Atlético Madrid

španělský fotbalový klub From Wikipedia, the free encyclopedia

Atlético Madrid

Atlético de Madrid (celým názvem: Club Atlético de Madrid) je španělský fotbalový klub, který sídlí v Madridu. Od sezóny 2002/03 působí v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Klubové barvy jsou modrá, bílá a červená.[2]

Stručná fakta Název, Přezdívka ...
Atlético Madrid
Thumb
NázevClub Atlético de Madrid
Přezdívka„Atleti“
„Los Indios“
„El Pupas“
„Los Colchoneros“
„Los Rojiblancos“
ZeměŠpanělsko Španělsko
MěstoMadrid
Založen26. dubna 1903[1]
Asociace RFEF
Barvy• modrá, bílá a černá ( ; 1903–1911)[1]
• modrá, bílá, červená a černá ( ; 1911–1947)[1]
• modrá, bílá a červená ( ; od 1947)[2]
Thumb
Thumb
Thumb
Domácí dres
Thumb
Thumb
Thumb
Venkovní dres
Thumb
Thumb
Thumb
Alternativní
Soutěž
Primera División (I)
2023/244. místo
StadionWanda Metropolitano, Madrid
Kapacita67 703 diváků[3]
Vedení
VlastníkMiguel Ángel Gil Marín (54,6 %)
Wanda Group (20 %)
Enrique Cerezo (17,9 %)
Předseda Enrique Cerezo
Trenér Diego Simeone
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly11× mistr Španělska
Domácí trofeje10× Copa del Rey
2× Supercopa de España
Mezinárodní trofeje1× Pohár vítězů pohárů
3× Evropská liga UEFA
3× Superpohár UEFA
1× Interkontinentální pohár
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zavřít

Založen byl dne 26. dubna 1903 jako Athletic Club de Madrid, který založili tři baskičtí studenti žijící v Madridu. V roce 1921 se stalo Atlético kompletně nezávislým na Athleticu Bilbao (a Basků), přičemž madridský celek hrál v tomto partnerství jakousi baskickou enklávu mimo Bilbao.[1] V letech 1939–1947 byl klub součástí frankistických vzdušných sil po fúzí s Aviación Nacional ze Zaragozy.[4] Na počátku roku 1941 pak vymizel z názvu anglický Athletic, který byl nahrazen španělským názvem Atlético (čímž bylo také vymazáno poslední pouto na baskický Athletic).[5] Stalo se tak z důvodu pečlivého frankistického potírání všech anglicismů v zemi.[5] V této době se stal také fotbalovou jedničkou v Madridu, kdy poprvé a také naposled nahradil Real Madrid z pozice toho silnějšího klubu ve městě.[4] Opětovná změna nastala až v padesátých letech, kdy se stal z Realu hegemon nejen ve Španělsku, ale i na evropské půdě.[4] Po těchto změnách nebylo Atlético v konečném součtu následujících padesáti let příliš dominantní oproti městskému rivalovi a nebo katalánské Barceloně (jediné tituly "Rojiblancos" v této éře pochází ze sezón 1965/66, 1969/70, 1972/73, 1976/77 a 1995/96), přičemž dokonce na počátku nového milénia přišel teprve druhý sestup z nejvyšší soutěže.[1] Po návratu do La Ligy začala postupná změna k lepšímu a po nástupu Diega Simeoneho v roce 2011 došlo k načatí další zlaté éry klubu (započaté titulem v sezóně 2013/14 a následovaných dvěma finálovými účasti v LM – 2013/14, 2015/16).[1]

Ve své historii zvítězil shodně desetkrát v nejvyšší soutěži i domácím poháru, včetně historického doublu v roce 1996. V roce 1962 zvítězil v Poháru vítězů pohárů, v roce 1974 se stal vítězem Interkontinentálního poháru. V roce 2010 získal trofej pro vítěze Evropské ligy, když v prodloužení finále porazil anglický Fulham FC. Stejný úspěch zopakoval o dva roky později (2012), kdy tentokrát pokořil španělský Athletic Bilbao. Poslední mezinárodní triumf se datuje do sezóny 2017/18, kdy Atlético zvítězilo potřetí v Evropské lize.

Své domácí zápasy odehrává na stadionu Wanda Metropolitano s kapacitou 67 703 diváků.[3]

Historie

Athletic Club de Madrid

Tým původně založili 26. dubna 1903 jako Athletic Club de Madrid tři baskičtí studenti žijící v Madridu. Viděli v něm jakousi větev týmu Athletic Bilbao. V roce 1904 se připojili k odpadlým hráčům z týmu Real Madrid. Začali hrát v barvách jako Athletic Bilbao, tedy v modré a bílé, ale od roku 1911 hrají ve svých současných barvách. Důvod této změny není znám s naprostou jistotou. V roce 1919 společnost Compañía Urbanizadora Metropolitana, která budovala podzemní komunikační systém v Madridu, získala půdu poblíž univerzity. Jako součást projektu zde byl vybudován sportovní stadión pojmenovaný Estadio Metropolitano de Madrid s kapacitou 35 800 diváků. Od roku 1923 jej měl pronajmutý právě klub Atlético de Madrid (tehdy ještě Athletic Club de Madrid) až do roku 1966, kdy se tým přestěhoval do svého současného působiště, tehdy nově vybudovaného stadiónu Estadio Vicente Calderón. Po přestěhování týmu byl Estadio Metropolitano de Madrid zdemolován a nahrazen budovami, které patří univerzitě.

Roku 1921 se Athletic Madrid stal nezávislým na Athleticu Bilbao a od roku 1923 se usadil na svém prvním stadiónu. Ve 20. letech zvítězil třikrát v soutěži Campeonato del Centro, v letech 1921 a 1926 skončil na druhém místě v poháru Copa del Rey. Na základě těchto výsledků došlo roku 1928 k pozvání klubu do soutěže Primera División La Ligy. Během první sezóny byl manažerem týmu Angličan Fred Pentland, avšak v roce 1930 klub sestoupil do nižší soutěže Segunda División. V roce 1934 se pod vedením Pentlanda opět vrátil zpátky do nejvyšší soutěže. O dva roky později tým znovu sestoupil poté, co jej v polovině sezóny převzal Josep Samitier. V témž roce však došlo k začátku španělské občanské války v jejímž důsledku byla klubu „udělena milost“ a jeho sestup společně s La Ligou byl pozastaven.

Athletic Aviación de Madrid

V roce 1939, kdy se La Liga opět rozběhla, se Athletic Madrid sloučil s týmem Aviación Nacional ze Zaragozy, tím vznikl tým Athletic Aviación de Madrid. Aviación Nacional byl původně založen roku 1937 členy španělského letectva. Bylo jim slíbeno účastnické místo v Primera División v sezóně 1939-40, ale španělská fotbalová federace toto zamítla. Klub se tedy sloučil s Athléticem, které během občanské války ztratilo 8 mužů sestavy. Tento celek se nakonec tohoto ročníku nejvyšší soutěže zúčastnil, avšak jen díky tomu, že půda, na níž hrál tým Real Oviedo, byla během konfliktu poškozena. S manažerem Ricardem Zamorou se tým následně stal v roce 1940 poprvé v historii mistrem Španělska, tj. vítězem La Ligy, následujícího roku jej obhájil.

V roce 1941 diktátor Francisco Franco zakázal týmům používat ve svých názvech cizojazyčná slova a jména. Tým se tedy přejmenoval na Atlético Aviación de Madrid. V roce 1947 se tým rozhodl ze svého jména odstranit vojenskou příslušnost a přejmenoval se na svůj současný název Club Atlético de Madrid. V témž roce se mu podařilo zvítězit na stadionu Metropolitano nad Realem Madrid 5:0, což je dosud nejvyšší vítězství týmu nad svým městským rivalem.

Zlatá éra

V letech 1950 a 1951 pod vedením manažera Helenia Herrery a s pomocí Larbi Benbareka, marockého fotbalisty a jedné z prvních afrických hvězd, získal Atlético Madrid další dva tituly mistra Španělska. S odchodem Herrery v roce 1953 však tým začal sklouzávat za Real Madrid a FC Barcelonu, po zbytek 50. let naň zbyly bitvy o třetí tým země s Atléticem Bilbao. V závěru 50. a během 60. a 70. let Atlético de Madrid bojoval s Barcelonou o pozici druhého nejlepšího týmu země. V sezóně 1957/58 obsadil post manažera Čechoslovák Ferdinand Daučík (též Fernando Daucik) a dovedl tým až na druhé místo La Ligy. Tímto výsledkem se kvalifikoval do příštího ročníku PMEZ. Veden brazilskými útočníky Vavou a Enrique Collarem dosáhl klub semifinále poté, co porazil týmy Drumcondra FC, CSKA Sofia a FC Schalke 04. V semifinále však narazil na svého úhlavního rivala – Real Madrid. V prvním utkání zvítězil Real 2:1 na domácím hřišti, v druhém však na stadionu Metropolitano zvítězil Atlético 1:0. Rozhodující třetí duel se hrál na neutrální půdě v Zaragoze, vítězství a postup nakonec slavil konkurenční Real, který zde vyhrál 2:1.

Atlético nakonec Realu připravilo pomstu, pod vedením manažera José Villalongy, bývalého kouče městského rivala, porazili bílý balet ve dvou po sobě následujících finále španělského poháru Copa del Rey v letech 1960 a 1961. Roku 1962 zvítězil v Poháru vítězů pohárů, když porazil v opakovaném finále Fiorentinu 3:0. O rok později došel opět do finále této soutěže, tentokrát však podlehl Tottenhamu Hotspur 5:1. Atlético táhl v této době Enrique Collar, který se stal vlivným hráčem, společně se záložníky Miguelem Jonesem a Adelardem. Toto nejlepší období v historii klubu se však shoduje s obdobím, kdy v letech 1961–1980 kraloval La Lize právě jiný madridský tým – Real Madrid.

Finále PMEZ

Významní a důležití hráči hrávali za Atlético v této éře. Jednalo se zejména o veterána Adelarda a pravidelně skórujícího Luise Aragonése, Javiera Iruretu a José Eulogio Gárateho. Poslední jmenovaný získal třikrát za sebou v letech 1969–1971 Trofeo Pichichi. Tým mimo jiné angažoval také několik známých argentinských hráčů – Rubéna Ayalu, Panadera Díaze a Ramóna "Cacha" Herediu, mimo to také trenéra Juana Carlose Lorenza, taktéž Argentince. Lorenzo věřil v disciplínu, obezřetnost a narušení soupeřovy hry. I přes jistou kontroverznost jeho metody slavily úspěch a po vítězství v La Lize roku 1973, o rok později došel do finále Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ).[6] Na cestě do něj vyřadil Galatasaray Istanbul, Dinamo Bukurešť, Crvenou zvezdu Bělehrad a Celtic Glasgow. Ve finále však narazil na silný Bayern Mnichov. Finálový duel skončil remízou 1:1, v odvetě však již kraloval německý velkoklub a zvítězil 4:0.

Éra Luise Aragonése

Krátce po porážce ve finále PMEZ angažovalo Atlético jako trenéra svoji bývalou hvězdu Luise Aragonése. Ten vedl tým v několika obdobích, konkrétně v letech 1974–1980, 1982–1987, 1991–1993 a 2002–2003. Jeho první úspěch přišel velmi brzy. Bayern Mnichov jako vítěz PMEZ odmítl účast na Interkontinentálním poháru, a tak jej jako druhý tým nahradilo právě Atlético. V tomto poháru porazilo celkově ve dvou zápasech (první 0:1, druhý 2:0) argentinský tým CA Independiente. Aragonés také tým dovedl k vítězství v Copa del Rey v roce 1976 a v La Lize v roce 1977.

Během jeho druhého období trénování dovedl tým na druhé místo v La Lize a vítězství v Copa del Rey. Velmi mu k tomu pomohl mexický kanonýr Hugo Sánchez, který nastřílel v lize 19 branek a obdržel Trofeo Pichichi. Ten stejný také skóroval dvakrát ve finále španělského poháru, ve kterém Atlético porazilo Athletic Bilbao 2:1. Sánchez v týmu strávil jedinou sezónu, poté se odebral přes město do Realu Madrid. I přes tuto ztrátu dovedl Aragonés tým k vítězství ve španělském superpoháru v roce 1985. O rok později dokormidloval tým do finále Poháru vítězů pohárů, kde však podlehl 3:0 Dynamu Kyjev.

Éra Jesúse Gila

Jesús Gil se stal prezidentem týmu v roce 1987. Atlético tehdy již deset let neslavilo titul La Ligy a zoufale se snažilo o nějaký úspěch. Gil přivedl několik velice drahých hráčů, např. Paula Futreho. Avšak titul zůstáuval stále nedotknutelný. Gil v následujících letech najal a propustil hodně manažerů, např. Césara Luise Menottiho, Rona Atkinsona, Javiera Clementa a vracejícího se Luise Aragonése v honbě za úspěchem. Až v roce 1996, kdy byl manažerem Radomir Antić, se sestavou obsahující jména jako José Luis Caminero, Luboslav Penev, Diego Simeone, Milinko Pantić, Juan Manuel Lopéz a Kiko, ten vytoužený úspěch přišel. Atlético tehdy vyhrálo jak ligu, tak národní pohár. Ale ani tento výsledek nijak nezměnil Gilovu taktiku, Antić se u týmu udržel ještě následující tři sezóny, poté byl v roce 1998 nahrazen Arrigem Sacchim. Následující rok se nakrátko Antić vrátil, avšak již záhy jej vystřídal Claudio Ranieri. Sezóna 1999/00 však skončila pro tým katastrofou. Ranieri byl vyhozen a třetí příchod Antiće selhal zabránění nevyhnutelného. I přes úspěch v Copa del Rey, kde tým dokráčel až do finále, došlo k sestupu do Segunda División, druhé nejvyšší španělské fotbalové ligy. Zde Atlético strávilo dvě sezóny. V roce 2001 se neumístilo na postupových pozicích, o rok později se stalo celkovým vítězem.

Současnost

Thumb
Finále Evropské ligy 2009/10

Před smrtí Jesúse Gila v roce 2004 se stal novým prezidentem klubu Enrique Cerezo. Nové tisíciletí ukázalo, že v tabulce by se Atlético mělo pohybovat okolo středu. V roce 2006 se k týmu přidalo několik velice zdatných fotbalistů – Fernando Torres, jeden z největších talentů nedávné minulosti španělského fotbalu, portugalští reprezentanti a internacionálové Costinha a Maniche a Argentinec Sergio Agüero. Přestože tým vynakládá nemalé finanční částky na platy svých kvalitních hráčů, dobré výsledky prosazuje jen s velkým úsilím. V červnu 2007 klub opustil Torres, který se upsal anglickému Liverpoolu, opačným směrem putoval jiný Španěl – Luis García. Z Villarrealu přišel reprezentant Uruguaye Diego Forlán.

V sezónách 2008/09 a 2009/10 klub hrál Ligu mistrů. V prvním případě vypadl v osmifinále s Portem a druhém se loučil se soutěží už po základních skupinách. Následně se ale dokázal v Evropské lize 2009/10 probojovat až k vítězství, když Atlético postupně vyřadilo Galatasaray, Sporting CP, Valencii a Liverpool, následně si ve finálovém zápase poradili s anglickým klubem z Londýna Fulhamem 2:1 po prodloužení. Tým pod vedením trenéra Quique Sáncheze Florese táhli hráči jako Sergio Agüero, Diego Forlán, Simão, José Manuel Jurado, José Antonio Reyes, Antonio López, Álvaro Domínguez nebo devatenáctiletý brankář David de Gea.

Triumf v Evropské lize si Atlético zopakovalo v sezóně 2011/12, když porazilo ve finále další španělský tým Athletic Bilbao 3:0. V základní skupině B Evropské ligy 2012/13 bylo Atlético Madrid (obhájce trofeje) přilosováno k týmům Académica de Coimbra (Portugalsko), Hapoel Tel Aviv (Izrael) a FC Viktoria Plzeň (Česko). Ve skupině obsadilo Atlético druhé místo za první Plzní (bilance 4 výhry, 0 remíz a 2 prohry, 12 bodů).[7] V šestnáctifinále bylo vyřazeno ruským klubem FC Rubin Kazaň poměrem 1:2 z dvojzápasu (domácí prohra 0:2 a venkovní výhra 1:0). Ve finále Copa del Rey 17. května 2013 porazilo Atlético 2:1 Real Madrid, skórovali Diego da Silva Costa a João Miranda. Byl to jubilejní desátý triumf klubu v této soutěži.[8]

V sezoně 2013/14 vyhrálo Atlético titul v La Lize, když udrželo za zády Real i Barcelonu. Ve finále Ligy mistrů UEFA 2013/14 proti Realu Madrid mělo na dosah celkový triumf, ale nakonec prohrálo s městským rivalem 1:4, když v nastaveném čase vedlo 1:0, ovšem chvíli před koncem vyrovnal Sergio Ramos na 1:1 a mužstvo se poté v prodloužení úplně zhroutilo.

Na začátku sezony 2014/15 získalo španělský Superpohár (Supercopa de España), když porazilo Real. Byla to druhá trofej klubu v této soutěži.[9]

S koncem sezóny 2016/17 přišlo i rozloučení se stadionem Vicente Calderóna. V nové sezóně se klub přestěhuje do supermoderního fotbalového stánku Wanda Metropolitano.[10] Někdy se označuje rovněž jako La Peineta. Původně se jednalo o městský stadión, jehož přestavba byla zamýšlena pro možné budoucí využití při olympiádě v Madridu. Nicméně město nikdy nevyhrálo volbu zaručující konání tohoto sportovního svátku v roce 2012. Proto v roce 2007 byla podepsána dohoda mezi radnicí, klubem a titulárním sponzorem pivovarem Mahou o rekonstrukci stadiónu na nový moderní fotbalový stánek pro Atlético Madrid. Kontroverze ovšem budí čínský sponzor Wanda Group. Ta se stala titulárním sponzorem Metropolitano, to rozlítilo některé fanoušky Colchoneros, kteří považují jméno čínského konglomerátu v názvu stadionu za výsměch historii klubu.[11] Kapacita činí 68 000 míst.

S novou sezónou 2017/18 přichází i modernizace klubového loga. Jedná se spíše o evoluci, která měla za úkol přiblížit logo nové éře Atlética. Vyznačuje se jednoduchostí, lehkostí, redukcí zdobných prvků a celkově zaoblenějšího tvaru.[12]

Historické názvy

Zdroj: [1]

  • 1903 – Athletic Club (Sucursal de Madrid)
  • 1921 – Athletic Club de Madrid
  • 1939 – fúze s Aviación Nacional de Zaragoza (1937–1939) ⇒ Athletic Aviación de Madrid
  • 1941 – Atlético Aviación de Madrid[5]
  • 1947 – Club Atlético de Madrid

Úspěchy

Úspěchy A–týmu

Kontinentální medaile
Domácí medaile
  • Španělská nejvyšší fotbalová soutěž (Primera División; 11× vítěz)[15]
    • Zlatá medaile – Athletic Aviación de Madrid: 1939/40, 1940/41; Club Atlético de Madrid: 1949/50, 1950/51, 1965/66, 1969/70, 1972/73, 1976/77, 1995/96, 2013/14, 2020/21
    • Stříbrná medaile – Atlético Aviación de Madrid: 1943/44; Club Atlético de Madrid: 1957/58, 1960/61, 1962/63, 1964/65, 1973/74, 1984/85, 1990/91, 2017/18, 2018/19
    • Bronzová medaile – Atlético Aviación de Madrid: 1941/42, 1944/45, 1946/47; Club Atlético de Madrid: 1947/48, 1961/62, 1970/71, 1975/76, 1978/79, 1980/81, 1982/83, 1987/88, 1991/92, 2012/13, 2014/15, 2015/16, 2016/17
  • Španělský fotbalový pohár (Copa del Generalísimo, Copa del Rey; 10× vítěz)[16]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1959/60, 1960/61, 1964/65, 1971/72, 1975/76, 1984/85, 1990/91, 1991/92, 1995/96, 2012/13
Menší úspěchy
  • Copa de los Campeones de España (1× vítěz)[17]
    • Zlatá medaile – Atlético Aviación de Madrid: 1947
  • Copa Presidente FEF (1× vítěz)[17]
    • Zlatá medaile – Atlético Aviación de Madrid: 1941/47
  • Copa Eva Duarte (1× vítěz)[17]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1951
  • Campeonato Regional Centro (4× vítěz)[18]
    • Zlatá medaile – Athletic Club (Sucursal de Madrid): 1920/21; Athletic Club de Madrid: 1924/25, 1927/28; Athletic Aviación de Madrid: 1939/40
    • Stříbrná medaile – Athletic Club (Sucursal de Madrid): 1908/09, 1912/13, 1913/14, 1916/17, 1917/18, 1919/20; Athletic Club de Madrid: 1921/22, 1922/23, 1925/26, 1926/27, 1928/29, 1930/31, 1933/34
  • Copa Federación Centro (1× vítěz)
    • Zlatá medaile – Athletic Aviación de Madrid: 1940/41[19]
  • Trofeo Teresa Herrera (6× vítěz)[20]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1956, 1965, 1973, 1985, 1986, 2009
  • Coupe Mohammed V (3× vítěz)[21]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1965, 1970, 1980
  • Trofeo Colombino (5× vítěz)[22]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1966, 1972, 1991, 1993, 2011
  • Trofeo Ramón de Carranza (10× vítěz)[23]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1968, 1976, 1977, 1978, 1991, 1995, 1997, 2003, 2014, 2015
  • Trofeo Villa de Madrid (18× vítěz)[24]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1974, 1975, 1976, 1980, 1983, 1985, 1986, 1989, 1990, 1992, 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 2000, 2003
  • Iberian Cup (1× vítěz)
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1991[25]
  • Trofeo Ciudad de Marbella (3× vítěz)[26]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1994, 1995, 1997
  • Trofeo Naranja (1× vítěz)[27]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1995
  • Trofeo Ciudad de Alicante (1× vítěz)[28]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1996
  • Trofeo Ciudad de Zaragoza (1× vítěz)[29]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 2004
  • Shanghai International Football Tournament (1× vítěz)[30]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 2006
  • Memorial Jesús Gil y Gil (6× vítěz)[31]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 2006, 2013, 2014, 2015, 2016, 2019

Úspěchy mládeže

Domácí medaile
  • Španělská nejvyšší fotbalová soutěž do 19 let (dříve ligová soutěž / od roku 1995 jako turnaj Copa de Campeones; 2× vítěz)[34]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 2001/02, 2017/18
    • Stříbrná medaile – Club Atlético de Madrid: 2000/01
  • Španělská fotbalová ligová soutěž do 19 let (kvalifikace do soutěže Copa de Campeones; 9× vítěz)
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 2000/01 (sk. 5), 2001/02 (sk. 5), 2002/03 (sk. 5), 2004/05 (sk. 5), 2008/09 (sk. 5), 2011/12 (sk. 5), 2015/16 (sk. 5), 2017/18 (sk. 5), 2018/19 (sk. 5)
  • Španělský fotbalový pohár do 19 let (Copa del Rey Juvenil; 5× vítěz)[35]
    • Zlatá medaile – Club Atlético de Madrid: 1952, 1956, 1958, 2016, 2018

Významní hráči

Umístění v jednotlivých sezonách

Stručný přehled

Zdroj:[36][37][38]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[36][37][38]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Další informace Sezóny, Liga ...
Španělsko Španělsko (1929 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1929 Primera División 1188284341+218 6.
1929/30 Primera División 11852113250-1812 10.
1930/31 Segunda División 21811164731+1623 3.
1931/32 Segunda División 2168263834+418 4.
1932/33 Segunda División 21810444035+524 2.
1933/34 Segunda División 21811254528+1724 1.
1934/35 Primera División 1228594045-521 7.
1935/36 Primera División 12263133450-1615 11.
Španělské soutěže se v letech 1936–39 nehrály, a to kvůli právě probíhající občanské válce.
1939/40 Primera División 12214174329+1429 1.
1940/41 Primera División 12213727036+3433 1.
1941/42 Primera División 12614575044+633 3.
1942/43 Primera División 126115105444+1027 8.
1943/44 Primera División 12615476649+1734 2.
1944/45 Primera División 12613584641+531 3.
1945/46 Primera División 126106105048+226 7.
1946/47 Primera División 12613675844+1432 3.
1947/48 Primera División 12613767345+2833 3.
1948/49 Primera División 12615475432+2234 4.
1949/50 Primera División 12615387151+2033 1.
1950/51 Primera División 13017678750+3740 1.
1951/52 Primera División 13016598057+2337 4.
1952/53 Primera División 130134136570-530 8.
1953/54 Primera División 130117125747+1029 11.
1954/55 Primera División 130117125964-529 8.
1955/56 Primera División 130145117549+2633 5.
1956/57 Primera División 130154116554+1134 5.
1957/58 Primera División 130161047843+3542 2.
1958/59 Primera División 130136115848+1032 5.
1959/60 Primera División 130153125940+1933 5.
1960/61 Primera División 13017675735+2240 2.
1961/62 Primera División 13015695036+1436 3.
1962/63 Primera División 13014976136+2537 2.
1963/64 Primera División 130109113734+329 7.
1964/65 Primera División 13020375827+3143 2.
1965/66 Primera División 13018845420+3444 1.
1966/67 Primera División 13014795730+2735 4.
1967/68 Primera División 13012993832+633 6.
1968/69 Primera División 1301010104037+330 6.
1969/70 Primera División 13018665322+3142 1.
1970/71 Primera División 13017855120+3142 3.
1971/72 Primera División 134141194528+1739 6.
1972/73 Primera División 13420864929+2048 1.
1973/74 Primera División 134168105031+1940 2.
1974/75 Primera División 1341113104634+1235 6.
1975/76 Primera División 134186106038+2242 3.
1976/77 Primera División 13419876233+2946 1.
1977/78 Primera División 134164146152+936 6.
1978/79 Primera División 134141375537+1841 3.
1979/80 Primera División 1341011133844-631 13.
1980/81 Primera División 13417895941+1842 3.
1981/82 Primera División 134154153837+134 8.
1982/83 Primera División 13420685638+1846 3.
1983/84 Primera División 13417895347+642 4.
1984/85 Primera División 134161175128+2343 2.
1985/86 Primera División 13417895338+1542 5.
1986/87 Primera División 1441811155854+447 7.
1987/88 Primera División 138191096038+2248 3.
1988/89 Primera División 138198116945+2446 4.
1989/90 Primera División 138201085535+2050 4.
1990/91 Primera División 138171385228+2447 2.
1991/92 Primera División 13824596735+3253 3.
1992/93 Primera División 1381611115242+1043 6.
1993/94 Primera División 138139165454035 12.
1994/95 Primera División 138139165654+235 14.
1995/96 Primera División 14226977532+4387 1.
1996/97 Primera División 1422011117664+1271 5.
1997/98 Primera División 1381612107956+2360 7.
1998/99 Primera División 1381210165450+446 13.
1999/00 Primera División 138911184864-1638 19.
2000/01 Segunda División 2422111105939+2074 4.
2001/02 Segunda División 242231096844+2479 1.
2002/03 Primera División 1381211155156-547 12.
2003/04 Primera División 1381510135153-255 7.
2004/05 Primera División 1381311144034+650 11.
2005/06 Primera División 1381313124537+852 10.
2006/07 Primera División 138179124639+760 7.
2007/08 Primera División 138197126647+1964 4.
2008/09 Primera División 138207118057+2367 4.
2009/10 Primera División 138138175761-447 9.
2010/11 Primera División 138177146253+958 7.
2011/12 Primera División 1381511125346+756 5.
2012/13 Primera División 13823786531+3476 3.
2013/14 Primera División 13828647726+5190 1.
2014/15 Primera División 13823966729+3878 3.
2015/16 Primera División 13828466318+4588 3.
2016/17 Primera División 13823967027+4378 3.
2017/18 Primera División 138231055822+3679 2.
2018/19 Primera División 138221065529+2676 2.
2019/20 Primera División 138181645127+2470 3.
2020/21 Primera División 13826846725+4286 1.
2021/22 Primera División 13821896543+2271 3.
Zavřít

Účast v evropských pohárech

Zdroj: [13][39]

Další informace Ročník, Soutěž ...
Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1950 Latinský pohár SemifináleFrancie FC Girondins de Bordeaux 2:4 (Lisabon)
Zápas o 3. místoItálie SS Lazio 2:1 (Lisabon)
1951 Latinský pohár SemifináleItálie AC Milán 1:4 (Milán)
Zápas o 3. místoPortugalsko Sporting CP 3:1 (Milán nebo Turín[39])
1958/59 Pohár mistrů evropských zemí PředkoloIrsko Drumcondra FC8:05:113:1
1. kolo CDNA Sofia2:10:12:2 (3. zápas: 3:1)
ČtvrtfináleNěmecko FC Schalke 043:01:14:1
Semifinále Real Madrid1:01:22:2 (3. zápas: 1:2)
1961/62 Pohár vítězů pohárů PředkoloFrancie CS Sedan Ardennes4:13:27:3
1. koloAnglie Leicester City FC2:01:13:1
ČtvrtfináleNěmecko Werder Brémy3:11:14:2
SemifináleVýchodní Německo SC Motor Jena4:01:05:0
FináleItálie ACF Fiorentina 1:1; opak.: 3:0
1962/63 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Hibernians FC4:01:05:0
Čtvrtfinále PFK Botev Plovdiv4:01:15:1
SemifináleNěmecko 1. FC Norimberk2:01:23:2
FináleAnglie Tottenham Hotspur FC 1:5
1963/64 Veletržní pohár 1. koloPortugalsko FC Porto2:10:02:1
2. koloItálie Juventus FC1:20:11:3
1964/65 Veletržní pohár 1. koloŠvýcarsko Servette FC6:12:28:3
2. koloIrsko Shelbourne FC1:01:02:0
3. koloBelgie RFC de Liège2:00:12:1
Čtvrtfinále Volný los
SemifináleItálie Juventus FC3:11:34:4 (3. zápas: 1:3)
1965/66 Pohár vítězů pohárů 1. koloJugoslávie NK Dinamo Zagreb4:01:05:0
2. kolo Știința Cluj4:02:06:0
ČtvrtfináleNěmecko Borussia Dortmund1:10:11:2
1966/67 Pohár mistrů evropských zemí 1. koloŠvédsko Malmö FF3:12:05:1
2. koloJugoslávie FK Vojvodina2:01:33:3 (3. zápas: 2:3)
1967/68 Veletržní pohár 1. koloRakousko Wiener Sport-Club2:15:27:3
2. koloTurecko Göztepe AŞ2:00:32:3
1968/69 Veletržní pohár 1. koloBelgie KSV Waregem2:10:12:2 (v)
1970/71 Pohár mistrů evropských zemí 1. koloRakousko FK Austria Wien2:02:14:1
2. koloItálie Cagliari Calcio3:01:24:2
ČtvrtfinálePolsko Legia Warszawa1:01:22:2 (v)
SemifináleNizozemsko AFC Ajax1:00:31:3
1971/72 Pohár UEFA 1. koloŘecko Panionios GSS2:10:12:2 (v)
1972/73 Pohár vítězů pohárů 1. koloFrancie SC Bastia2:10:02:1
2. koloSovětský svaz FK Spartak Moskva3:42:15:5 (v)
1973/74 Pohár mistrů evropských zemí 1. koloTurecko Galatasaray SK0:01:01:0
2. kolo FC Dinamo Bucureşti2:22:04:2
ČtvrtfináleJugoslávie FK Crvena zvezda0:02:02:0
SemifináleSkotsko Celtic FC0:02:02:0
FináleNěmecko FC Bayern Mnichov 1:1; opak.: 0:4
1974 Interkontinentální pohár FináleArgentina CA Independiente2:00:12:1
1974/75 Pohár UEFA 1. koloDánsko Kjøbenhavns Boldklub4:02:36:3
2. koloAnglie Derby County FC2:22:24:4 (6:7 pen.)
1975/76 Pohár vítězů pohárů 1. koloŠvýcarsko FC Basel1:12:13:2
2. koloNěmecko Eintracht Frankfurt1:20:11:3
1976/77 Pohár vítězů pohárů 1. koloRakousko SK Rapid Wien1:12:13:2
2. koloJugoslávie HNK Hajduk Split1:02:13:1
ČtvrtfináleBulharsko Levski Spartak Sofia2:01:23:2
SemifináleNěmecko Hamburger SV3:10:33:4
1977/78 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo FC Dinamo Bucureşti2:01:23:2
2. koloFrancie FC Nantes2:11:13:2
ČtvrtfináleBelgie Club Brugge KV3:20:23:4
1979/80 Pohár UEFA 1. koloVýchodní Německo Dynamo Dresden1:20:31:5
1981/82 Pohár UEFA 1. koloPortugalsko Boavista FC3:11:44:5
1983/84 Pohár UEFA 1. koloNizozemsko FC Groningen2:10:32:4
1984/85 Pohár UEFA 1. koloŠvýcarsko FC Sion2:30:12:4
1985/86 Pohár vítězů pohárů 1. koloSkotsko Celtic FC1:12:13:2
2. koloWales Bangor City FC1:02:03:0
ČtvrtfináleJugoslávie FK Crvena zvezda1:12:03:1
SemifináleNěmecko Bayer Uerdingen1:03:24:2
FináleSovětský svaz FK Dynamo Kyjev 0:3
1986/87 Pohár UEFA 1. koloNěmecko Werder Brémy2:01:23:2
2. koloPortugalsko Vitória SC1:00:21:2
1988/89 Pohár UEFA 1. koloNizozemsko FC Groningen2:10:12:2 (v)
1989/90 Pohár UEFA 1. koloItálie ACF Fiorentina1:00:11:1 (1:3 pen.)
1990/91 Pohár UEFA 1. koloRumunsko FC Politehnica Timișoara1:00:21:2
1991/92 Pohár vítězů pohárů 1. koloNorsko Fyllingen Fotball7:21:08:2
2. koloAnglie Manchester United FC3:01:14:1
ČtvrtfináleBelgie Club Brugge KV3:21:24:4 (v)
1992/93 Pohár vítězů pohárů 1. koloSlovinsko NK Maribor6:13:09:1
2. koloTurecko Trabzonspor0:02:02:0
ČtvrtfináleŘecko Olympiacos FC3:11:14:2
SemifináleItálie Parma FC1:21:02:2 (v)
1993/94 Pohár UEFA 1. koloSkotsko Heart of Midlothian FC3:01:24:2
2. koloŘecko OFI Kréta1:00:21:2
1996/97 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Rumunsko FC Steaua București4:01:1 1. místo
Polsko Widzew Łódź1:04:1
Německo Borussia Dortmund0:12:1
ČtvrtfináleNizozemsko AFC Ajax2:31:13:4
1997/98 Pohár UEFA 1. koloAnglie Leicester City FC2:12:04:1
2. koloŘecko PAOK FC5:24:49:6
3. koloChorvatsko GNK Croatia Zagreb1:01:12:1
ČtvrtfináleAnglie Aston Villa FC1:01:22:2 (v)
SemifináleItálie SS Lazio0:10:00:1
1998/99 Pohár UEFA 1. koloSrbsko a Černá Hora FK Obilić2:01:03:0
2. koloBulharsko PFK CSKA Sofia1:04:25:2
3. koloŠpanělsko Real Sociedad4:11:25:3
ČtvrtfináleItálie AS Roma2:12:14:2
SemifináleItálie Parma FC1:31:22:5
1999/00 Pohár UEFA 1. koloTurecko MKE Ankaragücü3:00:13:1
2. koloPolsko Amica Wronki1:04:15:1
3. koloNěmecko VfL Wolfsburg2:13:25:3
4. koloFrancie RC Lens2:22:44:6
2004 Pohár Intertoto 3. koloČesko FC Tescoma Zlín0:24:24:4 (v)
SemifináleSrbsko a Černá Hora OFK Bělehrad2:03:15:1
FináleŠpanělsko Villarreal CF2:00:22:2 (1:3 pen.)
2007 Pohár Intertoto 3. koloRumunsko ACF Gloria Bistrița1:01:22:2 (v)
2007/08 Pohár UEFA 2. předkoloSrbsko FK Vojvodina3:02:15:1
1. koloTurecko Kayseri Erciyesspor4:05:09:0
Základní skupina B Rusko FK Lokomotiv Moskva3:3 1. místo
Skotsko Aberdeen FC2:0
Dánsko FC København2:0
Řecko Panathinaikos FC2:1
ŠestnáctifináleAnglie Bolton Wanderers FC0:00:10:1
2008/09 Liga mistrů UEFA 3. předkoloNěmecko FC Schalke 044:00:14:1
Základní skupina D Nizozemsko PSV Eindhoven2:13:0 2. místo
Francie Olympique de Marseille2:10:0
Anglie Liverpool FC1:11:1
OsmifinálePortugalsko FC Porto2:20:02:2 (v)
2009/10 Liga mistrů UEFA 4. předkoloŘecko Panathinaikos FC2:03:25:2
Základní skupina D Kypr APOEL FC0:01:1 3. místo
Portugalsko FC Porto0:30:2
Anglie Chelsea FC2:20:4
2009/10 Evropská liga UEFA ŠestnáctifináleTurecko Galatasaray SK1:12:13:2
OsmifinálePortugalsko Sporting CP0:02:22:2 (v)
ČtvrtfináleŠpanělsko Valencia CF0:02:22:2 (v)
SemifináleAnglie Liverpool FC1:01:22:2 (v)
FináleAnglie Fulham FC 2:1 prodl.
2010 Superpohár UEFA FináleItálie FC Internazionale Milano 2:0
2010/11 Evropská liga UEFA Základní skupina B Řecko Aris Soluň2:30:1 3. místo
Německo Bayer 04 Leverkusen1:11:1
Norsko Rosenborg BK3:02:1
2011/12 Evropská liga UEFA 3. předkoloNorsko Strømsgodset IF2:12:04:1
4. předkoloPortugalsko Vitória SC2:04:06:0
Základní skupina I Skotsko Celtic FC2:01:0 1. místo
Francie Stade Rennais FC3:11:1
Itálie Udinese Calcio4:00:2
ŠestnáctifináleItálie SS Lazio1:03:14:1
OsmifináleTurecko Beşiktaş JK3:13:06:1
ČtvrtfináleNěmecko Hannover 962:12:14:2
SemifináleŠpanělsko Valencia CF4:21:05:2
FináleŠpanělsko Athletic Bilbao 3:0
2012 Superpohár UEFA FináleAnglie Chelsea FC 4:1
2012/13 Evropská liga UEFA Základní skupina B Izrael Hapoel Tel Aviv FC1:03:0 2. místo
Česko FC Viktoria Plzeň1:00:1
Portugalsko Académica de Coimbra2:10:2
ŠestnáctifináleRusko FK Rubin Kazaň0:21:01:2
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Rusko FK Zenit Sankt-Petěrburg3:11:1 1. místo
Portugalsko FC Porto2:02:1
Rakousko FK Austria Wien4:03:0
OsmifináleItálie AC Milán4:11:05:1
ČtvrtfináleŠpanělsko FC Barcelona1:01:12:1
SemifináleAnglie Chelsea FC0:03:13:1
FináleŠpanělsko Real Madrid 1:4 prodl.
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Řecko Olympiacos FC4:02:3 1. místo
Itálie Juventus FC1:00:0
Švédsko Malmö FF5:02:0
OsmifináleNěmecko Bayer 04 Leverkusen1:00:11:1 (3:2 pen.)
ČtvrtfináleŠpanělsko Real Madrid0:00:10:1
2015/16 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Turecko Galatasaray SK2:02:0 1. místo
Portugalsko SL Benfica1:22:1
Kazachstán FC Astana4:00:0
OsmifináleNizozemsko PSV Eindhoven0:00:00:0 (8:7 pen.)
ČtvrtfináleŠpanělsko FC Barcelona2:01:23:2
SemifináleNěmecko FC Bayern Mnichov1:01:22:2 (v)
FináleŠpanělsko Real Madrid 1:1 (3:5 pen.)
2016/17 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Nizozemsko PSV Eindhoven2:01:0 1. místo
Německo FC Bayern Mnichov1:00:1
Rusko FK Rostov2:11:0
OsmifináleNěmecko Bayer 04 Leverkusen0:04:24:2
ČtvrtfináleAnglie Leicester City FC1:01:12:1
SemifináleŠpanělsko Real Madrid2:10:32:4
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Itálie AS Roma2:00:0 3. místo
Anglie Chelsea FC1:21:1
Ázerbájdžán Qarabağ FK1:10:0
2017/18 Evropská liga UEFA ŠestnáctifináleDánsko FC København1:04:15:1
OsmifináleRusko FK Lokomotiv Moskva3:05:18:1
ČtvrtfinálePortugalsko Sporting CP2:00:12:1
SemifináleAnglie Arsenal FC1:01:12:1
FináleFrancie Olympique de Marseille 3:0
2018 Superpohár UEFA FináleŠpanělsko Real Madrid 4:2 prodl.
2018/19 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Francie AS Monaco FC2:02:1 2. místo
Belgie Club Brugge KV3:10:0
Německo Borussia Dortmund2:00:4
OsmifináleItálie Juventus FC2:00:32:3
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Itálie Juventus FC2:20:1 2. místo
Rusko FK Lokomotiv Moskva2:02:0
Německo Bayer 04 Leverkusen1:01:2
OsmifináleAnglie Liverpool FC1:0 3:2 Prodloužení
Čtvrtfinále Soupeř bude upřesněn po dohrání všech odvet
Zavřít

Odkazy

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.