Adolf Liebscher

Adolf Liebscher
Jan Vilímek: Adolf Liebscher (1887)
Narození	11. března 1857 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. června 1919 (ve věku 62 let) Potštejn Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov^[1]
Povolání	malíř, ilustrátor a učitel
Manžel(ka)	Aloisie Barochová
Děti	Božena Hlinková-Liebscherová^[2] dcera Adolf Liebscher ml. syn
Příbuzní	Karel Liebscher bratr František Liebscher bratr Josef Liebscher^[3] bratr Berta Havlíčková-Liebscherová švagrová Zdeňka Čechová-Liebscherová neteř
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vilímek: Adolf Liebscher (1887)

Narození

11. března 1857
Praha
Rakouské císařství

Úmrtí

11. června 1919 (ve věku 62 let)
Potštejn
Československo

Místo pohřbení

Vyšehradský hřbitov^[1]

Povolání

malíř, ilustrátor a učitel

Manžel(ka)

Aloisie Barochová

Děti

Božena Hlinková-Liebscherová^[2] dcera
Adolf Liebscher ml. syn

Příbuzní

Podpis

multimediální obsah na Commons

původní texty na Wikizdrojích

Seznam děl v databázi Národní knihovny

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Praze na Novém Městě jako nejmladší ze čtyř synů c. a k. stavebního inženýra Josefa Liebschera (1819–1877)^[5] a jeho ženy Marie, rozené Fischerové (1826–1896). Rodina se po asanaci přestěhovala na Staré Město do novostavby domu V Kolkovně č. 3; dům je dodnes zkrášlen jeho malbami. Adolf vystudoval v Praze českou reálku V letech 1875–1878 navštěvoval kurs pro učitele kreslení na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni.^[6] Upozornil na sebe účastí v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla v letech 1877–1878, v níž dostal druhou cenu a jeho lunety (Melodrama, Operetta, Fraška, Epos, Veselohra, Ballet, Opera a Drama) byly umístěny na chodbě. Práce na výzdobě Národního divadla otevřela Liebscherovi dráhu dekorativního malíře. Poté strávil několik měsíců v Itálii a od roku 1881 byl učitelem kreslení na pražské technice. V roce 1895 byl jmenován docentem a roku 1911 mimořádným profesorem.^[7]

V roce 1882 se oženil^[8] s Aloisií Barochovou, s níž měl syna Adolfa mladšího, který studoval techniku, ale věnoval se malování stejně jako otec. Výtvarné nadání měla i dcera Božena Hlinková-Liebscherová. S rodinou žil od roku 1905 v Praze na Starém Městě, ulice V Kolkovně č.p. 921, kde měl také svůj atelier.^[6]

Od roku 1885 byly obrazy Adolfa Liebschera zastoupeny na výstavách Krasoumné jednoty. Byl známý i jako ilustrátor a jeho kresby vycházely také v časopisech (Světozor, Zlatá Praha, Český svět). Při práci cestoval po mnoha oblastech Čech a Moravy. Na základě podnětů z těchto cest pak vznikaly drobné žánrové malby, ale také ilustrace pro knižní edice, jako byly např. Ottovy Čechy nebo Hrady a zámky Augusta Sedláčka. Kromě Šumavy a Valašska si Liebscher oblíbil Potštejn, kam jezdil od roku 1893 na letní pobyt. V Potštejně 11. června 1919 zemřel ve věku 62 let. Pochován je v rodinném hrobě na Vyšehradském hřbitově v Praze.^[7]

O památku a umělecký odkaz Adolfa Liebschera pečuje Sdružení Liebscher, které založili potomci této malířské rodiny v roce 2006.^[9]^[10]

Dílo

Fresky

Řadí se ke generaci výtvarníků Národního divadla, v němž namaloval lunety do spojovací chodby, ostatní soutěžní návrhy včetně opony a vlysu proscénia byly zamítnuty. Kritikové mu vyčítali akademismus naturalistického vyznění, romantiský sentiment až po líbeznou podbízivost^[11] Zúčastnil se soutěží na sgrafita pro Rudolfinum (1884) a pro dvorní fasádu Národního muzea (1887).

Zhotovil řadu dekorativních maleb pro budovy v Čechách a na Moravě – Gröbova vila v Praze 2 -Havlíčkovy sady (Senoseč) a dekorativní vlys v lodžii; činžovní dům čp.397/II v Praze 2 – Trojické ulici; výzdoba vily Otomara Klingera v Novém Městě pod Smrkem, Besední dům ve Vyškově, průčelí radnice a záložny v Kolíně, městská záložna v Písku^[6]
náboženská tematika: kaple v Lochovicích, Všenorech, kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích, sv. Vavřince v Jilemnici, kaple sv. Jana Křtitele ve Všenorech, nebo sv. Jakuba v Ratenicích.

Malby

Mnohé dekorativní historické, alegorické, žánrové malby a ilustrace vytvořil se starším bratrem Karlem. Obdržel první cenu v soutěži na malovaná okna pro kostel sv. Ludmily na Vinohradech. Je autorem slavnostní opony divadla v Lublani^[12]

Historické výjevy: Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, Karel IV. zakládá vinohrady, Žižka před Kutnou Horou (1889), Poslední zápas Moravanů v bitvě na Bílé Hoře, s bratrem Karlem: panoramatický obraz Švédové na Karlově mostě (1891) pro Zemskou jubilejní výstavu. Dioráma je umístěno v petřínském bludišti.
Alegorické scény: Vlast a práce, národopisné scény a obrazy s krojovanými postavami: Morava a Slovensko, Kde domov můj?, Rozmysli si Mařenko, Věrné naše milování, scéna Klanění pastýřů, zvaná Valašská madona (1895), byly vydávány také jako reprodukce, tištěné technikou chromolitografie.^[13]
oltářní obrazy: kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech, kostel sv. Václava v Líšné, kostel sv. Václava v Úbočí, kostel sv. Václava v Podštýne nad Orlicí, kostel sv. Jana Křtitele ve Skramlíkách
České elegie, cyklus 21 temperových obrazů zobrazuje většinou tragické události české historie

Ilustrace a kresby

Byl plodným ilustrátorem, dbal na pečlivé studium předloh, vyjadřoval se efektní, dramaticky živou kresbou, perokresbou, akvarelem nebo kvašem, k historickým titulům vytvářel i dobové písmo.

Knižní ilustrace a návrhy obálek, k nimž umělecké knižní vazby zhotovoval knihař Jan Vladimír Spott:
Jaroslav Vrchlický Sv. Prokop
Vítězslav Hálek Večerní písně
Svatopluk Čech Václav z Michalovic,
s bratrem Karlem: výpravné publikace: * Ottovy Čechy
Sedláčkovy Hrady, zámky a tvrze Království českého (15 svazků).
Ilustrace pro časopisy: Zlatá Praha a Světozor.

Zastoupení ve sbírkách

Galerie hlavního města Prahy
Národní galerie v Praze
Národní muzeum
Památník národního písemnictví
Budova České spořitelny v Praze I, Rytířská ulice
Moravská galerie v Brně (16)^[14]
Muzeum umění Olomouc
Severomoravská galerie výtvarného umění Ostrava
Zámek Hrubý Rohozec
Zámek Klenová