Marie Burešová (1. listopadu 1907 , Praha – 14. dubna 1972 , Praha) byla česká divadelní a filmová herečka.
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Zavřít
S divadlem se seznámila jako ochotnice v roce 1924 v Ústí nad Labem . Později studovala na dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze (absolutorium 1929 , k jejím spolužákům patřili např. Jan Pivec , Vlasta Fabianová , Marie Glázrová , Josef Gruss a Miloš Nedbal )[1] a v roce 1930 ji přijal Karel Hugo Hilar do sboru elévů Národního divadla v Praze, kde vystupovala v menších rolích až do roku 1934 .[2] Jako mladá (19 let) se v roce 1926 provdala v Praze na Žižkové za obchodníka Antonína Musila (1898), ale s ukončením studia na Konzervatoři (1929) skončilo i její manželství.
Manon Lescaut , D40 duben 1940 (Marie Burešová a Vladimír Šmeral )
V roce 1934 se stala členkou divadla D 34 E. F. Buriana , kde získala řadu významných rolí a vystupovala také ve voicebandu .[3] Po zatčení E. F. Buriana a ukončení činnosti divadla v březnu roku 1941 převzala většinu souboru D 41 (Vladimír Šmeral , Emil Bolek , Marie Burešová, Jiřina Stránská, Bohuslav Machník, Lola Skrbková a další)[4] Městská divadla pražská /Divadlo na Vinohradech a soubor dále vystupoval na scéně Divadla Na Poříčí. Zde hrála M. Burešová až do konce války, resp. do 1. září 1944 , kdy byla divadla nacisty uzavřena. V roce 1940 krátce hostovala v Honzlově Divadélku pro 99 [5] [6] a také v Horáckém divadle , v tehdejší době přechodně působícím v Třebíči .[7]
V sezóně 1945 /1946 znovu krátce spolupracovala s E. F. Burianem jako členka souboru jeho D 46. Na konci sezóny však spolu s dalšími osmnácti členy (mj. Skrbková, Machník, Bolek aj.) z divadla odešla.[8]
V letech 1946 až 1967 byla členkou souboru činohry Národního divadla v Praze (později zde hostovala až do své smrti), kde vytvořila za dobu působení více než 100 rolí.[9]
Od roku 1938 vystupovala ve filmu a později i v televizi.
Pro svůj hlasový projev se věnovala rovněž recitaci a spolupracovala s rozhlasem. V roce 1938 doprovodila film Jiřího Weisse Naše země recitací veršů společně s Ladislavem Boháčem a Karlem Beníškem. Spolu s Karlem Högerem vystupovala v roce 1944 v pásmu recitací Stará milostná poezie v Ústřední knihovně v Praze.[10] S Vladimírem Šmeralem uváděla ve Smetanově síni Obecního domu v roce 1944 matiné s názvem Profily . Její recitace je zachycena i na gramofonových deskách (např. Marie Pujmanová : Milióny holubiček nebo dvě scény s V. Šmeralem z Nezvalovy Manon Lescaut ).
Ve druhé polovině okupace působila jako pedagog v dramatickém oddělení Pražské konzervatoře . Jejími kolegy zde byli díky řediteli oddělení M. Hallerovi i další nově přijatí učitelé střední generace, např. Jiří Frejka , František Salzer , Miloš Nedbal , Jiří Plachý , Joe Jenčík , František Tröster a další.[11] Svůj podpis připojila pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok! , jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu .[12]
„
Nejaktuálnější a také nejatraktivnější ženský typ Burianova divadla vytvářela Marie Burešová, štíhlá rusovlasá herečka exotické krásy...Křehce koketní Manon v dramatu Nezvalově jí přinesla zcela mimořádný úspěch. Nebyl snad tehdy v okupovaných českých zemích v široké kulturní obci nikdo, kdy by nevěděl, že hraje tuto roli. Po uzavření Déčka přiřadila k svým hrdinkám zejména princeznu Turandot ve stejnojmenné Gozziho hře...V Národním divadle, kam přišla v roce 1946, se však její vyhraněné avantgardní herectví těžko uplatňovalo, i když se snažila přizpůsobit realistickému slohu souboru. Její snový stylizovaný hlasový projev, blížící se zpěvu, který vždy nadřazovala ostatním prostředkům, působil zde cize. I tak ovšem na této scéně vytvořila některé pozoruhodné role.
“
— František Černý [13]
1932 Alois Jirásek : Jan Žižka , Pachole královo, Národní divadlo, režie Vojta Novák
1933 Alois Jirásek: Jan Hus , Druhé děvče, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
1934 W. Shakespeare, E. F. Burian: Kupec benátský , role ?, D 35, režie E. F. Burian (první vystoupení M. Burešové v Déčku [14] )
1934 Bertolt Brecht , E. F. Burian : Žebrácká opera , Polly, D 35, režie E. F. Burian
1935 Friedrich Wolf: John D dobývá svět , Prostitutka, D 35, režie E. F. Burian
1935 K.H. Mácha: Máj , Vězeňkyně, D 35, režie E. F. Burian
1937 A. S. Puškin, E. F. Burian : Evžen Oněgin , Taťána, D 37, režie E. F. Burian
1938 J. W. Goethe, E. F. Burian : Utrpení mladého Werthera , Lota, D 38, režie E. F. Burian
1940 Viktor Dyk : Krysař , Agnes, D 40, režie E. F. Burian
1940 Vítězslav Nezval : Manon Lescaut , Manon, D 40, režie E. F. Burian (v roli rytíře Des Grieux vystoupil Vladimír Šmeral , hra měla 128 repríz a v Praze ji zhlédlo na 100.000 diváků [15] )
1941 Fráňa Šrámek : Stříbrný vítr , Lorča, Divadlo Na Poříčí, režie František Salzer
1942 Friedrich Schiller : Messinská nevěsta , Beatrice, Divadlo Na Poříčí, režie František Salzer
1944 Franz Grillparzer: Moře a láska , Hero, Divadlo Na Poříčí, režie František Salzer
1946 William Shakespeare , E. F. Burian: Romeo a Julie aneb Sen jednoho vězně , Julie, D 46, režie E. F. Burian
1946 Josef Čapek , Karel Čapek : Ze života hmyzu , Apatura Clythia, Národní divadlo , režie Jindřich Honzl
1948 Edmond Rostand : Cyrano z Bergeracu , Roxana, Národní divadlo, režie František Salzer
1948 David Berg: Matka Riva , Paní Branchová, Tylovo divadlo, režie František Salzer
1949 Maxim Gorkij : Maloměšťáci , Jelena Nikolajevna Krivcová, Tylovo divadlo, režie Jindřich Honzl
1951 N. V. Gogol: Ženitba , Agata Tichonovna, Tylovo divadlo, režie František Salzer
1952 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec , Barbora Jahelková, Tylovo divadlo, režie Jaroslav Průcha (205 repríz, na repertoáru až do roku 1960)
1957 Marin Držič: Dundo Maroje , Laura, Tylovo divadlo, režie Bojan Stupica
1958 Zdeněk Fibich , Jaroslav Vrchlický : Smír Tantalův , Axiocha, Smetanovo divadlo, režie Ladislav Boháč
1960 Molière : Zdravý nemocný , Belina, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
1964 Alois Jirásek : Lucerna , Mlynářova bába, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek
1965 Vítězslav Nezval : Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou , Sochařova žena, Národní divadlo, režie Vítězslav Vejražka
1966 Jean Giraudoux: Bláznivá ze Chaillot , Gabriela, Bláznivá ze Saint-Sulpice, Tylovo divadlo, režie Rudolf Hrušínský
1967 Ludvík Aškenazy : Rasputin , Praskovja, Národní divadlo , režie Evžen Sokolovský
1971 Miloslav Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země , Matka Lukiče, Tylovo divadlo , režie Evžen Sokolovský
1938 Pod jednou střechou , režie M. J. Krňanský
1938 Škola základ života , role: profesorka Božena Lachoutová, režie Martin Frič
1939 Muž z neznáma , děvče z přístavu, režie Martin Frič
1941 Pražský flamendr , baronesa Kajetána, režie Karel Špelina
1943 Experiment , recitátorka, režie Martin Frič
1948 Dvaasedmdesátka , dvojrole – Julča Ramešová a herečka Burešová), režie Jiří Slavíček
1959 Křižovatky , matka, režie Pavel Blumenfeld
1961 Magdalena Dobromila Rettigová , režie František Filip
1962 Zdravý nemocný , Belina, režie Jaromír Pleskot (záznam divadelního představení)
1970 Případ Mauritius , režie Jaroslav Balík
1971 Hříchy mládí , režie Jaromír Borek
Reference
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983 , str. 458.
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů , s. 172.
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983 , str. 525
František Černý : Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci , Mladá fronta, Praha, 1978 , str. 212
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983 , str. 450
Literatura
Josef Balvín: Vlastimil Brodský , Orbis, Praha, 1967 , str. 13
B. Bezouška , V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce , Odeon, Praha, 1985 , str. 58, 135, 139, 153, 164
Ladislav Boháč : Tisíc a jeden život , Odeon, Praha, 1981 , str. 193, 222
Jaroslav Brož, Myrtil Frída : Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945 , Orbis, Praha, 1966 , str. 131, 186, 244, 256, 264, foto 496
František Černý : Hraje František Smolík , Melantrich, Praha, 1983 , str. 325–6
František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla , Academia, Praha, 2000 , str. 79, 321 (foto), 351, ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci , Mladá fronta, Praha, 1978 , str. 205, 212, 239, 258, 269, 274
František Černý: Theater – Divadlo , Orbis, Praha, 1965 , str. 41–3, 194, 364, 408
Jindřich Černý : Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 –1955 , Academia, Praha, 2007 , str. 16, 42, 76, 206, 307, 341, 345, ISBN 978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4 . S. 50, 55, 57, 59, 172, 325.
Vlasta Fabianová : Jsem to já? , Odeon, Praha, 1993 , str. 182 (foto), 216–7, 220, 303–4, 322 (foto), 369, ISBN 80-207-0419-1
Miloš Fikejz . Český film : herci a herečky. I. díl : A–K . 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9 . S. 133–134.
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl : Faustovské srdce Karla Högera , Mladá fronta, Praha, 1994 , str. 371–2, ISBN 80-204-0493-7
Jaroslav Kladiva: E. F. Burian , Jazzová sekce , Praha, 1982 , str. 143, 163, 166, 222, 296, 303, 307–8, 379 (foto), 403 (foto), 410
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983 , str. 285 (foto), 286, 297 (foto), 449 (foto), 450, 451 (foto), 455–6, 458, 479, 525, 623–4, 653–4, 663–4
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci , Academia, Praha, 1988 , str. 52–3
V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 –1957 , vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958 , str. 157, 159, 179
Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy , ČSAV, Praha, 1962 , str. 214, 234, 253, 280, 287, 289
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková , V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 –2007 – Vinohradský ansámbl , vydalo Divadlo na Vinohradech , Praha, 2007 , str. 65, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
TOMEŠ, Josef , a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J . Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7 . S. 159.
Marie Valtrová : Kronika rodu Hrušínských , Odeon, Praha, 1994 , str. 140, 298, 299, 384, ISBN 80-207-0485-X