Remove ads
Veselý Kopec je vesnice na části katastrálního území Dřevíkov s rozsahem poloh přibližně 535–579 m n. m.na území Železných hor[3] v CHKO Žďárské vrchy, v rámci administrativně správním část obce Vysočina[4] v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje na území České republiky.[5]
| Veselý Kopec | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Vysočina |
| Okres | Chrudim |
| Kraj | Pardubický kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°45′46″ s. š., 15°50′30″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 10 (2021)[1] |
| Katastrální území | Dřevíkov (2,27 km²) |
| PSČ | 539 01 |
| Počet domů | 8 (2011)[2] |
  Veselý Kopec | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 187917 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původní zástavba i do lokality přemístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství (exponáty Muzea v přírodě Vysočina) leží na jihovýchodě katastrálního území Dřevíkov.[6] Původně osada Dřevíkov[7] byla v letech 1910–1960 součástí samostatné obce Svobodné Hamry,[8] sloučené s okolními, též samostatnými obcemi (Možděnice a rozlohou největší Rváčov). Společně vytvořily jednu obec s názvem Vysočina o rozloze 1790,133 ha[9] a sídlem obecního úřadu v Dřevíkově.[10]
V roce 2001 žilo v sídelní lokalitě trvale 20 obyvatel,[11] v roce 2009 zde bylo evidováno 12 adres[12] a v roce 2017 celkem 11 stavebních objektů.[13] Obec Vysočina, jejíž částí je Veselý Kopec, přísluší do správního obvodu obce s rozšířenou působností Hlinsko.
Remove ads
Původně osada osídlována snad ve 14. století. Váže se k ní pověst o králi Václavu II., který měl nařídit stavbu vodního mlýna a pily (Králova Pila, pravděpodobně založená v roce 1302, lokalita Milesimov)[14] a v té souvislosti se zúčastnit „veselé“ slavnosti na kopci nad řekou Chrudimkou. Místu se pak mělo říkat Veselý Kopec. Později osada se čtyřmi usedlostmi, včetně vodního mlýna, náležela k sousední vsi Dřevíkov.[15]
První písemná zmínka o sídelní lokalitě pochází z roku 1654.[16] Původní osadu tvořily rozptýlené zemědělské usedlosti na stráních údolí s řekou Chrudimkou, vznikaly postupně od 16. století, stávalo zde několik stavení, mlýn, pekařství a hostinec.[17]
Na kulturně významnou památku lidového stavitelství v podobě roubené usedlosti čp. 4 na Veselém Kopci poukázal památkář PhDr. Jaroslav Herout v 50. letech 20. století a navrhl ji zapsat mezi památkově chráněné objekty, společně s dalšími v okolních vesnicích (kovárna v Možděnici, venkovský zámek a železný hamr ve Svobodných Hamrech, židovské památky v Dřevíkově aj.).[15]
Zemědělská usedlost na Veselém Kopci čp. 4 (usedlost U Pilných) byla zapsána do státního seznamu kulturních památek v roce 1964 a patří mezi nejvýznamnější dochované, tzv. poloselské grunty s obytným stavením a chlévy, stodolou a roubeným haltýřem nad pramenem vody (holubník byl doplněn později), dokumentující pasekářské osídlování Železných hor.[18] Stavba je uvedena v písemné zprávě pocházející z roku 1654, tzv. soupisu berní ruly neboli daňových povinností v Českém království. V roce 1775 prodala vrchnost ze Svobodných Hamrů usedlost s poli a loukami a následně se střídali její majitelé.
V letech 1971–1972 byl památkově chráněný objekt opravován a po dohodě s majiteli v něm byla v roce 1972 zpřístupněna veřejnosti první expozice, světnice tkalce a stodola, v muzeu v přírodě s původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina. Postupně byly do lokality přemístěny další objekty představující kulturní historii venkova.
V roce 2013 byla jediná původní stavba (čp. 4) získána do vlastnictví Národního památkového ústavu a v letech 2014–2016 zrekonstruována.[15]
Remove ads
Sídelní lokalita leží přibližně 5 km západně od Hlinska. Původní zástavba a objekty kulturních památek se nachází nad soutokem Dlouhého potoka s řekou Chrudimkou,[19] na východních až jihovýchodních svazích vyvýšeniny se zeměpisným názvem (oronymum) Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.). Geograficky je součástí členité Stružinecké pahorkatiny, geomorfologického okrsku Sečské vrchoviny v jihovýchodní části pohoří Železných hor.
Krajina v lokalitě Veselého Kopce, její georeliéf, byl jedním z kriterií pro výběr umístění zamýšlené expozice muzea v přírodě, zejména orientace svahu vyvýšeniny Na Veselém Kopci, na který měly být postupně přeneseny stavby z jiných lokalit Českomoravské vrchoviny. Otevřený svah od jihovýchodu až jihu a naopak chráněný od severozápadu vrcholovou částí kopce byly důležité podmínky pro menší zátěž dřevěných částí staveb povětrnostními vlivy (kromě sídelní lokality Veselý Kopec zvažovány jako místa pro umístění muzea v přírodě městys Trhová Kamenice a vesnice Vortová, Všeradov, Zubří).[20]
Remove ads
Související informace naleznete také v článku Muzeum v přírodě Vysočina.
Zakladatelem expozice lidové architektury a technického stavitelství na Veselém Kopci byl Luděk Štěpán (1932 – 2017), dobrovolný památkář v okrese Chrudim a v letech 1982–1992 jeho vedoucí, po profesionalizaci muzea s názvem Soubor lidových staveb Vysočina. V průběhu existence muzea do sídelní lokality přeneseno vícero významných památek lidového stavitelství z různých míst Českomoravské vrchoviny, například v roce 1985 mělo muzeum již 25 objektů představujících lidové stavby z Hlinecka, okolí Poličky a Litomyšle. Na výstavbě exponátů spolupracovali také dobrovolníci z Dřevíkova, Svobodných Hamrů, Veselého Kopce i jiných míst.[15]
V současnosti je Veselý Kopec známý zejména jako muzeum v přírodě,[21] po začlenění části venkovských domků urbanistického celku Betlém v centru města Hlinsko[22] v roce 1989 (vesnická památková rezervace od roku 1995)[23] jedna z expozic Souboru lidových staveb Vysočina, v letech 2003 až 2018 ve správě Národního památkového ústavu (v letech 2013–2018 v rámci Územní památkové správy na Sychrově).[24]
Národopisná muzejní expozice v přírodě, někdy též lidově označovaná jako skanzen podle švédského „vzoru“, reprezentuje v sídelní lokalitě Veselý Kopec, pod vrcholem vyvýšeniny Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.), původní objekty lidového stavitelství pocházející z 18. a 19. století, především z tzv. Českého Horácka v rámci národopisné oblasti Horácko a geograficky navazujících regionů, Chrudimska a Litomyšlska.[25]
Expozice je každoročně spojena se slavnostmi masopustu, dožínek, veselokopeckého jarmarku a také vánočních obyčejů, pravidelně se na Veselém Kopci představují také různá tradiční řemesla. Od 11. prosince 2018 je expozice vesnice součástí Muzea v přírodě Vysočina, organizačně začleněného do Národního muzea v přírodě.
Remove ads
Skanzen je také využíván filmaři. Vznikly zde tyto filmy a pohádky:
- Putování Jana Amose (1983, režie: Otakar Vávra)
- Cirkus Humberto (1988, režie: František Filip)
- Sedmero krkavců (1993, režie: Ludvík Ráža)
- Nesmrtelná teta (1993, režie: Zdeněk Zelenka)
- Nehynoucí láska (1994, režie: Bernard Rose)
- Golet v údolí (1995, režie: Zeno Dostál)
- Lotrando a Zubejda (1997, režie: Karel Smyczek)
- Jak přišli kováři k měchu (1998, režie: Vlasta Janečková)
- Zakletý vrch (1999, režie: Vlasta Janečková)
- O ševci Ondrovi a komtesce Jůlince (2005, režie: Zdeněk Kozák ml.)
- Tři životy (2007, režie: Jiří Strach)
- Český Honza (2007, režie: Zdeněk Kozák ml.)
- Nejlepší přítel (2017, režie: Karel Janák)
- Princezna a půl království (2019, režie: Karel Janák)
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads