španělská automobilka From Wikipedia, the free encyclopedia
Sociedad Española de Automóviles de Turismo, zkráceně SEAT, volně přeloženo: Španělská společnost pro výrobu osobních automobilů, je původní[2] název španělské automobilky, kterou 9. května 1950 založil již neexistující Státní ústav průmyslu. V roce 1986[3] získal německý koncern Volkswagen většinový podíl ve společnosti a v současné době je SEAT jeho dceřinou společností, stejně jako například Škoda. Společnost SEAT vlastní v rámci koncernu řadu dceřiných společností (skupina SEAT), které zajišťují služby pro vlastní značku, např. FISEAT (finanční společnost), LISEAT, Seguri-SEAT, Servi-SEAT a SEAT Sport, přičemž SEAT S.A. je mateřskou společností.
| SEAT | |
|---|---|
 Logo | |
 | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | sociedad anónima |
| Datum založení | 9. května 1950 |
| Zakladatel | Instituto Nacional de Industria |
| Adresa sídla | Martorell, 087 60, Španělsko |
| Klíčoví lidé | Wayne Griffiths |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl |
| Produkty | automobil |
| Obrat | 8,8 mld. € (2020)[1] |
| Výsledek hospodaření | 194,2 mil. € (2020)[1] |
| Zaměstnanci | 14 752 (2020)[1] |
| Mateřská společnost | Volkswagen Group (od 1986) |
| Majitel | Volkswagen Group |
| Dceřiná společnost | Cupra |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | www |
| LEI | 529900C2P7V7P1UGVX95 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
SEAT je jediná společnost, která navrhuje, vyvíjí, vyrábí a prodává automobily ve Španělsku. Ústředí společnosti SEAT S.A. se nachází v průmyslovém komplexu v Martorell (Barcelona) ve Španělsku, kde bylo v roce 2018 vyrobeno více než 470 000 vozidel značky SEAT a Audi. V roce 2018 prodala společnost SEAT více než 517 000 vozidel. Společnost vyváží 80 % vyráběných vozidel a je zastoupena ve více než 80 zemích prostřednictvím sítě 1 700 autorizovaných prodejců.[4] V roce 2018 založila společnost SEAT svoji první specializovanou značku CUPRA (dceřiná společnost SEAT CUPRA, S.A.U.) s vlastním logem a zaměřením na sportovní automobily.[5] Taktéž vytvořila společnost 'XMOBA Ventures', která vyvíjí nová řešení pro mobilitu ve velkých městech. SEAT následně převzal společnost Respiro, jež poskytuje služby sdílení vozidel. Firma Respiro byla organizačně začleněna do společnosti XMOBA.
Španělská vláda vydala 7. června 1949[6] nařízení, na jehož základě pověřila Státní ústav průmyslu (INI) k zřízení společnosti na výrobu automobilů. SEAT (Sociedad Española de Automóviles de Turismo – Španělská společnost na výrobu osobních automobilů) byla založena v roce 1950 Státním ústavem průmyslu (INI) s cílem motorizovat Španělsko v poválečném období, a to prostřednictvím licencované výroby automobilů italské značky Fiat. Společnost měla základní jmění 600 milionů peset. Státnímu ústavu průmyslu INI náleželo 51 % akcií, španělské bance 42 % a zbývajících 7 % společnosti Fiat. Přední výrobce automobilů v Itálii byl navíc poskytovatelem technologií.[7]
SEAT zahájil průmyslovou činnost ve výrobním závodě Zona Franca v Barceloně. Výroba byla spuštěna v květnu 1953 a prvním produktem byl SEAT 1400, přímo odvozený od modelu Fiat 1400 z roku 1950. Populární SEAT 600 byl uveden na trh v červnu 1957 za cenu 65 000 peset, která se v následujících letech snižovala. Název „SEAT“ je složeninou z počátečních písmen názvu Sociedad Española de Automóviles de Turismo (Španělská společnost pro výrobu osobních automobilů) a byl vybrán tak, aby se jeho výslovnost i způsob psaní podobaly automobilce Fiat (zkratka Fabbrica Italiana Automobili Torino). V souladu se zvyklostmi oné doby byl tím kladen důraz na národní původ vozidel, která se ve všech ostatních aspektech podobala svým italským vzorům. Prvním generálním ředitelem byl José Ortiz Echagüe, zakládající inženýr CASA, s nímž spolupracovali tři náměstci ředitele: Luis Villar Molina, Luis Ramírez Arroyo a Vicente Fernández-Urrutia. Španělský stát si ponechal významný podíl ve společnosti prostřednictvím INI. FIAT v roce 1980 svůj podíl ve společnosti prodal. V roce 1986 získal většinu akcií španělského státu ve společnosti SEAT koncern Volkswagen, a postupně se stal jediným akcionářem.
Zájem společnosti Fiat o španělský trh vznikl po získání guadalajarského závodu značky Hispano-Suiza v La Hispano, jejíž mateřská společnost se musela oddělit na krátké období během tzv. druhé republiky. V tomto výrobním závodě se vyráběly vozy Fiat 514, v letech 1931 až 1935 také ve španělské verzi Hispano-514. Po občanské válce, v roce 1940, vznikla Iberská společnost pro výrobu osobních vozidel SIAT (Sociedad Ibérica de Automóviles de Turismo), v níž taktéž působila společnost Fiat jako technologický partner (všimněte si podobnosti názvů) spolu se soukromou bankou (Banco Urquijo) a průmyslovou skupinou zahrnující Hispano-Suiza.[8] Společnost však nezačala vyrábět žádné modely, neboť ministerstvo průmyslu podmínilo spuštění výroby účastí státu, což bylo možné až po zřízení INI v roce 1941. Nakonec INI koupil společnost Hispano-Suiza za účelem její integrace do jiného státního podniku, ENASA, který byl založen několik let předtím, přestože do té doby disponibilní odborníci firmy Hispano-Suiza se stali zaměstnanci firmy SEAT v Zona Franca.[8] Za účelem motorizace země, jejíž vozidlový park se snížil o 40 % oproti předválečnému stavu, byly současně schváleny soukromé kapitálové společnosti vyrábějící automobily se zahraniční technologií, např. FASA, Citroën Hispania, Authi nebo Metalúrgica de Santa Ana, přičemž tyto ojedinělé iniciativy v oblasti výroby automobilů se španělskou účastí patří nenávratně minulosti.
Počáteční myšlenka výroby modelu Fiat 1100 byla zavržena. Prvním modelem se stal 1400, který byl vyráběn v široké řadě verzí.[9] Výroba tohoto modelu byla zahájena v roce 1953 a ukončena verzí C v roce 1960, v níž byla použita technika modelu 1400 B Especial, avšak ve „velké“ karoserii modelu Fiat 1800/2100. V roce 1963 došlo ke změně názvu poté, co byl použit moderní motor Fiat 1500. Tím vznikl populární model 1500. Tento typ navíc prošel menšími změnami přední části.
.jpg)
.jpg)
Druhý model, který vznikl v Zona Franca byl 600. Byl to nejvýraznější model značky SEAT. Jeho výroba byla zahájena v roce 1957 a ukončena v létě roku 1973, vyrobilo se přibližně 800 000 vozů. Měl značný podíl na procesu motorizace španělské střední třídy. Vyráběly se verze N, D, E, L Especial a další varianty, např. čtyřdveřová verze nazývaná 800. Model 1500 byl v šedesátých letech opravdovým znakem luxusu. Verze se vznětovými motory nesly označení SEAT 1800 D a SEAT 2000 D. V roce 1966 se objevil model 850, který byl vylepšenou verzí italského modelu 600 (lepší výbava, vyšší výkony a spolehlivost, atd.). I tento model se dočkal velkého rozšíření. Ve Španělsku se dokonce vyráběla exkluzivní čtyřdveřová verze, a to se dvěma délkami karoserie. Po „krátké“ variantě (vyrobilo se pouze 417 vozů) následovala „dlouhá“, která byla mnohem úspěšnější. Navíc byly představeny také sportovní verze SEAT 850 Coupé, 850 Sport Coupé a 850 Sport. Na základě poslední uvedené varianty vznikl model Spider se skládací střechou.
Po modelu 850 následoval v roce 1968 z Itálie model 124, Evropské auto roku, který se stal jedním z milníků nejen v historii značky SEAT, ale i ve světě španělských motorů. Díky svému motoru o objemu 1197 cm³, výkonu 60 k, maximální rychlosti více než 140 km/h a velké karoserii se stal prvním španělským skutečně rodinným vozem. Kromě toho byla nabízena také karoserie kombi, která si získala velkou oblibu u zákazníků z venkova. Díky velkému úspěchu byl model 124 vyráběn 12 let, ve dvou hlavních etapách s kruhovými světlomety v letech 1968 až 1975 a druhá varianta s čtyřhrannými světlomety Pamplona v letech 1975 až 1980). Tento model se stal základem pro další modely, např. 1430, který se objevil v roce 1969, v segmentu nad modelem 124. Jeho motor o objemu 1438 cm³ měl výkon 70 k. Taktéž byly vyráběny sportovnější verze 124 Sport, s dvoudveřovou karoserií a motory 1600 a 1800 se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců (DOHC). Tento model byl výrazem stylu své doby.
Rok 1973 byl pro SEAT velmi významný. Byl to rok, kdy vznikl motor motor Perkins, který znamenal mnohonásobný úspěch této značky. Měl dvě základní verze: 1600 a 1800. Model 132, nabízený s oběma motory, poprvé ve Španělsku nahradil typ 1500 a do roku 1980 byl nejluxusnějším automobilem společnosti SEAT. Posléze přicházely další verze, např. 2000, což byla ve své době nejvyšší nabízená varianta motoru. V roce 1972 nastal další významný okamžik v historii společnosti SEAT, a to díky premiéře modelu 127 (1972 - 1985), prvního vozu této značky s pohonem předních kol. Vyráběly se tři různé řady, z nichž poslední (modernizovaná) byla „Fura" a „Fura Dos", určená na vývoz, která byla k dispozici také ve verzi „Crono“, jež se vyznačovala vysokým výkonem vynikajícího motoru 1430. Společnost SEAT vybudovala v Galacii specifický závod Indugasa na výrobu homokinetických kloubů pro pohon předních kol. Kapitálově se na tomto výrobním závodě podílela také společnost Citroën Hispania. Model 127 měl na rozdíl od italského vzoru také čtyřdveřovou verzi, navrženou ve Španělsku, která se vyvážela ve velkých počtech.
V roce 1974, rok před ukončením výroby modelů 850 a 600 (u toho posledního z důvodu nutnosti modernizace opotřebovaných výrobních strojů, přičemž předpokládaný výtěžek z prodeje modelu 600 by náklady na tuto modernizaci nepokryl), která znatelně klesala, byl na trh uveden model 133. Od samého začátku zřejmě neodpovídající úrovně, což však nebyl pravý důvod jeho neúspěchu hlavně mezi nostalgiky a milovníky „všeho minulého“. Byl to model, který se vyvážel jako FIAT a vyráběl se také v Argentině a Egyptě. V roce 1975 byl představen model 131, který nahradil populární model 1430, a vyráběl se do roku 1982. SEAT 131 položil další milník. Zákazníci měli v té době na výběr sedany různých rozměrů, od středně velkého modelu 124 Pamplona přes model 131 vyšší úrovně až po vrcholný model 132. V této době již skončila živelná fáze motorizace Španělska, v níž se zákazníci museli zapisovat do pořadníku a čekat několik měsíců na přidělení modelu SEAT 600.
V roce 1979 se objevil model „Ritmo“, s moderní konstrukcí a v roce 1982 byl nahrazen modelem „Ronda“, který vyvolal spory se společností FIAT. Japonská společnost Honda zažalovala SEAT za podobnost názvu s její vlastní značkou. Byla uzavřena obchodní dohoda, na jejímž základě společnost SEAT ukončila výrobu modelu Ronda v roce 1986 bez jakékoli intervence ze strany společnosti Honda do jeho prodeje. V roce 1979 zahájila společnost SEAT také výrobu automobilů Lancia Beta ve verzích Coupé a liftbackl HPE, v tehdejším výrobním závodu v Landaben (Pamplona). Vozy byly vybaveny dvoulitrovým motorem z modelu 132, s poněkud nižším zdvihovým objemem oproti původní italské verzi, a to z daňových důvodů. Jednalo se o moderní nástupce modelu 124 Sport s pohonem zadních kol a tuhou zadní nápravou, již vybavené pohonem předních kol a nezávislým zavěšením všech kol.
V roce 1976 se objevil model 1.200 Sport a později i jeho výkonnější verze – 1430 Sport. Oba modely se zapsaly do historie přezdívkou SEAT Bocanegra. Byl to sportovní vůz s podvozkem modelu 127 a mechanickými komponenty modelu 124, jehož koncepci ve Španělsku vypracovala společnost Inducar. Nástup modelu 128 na jejich dobrou pověst nenavázal. Automobil vykazoval problémy se stabilitou, které negativně ovlivnily prodej, a dle jistého motoristického časopisu byly způsobeny tím, že při vyznačování otvorů určených pro ukotvení řízení a odpružení došlo k posuvu o 18 mm oproti původnímu inženýrskému návrhu, což způsobovalo podivné reakce v každodenním provozu. V roce 1980 nastoupil model Panda, který od roku 1986 pokračoval v úspěšném prodeji pod názvem „Marbella“, až do roku 1997. V roce 1984, nyní již s kapitálovou účastí společnosti Volkswagen (zkratka VAG), byl na trh uveden model Ibiza, s širokou nabídkou nejmodernějších motorů System Porsche (1.2, 1.5 a 1.7) a jednou vznětovou variantou (1.7), původem od společnosti FIAT. Nějakou dobu se Ibiza prodávala souběžně s modelem Fura. Koncem roku 1984 následoval nový model „Málaga“- sedan, podobný modelu Ronda, který především v přední části vykazoval jistou podobnost s modelem Ibiza I, čímž vytvářel image značky. V roce 1991 přichází na trh model Toledo - první sedan se splývavou zádí od značky SEAT a první automobil, vyvinutý ve spolupráci s koncernem Volkswagen. Toledo přejalo různé prvky, počínaje platformou, detaily, jako je vybavení přístroji, a konče využitím motorů od Volkswagenu, což znamenalo velký skok k lepší kvalitě a oživení značky.
Společnost SEAT uzavřela spolupráci s četnými výrobci karoserií, kteří se zabývali úpravami a přestavbami různých modelů SEAT. Některé z nich zůstaly jako limitované edice, jiné byly vyrobeny pouze v jediném exempláři nebo zůstaly ve stádiu prototypu.
V roce 1972, již pod názvem INDUCAR, byl navržen model SEAT 1200 Sport. Společnost INDUCAR měla také velký projekt, model 1430 Coupé INDUCAR, což byla dvoudveřová verze zmíněného modelu, kterou nakonec firma SEAT zamítla.
Po překonání mezinárodní izolace následkem občanské války začalo ve Španělsku období industrializace, nazývané jako přechod k soběstačnosti, během něhož vznikaly státní podniky na výstavbu investičních celků ve Španělsku s maximálním využitím komponentů tuzemské výroby.
V tomto kontextu vznikl SEAT a ENASA, jejichž cílem bylo zajištění dodávek osobních i nákladních automobilů na obnovu zastaralého vozidlového parku, který přežíval kvůli slabému dovozu, na který chyběly devizy. Počet vozidel poklesl za dobu občanské války o 40 %.
Pro založení výrobce automobilů byla vytvořena společnost, v níž většina akcií patřila INI a španělské bance. Společnost FIAT vlastnila 7 % na základě přístupu, který FIAT hojně uplatňoval: tzv.„accordi di fabbricazione“.
Společnost FIAT v těchto dohodách vystupovala jako „technologický společník“, nicméně coby akcionář měla jen velmi omezený až nulový vliv na tyto společnosti (přestože ve společnosti SEAT vlastnila dokonce 37%), které byly řízeny autoritářskými vládami (Španělsko, Turecko a Jižní Korea) nebo plánovanou ekonomiku (Sovětský svaz, Polsko a Jugoslávie).
Dohody se měnily v souladu s přechodem země od uzavřené ekonomiky k vyspělé otevřené ekonomice. INI na základě dohod z let 1967 a 1970 dosáhl prostřednictvím navýšení podílu společnosti FIAT a daňových úlev dvou strategických cílů: povolení k vývozu a samostatnost pro úpravy modelů FIAT v založeném Technickém centru Martorell, které vyvinulo modely SEAT 133 a SEAT 1200 Sport.
Tyto modely a především modely, vyráběné pro FIAT (exkluzivní čtyřdveřový 127 a rodinný 131, modely 600 a 850 po ukončení výroby v Itálii a modely 131 v Zona Franca doplňují modely z Mirafiori), umožnily uvolnění vývozu, který od poloviny sedmdesátých let dosahoval 20% produkce, díky ekonomické konjunktuře v Itálii a na základě Preferenční úmluvy s EHS. Vozidla, určená na vývoz, se prodávala prostřednictvím obchodní sítě FIAT a odpovídala specifikacím italské produkce, přestože se používalo logo „FIAT, costruzione SEAT“, odkazující na jejich původ.
Ve druhé polovině sedmdesátých let poznamenal další vývoj znatelný pokles prodeje (v roce 1974) v důsledku ropné krize.[12] Za těchto podmínek, poté co severoamerická společnost General Motors oznámila svůj záměr získat aktiva společnosti Authi, ve stopách společnosti Ford, která za velmi výhodných podmínek získala povolení k výrobě modelu Ford Fiesta od roku 1976,[13] proběhla akvizice závodu v Lanbadenu.
Vedení firmy SEAT se dohodlo se společností FIAT a španělskou vládou na pokračování v činnosti a zachování pracovních míst ze zaniklé společnosti Authi ,[12][14] tudíž se na španělský trh nemohli dostat další noví zájemci. To vše výměnou za to, že společnosti SEAT bylo umožněno stát se součástí skupiny FIAT, která vystupovala jako majoritní akcionář.
Po nástupu demokracie ve Španělsku se ústav INI, který zdědil staré státní podniky, rozhodl prodat či uzavřít ztrátové veřejné podniky, v nichž společnost SEAT působila jen několik let. Tento proces se nazýval „průmyslová transformace“ a jeho účelem bylo přizpůsobit průmysl, vzniklý v šedesátých letech, průmyslu svobodného trhu, který by mohl přímo konkurovat zbytku Evropy.
V tomto prostředí bylo zahájeno vyjednávání plné politického napětí a tlaku, které mělo vést k tomu, aby společnost FIAT pokračovala s integrací značky. Zpočátku byla vzájemná spolupráce prospěšná pro obě strany. Od konce etapy přechodu k soběstačnosti se opět montovalo téměř 30 % komponentů italského původu a společnost SEAT vyráběla karoserie exkluzivně pro FIAT - „FIAT Fabricación SEAT“. Nicméně hospodářská situace země i samotné značky SEAT celý proces ztěžovala. Obnovení konkurence a nové produkty na trhu (především úspěšný model Ford Fiesta) způsobily významný pokles podílu značky SEAT na trhu, což rodina Agnelli, stojící za koncernem FIAT, již předem očekávala. Kromě toho politika stanovování cen v reakci na rychle rostoucí inflaci a na situaci v podniku s 32 000 zaměstnanci (s přebytečnými kapacitami v Lanbadenu), ve spojení s vykazovanými ztrátami ve výši cca 20 miliard peset, přivedly společnost SEAT k nutnosti reorganizace, což mělo za následek značné ekonomické i sociální dopady, které španělský stát nebyl ve fázi přechodu schopen sám zvládnout.
V důsledku toho byla podepsána v dubnu roku 1979 „předběžná dohoda o integraci“, na jejímž základě vedení přešlo firmy do rukou italských manažerů.[15] Předpokládalo se brzké začlenění do skupiny FIAT, od června následujícího roku. V té době však již italský koncern procházel sám krizí, v níž hrály významnou roli odbory. V PCI,[16] se proto zrodil nápad upustit ve společnosti FIAT od tradiční politiky licenčních dohod a přejít ke kapitálové investici do společnosti SEAT s cílem vyrábět mimo Itálii a EHS. To by znamenalo nebezpečí pro pracovní místa v Itálii i v mateřské společnosti. V důsledku nátlaku z Itálie nebyla budoucí integrace společnosti SEAT do koncernu FIAT schválena a trh se postupně stále více otevíral (Nissan již vstoupil do jednání se společností Motor Ibérica a v dubnu roku 1979[17] se autoriza finalmente la instalación de General Motors en Figueruelas[18]), bylo konečně schváleno založení pobočky koncernu General Motors ve městě Figueruelas[18]). Společnost FIAT se rozhodla odstoupit od závazků stanovených v předběžné dohodě a ohlásila, že ustupuje od záměru kapitálového vstupu do společnosti SEAT, odmítá vyplatit téměř 3 miliardy peset v rámci druhé vlny navýšení kapitálu,[19][20] a prodává své akcie institutu INI za symbolickou cenu 1 peseta. Ve Španělsku to nazvali „vyřazením“ společnosti FIAT.
Jakmile společnost SEAT zůstala bez technologického partnera, neboť divize výzkumu a vývoje byla ve společnosti FIAT, začala španělská vláda vyhrožovat, že italský koncern zažaluje u Mezinárodního soudu v Paříži z důvodu neplnění předběžné dohody, a vyvíjela tlak na uzavření nové přátelské dohody se společností FIAT, aby mohla španělská značka nadále existovat a zamezilo se obchodní válce mezi oběma výrobci, kteří obchodovali se stejnými modely. Byla to takzvaná "dohoda o spolupráci".
Na základě této dohody přestala být společnost FIAT akcionářem a společnosti SEAT se snížily licenční poplatky za každé vozidlo vyrobené na základě licence. Co se týče technické, průmyslové a obchodní spolupráce, navázala dohoda, uzavřená do roku 1986, na předchozí smlouvy. Na španělském trhu mohla společnost SEAT nadále prodávat modely SEAT 127, SEAT Panda, SEAT Ritmo a SEAT 131, a na jejich základě i vyvíjet budoucí modely. Zároveň se začalo s budováním image samostatné značky zavedením nového loga ve tvaru písmene S s čarami uprostřed, jež symbolizují stopu pneumatiky (technický návrh připravila severoamerická konzultační společnost Landor Associates, která se snažila o moderní a dynamický styl). Logo používaly všechny modelové řady od roku 1982.
FIAT se zavázal, že bude na zahraniční trhy i nadále vyvážet vozy FIAT, vyrobené společností SEAT – především pětidveřový FIAT 127 a rodinný FIAT 131 – a to do roku 1985 (cca 100 000 automobilů v letech 1981 a 1982 a 60 000 během tří následujících let), zatímco od roku 1983 mohl SEAT vyvážet také „vlastní produkty, vyvinuté na základě vozů FIAT“, v rámci vlastní obchodní sítě. Byla to důležitá skutečnost, neboť společnost FIAT povolila značce SEAT prodávat pouze takové výrobky, které se odlišovaly od originálních vozů FIAT. Konkrétně se jednalo o bod 5.1. smlouvy, který se dlouho projednával v různých zněních a nakonec stanovil, že „za předpokladu, že SEAT přistoupí k přepracování modelů Ritmo, 127 a 131 formou restylingu jejich karoserie, s využitím mechanických soustav aktuálních modelů, na něž se vztahuje licence společnosti FIAT Auto, zmíněný restyling se bude týkat nejen součástí vnitřní a vnější výbavy, ale také významných vnějších částí“. Společnost FIAT zažalovala SEAT, když se objevily fotografie katalogu modelu SEAT Ronda. Žaloba se soustředila na to, zda se jedná o změny „významné“, či „nevýznamné“. Panely karoserie nebyly nijak výrazně změněny. FIAT došel k závěru, že ze strany bylo možné rozpoznat původ vozu. Nakonec plénum Mezinárodního rozhodčího soudu argumenty společnosti FIAT smetlo ze stolu a povolilo prodej modelu Ronda na celém světě. Definitivní argument byl model Ronda v tmavé barvě, u něhož byly všechny nové části nalakované žlutou barvou. Tím se podařilo soud přesvědčit o tom, že se skutečně jednalo o významné změny.
Vedení firmy SEAT současně hledalo technologické partnery, oslovilo mimo jiné koncern Volkswagen a japonské značky, které měly zájem zakotvit v Evropě. Začala obchodní jednání se společnostmi Nissan a Mitsubishi, které však nechtěly zaručit budoucí nezávislost španělské značky. Hlavní činností se měla stát montáž vozidel pro jiné značky v segmentech, které by neohrozily prodej. Jednání s firmou Toyota se dokonce dostalo do tak pokročilého stadia, že motoristický tisk v roce 1981 oznamoval, že vrcholí jednání o zahájení montáže 10 000 vozů Toyota Corona a Toyota Cressida, coby konkurence modelů Renault 18, resp. Peugeot 505.
Nakonec Volkswagen veřejně oznámil, že má zájem o koupi společnosti SEAT na základě předběžných dohod o převodu technologie, které byly uzavřeny v roce 1982. První dohoda o dlouhodobé průmyslové a obchodní spolupráci (která zpočátku byla uzavřena na sedm let, s možností prodloužení na další tři roky) předpokládala finanční nezávislost, aniž by kterákoliv strana získala kapitálový podíl ve druhé společnosti. Závazky společnosti SEAT, vyplývající z této dohody, byly následující: SEAT musel od konce roku 1983 vyrábět celkem 120 000 vozidel Volkswagen ročně, z toho 30 000 vozů Passat/Santana a 90 000 vozidel Polo/Derby (tyto modely byly uvedeny na trh v polovině roku 1984).[21]
V roce 1983 převzala společnost Volkswagen 49 % akcií společnosti SEAT. Španělský stát si ponechal zbývajících 51 %. Zanedlouho poté byla zahájena výroba modelů Volkswagen Santana a Volkswagen Passat v závodě Zona Franca (z montážních sad CKD) a Volkswagen Polo v závodě Landaben (Pamplona), kde se dříve vyráběly modely Authi a posléze SEAT 124 a Lancia Beta kupé a HPE a SEAT Panda, čímž byl vyřešen problém s přebytkem výrobní kapacity. Při riskantní koupi výrobního závodu Landaben se investovalo do nejmodernějších a nejvýkonnějších technologií. Volkswagen rozhodl vzhledem k sortimentu vyráběných modelů o převedení pamplonského závodu z majetku společnosti SEAT přímo do vlastnictví mateřské společnosti Volkswagen AG.[22] Společnost SEAT si ponechala výrobní závod Zona Franca a uzavřela oboustranně výhodnou dohodu o využití obchodní sítě společnosti SEAT.
Nakonec, v roce 1986, začal španělský stát snižovat svůj akciový podíl a postupně jej převáděl na společnost Volkswagen AG, která nejprve vlastnila 51 % akcií, a na konci uvedeného roku to bylo již 75 %.Volkswagen se tak stal majoritním akcionářem, který se mimo jiné zavázal podpořit výstavbu nového výrobního závodu pro značku SEAT. Slavnostní otevření závodu v Martorell, bylo naplánováno na rok 1993, tj. 7 let poté .
Rozhodnutí vlády Felipe González o podpoře prodeje přineslo společnosti SEAT finanční injekci ve výši 180 miliard peset, a poté byl prodán první balík akcií společnosti Volkswagen za 40 miliard peset[23]
Jakýsi zdroj uvedl, že když Volkswagen koupil SEAT, vyjádřil FIAT svůj nesouhlas s tím, že za těchto podmínek by SEAT koupil i on. Později došlo k prodeji značky užitkových vozidel Pegaso a příslušných výrobních závodů divizi užitkových vozidel koncernu FIAT, Iveco. Na rozdíl od své konkurence, soukromé společnosti Barreiros (ziskové), byla dlouhodobě ve ztrátě.
Modely SEAT, nazývané jako „přechodné“ (SEAT Málaga a SEAT Ibiza), nesdílely ještě mechanické části se svými „bratranci“ značky Volkswagen. SEAT na sebe vzal vysoké náklady na vývoj nové techniky (motory Systém Porsche). Vedení společnosti SEAT věřilo v možnost zachovat nezávislost značky tak, že si u firmy Porsche zajistilo vývoj vlastních motorů. Během tohoto procesu došli k následujícímu závěru: Pro zajištění minimálních nákladů bylo nutné zachovat rozteč válců motoru z modelu Fiat 124, aby se využily obráběcí stroje, které byly k dispozici. Dohoda se společností Volkswagen byla uzavřena až po zahájení vývoje nových motorů, a tak nebylo možné použít či adaptovat motory koncernu VAG. Nové motory SEAT byly velmi výkonné díky technologii společnosti Porsche, která je zkonstruovala a schválila použití označení „System Porsche“ u těchto motorů (což nepovolila v případě ruské značky Lada, jejíž motory taktéž zkonstruovala společnost Porsche).
Kromě motorů System Porsche v osmdesátých letech měla společnost SEAT rozpracovaný projekt s firmou Porsche, který se jmenoval Project 984. Z něho vzešly 2 modely, jeden pro Porsche a druhý pro SEAT, avšak z důvodu vysokých nákladů nebyla realizace možná. Pod německým vedením dosáhl SEAT v roce 1988 zisku. Volkswagen se v roce 1990 stal vlastníkem 99,99 % akcií firmy SEAT, nicméně po otevření velkého a moderního závodu v Martorellu v roce 1993 opět vypukla krize. Nový závod se přitom vyznačoval vysokou výrobní kapacitou. V souvislosti s krizí v roce 1993 došlo k devalvaci španělské pesety. Náklady na nový závod (navržený a vybavený společností Volkswagen s vysokým podílem dalších německých firem na celkové realizaci) se náhle zvýšily o více než 30 %, čímž se společnost SEAT dostala do složité situace. Nicméně brzy se z ní dostala, díky novým modelům, jako je první generace modelu SEAT Toledo, který se v květnu 1993 stal nejprodávanějším vozem ve Španělsku, nebo druhá generace Ibizy – ikonického modelu značky, který byl velice úspěšný, stejně jako jeho varianty, např. SEAT Córdoba nebo SEAT Inca. Dne 26. září 1995 sjel z montážní linky SEAT s pořadovým číslem 10 000 000. Byl to vůz první generace modelové řady Toledo v provedení Marina, v granátově červené barvě.[24] Několik let poté zahájila společnost expanzi na nové trhy a také usilovala o trhy, na nichž již působila jako součást koncernu Volkswagen. SEAT nabízí automobily s jedinečným sportovním charakterem a v jednotlivých modelových řadách jsou k dispozici ještě exkluzivnější verze, např. sportovní FR (Formula Racing) nebo Cupra (Cup - Racing) , poskytující sportovní výkony nejvyšší úrovně.[25]
V roce 2009 byly na trh uvedeny verze s označením Ecomotive. Společnost SEAT se tak snaží o výrobu motorů šetrnějších k životnímu prostředí, s nižšími emisemi CO2 Kromě toho se v nabídce objevily také modely na alternativní paliva, např. TGI na stlačený zemní plyn (CNG).[26][27] Dne 31. ledna 2018 společnost SEAT oficiálně oznámila, že pro modely CUPRA založí novou, samostatnou sportovní divizi, což jim přidá na exkluzivitě. Modely budou mít vlastní logo, které bylo představeno v den oznámení.[28] První modelová řada CUPRA byla představena 22. února 2018.[24]
Značka SEAT nabízí rozmanitou řadu příslušenství a lifestylových doplňků. Součástí této nabídky jsou mimo jiné jednostopá vozidla – např. jízdní kola SEAT, která se od roku 2003 dostala do povědomí pod označením Bicicletas SEAT CUPRA (Jízdní kola SEAT CUPRA). Tato produktová řada zahrnovala různé verze, které byly průběžně modernizovány.[29] V roce 2018 uvedl SEAT na trh elektrickou koloběžku eXS KickScooter.[30] V roce 2019 představil SEAT nejprve městský elektromobil s názvem SEAT Minimó a později také koncept plně elektrického skútru SEAT e-Scooter Concept. Prodej těchto vozidel je plánován do budoucna.[31]
Skupina SEAT má více než 14 500 zaměstnanců[32] ve třech výrobních závodech: Barcelona , El Prat de Llobregat y Martorell , kde se vyrábí Ibiza, Leon a Arona. Společnost také vyrábí modely Ateca a Toledo v České republice, řadu Alhambra Portugalsku, Mii na Slovensku a Tarraco v Německu montáž vozidel Arona a Ibiza probíhá v Alžírsku. SEAT má v současné době rozsáhlou infrastrukturu montážních závodů a různých oddělení:[32]
V jedné z hal původního výrobního závodu Zona Franca, konkrétně hala A-122, vzniklo Muzeum SEAT, v němž společnost SEAT uchovává a restauruje svá historická vozidla, koncepční vozy a prototypy vozidel, ale také závodní vozy.
.jpg){kind=logo}
| Stát | Město | Produkt | Poznámka | Počet vyrobených vozů (rok 2021)[41] | Počet zaměstnanců[42] |
|---|---|---|---|---|---|
| Španělsko | Martorell | SEAT Ibiza, Leon, Arona, CUPRA Leon, CUPRA Formentor, Audi A1 | Sídlo společnosti SEAT | 385 200 | 12 607 |
| Španělsko | Zona Franca, Barcelona | lisovna plechových dílů karoserie | - | 1 516 | |
| Španělsko | El Prat | převodovky pro SEAT a další značky koncernu | - | 1 022 | |
| Portugalsko | Palmela | SEAT Alhambra | Továrna ve vlastnictví společnosti Volkswagen | 4 169 | 5 285 |
| Slovensko | Bratislava | SEAT Mii electric | Továrna ve vlastnictví společnosti Volkswagen | 8 649 | 10 884 |
| Česko | Kvasiny | SEAT Ateca | Továrna ve vlastnictví společnosti Škoda | 58 500 | 6 890 |
| Německo | Zwickau | CUPRA e-born | Továrna ve vlastnictví společnosti Volkswagen | 5 017 | 9 930 |
| Německo | Wolfsburg | SEAT Tarraco | Továrna ve vlastnictví společnosti Volkswagen | 22 511 | 51 712 |
| Model | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 |
2016 |
2017 |
2018 [43] |
2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| SEAT Marbella | 2,337 | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | - | - | - | - | - | - | ||||
| SEAT Arosa | 38,338 | 46,410 | 28,403 | 22,980 | 19,627 | 13,814 | 9,368 | — | — | — | — | — | — | — | — | - | - | - | - | - | |||||
| SEAT Mii | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 990 | 18.815 | 28.900 | 25.300 | - | - | - | |||||
| SEAT Ibiza / SEAT Ibiza SC / SEAT Ibiza ST | 180,775 | 194,245 | 199,279 | 188,427 | 197,311 | 220,497 | 183,754 | 168,645 | 183,848 | 172,206 | 192,470 | 173,715 | 189,083 | 191.183 | 167.496 | 154.100 | 150.000 | - | - | - | |||||
| SEAT Inca | 17,226 | 19,221 | 16,328 | 15,207 | 11,802 | 7,982 | — | — | — | — | — | — | — | — | — | - | - | - | - | - | |||||
| SEAT Inca Kombi | 7,708 | 8,573 | 5,534 | 5,316 | 3,879 | 2,150 | — | — | — | — | — | — | — | — | — | - | - | - | - | - | |||||
| SEAT Córdoba / SEAT Córdoba Vario | 108,749 | 111,894 | 97,685 | 78,770 | 58,646 | 59,348 | 46,821 | 37,568 | 31,058 | 29,747 | 20,439 | 4,861 | — | — | — | - | - | - | - | - | |||||
| SEAT Leon / SEAT Leon SC / SEAT Leon ST | — | 6,080 | 93,123 | 91,939 | 93,606 | 96,536 | 90,850 | 98,130 | 126,511 | 120,630 | 96,761 | 66,368 | 79,462 | 80.736 | 71.295 | 114.518 | 154.100 | - | - | - | |||||
| SEAT Altea / SEAT Altea XL / SEAT Altea Freetrack | — | — | — | — | — | — | 67,125 | 65,174 | 58,288 | 71,377 | 54,770 | 32,791 | 43,351 | 42.329 | 28.644 | 23.700 | 19.300 | - | - | - | |||||
| SEAT Toledo | 42,325 | 105,818 | 59,480 | 47,645 | 39,503 | 36,026 | 38,962 | 20,600 | 8,613 | 4,744 | 5,484 | 571 | — | — | 1.236 | 20.974 | 18.600 | - | - | - | |||||
| SEAT Exeo / SEAT Exeo ST | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 369 | 22,981 | 23,108 | 19.559 | 12.142 | 6.500 | - | - | - | - | |||||
| SEAT Alhambra | 21,300 | 27,440 | 23,924 | 26,524 | 26,308 | 23,693 | 21,580 | 14,902 | 14,352 | 14,242 | 10,282 | 6,215 | 10,023 | 18.139 | 19.110 | 20.000 | 23.100 | - | - | - | |||||
| SEAT Arona | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | - | |||||
| SEAT Ateca | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | - | - | |||||
| SEAT Tarraco | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | |||||
| Celková roční produkce | 418,758 | 519,681 | 523,756 | 476,808 | 450,682 | 460,046 | 458,460 | 405,019 | 422,670 | 412,946 | 380,575 | 307,502 | 349.000 | 353.936 | 321.002 | 355.004 | 390.500 | 400.037 | 408.700 | 468.400 | 517.600 | 574.100 | 427.000 | 470.500 | 480.000 |
Dnes je SEAT dceřiná společnost koncernu Volkswagen, ve které jsou prezidenti jmenování až po schválení představenstvem skupiny.
| Od | do | Osobnosti |
|---|---|---|
| Od 1950 | do května 1967 | José Ortiz-Echagüe |
| Od května 1967 | do února 1977 | Juan Sánchez Cortés |
| Od února 1977 | do prosince 1983 | Juan Miguel Antoñanzas Pérez-Egea |
| Od ledna 1984 | do října 1993 | Juan Antonio Díaz Álvarez |
| Od října 1993 | do listopadu 1993 | Peter Walzer |
| Od listopadu 1993 | do prosince 1996 | Juan Llorens Carrió |
| Od ledna 1997 | do června 1999 | Pierre-Alain de Smedt |
| Od 18. 6. 1999 | do 30. 6. 2000 | Bruno Adelt |
| Od 1. 7. 2000 | do 6. 3. 2002 | Bernd Pischetsrieder |
| Od 7. 3. 2002 | do 30. 9. 2006 | Andreas Schleef |
| Od 1. 10. 2006 | do 31. 8. 2009 | Erich Schmitt |
| Od 1. 9. 2009 | do 30. 4. 2013 | James Muir |
| Od 1. 5. 2013 | do 25. 10. 2015 | Jürgen Stackmann |
| Od 25. 10. 2015 | do 7.1. 2020 | Luca de Meo[46] |
| Od 7. 1. 2020 | do 30.9.2020 | Carsten Isensee (dočasně, SEAT Vice-president Finance) |
| od 1. 10. 2020 | stále | Wayne Griffiths[47] |
.png){kind=logo}
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
