Neandertálec je pravěká forma člověka řazená buď do druhu Homo neanderthalensis, nebo poddruhu Homo sapiens neanderthalensis. Jeho ostatky byly vůbec prvními prozkoumanými fosíliemi pravěkého člověka se zveřejněnými výsledky.
 NeandertálecStratigrafický výskyt: Pleistocén, před 430 (či 230)–30 tisíci let | |
|---|---|
 Kostra neandertálce | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Čeleď | hominidi (Hominidae) |
| Rod | člověk (Homo) |
| Binomické jméno | |
| Homo neanderthalensis King, 1864 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
První lebky neandertálců byly objeveny v belgické lokalitě Engis roku 1829 a ve Forbesově lomu v Gibraltaru roku 1848. Tyto nálezy však byly uloženy v muzeích, a proto je často za první lokalitu nálezu kosterních pozůstatků mylně považováno údolí Neandertal nedaleko Düsseldorfu, podle kterého byl odvozen i název této vývojové větve.
V údolí Neanderthal objevil při jedné ze svých procházek profesor Carl Fuhlrott roku 1856 dělníky vyhazující při práci v kamenolomu zbytky lidské kostry. Opatrně nález co nejvíce zkompletoval a prozkoumal. Jeho závěr byl pro tehdejší svět šokující a nepřijatelný. „Fosilní předvěký člověk neexistuje!“ prohlašovali Fuhlrottovi odpůrci a vědecké autority té doby. Až Darwinova teorie evoluční biologie roku 1859 a další nálezy daly nakonec za pravdu Fuhlrottovi.
Původ
Dlouhodobým problémem bylo, kam neandertálce ve vývojovém stromu člověka řadit. V současnosti panuje přesvědčení, že jejich původ je úzce spjat s evolučním skokem v dějinách rodu Homo, ke kterému došlo zhruba před 800 000 lety v Africe. Po dlouhém období stagnace se náhle na africkém kontinentu vynořují progresivnější formy hominidů s vyšším objemem mozkovny a vyšší postavou než u jejich předchůdce Homo ergaster a příbuzného druhu Homo erectus. Jedna skupina těchto pokročilých pralidí už minimálně před 800 000 lety osídlila Evropu. Vědci jim přidělili název Homo antecessor (doslova „člověk-průkopník“). Před cca 600 000 lety se Homo antecessor vyvinul v nový druh, „člověka z Heidelbergu“ (Homo heidelbergensis), jenž je považován za předka pozdějších neandertálců (v Evropě jako protoneandrtálec) i Homo sapiens (v Africe). Potvrzují to i výzkumy neandertálské DNA extrahované z koster, které indikují, že poslední společný předek neandertálců a moderních lidí žil před 700 000 lety a k definitivnímu rozštěpení obou druhů došlo zhruba před 370 000 lety. (Mohlo to ale být už před 800 000 lety.)[1] Do té doby také spadá doložené využívání ohně neandrtálci.[2] Homo heidelbergensis byl v Evropě záhy konfrontován s prudkými klimatickými výkyvy charakterizujícími nástup dob ledových. Stáří společného ženského předka všech neandertálců (asi 250 000 let) odpovídá vrcholu tzv. mindelského (elsterského) glaciálu, kdy se v Evropě objevují první hominidé se zárodečnými neandertálskými rysy. Ve své typické podobě se neandertálci vynořují na konci dalšího (risského/saalského) glaciálu před 130 000 lety.
Rozšíření
Za nejvýchodněji položené naleziště neandertálců byla dosud považována jeskyně Tešik-Taš v Uzbekistánu, kde byly ve 30. letech 20. století objeveny pozůstatky neandertálského dítěte staré asi 70 000 let. Analýza DNA z přibližně 30–38 000 let staré kostry v Okladnikově jeskyni v Altajském pohoří však ukázala, že nenáleží moderním lidem, nýbrž neandertálcům. Do tohoto obrázku zapadá nález archeologické lokality s rysy mousterienu na horním toku Jeniseje, která byla datovaná na stáří 125 000 let. Znamená to, že neandertálci obývali i region jižní Sibiře a teoreticky není vyloučeno, že se mohli dostat až na Dálný Východ. Před cca 70 000 lety, kdy došlo k dramatickému ochlazení, okupují i Přední Východ, který v průběhu předchozího teplého interglaciálu drželi v rukou první sapientní migranti z Afriky.[3]
Na českém území dokládá přítomnost neandrtálců zejména archeologický objev z jeskyně Šipka v severomoravském Štramberku – tzv. Šipecká čelist.
Kultura
.jpg)
Charakteristickým rysem provázejícím neandertálce je „mousterská kultura“ (mousterien). Ta se vyznačuje tzv. levalloiskou technikou výroby nástrojů, jež se v Evropě objevuje před zhruba 250 tisíci lety a dokázala už sofistikovaně opracovávat i drobné úštěpy od kamenného jádra, které byly v předešlém období pouze výrobním odpadem. Neandertálci totiž byli podobně zruční jako moderní lidé té doby.[4] Neandertálci používali pěstní klíny a další druhy kamenné industrie (škrabadla, nožíky, rydla), dále pak dřevěné a kostěné nástroje. Typickými zbraněmi (které nebyly primitivnější než u Homo sapiens)[5] neandertálců byly oštěpy/kopí s kamennými hroty, primitivní sekery a palice. Vyráběli vlastní smolné lepidlo, aby hroty připevnili.[6][7] Proces mohl být ale relativně jednoduchý.[8] K výrobě nástrojů používali i oheň.[9] Vytvářeli si i provázky.[10] Na území Česka je moustérien reprezentován svou regionální variantou nazývanou micoquien, jehož nejvýznamnější nálezy pocházejí z jeskyně Kůlna v Moravském krasu. Na konci středního paleolitu se v souvislosti s neandertálci setkáváme i s prvními pohřby,[11] z nichž nejvíce proslul ten údajně[12] „květinový“ z iráckého Šanídáru, který obsahoval kostru člověka stiženého mnoha zraněními a dokonce s amputovanou rukou. Dětské hroby byly vyzdobenější, což svědčí o silných citových vazbách.[13] Ovšem tyto interpretace nejsou jednoznačně přijímány.[14] U neandertálce lze ovšem také doložit kanibalismus.[15]
Umělecké sklony lze doložit již před 130 tisíci lety.[16] Před 176 tisíci lety pravděpodobně opracovávali i stalagmity.[17] Později lze doložit i jeskynní malířství.[18][19]
João Zilhão, profesor na Univerzitě v Lisabonu, řekl, že věří, že neandrtálci mají schopnost používat symboly a myslet abstraktně, na základě jeskyní ve Španělsku.[20]
Neandertálci používali při komunikaci jazyk, jehož podoba je ale nedoložena. Pro existenci řeči svědčí několik nepřímých důkazů včetně života v komplexních sociálních skupinách a používání rozvinutých loveckých technik. Nalezena byla také podobná jazylka, která souvisí se schopností mluvit.[21] Extrakcí DNA ze vzorku kostí byla potvrzena přítomnost genu FOXP2 [22], který je nezbytný pro správný vývoj řeči u lidí (tento gen se vyskytuje u mnoha obratlovců, kde hraje důležitou roli ve verbálním projevu jako je zpěv u ptáků nebo echolokace u netopýrů). Inteligence neandrtálců byla stejná jako u tehdejších lidí moderního typu.[23]
.jpg)
K bydlení neandrtálci využívali jeskyně nebo si stavěli jednoduché přístřešky především z mamutích kostí a klů, případně ze dřeva. Jejich styl života nebyl tolik založen na migraci jako u kromaňonců. Nalezená skupina stop ukazuje, že se jednalo o skupinu více než 10 jedinců s menším zastoupením dospělých.[24]
Porod neandertálců byl komplikovaný stejně jako u dnešního člověka, a proto rodičkám musel někdo pomáhat („porodní bába“).[25] Děti měly starší matky a mladší otce oproti lidem.[26]
Některé nálezy napovídají, že neandertálci si čistili zuby.[27] Ale tyčky na čištění zubů používají lidé (jejich předci) už pravděpodobně přes milión let.[28]
Některé objevy na sídlištích neandrtálců dokládají, že využívali mnohé přírodniny jako ozdoby, talismany a amulety. Mezi časté objekty tohoto druhu v době před 120 až 40 tisíci lety patří například peří, zuby šelem nebo spáry dravců.[29]
Fyzický vzhled
Původní lidské populace, obývající tropickou Afriku, se vyznačovaly štíhlou lineární konstitucí a relativně dlouhými končetinami s dlouhými distálními segmenty (předloktí, lýtka). Tato tělesná stavba relativně zvětšovala povrch těla v poměru k tělesné hmotnosti a tak umožňovala rychleji se zbavovat přebytečného tepla a vyhnout se riziku přehřátí (tzv. Allenovo ekologické pravidlo). V extrémní podobě se s ní dnes setkáváme u obyvatel afrických savan a u australských domorodců. Předkové neandertálců se však museli vyrovnat s diametrálně odlišným klimatem, které naopak vyžadovalo maximální udržení tělesného tepla a tudíž i relativní zmenšení tělesného povrchu. To vedlo k evoluční selekci podsaditých tělesných typů s krátkými končetinami a zejména s velmi krátkými distálními segmenty (předloktí, lýtka – tzv. Bergmannovo pravidlo). Po překonání dvou krutých dob ledových se neandertálci vynořují jako značně muskulární hominidi s mohutným trupem a robustními kostmi, které musely vydržet riskantní lovecký styl, při němž docházelo často k přímému kontaktu s tehdejší evropskou megafaunou.[zdroj?] Jejich postava však byla vzpřímená podobně jako u člověka moderního typu.[30] Odhad výšky dosud nalezených dospělých neandrtálců se pohybuje od 148 do 177 cm, muži měřili obvykle okolo 166 cm a ženy cca 154 cm. Průměrná hmotnost byla odhadnuta na asi 66 kg u žen a 78 kg u mužů. Byli tedy v průměru o něco menší a robustnější než tehdejší běžní jedinci Homo sapiens.[31][32][33]
Současného člověka by na neandertálcích asi nejvíce upoutal výrazný pronikavý nos, nízké, téměř ploché čelo s nadočnicovými oblouky, dlouhá, plochá lebka a neexistence brady. Rozhodně nebyli hloupí; objem jejich mozkovny se v průměru pohyboval na nejhořejší úrovni rozpětí u současných lidských populací (téměř 1500 cm3). Podle studia neandertálské DNA měli tito hominidi světlou pleť a měli se mezi nimi vyskytovat i jedinci s ryšavými vlasy. Novější studie to však spíš popírá.[34] Výzkum fosilních hrudních košů neandrtálců ukázal, že mohutný hrudník (a to i proporcionálně), měly již malé neandrtálské děti.[35] Rozdíly ve tvaru lebky od moderního člověka korelují s polohou „neandrtálskosti“ odvozenou z DNA testů moderních lidí podle jejich podílu neandrtálské DNA.[36]
Ekologie
Potrava neandertálců obsahovala hlavně maso velkých zvířat (velcí býložravci), ale také mořské[37] živočichy jako jsou měkkýši, tuleni, delfíni, ryby, mořští ptáci a želvy.[38] Nejnovější studie naznačují, že jídelníček si obohacovali vařenou rostlinnou stravou.[39][40] Rostlinná strava místy tvořila podstatnou část jídelníčku.[41] Objevuje se také kanibalismus.[42]
Vymření neandertálců
Ve střední a středozápadní Evropě mizí neandertálci poměrně záhy po nástupu klasického aurignacienu před 36 500 lety. Poslední stopy mousteriénu a neandertálských koster nacházíme porůznu ve Španělsku a ve východní Evropě (Vindija v Donja Voća) před 28 000–30 000 lety (ale spíše před 32 až 34 tisíci lety).[43] Vůbec poslední neandertálci přežívali v jeskynním systému kolem Gibraltaru (Gorhamova jeskyně) možná ještě před 24 000 lety (v poslední době je však toto datování zpochybňováno, neboť důkazy jsou pouze nepřímé, a uvádí se doba přibližně před 40 000 lety).[44] Tou dobou se zvyšovala populace Homo sapiens[45] a pouhé mísení[46] tedy mohlo vést k potlačení neandrtálských znaků. Podle genetického výzkumu je asimilace pravděpodobná.[47] Člověk mohl také získat převahu spoluprací při lovu s vlky, respektive z nich domestikovanými psy (jedná se nicméně o kontroverzní myšlenku, která posouvá vznik domestikace o mnoho tisíc let zpět, než je všeobecně uznáváno).[48] Schopnost domestikace, která mohla rozšířit populaci Homo sapiens, je také patrná na samotném člověku, ale nikoli na neandrtálcích.[49] Další teorií je, že k vymření neandrtálce mohly napomoci nemoci, na které byl člověk moderního typu adaptován a přinesl je do Evropy.[50][51] Ten byl v dané době na populačním vrcholu.[52] Další možností je genetická výhoda člověka vůči produktům spalování.[53] K vymření však nemusel být žádný zásadní důvod a mohlo jít jen o statistickou nevyhnutelnost danou malou ale neustávající migrací moderního člověka do Evropy.[54] Mísení a demografické rozdíly mohly být dostatečným důvodem vymření.[55] Četnost zranění neandrtálců byla podobná té u moderních lidí.[56] Výzkum z roku 2018 opět vyzdvihuje přispění klimatických změn (silného ochlazení a sucha) pro celkové oslabení populací a nakonec i vyhynutí neandrtálců.[57][58] Teorie by ale měla vysvětlovat, že v podobnou dobu vymřeli i denisované a Homo floresiensis, který žil ve stabilnějším rovníkovém klimatu. Mnohaoborový výzkum z roku 2020 ukázal, že klima za vymřením neandrtálců nestálo.[59] Zcela jistě ne v západním Středomoří, kde v době vymření nedošlo ke klimatickým změnám.[60] Další z teorií, jež by mohly vysvětlit vymření neandrtálců, počítá s vlivem tzv. Laschampské události.[61]
Mísení s moderními lidmi
Podle antropologů je taková možnost velmi pravděpodobná, protože na kostrách nejstarších evropských sapientů nacházíme ve zvýšené míře určité typické neandertálské nebo jiné archaické znaky, které už u tehdejších afrických Homo sapiens vymizely. Známý je také příklad 24 500 let starého „hybridního“ dítěte z portugalského Abrigo de Lagar Velho, jehož kostra vykazuje sapientní i neandertálské rysy. To by naznačovalo, že moderní lidé museli při svém putování do Evropy či přímo v Evropě absorbovat určitou příměs lokálních hominidů. Ovšem k mísení prokazatelně docházelo již před 100 000 lety.[62] Velmi zajímavé výsledky přinesla vědecká studie publikovaná v květnu roku 2010. Podle ní obsahuje DNA moderního člověka zřetelné stopy (cca 2 % v jednom člověku, ale nejméně 20 % genomu neandrtálce přežívá v celé populaci lidstva)[63] neandrtálského genomu (DNA shodná se současným člověkem na 99,7 %). To se týká původem evropské a asijské populace, nikoli však negroidů. To jen potvrzuje teorii, že moderní lidé (Homo sapiens sapiens) pocházeli z Afriky, přičemž neandrtálci se ve své klasické podobě vyvinuli v Evropě a na Blízkém východě. Nicméně pozůstatky neandrtálské DNA lze nalézt i u lovců a sběračů v Africe.[64] Působila zde i zpětná migrace do Afriky.[65] Tyto dvě skupiny lidí se definitivně rozešly zhruba před 400 000 lety, nicméně později se opět smísily (technicky jde tedy podle nejčastější definice druhu o tentýž druh, a tedy o „geografickou rasu“[66]), neboť moderní lidé migrovali do Evropy a do Asie a minimálně 10 000 let s neandrtálci koexistovali.[67][68] Zajímavé je, že Ötzi (z doby před 5300 lety) obsahuje neandertálského genomu téměř 5 %.[69] Fosilní DNA stará zhruba 40 000 let a nalezená v Peștera cu Oase dosahuje až 9 % neandrtálského genomu,[70] přičemž dvanáctý chromozom obsahuje 50 %. Všichni současní lidé mají jen 1,5 % společné unikátní DNA a v současném člověku z celého světa lze najít 7 % DNA, která nepatřila neandrtálcům či denisovanům.[71] Podle mtDNA je rozdíl člověka a neandertálce ve 202 bázích ze zhruba 16 500 mitochondriální DNA (denisované v 385 a šimpanzi v 1462).[72] Pro oblast HVR1 jsou dokonce rozdíly mezi některými lidmi větší než mezi některým člověkem a jemu nejbližším neandertálcem.[73]
Reference
Související články
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
