalá přítelkyně Tabby Town prohlásila v roce 2013 v rozhovoru pro britský deník The Mirror, že Balotelli věnuje na dobročinné účely téměř polovinu svého platu. Fotbalista také působil jako tvář televizní a tiskové kampaně na podporu stavby školy v Jižním Súdánu. Balotelli k tomu v rozhovoru pro magazín France Footbal v roce 2012 řekl, že ho k tomu vede hlavně vlastní životní zkušenost člověka, který se v dětství ocitl v Ghaně bez rodičů a po své adopci čelí celý život rasismu.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
