Skanzen je součástí Národního muzea v přírodě. Zahrnuje specializovanou expozici vesnického prostředí Veselý Kopec, objekt vesnické památkové zóny Svobodné Hamry v obci Vysočina a památkovou rezervaci lidové architektury Betlém v cent From Wikipedia, the free encyclopedia
Muzeum v přírodě Vysočina (dříve Soubor lidových staveb Vysočina) je součástí Národního muzea v přírodě v České republice.[1] Organizuje sbírku nemovitých i movitých dokladů k dějinám lidové kultury, spravuje sbírkové předměty národopisného charakteru a v přirozené krajině umístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství, dokumentuje lidovou kulturu národopisné oblasti Horácko a navazujících geografických regionů východních Čech (Chrudimsko a Litomyšlsko).[2]
| Muzeum v přírodě Vysočina | |
|---|---|
 Budova sídla muzea v Hlinsku | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Hlinsko |
| Adresa | Muzeum v přírodě Vysočina Příčná ulice čp. 350 Hlinsko 539 01 |
| Zakladatel | Luděk Štěpán Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina |
| Vlastník | Ministerstvo kultury ČR |
| Založeno | 1972 Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina 1982 Soubor lidových staveb Vysočina 2018 Muzeum v přírodě Vysočina |
| Zaměření | národopisné, expozice lidové kultury, života na venkově apod. |
| Objekty | Betlém Hlinsko Veselý Kopec objekt Svobodné Hamry |
| Návštěvníci | 93 003 (v roce 2019) |
| Kód památky | 100721 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Zeměpisné souřadnice | 49°45′47,59″ s. š., 15°54′22,07″ v. d. |
 | |
| Poznámky | Organizační součást Národního muzea v přírodě |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sídlem správy muzea je Hlinsko v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje, muzeum v přírodě představuje specializovanou expozici vesnického prostředí Veselý Kopec[3] a objekt vesnické památkové zóny Svobodné Hamry[4] v obci Vysočina a vesnickou památkovou rezervaci lidové architektury Betlém[5] v centru města Hlinsko.
Vznik muzea v krajinné oblasti Železných hor souvisí se záchranou významných lidových a technických staveb 18. až 20. století v severní části Českomoravské vrchoviny (Hlinecko a Svratecko, národopisná oblast Horácko), také na Chrudimsku, Litomyšlsku a v okolí Poličky.
Památky lidového stavitelství ohrožené zánikem v původním místě postupně přeneseny do přírodního areálu na Veselém Kopci,[6] později náležející do péče Národního památkového ústavu. Specializovaná muzejní expozice lidové kultury ve volné přírodě, též nazývaná skanzen podle švédského vzoru, budována od 70. let 20. století, v roce 1972 zpřístupněna veřejnosti pod původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina.
Zakladatelem muzea v přírodě Luděk Štěpán (19. 8. 1932 – 12. 5. 2017), původně stavební technik a dobrovolný památkář, později regionální historik[7] a pracovník v oblasti ochrany kulturních památek lidového stavitelství v Pardubickém kraji, v letech 1982–1992 vedoucí správy muzea, od roku 1982 s názvem Soubor lidových staveb Vysočina se sídlem ve Svobodných Hamrech.[8]
Součástí muzea se staly v roce 1989 architektonicky unikátní venkovské domy v části urbanistického celku Betlém (od roku 1995 památková rezervace) v centru města Hlinsko, od roku 1997 sídlo muzea, s expozicemi Veselý Kopec[9] a Betlém Hlinsko.[10]
Soubor lidových staveb Vysočina dne 9. prosince 2003 prohlášen Ministerstvem kultury České republiky za kulturní památku[11] ve správě Národního památkového ústavu,[12] od roku 2013 až do 10. prosince 2018 muzeum začleněno pod Územní památkovou správu na Sychrově, pečující o kulturní památky také v Pardubickém kraji.
S účinností od 11. prosince 2018 je organizační složkou Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky.
Vznik muzea v přírodě je spojen s osobou Luďka Štěpána (1932–2017), dobrovolného konzervátora kulturních památek v okrese Chrudim v 50. až 60. letech 20. století. Zabýval se lidovým stavitelstvím a historií technických staveb, včetně dopravních cest.[7] Na koncepci muzea v přírodě spolupracoval také s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, konzultanty například Jaroslav Štika (1931 – 2010), etnograf a v letech 1972 až 1999 ředitel muzea a Jiří Langer, muzejní pracovník, etnolog a čestný člen České národopisné společnosti.
Záchranu lidových a technických staveb podporoval odbor kultury bývalého Okresního národního výboru v Chrudimi a Okresní muzeum v Chrudimi. Obnovu památek a později expozici lidového stavitelství a technických staveb na Veselém Kopci v letech 1972–1981 budoval aktiv dobrovolníků, měla prezentovat soubor staveb v oblasti vymezené spojnicí měst Chrudim – Vysoké Mýto – Litomyšl – Polička – Svratka – Chotěboř – Chrudim.
Mezi první zachráněné technické stavby patřila Králova pila a vodní mlýn na řece Chrudimce ve Všeradově, v části Milesimov. Vodní mlýn a pila s unikátní technologií a strojním zařízením byl památkově chráněn od roku 1958, koncem 60. let 20. století, přičiněním Luďka Štěpána s aktivem dalších památkářů, znovu sestaveno umělecké složení mlýna, postavena dvě vodní kola na spodní vodu a po úspěšné dokumentaci a konzervátorské práci zpřístupněn v letech 1969–1983 veřejnosti (v současnosti soukromý objekt v lokalitě s místním jménem Králova Pila, veřejnosti nepřístupný).[13]
V roce 1969 navrhl a v letech 1971–1972 realizoval Luděk Štěpán s dobrovolníky opravu zemědělské roubené usedlosti z počátku 17. století v sídelní lokalitě Veselý Kopec, tehdy tzv. Pilnovo stavení čp. 4 v soukromém vlastnictví. Po dohodě s původními majiteli bylo částečně zpřístupněno veřejnosti v roce 1972, světnice tkalce a stodola se stala první expozicí lidového stavitelství a také jedinou původní kulturní památkou postavenou na Veselém Kopci.[14] Záměrem bylo postupně přemístit do lokality další lidové a technické stavby a vybudovat muzeum v přírodě, původně nazvané Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina.
Mezi první přenesené stavby do expozice na Veselý Kopec patří suška lnu (pazderna) z konce 18. století s historickým otopným zařízením a původním vybavením z Pasek u Všeradova,[15] suška ovoce z počátku 19. století, drobná stavba k dosoušení sesbíraného ovoce ze Stříteže u Skutče[16] a polygonální – čtrnáctiboká stodola z konce 17. století, významná technická památka a jediná svého druhu v Evropě, ze Sádku u Poličky,[17] v roce 1985 v expozici 25 objektů.[8]
Několik obnovených staveb v obci Vysočina (mimo expozici Veselý Kopec) také v částech Dřevíkov (roubené stavby, židovský hřbitov) a Možděnice (bývalá kovárna, škola a kopie dřevěné zvoničky, v lokalitě původně předpokládaný projekt expozice tradičních řemeslných dílen nebyl realizován).
Ve Svobodných Hamrech (od 22. září 1995 vesnická památková zóna) v letech 1976 až 1980 rekonstruována stavba se zařízením na vodní pohon, vodní kovací hamr a mlýnice s dochovanou technologií, pozůstatek železářské hutě a vodního mlýna (památkově chráněn od roku 1993).[18] V 70. letech 20. století postupně opravován také od roku 1958 památkově chráněný venkovský zámek s renesanční dispozicí (původně tvrz),[19] v letech 1982 až 1996 sídlem správy muzea (v rámci restitucí v 90. letech 20. století vrácen do soukromého vlastnictví).
V roce 1981 muzeum v přírodě převzato do správy bývalým Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody, později Státní památkový ústav v Pardubicích.
Dnem 1. ledna 1982 muzeum profesionalizované pod názvem Soubor lidových staveb Vysočina se sídlem ve Svobodných Hamrech, vedoucím v letech 1982–1993 Luděk Štěpán a v letech 1994–1996 Ing. Petr Kolek.
V roce 1997 sídlo správy muzea přemístěno do Hlinska, do zrekonstruované budovy u vstupu do památkové rezervace lidové architektury s názvem Betlém, ve funkci vedoucí a kastelánky PhDr. Ilona Vojancová, patřila mezi dobrovolný aktiv památkářů již jako studentka gymnázia, po profesionalizaci muzea zastávala v letech 1982–1996 funkci etnografky Souboru lidových staveb Vysočina.
Sbírková činnost muzea od 70. let 20. století, nejdříve sestávající především z darovaných předmětů, od roku 1981 cíleně prováděná, sbírkové předměty též restauruje, konzervuje a představuje v průběhu obměn ve stálých expozicích nebo pořádaných výstav (až 1500 sbírkových předmětů ročně). Muzeum také publikuje získané poznatky z oblasti lidové kultury, představuje kulturní památky z území jeho působnosti, pořádá tematické výstavy, odborné semináře i konference.
V roce 1989 se muzeum podílelo na záchraně architektonicky významných venkovských domů v části urbanistického celku Betlém v centru města Hlinsko, v roce 1990 prohlášeno 16 tradičních staveb za nemovité kulturní památky a v roce 1995 na území města vyhlášena památková rezervace Betlém (v ní celkem 23 domů roubených, poloroubených i částečně zděných s klasicistními prvky, některé do současné doby obydlené, celkem 13 objektů ve vlastnictví muzea, mimo památkovou rezervaci objekt sídla správy).
Po vzniku Národního památkového ústavu v roce 2003 muzeum formálně jeho součástí, v rámci „Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu” se od roku 2004 stalo „Regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu Pardubického kraje”, s výzkumnou a metodickou činností a odborným pracovištěm hmotné i nehmotné lidové kultury na Českomoravské vrchovině, zejména pro oblast Železných hor.
V rámci Národního památkového ústavu náleželo od roku 2013 do 10. prosince 2018 pod Územní správu památkové péče na Sychrově, pečující také o kulturní památky v Pardubickém kraji. Muzeum je členem Asociace muzeí a galerií České republiky a Českého svazu muzeí v přírodě.[8]
Rozhodnutím ministra kultury ze dne 11. prosince 2018 začleněno ve formě organizační složky s názvem Muzeum v přírodě Vysočina do Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky,[1] zřizovací listinou orientováno na národopisnou oblast Horácko a navazující geografické regiony, Chrudimsko a Litomyšlsko. Ředitelkou Muzea v přírodě Vysočina se stala PhDr. Ilona Vojancová.[2]
Dnem 1. července 2020 došlo k organizačním změnám, dosavadní ředitelka PhDr. Ilona Vojancová byla na vlastní žádost (rodinné důvody) uvolněna z funkce ředitelky a převedena na funkci vědecké pracovnice muzea. Ke stejnému datu byla jmenována její dřívější zástupkyně PhDr. Magda Křivanová, absolventka Filosofické fakulty (obor historie) Univerzity Palackého v Olomouci, do funkce ředitelky Muzea v přírodě Vysočina.[20]
Do přírodního areálu na Veselém Kopci byly přemístěny významné stavby lidové architektury z období od poloviny 18. století do poloviny 19. století především z okolí Hlinska, Poličky a Litomyšle. Kolem jediného dochovaného tzv. Pilnova stavení (čp. 4) s haltýřem, dokládající lidové stavitelství v oblasti Železných hor,[14] byla postupně vystavěna vesnice z přenesených objektů různého původního využití.
V expozici například:
Některé drobné lidové stavby jako jsou stoupy poháněné vodou (strojní zařízení k drcení nebo roztloukání materiálu), například na kroupy nebo v podobě stupníku na tříslo z počátku 19. století z Klešic u Heřmanova Městce, drtil smrkovou kůru k získání třísla pro zpracování kůží,[31] olejna z konce 18. století, původně v lokalitě s místním jménem Damašek v Pusté Rybné, v provozu až do roku 1936,[32] nebo varna povidel jsou středoevropské unikáty.[11]
Expozice Veselý Kopec v rámci Muzea v přírodě Vysočina dokumentuje každodenní život na venkově ve druhé polovině 18. a v první polovině 19. století a dokládá řemeslnou zručnost a um obyvatel přizpůsobujících svůj život přírodním podmínkám a možnostem daným příslušnou dobou. Většina exponátů je soustředěna v přírodním areálu na Veselém Kopci, expozice je přístupná veřejnosti sezónně a v průběhu tematických akcí pořádaných v areálu muzea.
Vesnická památková rezervace Betlém tvoří samostatný ucelený soubor lidové architektury vesnického typu, sestávající z původních roubených staveb řemeslníků, později i továrních dělníků,[33] vybudovaných na pravém břehu řeky Chrudimky v centru města Hlinsko.[34] V areálu památkové rezervace jsou pravidelně pořádány programy zaměřené na lidové obyčeje, tradiční svátky, folklórní veselice, také s prezentací původních řemesel i ukázkami lidové stravy.
Expozice je veřejnosti otevřená celoročně, v původním stavení čp. 180 z počátku 19. století, ve kterém byla provozována pekařská živnost,[35] je v současnosti prodejna lidových výrobků, pokladna muzea a k dispozici odborný průvodce. V areálu se nachází turistické informační centrum města Hlinsko.[36]
Historie lidových staveb v urbanistickém celku s místním jménem (oikonymum) Betlém je spojená s rozvojem řemesel v průběhu 18. století. Na původně obecních pastvinách byly vybudovány venkovské chalupy drobnými řemeslníky. Úzké uličky oddělovaly jednotlivá stavení, nejprve rodin hrnčířů a domácích tkalců, později malé domky obývali další řemeslníci, například cukrář, krejčí, pekař, sedlář, švec, truhlář a další. Obydlí mělo zpravidla jednu obytnou světnici, síň a komoru, některé také přístavek, například chlívek pro drobné zvířectvo apod.
V průběhu 19. století, s rozvojem továren v Hlinsku, se do lokality stěhovali také tovární dělníci. Na přelomu 19. a 20. století docházelo ke stavebním úpravám obydlí a přezdívání původně dřevěných částí staveb, ve 20. století se pro další úpravy staveb používaly dobové materiály, např. tér neboli dehet na střechy aj. S rozvojem výstavby sídlištního charakteru v Hlinsku ve 2. polovině 20. století začala postupná devastace staveb. Zbývajícím stavbám dokumentujících lidovou architekturu od poloviny 18. do poloviny 20. století hrozil reálně zánik. V roce 1987 bylo pracovníky památkové péče rozhodnuto o záchraně centrální části původní lokality.[8]
Pracoviště Souboru lidových staveb Vysočina, tehdy součást Státního památkového ústavu v Pardubicích, v roce 1989 zajistilo potřebné práce a v roce 1990 bylo celkem 16 objektů prohlášeno za nemovitou kulturní památku. V následujících letech činnost pracovníků muzea směřovala k vyhlášení významné části urbanistického celku za památkovou rezervaci lidové architektury.
Památková rezervace byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 127/1995 Sb. ze dne 24. května 1995, o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace.[37] Přibližně lze území vymezit, od sídla správy Souboru lidových staveb Vysočina (Příčná čp. 350), spojnicí mezi domy Příčná čp. 361 – Veleslavínova čp. 345 – Čelakovského čp. 182 (kulturní památka, konzervátorské dílny muzea)[38] – Budovcovo nábřeží čp. 59 a podél pravého břehu řeky Chrudimky k ústí potoka Drachtinka a jeho levým břehem až na úroveň opět domu Příčná čp. 361.
V sídelní lokalitě objekt technického stavitelství s dochovanou technologií na vodní pohon u řeky Chrudimky, u vodního náhonu původně železářský hamr, doklad ručního zpracování nářadí pro zemědělce a řemeslníky, v objektu kovárna využívaná až do roku 1952.[18] Pozůstatek většího celku tradiční železářské výroby v krajině Železných hor, později v místě dříve železářské pece stavba vodního mlýna (kolem roku 1750).
Rekonstrukce objektu s hamerskou dílnou a mlýnicí v letech 1976–1980, včetně technologického zařízení, hamerské kladivo, měch, brus, kovadlina, váha a drobné nářadí přenesené z bývalého vodního hamru (snad z roku 1827) v obci Věžovatá Pláně (okres Český Krumlov), krupník-holendr z bývalého mlýna Mezný[39] v Kovářově u Seče (obec Bojanov) a složení jahelky z mlýna Bětník[40] z Popovce (obec Řepníky).[8]
Několik dalších památkově chráněných lidových staveb ve vesnické památkové zóně není ve správě muzea, také původně tvrz (v roce 1457 s názvem Odranec), přebudovaná na venkovský zámek v pseudobarokní úpravě (viz část Historie, původní sídlo Souboru lidových staveb Vysočina).[19]
Muzeum v přírodě Vysočina se nachází v severozápadní části Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, která ve svém výběžku od Hlinska k Trhové Kamenici překrývá část Sečské vrchoviny v pohoří Železných hor.[41] Expozice leží ve dvou samostatných lokalitách, památková rezervace Betlém v centru města Hlinsko v Kameničské vrchovině na pravém břehu Chrudimky, muzeum v přírodě Veselý Kopec a vesnická památková zóna Svobodné Hamry v obci Vysočina[42] ve Stružinecké pahorkatině na levém břehu řeky Chrudimky.
Expozice vesnice Veselý Kopec výhodně využívá východní až jihovýchodní svahy vyvýšeniny se zeměpisným jménem (oronymum) Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.), se zachovalými částmi krajiny nad soutokem Dlouhého potoka s řekou Chrudimkou. Koryto řeky tvoří rozhraní mezi Stružineckou pahorkatinou na levém břehu a Kameničskou vrchovinou na pravém břehu.[43]
Technické památky na vodní pohon jsou soustředěny v hlubokém údolí u Dlouhého potoka a další exponáty lidového stavitelství v poměrně prudkém svahu nad ním a také v táhlém východním svahu nad řekou Chrudimkou.[42]
Do expozice Veselý Kopec[44] jsou směrovány dvě turistické trasy Klubu českých turistů. Zeleně značená v úseku Hlinsko – Veselý Kopec – Trhová Kamenice a žlutá z Chlumu k rybníku Januš (též Jánuš) a na Veselý Kopec (rozcestník Pod Veselým Kopcem, zaústění do zeleně značené trasy).
Místa s expozicemi „muzea pod širým nebem” (v angličtině open-air museum) propojuje turistická trasa zeleně značená. Lokality (expozice) v obci Vysočina a v centru města Hlinsko uvedeny na turistické mapě Železné hory (mapový list č. 45 v měřítku 1:50 000) z edice Klubu českých turistů.[41]
Zeleně značená turistická trasa v úseku Hlinsko – Králova Pila (Milesimov) – Veselý Kopec – Dřevíkov – Svobodné hamry. Turistická trasa součástí naučné stezky Krajem Chrudimky a turistické cesty Františka Kavána, propojuje památkovou rezervaci Betlém v Hlinsku a expozici Veselý Kopec.
V Hlinsku vedena okrajem památkové rezervace Betlém (rozcestník Hlinsko–Betlém), v blízkosti venkovský domek čp. 180 (pokladna, průvodce, prodej dárků),[35] pokračuje k městskému muzeu a galerii a dál podél řeky Chrudimky, směr Kouty, Vítanov, Stan (Stanský mlýn s Francisovou turbínou, provoz obnoven v roce 2016, soukromý objekt) a Králova Pila (technická památka – mlýn a pila na vodní pohon, patří mezi první zachráněné kulturní památky koncem 60. let 20. století,[13] nepřístupný soukromý objekt, viz část Historie).
Úvalem podél meandrující řeky Chrudimky (krajina na rozhraní Stružinecké pahorkatiny a Kameničské vrchoviny) směřuje trasa do lokality Veselý Kopec (rozcestník Pod Veselým Kopcem). Od rozcestníku trasa průchozí po hlavní cestě centrem expozice (kulturní památky přístupné jen se vstupenkou v návštěvní době).[9]
Trasa z Veselého Kopce na Dřevíkov (památkově chráněné objekty) a Svobodné Hamry, s kulturními památkami vesnické památkové zóny, venkovský zámek[19] (původní sídlo muzea v přírodě, s bohatou historií související v 19. století také s osobami Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra), na trase také železný hamr[18] s nálezem unikátního kusu surového železa z 18. století (tzv. housky, vzniklé po odpichu u dřevouhelné tavicí pece).[8]
Žlutě značená turistická trasa v úseku Veselý Kopec (odbočuje z trasy zeleně značené na okraji expozice, od rozcestníku Pod Veselým Kopcem směrem na Milesimov s autobusovou zastávkou). Expozice na levém břehu Dolního potoka přístupná pouze po zeleně značené turistické trase.
Na začátku v krátkém úseku vedena mírným svahem nad údolní nivou Dlouhého potoka, po pravém břehu, z trasy částečně viditelné exponáty technických staveb na vodní pohon umístěné na levém břehu potoka. Vodní obilní mlýn na místě původního mlýna shodného typu,[23] vodní olejna,[32] pila a stupník na tříslo[31] (drcenou smrkovou nebo dubovou kůru pro potřebu koželuhů k tzv. vydělávání kůží). Na levém břehu Dlouhého potoka ve svahu pod vyvýšeninou „Na Veselém kopci” obnoven v délce 500 m náhon (společný pro více technických památek), přivádějící vodu na vodní kolo v expozici (vodní pila a mlýn).[8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
