Svatopluk Čech

Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek^[2] – 23. února 1908, Praha-Holešovice^[3]) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil příběhy pana Broučka.^[4]

Svatopluk Čech
Portrét Svatopluka Čecha
Narození	21. února 1846 Ostředek
Úmrtí	23. února 1908 (ve věku 62 let) Praha
Příčina úmrtí	rakovina tlustého střeva
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Pseudonym	Nevolný, Volný
Povolání	novinář, spisovatel, básník, advokát
Národnost	česká
Stát	České království
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	česká literatura
Literární hnutí	Ruchovci
Rodiče	František Jaroslav Čech, Klára rozená Raková
Příbuzní	Miloš Čech, Růžena Čechová, Vladimír Čech[1] a Božena Čechová (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Portrét Svatopluka Čecha

Čechův pohřební průvod na Václavském náměstí v Praze

Ukládání ostatků Svatopluka Čecha na Vyšehradském hřbitově

Náhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě

Životopis

Narodil se v Ostředku u Benešova do rodiny Františka Jaroslava Čecha (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) a Kláry Čechové, rozené Rakové.^[2] Otec František byl panský hospodářský správce a český vlastenec, který v letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí.^[5] Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích^[6] a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 3. července 1890, svého členství se však v roce 1895 vzdal.^[7]

Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě (podle návrhu architekta Antonína Wiehla)^[8] byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského.^[9]

Příčina smrti Svatopluka Čecha. Při balsamování mrtvoly Svatopluka Čecha zjistil profesor Hlava rakovinu dolního oddílu střeva tlustého s proděravěním stěny střevní. Proděravění toto mělo za následek náhlou smrt a po smrti rychle se vyvinující plynatost podkožní na horních končetinách a na hrudníku. Střevo nad nádorem bylo značně rozšířeno. V jiných orgánech nenalezeno žádných změn, zejména zvláště budiž podotknuto, že plíce byly úplně beze změn, srdce normální velikosti, chlopně srdeční a veškeré cévy velké i malé zúplna jemné.

Národní listy, 26. února 1908^[10]

Dílo

Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).^[11][12]

• Husita na Baltu (1868 v almanachu Ruch), historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských vztazích.
• Oběti pověry (1871), o čarodějství a pronásledování jeho v zemích křesťanských, příspěvek k dějinám lidského bludu.
• Adamité (1873 v časopise Lumír), epos s námětem zničení radikální husitské sekty adamitů Janem Žižkou.
• Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydání Adamitů).
• Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námětem z Kavkazu.
• Upomínky z východu (Národní listy 1875–1876, knižně 1885), povídky.
• Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
• Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu.
• Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička.
• Povídky, arabesky a humoresky II. (1879).
• Žižka (1879), rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům.
• Kandidát nesmrtelnosti (1879 v časopise Květy, knižně 1884), humoristický román.
• Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.^[13]
• Povídky, arabesky a humoresky III. (1880).
• Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposů Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy.
• Václav z Michalovic (1882), epos z pobělohorské doby inspirovaný Mickiewiczovým Konrádem Wallenrodem.^[14]
• Petrklíče (1883), veršovaná báchorka.^[15]
• Povídky, arabesky a humoresky IV. (1883).
• Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
• Několik drobných povídek (1884).
• Kresby z cest (1884).
• Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopického panslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
• Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši).^[16]
• Dagmar (1885), epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. Markéta provdaná za dánského krále Valdemara II., kterou autor líčí jako ideál ženy.^[17]
• Ikaros (1885 v časopise Květy, knižně 1908), sociální román.
• Pravda a drobné básně (1886).
• Humoresky, satiry a drobné črty (1887).
• Různé črty žertovné i vážné (1887).
• Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
• Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů.
• Několik povídek a různých črt (1888).
• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirická povídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
• Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
• Kratochvílná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1888), satirická báseň parodující soudobý spor o Rukopisy.
• Václav Živsa (1889–1891 v časopise Květy, knižně 1901), báseň.
• Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a epizodami.
• Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
• Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
• Sníh (1894) v časopise Květy, knižně (1900), báseň.^[18]
• Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě.
• Rozličná próza (1895).
• Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený.^[19]
• Modlitby k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy.
• O čarovném pavouku (1897), veršovaná pohádka pro mládež.^[20]
• Šotek (1899), veršovaná báchorka.
• Sekáči (1904), báseň.
• Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací.
• Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básně Do světa širého a Step.
• Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně.
• Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.
• Kniha novel Svatopluka Čecha (1925), vydáno posmrtně.^[21]

Prvotinu – báseň Štědrý den – zveřejnil v píseckém periodiku Zlaté klasy ještě jako gymnasista, pod pseudonymem Stanislav Rak (matčino příjmení za svobodna).^[22]

Jménem, srdcem stejně Čech – básníkova památka a tradice

Čechova busta z roku 1912 v městském parku v Kyjově

Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti Jménem, srdcem stejně Čech.^[23] Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseň Ve stínu lípy.^[24] Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.

Praha

Již 3 měsíce po jeho smrti 6. června 1908 byl pojmenován Čechův most v Praze.^[25] Ještě za Čechova života (1903) nesly jeho jméno Sady Svatopluka Čecha na pražských Vinohradech, kde byl v roce 1924 odhalen pomník, jehož autorem je Jan Štursa. V Praze byly v dalších čtvrtích pojmenovány Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích, Čechova ulice na Letné, Čechova čtvrť v Modřanech a Čechova škola v Tróji.

• Panteon Národního muzea: Bronzová busta (1908), autor Ladislav Šaloun
• Mramorové poprsí na podstavci s českými národními emblémy (kolem 1896), autor Vilém Amort

Česká města a obce

Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po více než sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel: Ostředek,^[26] Bezděkov,^[27] Peruc,^[28] Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel: Slaný,^[29] Vraný, Praha a Obříství. V městysu Liteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své dílo Ve stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňský farář P. Josef Kreisinger ve své práci Liteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství: Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka.^[30] V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna,^[31] od 5. 6. 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni^[32] u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básně Ve stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jako Lípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expozice Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné.^[33] V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo.^{[34][35][36][37]} V Obříství na Mělnicku je památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil.^[38] V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921.^[39] Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890–95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků)^[40] a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul.^[3] V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.^[41][42]

Galerie míst spojených s životem Svatopluka Čecha

• 
  Zámek v Ostředku, kde se Čech narodil (Zdeněk Fiedler, edited by Pavel Hrdlička (Packa))
• 
  Škola v Postupicích, kam Čech chodil poprvé
• 
  Pamětní deska na základní škole v Postupicích
• 
  Budova školy v Litni, kterou navštěvoval v době pobytu v Litni (Základní škola Františka Josefa Řezáče)
• 
  Panely Naučné stezky Liteň u kostela sv. Petra a Pavla a Základní školy F. J. Řezáče a pomníku Svatopluka Čecha
• 
  Dům správce panství Liteň nazývaný Čechovna
• 
  Pamětní deska na Čechovně s nápisem ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853–1856
• 
  Čechův dům v Obříství na Mělnicku
• 
  Detail dřevěného domku v Obříství, který Sv. Čech koupil na národopisné výstavě v Praze
• 
  Pamětní deska Svatopluka Čecha na domě v Obříství. ZDE BYDLEL SVATOPLUK ČECH BÁSNÍK ČESKÝ 1/2 1895 - 1/10 1903
• 
  Svatopluk Čech, odhalení desky v Obříství (Zlatá Praha 1910)
• 
  Pamětní deska v Letohradské ulici 557/44 v Praze 7 na Letné "ZDE ŽIL V LETECH 1890-1905 SVATOPLUK ČECH A NAPSAL PÍSNĚ OTROKA"
• 
  Brána do zahrady u vily Pod Havránkou v Praze Troji.
• 
  Dům v Šimáčkově ulici 908/17 s pamětní deskou: "V TOMTO DOMĚ ŽIL A 23.II.1908 ZEMŘEL BÁSNÍK SVATOPLUK ČECH

Sochy a pomníky Svatopluka Čecha

• 
  Jan Štursa – Čechův pomník v Čechových sadech (1918-24)
• 
  Pomník Svatopluka Čecha v Obříství na návsi
• 
  Pomník Svatopluka Čecha v Litni
• 
  Pomník Svatopluka Čecha Vinice (Vysoké Mýto)
• 
  Pomník Svatopluka Čecha v Rovensku pod Troskami
• 
  Busta na Škole Svatopluka Čecha, Praha-Troja
• 
  Pomník Svatopluka Čecha v Poličce

Ulice, náměstí, muzea a školy Svatopluka Čecha

• 
  Čechův most v Praze
• 
  Čechovo náměstí v Praze
• 
  Muzeum v Litni s expozicí Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. Bývalá fara nedaleko slavné lípy u kostela sv. Petra a Pavla
• 
  Škola Svatopluka Čecha v pražské Troji nedaleko vily Pod Havránkou
• 
  Malba Sv. Čecha v Čechově ulici 5 v Praze-Holešovicích