chorvatský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Mario Mandžukić (* 21. května 1986, Slavonski Brod, SFR Jugoslávie) je asistentem trenéra Chorvatské fotbalové reprezentace a bývalý chorvatský fotbalový útočník a reprezentant. Je stříbrným medailistou z Mistrovství světa 2018 a bronzový z Mistrovství světa 2022 (jako trenér).
| Mario Mandžukić | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Mario Mandžukić (2018) | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 21. května 1986 (38 let) | ||||||
| Místo narození | Slavonski Brod,  SFR Jugoslávie (dnešní  Chorvatsko) | ||||||
| Výška | 190 cm | ||||||
| Hmotnost | 85 kg | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Současný klub | Asistent trenéra Chorvatsko | ||||||
| Pozice | Fotbalový útočník (2004–2021) Fotbalový trenér (2021–) | ||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
| Povolání | fotbalista | ||||||
| Web | www | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
_after_scoring_in_2018_WC-Final_(cropped).jpg)
Mimo Chorvatsko působil na klubové úrovni v Německu, Španělsku, Itálii a Kataru.
Mario se s rodiči přestěhoval do Německa v roce 1992 a zde začal svou fotbalovou kariéru v německém klubu TSF Ditzingen.[1]
Za Dinamo Záhřeb nastoupil v letech 2007–2010 celkem v 81 ligových zápasech a nastřílel 42 gólů. Pomohl tak udržet šňůru vítězných sezón, v nichž Dinamo získalo chorvatský titul (radoval se ze zisku v každém ročníku během svého angažmá v Dinamu). V sezóně 2009/10 dal 14 gólů během 24 zápasů.[1]
14. července 2010 přestoupil z Dinama Záhřeb za odhadovanou částku 7 až 8 milionů eur do německého klubu VfL Wolfsburg, kde podepsal čtyřletou smlouvu.[1] Po svém příchodu hrál v první polovině sezóny 2010/11 sice pravidelně, ale většinou nastupoval jako střídající hráč. Trenér Steve McClaren preferoval hru na jednoho útočníka, kterým byl Edin Džeko a Mandžukiće využíval na pozici levého záložníka. Po odchodu Džeka do Manchesteru City jej nový trenér Felix Magath vrátil na jeho primární post hrotového útočníka. V posledních sedmi utkáních sezóny nastřílel celkem 8 gólů, čímž výrazně přispěl k záchraně klubu v Bundeslize (Wolfsburg skončil na 15. místě a vyhl se tak baráži, kterou hraje 16. tým tabulky). Ve své druhé sezóně 2011/12 se stal s 12 góly nejlepším střelcem Wolfsburgu, jenž skončil tentokrát na osmé příčce.
V červnu 2012 i díky povedeným výkonům na EURU 2012 přestoupil do bavorského velkoklubu Bayern Mnichov, kde nahradil svého krajana Ivicu Oliće, jenž zamířil opačným směrem – do Wolfsburgu.[2] Přestupová částka nebyla zveřejněna. Za Bayern debutoval v přátelském utkání s čínským klubem Peking Guoan a v 79. minutě vstřelil gól na průběžných 5:0 (Bayern zvítězil nakonec 6:0). 12. srpna 2012 skóroval poprvé v oficiálním zápase. Šlo o předsezónní utkání německého Superpoháru proti Borussii Dortmund, které Bayern vyhrál 2:1. Mandžukić se prosadil v 6. minutě.[3] Bayern získal v této soutěži pátou trofej.[4] Mandžukić začal dostávat pravidelně příležitost i v Bundeslize často na úkor jiného kvalitního útočníka se shodným křestním jménem – Maria Gómeze.[5] Hned v 1. kole Bundesligy vstřelil gól proti SpVgg Greuther Fürth a podílel se tak na výhře 3:0.[6] S klubem slavil v sezóně zisk ligového titulu již 6 kol před koncem soutěže, ve 28. kole německé Bundesligy.[7]
19. února 2013 dal jeden ze tří gólů Bayernu v prvním utkání osmifinále Ligy mistrů 2012/13 proti domácímu Arsenalu (výhra 3:1).[8] V odvetném zápase čtvrtfinále 10. dubna 2013 proti italskému Juventusu vstřelil gól, utkání skončilo výhrou 2:0 pro německý tým[9], jenž postoupil do semifinále (doma vyhrál taktéž 2:0). V prvním zápase semifinále 23. dubna 2013 nebyl kvůli karetnímu trestu u výhry 4:0 nad dosud suverénní Barcelonou, místo něj nastoupil Mario Gómez.[10] V odvetě 1. května už mohl nastoupit a svým výkonem na hřišti pomohl k výhře, Bayern zvítězil na Camp Nou 3:0 a suverénním způsobem postoupil do finále proti Borussii Dortmund.[11] V něm 25. května ve Wembley vstřelil po přihrávce Arjena Robbena první gól. Bayern zvítězil 2:1 a získal nejprestižnější pohár v evropském fotbale.[12] Ve finále DFB-Pokalu 1. června 2013 porazil Bayern VfB Stuttgart 3:2 a získal tak treble (tzn. vyhrál dvě hlavní domácí soutěže plus titul v Lize mistrů resp. PMEZ) jako sedmý evropský klub v historii. Mandžukić střídal v 62. minutě Gómeze.[13][14]
5. listopadu 2013 vstřelil vítězný gól v utkání Ligy mistrů 2013/14 proti českému šampionovi FC Viktoria Plzeň a zařídil tak hubené vítězství 1:0. Bayern si zároveň zajistil postup do osmifinále soutěže.[15] S Bayernem vyhrál v prosinci 2013 i Mistrovství světa klubů v Maroku, kde Bayern porazil ve finále domácí tým Raja Casablanca 2:0.[16] Nicméně v sezoně 2013/14 byl v systému trenéra Pepa Guardioly často náhradníkem, proto po jejím skončení chtěl z Bayernu odejít.[17] Nadšený nebyl ani z příchodu konkurenta, Poláka Roberta Lewandowského, nejlepšího střelce Bundesligy sezony 2013/14.
9. července 2014 potvrdil sportovní ředitel Bayernu Matthias Sammer, že Mandžukić přestoupí do španělského Atlética Madrid zhruba za 22 miliónů eur (600 miliónů korun).[18] Podepsal zde čtyřletou smlouvu.[19] V srpnu 2014 vyhrál svou první trofej s Atléticem, superpohár Supercopa de España. Ve druhém zápase superpoháru proti Realu Madrid vstřelil vítězný gól.[20] 26. listopadu 2014 vstřelil hattrick v Lize mistrů UEFA 2014/15 proti Olympiakosu Pireus, svůj první v dresu Atlética.[21]
22. června 2015 byl potvrzen jeho odchod do italského Juventusu. Ten za něj zaplatil 19 miliónů eur a chorvatský střelec podepsal čtyřletý kontrakt.[22]
Mandžukić debutoval 8. srpna 2015 v utkání o italský superpohár (Supercoppa italiana) v čínském městě Šanghaj, ve kterém otevřel skóre na 1:0 a spolu s dalším debutantem Paulem Dybalou zařídil vítězství 2:0 proti Laziu.[23]
Na konci října 2017 sehrál venkovní remízové utkání proti Sportingu (1:1) a toto klání Ligy mistrů bylo jeho 100. utkáním za Juventus napříč všemi soutěžemi.[24]
Svůj první gól v sezoně 2018/2019 vstřelil ve 2.kole proti Laziu jako druhý gól svého týmu. Proti Udinese v lize 6. října 2018 odehrál svůj 100. zápas v italské Serii A a podílel se na gólové akci, kterou zakončil Cristiano Ronaldo, čímž Juventus vyhrál 2:0.[25][26]
Na jaře roku 2020 působil v katarském Al-Duhajl, s tím ale začátkem července ukončil předčasně smlouvu. V katarské lize se sice gólově neprosadil, góly však zaznamenal v asijské Lize mistrů AFC.[27]
Reprezentoval Chorvatsko v mládežnických kategoriích.
Za chorvatský národní A-tým debutoval 17. listopadu 2007 v kvalifikačním utkání proti domácí Makedonii. Šel do hry ve 42. minutě za stavu 0:0, nicméně Chorvaté tento zápas prohráli 0:2.[28]
19. listopadu 2013 vstřelil vítězný gól v odvetném barážovém utkání proti hostujícímu Islandu a podílel se tak na výhře 2:0. Na konci poločasu byl však za nebezpečnou hru vyloučen. Chorvatsko si i díky remíze 0:0 z prvního utkání baráže na Islandu zajistilo postup na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii.[29]
Zúčastnil se EURA 2012 konaného v Polsku a na Ukrajině, kde Chorvatsko skončilo se 4 body na nepostupovém třetím místě v základní skupině C za prvním Španělskem a druhou Itálií. Mario vstřelil dva góly 10. června proti Irsku (konečná výhra 3:1)[30] a 14. června zařídil remízu 1:1 s Itálií.[31] 18. června se proti Španělsku neprosadil, soupeř z Pyrenejského poloostrova zvítězil 1:0.[32] Se třemi vstřelenými brankami byl v šestici nejlepších střelců šampionátu (mimo něj ještě Mario Gómez, Mario Balotelli, Cristiano Ronaldo, Alan Dzagojev, Fernando Torres).
Trenér Niko Kovač jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kam Chorvatsko postoupilo z evropské baráže proti Islandu.[33] V prvním utkání Chorvatska proti Brazílii v základní skupině A (porážka 1:3) Mandžukić nenastoupil kvůli karetnímu trestu, který se mu přenesl z baráže. Ve druhém zápase proti Kamerunu vstřelil dva góly a měl lví podíl na vítězství svého týmu 4:0.[34]
EURO 2016
Nechyběl ani ve výběru trenéra Ante Čačiče pro EURO 2016, kde chorvatský národní tým nastoupil v základní skupině D proti Turecku, Španělsku a také české reprezentaci. V prvním zápase proti Turecku Chorvatsko zvítězilo 1:0. Dále následovaly zápasy s Českem (skončilo nerozhodně 2:2), které bylo ovlivněno výtržnostmi chorvatských fanoušků, a proti Španělsku, který Chorvaté vyhráli 2:1. Chorvatsko tak postoupilo do osmifinále z první příčky a jeho soupeřem v něm bylo Portugalsko, s nímž prohrálo gólem Ricarda Quaresmy 0:1 v prodloužení. V tomto turnaji se Mario gólově neprosadil.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
