Halacha
židovské náboženské právo / From Wikipedia, the free encyclopedia
Halacha (hebrejsky הלכה, od הלך – chodit, kráčet – jít určitým způsobem, postupně nabývá na významu zvyk, obyčej, mrav, předpis, ustanovení) je celkový souhrn židovského náboženského práva, včetně biblického práva (613 přikázání) a pozdějšího talmudského a rabínského práva, jakož i zvyků a tradic. Halacha řídí nejen čistě náboženské (např. liturgické) praktiky a věrouku, ale také četné aspekty každodenního života, majetkové, civilní i trestní právo.
Další informace Etnické skupiny a jazyky, Populace (vývoj) ...
Zavřít
Kromě výše zmíněného může mít slovo halacha v samotné halachické literatuře následující významy:
- V jazyce tanaitských škol se tímto termínem začal označovat zákon, předchozí ustanovení v daném konkrétním případě – precedenční právo – bez ohledu na způsob vytvoření. Každé toto ustanovení se nazývalo halacha, pl. halachot. Později se tímto termínem začaly označovat zákony, které neměly exegetický charakter – spíše měly charakter tradovaného zákona.
- Stejně jako termín mišna i halacha označuje pouze tu část ústní tradice, která nemá exegetický charakter.