Saljut 7

Saljut 7 byla orbitální stanice SSSR, poslední toho typu v programu Saljut, fungující na oběžné dráze Země v letech 1982 až 1991, tedy devět roků. Konstrukčně byla podobná předchozí stanici Saljut 6.

Saljut 7
Základní informace
COSPAR	1982-033A
Stálá posádka	3
Start	19. dubna 1982
Kosmodrom	Bajkonur
Nosná raketa	Proton-K
Provozovatel	SSSR
Datum zániku	8. února 1991
Hmotnost	19 800 kg
Délka	~16 m
Šířka	4,15 m
Obytný objem	90 m³
Perigeum	219 km
Apogeum	278 km
Sklon dráhy	51,6°
Doba oběhu	89,2 min
Dnů na oběžné dráze	3 217 dnů
Dnů s posádkou	816 dnů
Konfigurace
Nákres stanice Saljut 7

Základní údaje

Stanice byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur 19. dubna 1982 s pomocí rakety Proton K. Byla podobná předchozí stanici Saljut 6. Byla dlouhá 15 metrů, měla průměr 4,15 metru, byla opatřena dvěma spojovacími uzly, její hmotnost dosahovala téměř 19 tun.^[1] Vystřídalo se zde 21 kosmonautů, někteří i vícekrát. Označení v katalogu letů COSPAR bylo 1982-033A.

Základní posádky

Model Saljutu 7 s připojenou lodí Sojuz (vlevo) a Progress (vpravo)

• Sojuz T-5 14. května 1982 – 10. prosince 1982, Anatolij Berezovoj, Valentin Lebeděv
• Sojuz T-9 28. června 1983 – 23. listopadu 1983, Vladimir Ljachov, Alexandr Alexandrov
• Sojuz T-10 9. února 1984 – 2. října 1984, Leonid Kizim, Vladimir Solovjov, Oleg Aťkov
• Sojuz T-13 7. června 1985 – 26. září 1985, Vladimir Džanibekov, Viktor Savinych
• Sojuz T-14 18. září 1985 – 21. listopadu 1985, Vladimir Vasjutin, Georgij Grečko, Alexandr Volkov
• Sojuz T-15, 6. května 1986 – 25. června 1986, Leonid Kizim, Vladimir Solovjov, tč. základní posádka na nové stanici Mir, která na tuto stanici přeletěla ukončit práce posádek této stanice a pak se vrátila na Mir i s řadou věcí ze Saljutu.

Návštěvní lodě

Většinou návštěvy ponechaly u stanice loď, se kterou přiletěly a vracely se k Zemi v lodi, která byla u stanice zaparkovaná v době před jejich příletem.

• Sojuz T-6, 25. června 1982 – 2. července 1982, Vladimir Džanibekov, Alexandr Ivančenkov, Jean-Loup Chrétien
• Sojuz T-7, 20. srpna 1982 – 27. srpna 1982, Leonid Popov, Alexandr Serebrov, Světlana Savická
• Sojuz T-11, 4. dubna 1984 – 11. dubna 1984, Jurij Malyšev, Gennadij Strekalov, Rákeš Šarma
• Sojuz T-12, 18. července 1984 – 29. července 1984, Vladimir Džanibekov, Světlana Savická, Igor Volk

Nákladní lodě

Celkem zde přistálo 14 bezpilotních lodí Progress a Kosmos. Mimo zásobování byly využity jejich motory k úpravě oběžné dráhy stanice, která by se bez těchto korekcí snižovala a předčasně v atmosféře shořela.

• Progress 13, 25. května 1982 – 4. června 1982
• Progress 14, 14. července 1982 – 11. srpna 1982
• Progress 15, 20. září 1982 – 14. října 1982
• Progress 16, 2. listopadu 1982 – 13. prosince 1982
• Kosmos 1443, 10. března 1983 – 14. srpna 1983
• Progress 17, 18. srpna 1983 – 17. září 1983
• Progress 18, 22. října 1983 – 13. listopadu 1983
• Progress 19, 23. února 1984 – 31. března 1984
• Progress 20, 17. dubna 1984 – 6. května 1984
• Progress 21, 10. května 1984 – 26. května 1984
• Progress 22, 30. května 1984 – 15. července 1984
• Progress 23, 16. července 1984 – 26. srpna 1984
• Progress 24, 23. června 1985 – 15. července 1985
• Kosmos 1686, 2. října 1985 – 8. února 1991, zánik spolu se stanicí

Saljut 7 a Kosmos 1686

Zánik stanice

Po 3 217 dnech na oběžné dráze Země stanice sestoupila díky zemské gravitaci do atmosféry a zde shořela dne 8. února 1991. Její zbytky dopadly na území Argentiny.

Stanice Saljut 7 byla nahrazena na oběžné dráze větší vesmírnou stanicí Mir.

Odkazy

Reference

1. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 7, s. 155.

Související články

• Vesmírná stanice

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saljut 7 na Wikimedia Commons
• http://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/saljut/sal7.htm
• http://www.lib.cas.cz/space.40/1982/033A.HTM
• https://web.archive.org/web/20090423085827/http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/masterCatalog.do?sc=1982-033A

Portály: Kosmonautika