třít

See also: trit and trit-

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech třieti, from Proto-Slavic *terti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtr̝̊iːt]
• Rhymes: -iːt
• Homophone: tříd

Verb

třít impf

1. to rub
2. (reflexive with se) to spawn (about fish)

Conjugation

Conjugation of třít

infinitive třít, tříti active adjective třící, troucí verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person třu třeme — třeme 2nd person třeš třete tři třete 3rd person tře třou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive třít. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate třel třeli třen třeni masculine inanimate třely třeny feminine třela třena neuter třelo třela třeno třena transgressives present past masculine singular tře, tra — feminine + neuter singular tříc, trouc — plural tříce, trouce —

Derived terms

• natřít
• otřít
• potřít
• přetřít
• rozetřít
• setřít
• třenice
• tření
• utřít
• vetřít
• vytřít

Related terms

• natírat
• otírat
• potírat
• přetírat
• rozetírat
• stírat
• utírat
• vtírat
• vytírat

Further reading

• “tříti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “tříti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “třít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025