Lebka

Lebka (latinsky cranium) je složitá součást kostry obratlovců, která chrání mozek a smyslové orgány. Je vytvořena z řady lebečních kostí a je navázána pohyblivě na páteř. Většina kostí je v lebce spojena suturami, což jsou pevné vazivové spoje. Aby při porodu nedošlo ke zlomenině, mají novorozeňata mezi lebečními kostmi mezery, které jsou vyplněny vazivovými membránami (fontanely).

Lidská lebka

Kočičí lebka

Spojení na lebce – švy – jsou nepohyblivá. Pohyblivý je jedině kloub spojující mandibulu (dolní čelist) s lebkou.

Části lebky

Srovnání lebky člověka, šimpanze, orangutana a makaka

U lebky obvykle rozeznáváme část obličejovou (splanchocranium) a mozkovnu (neurocranium). Obličejová část obsahuje vyústění smyslových orgánů a ústní otvor. Dutá mozková část chrání mozek. Jednotlivé oddíly lebky jsou:

• Klenba lebeční – latinsky neurocranium
• Báze lební
• Kostra obličeje – latinsky splanchocranium
• Horní čelist
• Dutiny pro sluchový aparát
• Dutina lební (v ní je uložen mozek)

Kostra lebky

Pohled na lebku člověka ze strany

Kostra lebky (cranium) je tvořena větším počtem kostí, které jsou obvykle s výjimkou dolní čelisti navzájem pevně spojeny.

Lebka člověka

Podrobnější informace naleznete v článku Lebka člověka.

Lebka člověka se skládá z 22 kostí. U novorozence jsou kosti relativně volné – prostor mezi nimi tvoří pružné vazivové lupínky (fontanely). Ty v průběhu prvních 2 let života postupně zarůstají (osifikují), ale nikdy nesrostou zcela.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lebka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo lebka ve Wikislovníku

Portály: Medicína