Remove ads
vojenský letec a sovětský kosmonaut From Wikipedia, the free encyclopedia
Leonid Děnisovič Kizim (rusky Леонид Денисович Кизим, 5. srpna 1941 Krasnyj Lyman[1], Doněcká oblast Ukrajinské SSR – 14. června 2010 Moskva) byl vojenský letec a sovětský kosmonaut ukrajinské[2] národnosti. Do vesmíru letěl třikrát v letech 1980 až 1986 na sovětských kosmických lodích Sojuz, v Sojuzech a stanicích Saljut 6, Saljut 7 a Mir strávil ve vesmíru celkem 374 dní, 17 hodin a 58 minut.[3]
Leonid Děnisovič Kizim | |
---|---|
Kosmonaut CPK | |
Státní příslušnost | Sovětský svaz |
Datum narození | 5. srpna 1941 |
Místo narození | Krasnyj Lyman, Doněcká oblast Ukrajinská SSR |
Datum úmrtí | 14. června 2010 (ve věku 68 let) |
Místo úmrtí | Moskva, Rusko |
Jiné zaměstnání | pilot |
Hodnost | Generálplukovník |
Čas ve vesmíru | 374 dní, 17 hodin a 56 minut |
Kosmonaut od | 28. října 1965 |
Mise | Sojuz T-3/Saljut 6, Sojuz T-10/Saljut 7, 1. základní expedice (Mir) (Sojuz T-15/Mir/Saljut 7) |
Kosmonaut do | 13. června 1987 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Leonid Kizim pocházel z ukrajinského města Krasnyj Lyman. Už jako chlapec byl okouzlen letadly, byl odhodlán stát se letcem a věnoval se leteckému modelářství. Měl dobrý školní prospěch a v sedmé třídě si podal přihlášku do Vorošilovské zvláštní školy vojenského letectva. Vzápětí poté byla zrušena, podal tedy přihlášku na jinou podobnou a v roce 1959 byl na Černihivskou vojenskou vysokou leteckou školu napodruhé přijat,[4] ač byl malé, drobné postavy. Studoval všechno, co mohl, o kosmonautice. Roku 1963 dokončil školu a byl zařazen k 168. gardovému leteckému pluku stíhacích bombardérů dislokovanému v Zakavkazsku.
V roce 1965 se dostal do Hvězdného městečka, kde byl s platností od 28. října 1968 přijat do oddílu kosmonautů ve Středisku přípravy kosmonautů. Základní výcvik ukončil a kvalifikaci zkušebního kosmonauta (космонавт-испытатель) získal v prosinci 1967.
V letech 1969–1973 působil ve skupině určené pro lety raketoplánem Spiral. Od ledna 1974 do ledna 1976 se v posádce s Vladimirem Aksjonovem připravoval na první let v nové verzi Sojuzu. Zprvu Sojuzu 7K-S, určeného pro samostatné lety s vojenským účelem, později Sojuzu 7K-ST (resp. Sojuzu T) upraveného pro lety na stanice Saljut. V lednu 1976 se posádka rozpadla, až v říjnu 1978 byl jmenován velitelem záložní posádky Sojuzu T-2, který vzlétl v květnu 1980. V červnu 1980 byl jmenován velitelem krátkodobé expedice na Saljut 6, jejímž hlavním cílem byla oprava termoregulačního systému stanice.
Spolu s Leonidem Kizimem v Sojuzu T-3 v roce 1980 letěli Oleg Makarov a Gennadij Strekalov. Letěli na orbitální stanici Saljut 6, zde strávili 14 dní plněním zadaných úkolů. Den před návratem se od stanice odpojila i nákladní loď Progress 11. Přistáli jako všechny Sojuzy v kabině na padácích v Kazachstánu.[5] Let trval 12 dní, 19 hodin a 7 minut.[3]
Od září 1981 se s Vladimirem Solovjovem a Francouzem Patrickem Baudrym připravoval v záložní posádce sovětsko-francouzského letu na Saljut 7, který proběhl v červnu 1982. Od září 1982 se Solovjovem a Igorem Volkem trénoval návštěvní let na Saljut 7, ale v květnu 1983 po neúspěšném letu Sojuzu T-8 byla jejich mise zrušena. Dvojice Kizim, Solovjov nyní přešla od krátkodobých expedic k dlouhodobým. Stali se náhradníky Vladimira Titova a Gennadije Strekalova, jejichž loď (Sojuz T-10-1) 26. září 1983 začala na startu hořet.[3]
Poté k dvojce Kizim, Solovjov přibyl lékař Oleg Aťkov a všichni tři se začali připravovat na svůj let jako členové 3. základní expedice na Saljut 7.[6] Let trval 236 dní, 22 hodin a 49 minut. Tehdy to byl světový rekord v délce letu, navíc okořeněný faktem, že v době letu se stal Leonid Kizim otcem dcery Taťány. Bylo to poprvé, kdy se narodilo dítě, když byl otec na oběžné dráze.[7] Během letu přijali celou řadu nákladních lodí Progress i několik dalších Sojuzů s kosmonauty. Se Solovjovem šestkrát vystoupil do vesmíru, celkem na 22 hodin a 50 minut.[3][8]
V roce 1986 letěl do vesmíru potřetí. Na kosmické lodi Sojuz T-15 odstartoval s Vladimirem Solovjovem k nové orbitální stanici Mir, kde oba kosmonauti pracovali jako první stálá posádka. Během pobytu se uskutečnil také historicky první přelet mezi kosmickými stanicemi. Oba kosmonauti 5. května 1986 v Sojuzu T-15 přeletěli z Miru k neobydlené kosmické stanici Saljut 7. Zde pracovali 50 dní a pak se vrátili zpět na Mir. Mise byla úspěšně zakončena 16. července 1986 přistáním v Kazachstánu.[9]
Během tří letů strávil ve vesmíru víc než rok života.
Dne 13. června 1987 odešel z oddílu kosmonautů a zahájil studium na Akademii generálního štábu. Od roku 1989 sloužil ve Správě kosmických prostředků ministerstva obrany,[pozn. 1] od října 1991 jako zástupce náčelníka. V květnu 1993 se stal náčelníkem Možajského vojensko-inženýrské kosmické akademie[pozn. 2] v Petrohradu.[3]
V září 2001 odešel v hodnosti generálplukovníka (od 1995) do důchodu a přestěhoval se do Moskvy. Zde 14. června 2010 zemřel, pochován je na Trojekurovském hřbitově.[3][10]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.