Narodil se v rodině s velkými uměleckými tradicemi, mezi jeho předky a příbuznými lze najít mnoho významných osobností (malíř z první poloviny 19. stoletíPavel Fedotov, režisér a učitel Stanislavského Alexandr Fedotov nebo jeho manželka, herečka Glikerija Fedotovová). Od dětství se sice toužil stát hercem, ale absolvoval střední výtvarnou školu. Teprve poté začal studovat herectví a později i režii na Permském státním institutu umění. Roku 1983 po ukončení studia absolvoval stáž u režiséra Marka Zacharova v Moskvě. Do prvního zaměstnání nastoupil v malém městě Nytva poblíž Permu, kde založil divadelní studio Kord. Již v rámci tohoto divadla se začal prakticky zabývat metodou Michaila Čechova. V květnu 1984 nastoupil vojenskou službu a jeho úkolem bylo vytvořit v Chabarovsku první divadelní soubor v rámci Sovětské armády. Soubor se nazýval Grotesk a on s ním za dobu své vojenské služby nastudoval sedm inscenací, s nimiž se úspěšně zúčastnil i Všeruského festivalu.
Po skončení vojenské služby začal přednášet režii na Permském státním institutu umění a roku 1988 se skupinou spřízněných divadelníků založil v Permu Divadlo U mostu, zpočátku jako studiovou scénu.
Logo Divadla U mostu
První inscenací nového souboru se stala hra Mandát Nikolaje Erdmana (premiéra 7. října1988). Divadlo velice rychle vzbudilo svou zajímavou dramaturgií a jejím neotřelým inscenačním zpracováním velký zájem diváků a jeho tvorbu stále více oceňovala i odborná kritika. Nejslavnější inscenací tohoto období se stala Panočka (Панночка) podle Gogolovy novely Vij (1991), s níž soubor postupně objel téměř celé Rusko a několik států Evropy. Inscenace se stala kultovním symbolem divadla. Její provozování ukončil roku 2018 po více než 3000 představeních zřejmě autorskoprávní spor.[1][2] V roce 1992 se soubor profesionalizoval, získal statut městského divadla a byl zapsán do ruského rejstříku státních divadel. Správa města mu pronajala samostatnou budovu. Divadlo rychle proniklo do povědomí ruské divadelnické veřejnosti a stále častěji bylo zváno na prestižní festivaly. Od roku 1995 se Fedotov s Divadlem U mostu pravidelně zúčastňuje festivalu Divadlo evropských regionů, který pořádá Klicperovo divadlo v Hradci Králové, několikrát vystupovali v Praze a v dalších městech České republiky. Od roku 1998 Fedotov pravidelně hostuje jako režisér také v divadlech v Česku, přednášel na DAMU i na Divadelní fakultě JAMU a po několik let vedl herecké semináře v rámci festivalu Jiráskův Hronov. V roce 2004 získala jeho inscenace BulgakovovaPsího srdce v ostravské AréněCenu Alfréda Radoka jako nejlepší inscenace roku. Některé jeho další inscenace byly na tuto cenu v různých letech nominovány. Kromě toho režíroval úspěšné inscenace v Polsku a v Německu. S Divadlem U mostu hostoval v deseti evropských zemích. Roku 2004 mu ruský prezident udělil titul Zasloužilý umělec Ruské federace. V roce 2010 získal za inscenaci hry Martina McDonaghaMrzák inishmaanský Zvláštní cenu poroty na festivalu Ruské národní divadelní ceny Zlatá maska v Moskvě a Grand Prix na Festivalu Bílá věž v běloruském Brestu, za inscenaci GogolovyŽenitby získal cenu Zlatý rytíř na Mezinárodním divadelním fóru v Moskvě. V témže roce mu ruský prezident udělil titul Zasloužilý pracovník v umění Ruské federace. Roku 2019 divadlo získalo v kategorii Nejlepší regionální divadlo poprvé udělovanou všeruskou diváckou cenu Hvězda Teatralu.[3]
Zkouška v Divadle U mostu
Vychází z divadelně antropologických zkušeností Jerzyho Grotowského a navazuje na ně zkoumáním a praktickým využitím metody ruského herce Michaila Čechova. Její podstata spočívá v tom, že herec vytvoří s pomocí fantazie jakéhosi dvojníka, duchovní bytost a následně do ní vstupuje. Onen rozvinutý dvojník mu pomáhá excentricky improvizovat hlasem, gestem i mimikou, a tak bezprostředně přenášet do divákova vědomí to, co se děje hluboko v nevědomí lidské osobnosti. Tvrdí se, že Michail Čechov si s použitím své metody dokázal měnit barvu očí či velikost těla. Herec je svou postavou jakoby hypnotizován, ale přesto stále neztrácí ze zřetele, že je hercem v divadle.
Velmi důmyslné užití hudby a světla s charakteristickým šerosvitem a pestrou paletou nejjemnějších odstínů dává vzniknout jakémusi magickému poli. Do něj vstupuje herec vždy jakoby poprvé, aby svým jednáním tvořícím příčinné souvislosti mezi jednotlivými složkami jevištní skutečnosti odkrýval svou existenci. Vyvolává excentrickou hrou smích i slzy.
Jeho pojetí divadla je plné improvizace důsledně sloužící k přiblížení podstatě předlohy. Vždy inscenuje autora, ne sebe. Tvrdošíjně odmítá režisérské „aktualizace“ a využívá důsledně postupy tradičního činoherního divadla. Tím se v současné době paradoxně stává alternativním režisérem a dokazuje, že staré hodnoty neztrácejí na působivosti. Odmítá kult hvězd, herci jeho divadla nemají z psychohygienických důvodů povoleno účinkování v reklamách, televizi či filmu.
JAKUNČEVA, Olga. С афиш „У моста“ исчезла Панночка, автор пьесы собирается судиться с худруком театра. Что произошло?. 59.ру. Пермь Онлайн [online]. Perm 14. 5. 2018 [cit. 12.1.2021]. Dostupné online. (ruština)
NOVOGICYN, Grigorij. Повесть о том, как поссорились Нина Николаевна с Сергеем Павловичем. Скандал с авторскими правами в театре "У Моста". Zvezda [online]. Perm 25. 5. 2018 [cit. 12.1.2021]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2021-01-13. (ruština)
HYVNAR, Jan. Herec v moderním divadle (vize, metody a techniky herectví 20. století). Příprava vydání Jan Dvořák. Praha: Pražská scéna, 2000. ISBN80-86102-07-6.
LANTA, Petr. Režijní tvorba Sergeje Fedotova na českých jevištích v letech 1997–2006. Praha: rukopis, 2006. Diplomová práce: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Katedra divadelní vědy, vedoucí práce: Jan Hyvnar.
Perm, Permská oblast, Sovětský svaz)
multimediální obsah na Commons
