Paris 1919 je třetí sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, vydané v březnu roku 1973 prostřednictvím hudebního vydavatelství Reprise Records. Spolu s albem The Academy in Peril vydaným v předchozím roce jde o jediné Caleovo album vydané touto společností; později přešel k vydavatelství Island Records. Celé album pojednává o tom, jak mu chyběla Evropa.[5][6] Texty písní jsou složité a obsahují řadu metafor.[7] Album Paris 1919 bývá kritiky označováno za vůbec nejlepší Caleův sólový počin. Obsahuje celkem devět písní s celkovou stopáží třicet jedna a půl minuty, producentem alba byl Chris Thomas, který později působil coby klávesista v Caleově doprovodné skupině. O hudební doprovod se na albu postarala skupina Little Feat a orchestr složený ze studentů Kalifornské univerzity v Los Angeles.
| Paris 1919 | ||||
|---|---|---|---|---|
| Interpret | John Cale | |||
| Druh alba | studiové album | |||
| Vydáno | 1. března 1973 | |||
| Nahráno | 1972–1973 | |||
| Žánry | art rock, barokní pop | |||
| Délka | 31:30 | |||
| Jazyk | angličtina | |||
| Vydavatelství | Reprise Records | |||
| Producent | Chris Thomas | |||
| Profesionální kritika | ||||
| John Cale chronologicky | ||||
| ||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||
Když John Cale v roce 1972 uslyšel koncertní album Live in Concert with the Edmonton Symphony Orchestra anglické progresivní rockové skupiny Procol Harum, udělalo na něj dojem.[p 1] Nedlouho poté kontaktoval Chrise Thomase, producenta tohoto alba, s dotazem, zda by nechtěl produkovat jeho nové album. Thomas nabídku přijal, a tak koncem roku 1972 John Cale s Thomasem začal za doprovodu členů skupiny Little Feat (skupinu navrhl producent Ted Templeman,[9][10] který s Calem v té době produkoval album Chunky, Novi & Ernie stejnojmenné skupiny), baskytaristy Wiltona Feldera a symfonického orchestru pracovat na svém třetím sólovém albu; nahrávalo se ve studiu Sunwest Studios v Los Angeles.[11] O zvuk se při nahrávání staral Phil Sheer, který dříve působil jako manažer při turné skupiny The Velvet Underground.[9][12]
Přestože Cale po zkušenostech s předchozím albem The Academy in Peril nechtěl na Paris 1919 využít orchestr, nakonec tak na Thomasův podnět učinil.[13] John Cale později přiznal, že písně pro většinu svých alb píše přímo až v nahrávacím studiu, ale u Paris 1919 tomu bylo jinak: do studia šel s kompletně připravenými písněmi.[5][14][15] Později také řekl, že si nemohl dovolit použít klasický orchestr a tak do nahrávání zapojil studentský orchestr.[16]
Album Paris 1919 vyšlo 1. března roku 1973 v hudebním vydavatelství Reprise Records.[17] Obal alba zdobí Caleova fotografie.[18] Jeho název odkazuje na Pařížskou mírovou konferenci, kterou v roce 1919 pořádaly vítězné strany první světové války.[p 2] Ve stejný rok vydal Lou Reed, Caleův bývalý spoluhráč ze skupiny The Velvet Underground, album Berlin, které je také zaměřené na evropská témata.[11][18] Píseň „Paris 1919“ ještě toho roku vyšla na propagačním albu Appetizers společnosti Warner Bros. Records.[19] Na CD bylo album publikováno již v roce 1993; o remastering se postaral Lee Herschberg.[20] V roce 2006 vyšlo album v reedici doplněné o dvanáct dříve nevydaných nahrávek; jde převážně o alternativní verze písní z původního alba, ale nachází se zde také „Burned Out Affair“, která nikdy dříve nevyšla.[4]
Album otevírá bezmála tříapůlminutová píseň „Child's Christmas in Wales“, inspirovaná sbírkou prózy Dylana Thomase nazvanou A Child's Christmas in Wales.[21][22][p 3] Právě podle části textu této písně bylo pojmenováno Caleovo kompilační album Seducing Down the Door.[24] Jde o píseň v uptempové náladě s výrazným klavírem a varhanami doplněnými slide kytarou,[7] ve které Cale vzpomíná na své dětství ve Walesu.[18] Následuje krátká baladická píseň „Hanky Panky Nohow“ s výraznými orchestrálními aranžemi a akustickou kytarou; naopak málo je zde perkusních nástrojů. Na třetí pozici je umístěna „The Endless Plain of Fortune“, kterou otevírá Caleova hra na klavír a později je opět výrazně využit orchestr.[7] Následuje další balada v podobě písně „Andalucia“. Poslední pozici na první straně původní gramofonové desky vyplňuje tříminutová píseň „Macbeth“; jde o svižnou píseň v boogie stylu.[25]
Na první pozici druhé strany desky je obsazena píseň „Paris 1919“. Její stopáž šesti sekundami přesahuje čtyři minuty a provází ji výrazný klavír.[26] Tříminutová píseň „Graham Greene“, pojmenovaná podle stejnojmenného anglického spisovatele, je hrána v téměř funkovém stylu a má výrazně surrealistický text.[7] Předposlední místo zaujímá další balada; její název zní „Half Past France“ a výraznými nástroji jsou v ní elektrická kytara a varhany.[7] V závěrečné písni „Antarctica Starts Here“ Cale šeptem vypráví o filmové královně a o filmu Sunset Boulevard režiséra Billyho Wildera.[10][27] V písni je Caleův hlas doprovázen elektrickým pianem a akustickou kytarou.[7] Tato píseň později v alternativní verzi vyšla také na Caleovo albu Antártida z roku 1995, které je soundtrackem ke stejnojmennému filmu. Stejná píseň také inspirovala britského hudebníka Roberta Hampsona k napsání písně „Antarctica Ends Here“ v roce 2012.[28]
Album jako celek bývá všeobecně často označováno za nejlepší či jedno z nejlepších sólových alb Johna Calea.[2][29][30] Publicista Stephen Holden album v dobové recenzi alba Paris 1919 pro časopis Rolling Stone označil za „mistrovské dílo popu“.[31] V časopise Billboard bylo album popsáno jako „mimořádně odvážný set kombinující rockové rytmy a Caleovy chytré texty za zvuků symfonického orchestru UCLA.“[32] Jason Ankeny, který ve své recenzi pro server Allmusic album ohodnotil čtyřmi a půl z pěti možných hvězdiček a označil je za jedno z nejlepších Caleových děl, o němž napsal, že obsahuje bohatě poetické písně.[1] Matthew Murphy o albu na portále Pitchfork Media napsal, že se z něj i přes různé výstřednosti, jako jsou například historické a literární narážky a nesrozumitelná lyričnost, stalo Caleovo nejpřístupnější album.[4] Dave Simpson z deníku The Guardian o albu řekl, že zní svěže a je ideálním bodem pro nové lidi, kteří se s Calem chtějí hudebně seznámit.[2] Publicista Robert Christgau kritizoval, že je na albu až příliš půvabných věcí, utěšující melodie, melodický zpěv a jednoduché rýmy jako například „Andalucia“ a „see ya“.[3][p 4] Německý kritik Diedrich Diederichsen o albu řekl, že jde o nejlepší písňový cyklus od Zimní cesty skladatele Franze Schuberta.[33]
.jpg)
Album je jediným Caleovým albem, které je zařazeno v knize 1001 alb, která musíte slyšet, než umřete. Úvodní píseň „Child's Christmas in Wales“ je pak zařazena v podobné knize věnující se písním: 1001 písní, která musíte slyšet, než umřete.[21] Magazín Uncut desku v únorovém čísle roku 2016 zařadil na 99. příčku v žebříčku 200 nejlepších alb všech dob.[34] Písně z alba nahrála řada hudebníků, mezi které patří mimo jiné Owen Pallett („Paris 1919“), David J („Antarctica Starts Here“) nebo skupiny Manic Street Preachers („The Endless Plain of Fortune“),[35] Superchunk („Child's Christmas in Wales“)[36] a Yo La Tengo („Hanky Panky Nohow“[37][38] a „Andalucia“).[39] Americký zpěvák Mark Lanegan album zařadil mezi svá vůbec nejoblíbenější alba.[40] Rovněž řekl, že je to jedna z desek, které bude poslouchat navždy.[41] Za oblíbenou nahrávku album označil rovněž Jeff Tweedy, leader skupiny Wilco.[42] Hudebník Peter Hook, člen kapel Joy Division a New Order, desku označil za „impozantní dílo“.[43]
Koncertní program
Přestože John Cale plánoval odehrát turné na podporu alba již v roce 1973, nakonec se tak nestalo.[44] Nakonec jej při koncertech v celém svém rozsahu několikrát představil až v letech 2009 až 2014 pod titulem „When Past and Future Collide“. O orchestrální aranžmá všech písní z alba se postaral Randall Woolf, který s Calem již v minulosti spolupracoval například na hudbě k filmu Americké psycho a dalších projektech.[45] Poprvé se tak stalo 21. listopadu 2009 v Cardiffu v Caleově rodném Walesu; vedle tříčlenné doprovodné skupiny (kytara, baskytara, bicí) jej zde doprovodil devatenáctičlenný orchestr.[46] Celá akce se opakovala dne 5. března 2010 v Londýně, kde jej vedle kapely doprovodil orchestr Heritage Orchestra.[47] Stejný orchestr jej doprovodil také o devět dní později v Norwich. Za hranicemi Spojeného království s tímto programem vystoupil poprvé 5. září 2010, a to v Paříži, kde jej doprovodil orchestr Orchestre d'Île-de-France.[48] Dne 11. září téhož roku pak vystoupil v italském městě Brescia, kde se o doprovod postaral Orchestra da Camera di Brescia.[16]
Později se z Evropy přesunul do Ameriky, kde program představil v sále Royce Hall v kampusu Kalifornské univerzity v Los Angeles;[49] při tomto koncertě se jako hosté představili Mark Lanegan a Ben Gibbard.[50] Následoval další přesun na jiný kontinent – tentokrát do Austrálie, kde Cale vystoupil 16. října 2010 v Melbourne za doprovodu orchestru Orchestra Victoria.[51] Po delší odmlce album v koncertní verzi představil dne 28. května 2011 na festivalu Primavera Sound ve španělské Barceloně.[52] Po několikaměsíční přestávce pak 6. října 2011 vystoupil v německém Essenu; zde jej doprovodil orchestr Bochumer Symphoniker.[53] 21. listopadu toho roku vystoupil v operním domě ve švédském Malmö za doprovodu orchestru Malmö Operaorkester.[54] Stejný program naposledy představil za doprovodu orchestru Wordless Music Orchestra po dva večery v lednu 2013 v New Yorku.[55] Celé album přehrál znovu dne 20. prosince 2014 v nejmenší belgické obci Mesen. Písně však byly upraveny do nové podoby, hrálo zde menší množství hudebníků. Doprovázelo jej pět hráčů na smyčcové nástroje, pět na dechové, tři vokalistky a Caleova tříčlenná doprovodná skupina. V nové verzi byly výrazněji použity elektronické prvky.[56]
Autorem všech skladeb je John Cale.
| Strana 1 (LP) | ||
|---|---|---|
| Pořadí | Název | Délka |
| 1. | Child's Christmas in Wales | 3:21 |
| 2. | Hanky Panky Nohow | 2:46 |
| 3. | The Endless Plain of Fortune | 4:13 |
| 4. | Andalucia | 3:54 |
| Strana 2 (LP) | ||
|---|---|---|
| Pořadí | Název | Délka |
| 5. | Macbeth | 3:08 |
| 6. | Paris 1919 | 4:07 |
| 7. | Graham Greene | 3:00 |
| 8. | Half Past France | 4:20 |
| 9. | Antarctica Starts Here | 2:47 |
Celková délka: |
31:30 | |
| Bonusy na reedici z roku 2006 | ||
|---|---|---|
| Pořadí | Název | Délka |
| 10. | Burned Out Affair (outtake) | 3:24 |
| 11. | Child's Christmas in Wales (jiná verze) | 3:30 |
| 12. | Hanky Panky Nohow (drone mix) | 2:51 |
| 13. | The Endless Plain of Fortune (jiná verze) | 4:08 |
| 14. | Andalucia (jiná verze) | 4:34 |
| 15. | Macbeth (jiná verze) | 3:34 |
| 16. | Paris 1919 (smyčcová verze) | 4:29 |
| 17. | Graham Greene (jiná verze) | 1:40 |
| 18. | Half Past France (jiná verze) | 4:50 |
| 19. | Antarctica Starts Here (jiná verze) | 2:52 |
| 20. | Paris 1919 (piano mix) | 6:09 |
| 21. | Macbeth (instrumentální verze) | 5:17 |
- Hudebníci
- John Cale – zpěv, kytara, klávesy[57]
- Lowell George – kytara[57][p 5]
- Wilton Felder – baskytara[57]
- Richie Hayward – bicí[57]
- Bill Payne – klávesy[59]
- Chris Thomas – tamburína[59]
- The UCLA Symphony Orchestra – smyčcové nástroje[57]
- Joel Druckman, Esq. – vedoucí orchestru[57]
- Technická podpora
- Chris Thomas – producent
- Mike Salisbury – design, fotografie[57]
- Andy Zax – producent reedice[57]
- Dave Schultz – remastering[57]
- Matthew Specktor – poznámky k albu (tzv. liner notes)[57]
- Greg Allen – design reedice[57]
- Bob Rush – fotografie v bookletu[57]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
