Samaritáni
potomci severoizraelských kmenů a mezopotámského obyvatelstva z 1. tis. př. n. l. / From Wikipedia, the free encyclopedia
Samaritáni (hebrejsky: שומרונים, Šomronim; sg. שומרון, Šomron) jsou nábožensko-etnickou skupinou v Izraeli a na autonomních palestinských územích. Samaritáni patří mezi nejstarší etnické skupiny na Blízkém Východě, jejich původ se datuje až do roku 721 př. n. l., kdy asyrský král Salmanassar V. dobyl Samaří, hlavní město severoizraelského království, a odvedl většinu z deseti izraelských kmenů do otroctví. Dobyté území následně osídlil kmeny příchozími z Mezopotámie, jejichž příslušníci se poměrně záhy smísili se zbytky původního obyvatelstva a posléze přijali i jeho víru, byť v odlišné podobě, než jak ji praktikuje dnešní judaismus.
Samaritáni si jako etnikum nárokují izraelský původ a považují se za legitimní potomky izraelských kmenů Efrajim, Menaše a Levi. V čele komunity stojí velekněz, kterým se stává vždy nejstarší muž z kněžské rodiny, která svůj původ dovozuje až k biblickému Áronovi.
Z původně početného národa se Samaritáni stali malou, uzavřenou komunitou, čítající podle cenzu z roku 2007 pouhých 721 lidí. Samaritáni jsou soustředěni ve dvou centrech, ve městech Nábulus (Šchem; konkrétně v Kirjat Luze) na západním břehu Jordánu a Cholon v Izraeli.