metro v Londýně From Wikipedia, the free encyclopedia
Metro v Londýně (anglicky London Underground) je podzemní dráha v oblasti Velkého Londýna a blízkého okolí. Jde o kolejový systém městské hromadné dopravy a navzdory svému názvu vede 55 % jeho tratí na povrchu a pouze zbytek v podzemí.[2] Běžně je označován jménem Tube. Metro v současnosti (2021) zahrnuje 272 stanic a více než 402 km trati.[3] V období let 2018 až 2019 přepravilo metro rekordní počet 1 384 milionů cestujících, což představuje v průměru 3 790 000 lidí denně.[1]
| Metro v Londýně | |
|---|---|
 Označení stanice londýnského metra | |
 | |
| Základní informace | |
| Stát |  Spojené království |
| Město | Londýn |
| Dopravce | Transport for London |
| Délka sítě | 402 km |
| Počet linek | 11 |
| Počet stanic | 272 |
| Počet cestujících | 1181 milionů / rok (2023/2024)[1] |
| Datum otevření | 10. ledna 1863 |
| Linky |            |
| Parametry | |
| Typ metra | klasické metro |
| Rozchod koleje | 1 435 mm |
| Přívod proudu | Dvěma napájecími kolejnicemi – svrchní odběr |
| Napětí | 630 V (stejnosměrný proud) |
| Vozy a zázemí | |
| Nasazené typy vozů | 1972 1973 1992 1995 1996 2009 S7 (134x) S8 (58x) |
| Depa | Stonebridge Park Queen's Park Hainault Ruislip White City Hammersmith Ealing Common Upminster Neasden Stratford Market Edgware Golders Green Highgate Morden Cockfosters Northfields Northumberland Park Waterloo |
| Mapa sítě | |
 Geografická mapa Londýnského metra | |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. První vlaky zde projely 10. ledna 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. První den bylo přepraveno 40 000 cestujících. Vlaky jezdily v odstupech 10 minut. V roce 1880 přepravilo metro 40 miliónů cestujících za rok. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 byla dokončena celá trasa Circle Line.
Tehdejší vlaky byly poháněny parou, což vyžadovalo účinný systém ventilace. Pokrok v elektrické trakci později dovolil umístit dráhu do podzemí (deep-level), hlouběji než původní podpovrchové (cut-and-cover) trasy. První takováto podzemní trasa - City & South London Railway, nyní část trasy Northern Line, byla zprovozněna v roce 1890.
Na počátku 20. století provozovalo různé trasy metra šest nezávislých společností, což působilo potíže cestujícím – v mnoha místech museli vystupovat na povrch aby přešli mezi zastávkami různých společností. Rovněž náklady na provozování tohoto systému byly značné a byly hledány zdroje pro financování rozšíření tras metra na předměstí Londýna a na elektrifikaci tras, kde se doposud využívaly parní vlaky.
Nejdůležitějším investorem byl Američan Charles Yerkes, který 9. dubna 1902 založil Underground Electric Railways of London Company Ltd (Underground), která vlastnila mimo jiné – Metropolitan District Railway, rozestavěnou Charing Cross, Euston & Hampstead Railway (později část trasy Northern Line), Great Northern & Strand Railway, Brompton & Piccadilly Circus Railway (později základ trasy Piccadilly Line) a Baker Street & Waterloo Railway (trasa Bakerloo Line). Společnost také vlastnila mnoho tramvajových linek a London General Omnibus Company.
V roce 1933 byla založena společnost London Passenger Transport Board (LPTB). Do její správy byly začleněny Underground Group, Metropolitan Railway, městské a nezávislé autobusové a tramvajové linky, což je zhruba rozsah činností, které zajišťuje současný Transport for London (TfL). Tato společnost vytvořila plán rozvoje městské hromadné dopravy pro léta 1935 až 1940 – plán obsahoval návrh rozšíření některých linek a návrh na převzetí některých provozovatelů dopravy pod LPTB.
Po druhé světové válce se zvyšoval rozsah dopravy. Byla vybudována trasa Victoria Line ve směru severovýchod-jihozápad přes centrum Londýna, která převzala většinu nárůstu poválečné dopravy. Trasa Piccadilly Line byla prodloužena k letišti Heathrow v roce 1977 a Jubilee Line v roce 1979.
Od ledna 2003 bylo londýnské metro provozováno v rámci veřejnoprávně soukromého obchodního sdružení (Public-Private Partnership - PPP). Zatímco údržba celé infrastruktury byla svěřena soukromým firmám s 30letými kontrakty, metro vlastnil a provozoval TfL. Síť byla rozdělena na tři části: JNP (trasy Jubilee, Northern a Piccadilly – udržuje firma Tube Lines), BCV (trasy Bakerloo, Central a Victoria - udržuje firma Metronet) a SSL (podpovrchové trasy District, Metropolitan, East London, Circle a Hammersmith & City - udržuje firma Metronet). Firma Metronet se v roce 2007 dostala do insolvence a následně ji převzal Transport for London.[4] V roce 2010 následovalo odkoupení společnosti Tube Lines, čímž byl program PPP ukončen a za údržbu celé sítě metra od této chvíle odpovídá TfL.[5]
Londýnské metro využívá zónový tarif jízdného, který platí nejen pro metro, ale i pro další formy kolejové dopravy, které TfL provozuje. Každá stanice je zařazena do některé z devíti tarifních zón. Zóna 1 představuje centrum města a je zhruba určena vnitřním okruhem linky Circle Line.[6] V rámci zóny 1 je dosažitelná většina známých turistických atrakcí. Zóny 2–6 tvoří soustředné kružnice kolem zóny 1 a dohromady pokrývají celé území Velkého Londýna. Zóna 6 navíc zasahuje i za jeho hranice do hrabství Essex, Hertfordshire a Surrey a zahrnuje i stanice letiště Heathrow. Zóny 7–9 (původně A, B, C a D[7]) se nacházejí mimo Velký Londýn a již netvoří okruhy kolem města. Z metra do těchto zón patří pouze nejvzdálenější stanice na Metropolitan Line, jako například Amersham a Chesham.[6]
Cena jízdného se odvíjí od počtu projetých zón. Všeobecně platí, že čím větším počtem zón probíhá cesta, tím dražší je jízdné. Roli ale hraje také denní doba a den v týdnu.[8] V době dopravní špičky se platí vyšší jízdné („peak fare“), zatímco v ostatních časech je cena nižší („off-peak fare“).[pozn. 1] Jízdné v zóně 1 je dražší než jízdné ve vnějších zónách. Dražší je také jízdné z letiště Heathrow do centra.[pozn. 2] Některé stanice leží ve více zónách (typicky na jejich hranici)[6] a pro potřeby výpočtu jízdného se počítají tak, aby byla cena co nejnižší.[8]
Většina stanic metra je vybavena turnikety, které cestující pustí dovnitř nebo ven pouze po předložení platné jízdenky. I tak je ale možné potkat revizora. Pokud cestující nepředloží platnou jízdenku, je mu uložena pokuta ve výši 100 £ (k roku 2024). Pokud ji uhradí do tří týdnů, je snížena na polovinu.[10]
Papírové jízdenky je možné zakoupit v automatech ve stanicích metra. Jejich cena je ale ve většině případů výrazně vyšší než u všech ostatních typů plateb za jízdné. Například papírová jízdenka na cestu metrem v rámci zóny 1 stojí 6,7 £, zatímco cestující využívající Oyster card nebo bezkontaktní platební kartu zaplatí pouze 2,8 £ (tj. méně než polovinu).[11] Nezkušení obyvatelé města nebo turisté koupí papírových jízdenek velmi často platí víc, než je nutné.[12]
V roce 2003 byla zavedena Oyster card.[2] Jedná se čipovou kartu s RFID čipem. Je na ni možné nahrát dlouhodobé jízdenky a funguje také jako elektronická peněženka, ze které se při cestování strhává příslušný kredit. Karta se setkala s velkým ohlasem. Za prvních deset let provozu bylo vydáno celkem kolem 60 milionů kusů.[13] V té době (2013) byla Oyster card použita při více než 85 % všech cest londýnskou dopravou.[13]
Oyster card je možné zakoupit ve stanicích metra, návštěvnických centrech TfL a také v mnoha londýnských trafikách. Turisté si mohou předem zakoupit Oyster card pro návštěvníky („Visitor Oyster card“), která poskytuje všechny výhody běžné Oyster card, a navíc se k ní vážou slevy i mimo dopravu.[14]
Ceny jízdenek na Oyster card jsou nižší než u papírových a navíc existuje denní limit, po jehož překročení již cestující za jízdu nic neplatí.[15] Jízdné za jeden den díky tomu většinou nepřekročí cenu jednodenní jízdenky (často se zastaví i výrazně níže).[16] Obdobný strop existuje i pro jízdné za týden.[15] Při cestování je třeba na začátku i na konci cesty přiložit kartu k terminálu, který se nachází u turniketů ve stanici metra. Jízdné se poté spočítá a strhne automaticky. Pokud cestující při výstupu kartu nepřiloží, je cesta považována za neúplnou a je účtována maximální cena jízdného.[8]
Od září 2014 je možné platit i za využití bezkontaktní platební karty.[17] TfL byl prvním poskytovatelem veřejné dopravy na světě, který tuto možnost zavedl.[18] Systém přijímá také platby mobilním telefonem či pomocí chytrých hodinek (Apple Pay, Google Pay a další).[19] Platba funguje jednoduše. Stačí na začátku i na konci cesty přiložit kartu k terminálu a cena jízdného se poté automaticky strhne z karty. Je ovšem nutné pro vstup i výstup použít stejnou kartu nebo zařízení, jinak je účtována maximální cena jízdného.[19] Stejně jako u Oyster card existuje horní strop jízdného za jediný den a týden.[15] Díky své jednoduchosti si bezkontaktní platba velmi rychle získala oblibu cestujících. V prvním celém roce používání bylo touto formou zakoupeno 25 milionů jízdenek (Oyster card ve stejném roce 99 milionů). V průběhu roku 2019 však bezkontaktní platby v počtu vydaných jízdenek Oyster card překonaly.[20]
Příklady vydávaných jízdenek (stav v roce 2024):
| Typ jízdenky | Papírové | Oyster card | Platební karta | Verze mimo dopravní špičku[pozn. 1] | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| jedna jízda | Ano | Ano | Ano | Ano[pozn. 3] | Papírová jízdenka je dražší. |
| denní jízdenka | Ano | Ne | Ne | Ano | Levnější verze „off-peak“ je platná v pracovní dny až od 9:30, o víkendu a svátcích celý den.[8] |
| třídenní jízdenka | Ne | Ne | Ne | Ne | Od roku 2010 se nevydává.[21] |
| týdenní jízdenka | Ne | Ano | Ne | Ne | |
| měsíční jízdenka | Ne | Ano | Ne | Ne | Je požadována registrace. |
| roční jízdenka | Ne | Ano | Ne | Ne | Je požadována registrace. |
Podrobné aktuální informace lze nalézt na oficiálních stránkách TfL.
TfL poskytuje určité slevy na jízdném dětem a studentům. Aktuální informace publikuje na svých oficiálních stránkách. K lednu 2025 platily tyto slevy:[22]
Jízdné je odpuštěno válečným veteránům.[22]
Od 60 let věku je možné žádat o průkazku umožňující cestování zdarma po Londýně.[22] Tato průkazka existuje od roku 2012 a slouží těm, kteří ještě nemají nárok na Freedom Pass.[23] Od roku 2023 ale platí pouze mimo přepravní špičku, o víkendech a svátcích.[24] Obyvatelům Londýna starším 66 let nebo lidem s hendikepem je pak vydávána jízdenka „Freedom Pass“, která jim umožňuje cestovat zdarma nejen po Londýně a okolí.[25] Stále však platí pouze v době mimo špičku.[22][pozn. 4] Předchůdce Freedom Pass vznikl již v roce 1973 a nárok na něj vznikal v nižším věku.[26] Název „Freedom Pass“ se začal používat až v roce 1990. Konkrétní věk, kdy vznikal nárok, se od roku 2010 začal posunovat v souvislosti se zvyšováním věku odchodu do důchodu.[23] Původně se jednalo o papírovou jízdenku, ale později byla nahrazena čipovou kartou, podobnou Oyster card. Jízdné seniorům a invalidům dotují londýnské obvody ze svých rozpočtů. Celkem se jedná o stovky milionů liber ročně a tato částka neustále stoupá.[24]
Londýnské metro patří, co se jízdného týče, mezi nejdražší na světě. V roce 2017 bylo metro v Londýně na základě studie provedené Deutsche Bank označeno dokonce za nejdražší na světě.[27] Průzkum v roce 2022 odhalil, že 37 % respondentů z řad obyvatel Londýna považuje jízdné za neúměrně vysoké. To je více než v jiných městech, kde byl průzkum také proveden.[28] V roce 2023 byla zveřejněna studie, která porovnala londýnské metro s 39 světovými metropolemi a znovu jej označila jako nejdražší.[29] Jedním z důvodů vysokých cen je skutečnost, že provozovatel Transport for London je jen částečně dotován z veřejných rozpočtů a musí si na svůj provoz vydělat. Jízdné tak tvoří většinu jeho příjmů.[30] V roce 2023/24 jízdné tvořilo 75 % zisků. Celkem se v tomto roce vybralo přes 5 miliard liber, z čehož zhruba polovinu tvořilo metro.[31]
K roku 2021 má londýnské metro 272 stanic.[32]
Trasy metra je možno rozdělit do dvou typů – podpovrchové a podzemní. Jízdní dráhy podpovrchových tras jsou v úrovni cca 5 m pod zemí a vlaky, které na nich jezdí, mají stejný profil jako vlakové soupravy na běžných železnicích, tyto trasy jsou propojeny s příměstskými železnicemi. Některé trasy, které byly původně využívány metrem, jsou nyní součástí systémů příměstské železnice Overground a Thameslink. Podzemní trasy jsou v úrovni cca 20 m pod zemí a vlakové soupravy jezdí v oddělených tunelech. Tunely těchto tras mají průměr 3,56 m, takže rozměry vlakových souprav jsou výrazně menší než u podpovrchových tras.
Trasy obou typů v oblastech mimo centra města vedou na povrchu, s výjimkou trasy Victoria Line, která je celá v podzemních tunelech a Waterloo & City Line, která je příliš krátká (2 km). Z celkové délky metra je v podzemních tunelech pouze 45 %.
Metro je napojeno na mezinárodní vlakové spojení Eurostar ve stanici King's Cross St. Pancras.
Trasa Piccadilly Line spojuje centrum města s letištěm Heathrow. I když je tento způsob dopravy mnohdy přeplněný a pomalejší (cca 52 minut do stanice Green Park) než Heathrow Express, je daleko levnější.
Spojení s letištěm Stansted, zajišťované Stansted Expressem, je dosažitelné ze stanic Liverpool Street (trasy Central, Circle, Hammersmith & City a Metropolitan) a Tottenham Hale (trasa Victoria). Nové spojení se Stansted ze stanice Stratford dosažitelné metrem (trasy Central a Jubilee) a DLR bylo zprovozněno v létě 2005.
Spojení s letištěm Gatwick, zajišťované Gatwick Expressem, je dosažitelné ze stanice Victoria (trasy District, Circle a Victoria).
Tabulka zachycuje trasy metra a jejich barevné označení na mapě londýnského metra, rok otevření první části, délku trasy a počet stanic.
| Jméno linky | Barva[6] | Otevřeno | Typ | Délka | Počet stanic[6] |
|---|---|---|---|---|---|
| Bakerloo Line |
hnědá | 1906 | Podzemní | 23 km | 25 |
| Central Line |
červená | 1900 | Podzemní | 74 km | 49 |
| Circle Line |
žlutá | 1884 | Podpovrchová | 27 km | 36 |
| District Line |
tmavě zelená | 1868 | Podpovrchová | 64 km | 60 |
| Hammersmith & City Line |
růžová | 1863 | Podpovrchová | 25 km | 29 |
| Jubilee Line |
šedá | 1979 | Podzemní | 36 km | 27 |
| Metropolitan Line |
purpurová | 1863 | Podpovrchová | 67 km | 34 |
| Northern Line |
černá | 1890 | Podzemní | 58 km | 52 |
| Piccadilly Line |
tmavě modrá | 1906 | Podzemní | 71 km | 53 |
| Victoria Line |
světle modrá | 1968 | Podzemní | 21 km | 16 |
| Waterloo & City Line |
tyrkysová | 1898 | Podzemní | 2 km | 2 |
.jpg)
V 19. a 20. století, kdy se většina sítě metra stavěla, nebyl bezbariérový přístup téměř vůbec zvažován. Do roku 1993 z bezpečnostních důvodů do metra ani nesměly invalidní vozíky.[33][34] Většina stanic nejen v centrálním Londýně bezbariérová nikdy nebyla. Stanice jsou často hluboko pod zemí a jejich dovybavení výtahy je velmi komplikované a finančně i časově náročné, obzvlášť v případě složitých přestupních stanic.[34] Například pro zpřístupnění stanice King's Cross St. Pancras, kde se setkává šest linek, bylo potřeba instalovat deset výtahů.[35] První úsek metra, který se stavěl jako bezbariérový, bylo prodloužení Jubilee Line otevřené v roce 1999.[36] Všechny nově otevřené stanice od té doby jsou bezbariérově přístupné. TfL se zpřístupňování stanic intenzivně věnuje a situace se postupně zlepšuje.[33]
![Thumb](#/media/Soubor:Passengers_have_to_"Mind_the_gap"_at_Bank_Central_Line_station_-_geograph.org.uk_-_5807590.jpg)
Na standardní mapě metra je vyznačeno, které stanice jsou bezbariérově přístupné.[6] Je navíc barevně odlišeno, ve kterých stanicích je bezbariérový přístup jen na nástupiště, a ve kterých je možné se bez pomoci dostat až do vlaku.[37] TfL rovněž vydává verzi mapy, která obsahuje specifické informace, jako je například výškový rozdíl a šíře mezery mezi nástupištěm a vlakem nebo přítomnost rampy ve stanici.[38] Výškový rozdíl mezi vlakem a nástupištěm může dosáhnout až 12 cm.[38] Navíc v mnoha stanicích jsou nástupiště zakřivená, což způsobuje širokou mezeru mezi vlakem a nástupištěm (až 18 cm[38]). V některých stanicích je část nástupiště vyvýšená pro snadnější nástup cestujících na vozíku. Další možností jsou přenosné rampy, které mohou zaměstnanci na požádání připravit. Ty jsou k dispozici ve více než padesáti stanicích.[39]
Modernější vlakové soupravy disponují celou řadou bezbariérových prvků. Jedná se například o vyhrazené místo pro invalidní vozíky, širší dveřní prostor nebo speciální povrch a barvy podlahy, aby se slabozrací či barvoslepí cestující ve vozidle lépe orientovali. Ve vozech jsou pak některá sedadla přednostně určena pro hendikepované pasažéry, seniory nebo těhotné ženy.[40] Velká část souprav je však stará (nejstarší na Bakerloo Line jsou z roku 1972[41]) a bezbariérové prvky byly přidány až později. Nové vlaky pro Piccadilly Line, a poté i další linky, které mají nahradit ty dosluhující, ve svém návrhu přístupnost přímo zohledňují.[42]
K lednu 2025 mělo metro v Londýně 92 bezbariérových stanic, což je více než třetina z celkového počtu 272.[43] V některých případech jsou přístupná jen některá nástupiště a v přestupních stanicích nemusí být zajištěny bezbariérové přestupy mezi všemi linkami.[44] Nejvyšší podíl bezbariérově přístupných stanic mají Waterloo & City Line[pozn. 5], Jubilee Line a Victoria Line. Nejméně přístupných stanic je na Bakerloo Line.[38] V souvislosti s výstavbou Elizabeth Line získalo bezbariérový přístup několik stanic v centru města (například Tottenham Court Road v roce 2017).[45] Samotná Elizabeth Line, ale také DLR, jsou už od výstavby plně bezbariérově přístupné.[43] Na stole je zpřístupnění dalších 12 stanic.[46] V srpnu 2024 bylo oznámeno, že je v plánu zajistit bezbariérový přístup v 50 procentech všech stanic do roku 2030.[46]
V průběhu roku 2012 se objevily snahy o zprovoznění Wi-Fi ve stanicích londýnského metra (ne v tunelech). TfL začal spolupracovat s britskou telekomunikační společností Virgin Media. Do roku 2013 pak bylo instalováno Wi-Fi do více než stovky stanic.[47] Připojení mělo být zdarma po dobu olympijských her a následně mělo být zpoplatněno. Společnost Virgin Media se ale rozhodla zpoplatnění odložit na začátek roku 2013.[48] Poté poskytovala připojení zdarma jen svým zákazníkům a ostatní cestující měli možnost si využívání Wi-Fi předplatit.[47][49] Wi-Fi bylo postupně rozšířeno po celé síti. K prosinci 2024 jsou všechny stanice metra vybaveny Wi-Fi, které poskytují různí mobilní operátoři.[50]
Vzhledem k tomu, že více než polovina sítě metra vede po povrchu, je mobilní signál v této části přirozeně dostupný. Potřeba jeho zavedení do podzemní části sítě se objevila až později. Uvažovalo se o něm v kontextu příprav na olympijské hry v roce 2012. Tento plán byl ale kvůli technické a finanční náročnosti zrušen.[51] V březnu 2020 byl 2G, 3G a 4G signál zkušebně zprovozněn na Jubilee Line v tunelech i podzemních stanicích úseku Westminster – Canning Town.[52] Jelikož je tento úsek poměrně vytížený, mohlo být dobře otestováno, jak systém funguje při vyšším zatížení.[53] Zkušební pokrytí signálem na tomto úseku se v dubnu 2022 stalo trvalým.[54]
V roce 2021 navázala s TfL spolupráci společnost BAI Communications[pozn. 6], která následně obdržela zakázku na zavedení mobilního signálu do metra a jeho provozování po dobu dvaceti let.[55] Starosta Londýna Sadiq Khan toho roku prohlásil, že celá síť bude pokrytá signálem do konce roku 2024[56], což se ovšem nestihlo. Zahrnovalo by to přes dva tisíce kilometrů kabelů, které by bylo nutné do tunelů instalovat v nočních hodinách, kdy probíhá údržba.[53] V prosinci 2022 byl spuštěn mobilní signál na některých úsecích Central Line a poté také na Northern Line.[54] Podzemní úsek Elizabeth Line, který byl zprovozněn právě v roce 2022, je mobilním signálem plně pokryt.[56] Spolu s ním byly v následujících letech pokryty další úseky podzemních linek v centrálním Londýně. V květnu 2024 se jednalo zhruba o 25 % podzemní části sítě[pozn. 7] s mnoha dalšími úseky v přípravě. Spolu s nadzemními částmi metra je signál k dispozici v 80 % sítě. Starosta Sadiq Khan také slíbil, že bude postupně pokryta celá síť metra, Overgroundu i DLR, a to do konce roku 2025.[57]
K prosinci 2024 byly pokryty telefonním signálem (4G a 5G) následující úseky a stanice:[58]
Bakerloo Line – úsek Embankment ↔ Piccadilly Circus Central Line – úsek Shepherd's Bush ↔ Bank Jubilee Line – úsek Westminster ↔ Canning Town Northern Line – úseky Balham ↔ Clapham North a Embankment ↔ Hampstead/Highgate Piccadilly Line – úsek Hyde Park Corner ↔ Russell Square Victoria Line – úsek Green Park ↔ EustonTeploty v londýnském metru mohou být obzvláště v létě nepříjemně vysoké. To se týká především podzemních linek, jejichž tunely mají úzký profil a s ventilací se při výstavbě téměř nepočítalo.[59] V roce 2006, kdy se západní Evropou prohnala vlna veder, byla na podzemní Central Line naměřena nejvyšší teplota až 47 °C. Teploty na této lince patří mezi nejvyšší v celé síti.[60]
Obecně se situace pomalu zhoršuje. Na začátku 20. století, kdy byly mnohé podzemní linky otevřeny, byly relativně nízké teploty (kolem 14 °C) používány v reklamě. Cestujícím bylo slibováno ochlazení v podzemních stanicích.[61] To ale záhy přestalo platit. Na začátku 21. století byla běžná teplota mezi 20 a 25 stupni.[59] V roce 2002 byla dokonce překonána teplota 30 stupňů, čímž se metro stalo nevhodným pro cestování se zvířaty dle nařízení Evropské unie.[62] Takto vysoké hodnoty ale v následujících letech přestaly být ojedinělé. V létě 2023 byla nejteplejší linkou Victoria Line, průměrná teplota na nástupištích v průběhu roku zde byla 28,2 °C.[pozn. 8] Naopak nejchladnější byly podpovrchové linky, kde bylo průměrně jen 19,3 °C.[63]
_-_geograph.org.uk_-_5673714.jpg)
Většina souprav metra není vybavena klimatizací. Pouze na podpovrchových linkách jezdí soupravy z roku 2009, které klimatizaci mají.[64] Od srpna roku 2023 je tato skutečnost zobrazena také na oficiální mapě metra pomocí symbolu sněhové vločky.[65] Vzhledem k šířce tunelů není jednoduché instalovat klimatizaci do vlaků podzemních linek. Instalací klimatizace by se tunely ohřívaly rychleji a hrozilo by přehřátí prostorů nástupišť.[66] Je zde totiž málo ventilačních šachet a teplo nemá kam unikat.[59] Instalace nových šachet je velmi komplikovaná, jelikož tunely procházejí pod hustě zastavěným územím.[61] Nové vlaky, které by měly nahradit zastaralý vozový park na linkách Bakerloo, Central, Piccadilly a Waterloo & City, již klimatizaci mít budou a navíc budou schopny vyšší rekuperace, což by mohlo situaci pomoct.[42][67] Brzdění vlaků je totiž jedním z hlavních důvodů, proč se teplota zvyšuje. Konkrétně tvoří 38 % ze všech zdrojů tepla. U vlaků, které jsou tímto systémem vybaveny, se daří rekuperovat až polovinu energie a tento poměr by se měl v budoucnosti zvyšovat.[61]
Zhruba čtyři pětiny uvolněného tepla pohltí stěny tunelů, zatímco ventilační systémy zvládnou odvést pouze asi desetinu.[61] Transport for London činí kroky k tomu, aby se množství uvolněného tepla snižovalo, nebo aby jej alespoň bylo možné efektivně odvádět. V roce 2006 byl ve stanici Victoria do ročního zkušebního provozu uveden chladicí systém, který pomocí trubek s vodou pomáhá ochladit vzduch ve stanici.[60][68] V roce 2022 byl ve stanici Holborn testován jiný systém, který používá panely naplněné chladnou vodou a ventilátory pro cirkulaci vzduchu. Tento inovativní přístup by mohl být řešením pro chlazení dalších podzemních stanic.[69] Objevily se také pokusy přebytečné teplo využít. Například na Northern Line v obvodu Islington byl vybudován tepelný výměník, který je prvním svého druhu na světě a umožňuje pomocí zbytkového tepla vytápět celkem 1350 domácností.[70] Možnost odebírat teplo ze země se zvažuje také v centrálním Londýně, kde by jej metro mohlo potenciálně za úplatu poskytovat na vytápění budov, které stojí nad jeho tunely.[61] Na rok 2026 je naplánován začátek výstavby systému za 1 miliardu liber, který by dokázal využít teplo londýnského metra a vodu z řeky Temže pro vytápění budov ve čtvrti Westminster, včetně několika významných památek, jako je například Westminsterské opatství či budova parlamentu.[71]
Provoz londýnského metra začíná kolem páté hodiny ráno a končí mezi půlnocí a první hodinou.[72] Během konání důležitých veřejných akcí ve městě může být provoz metra prodloužen, jako se tomu stalo například v roce 2012, kdy se konaly olympijské hry.[73] V nočních hodinách, kdy je provoz přerušen, probíhá údržba, která je vzhledem ke stáří souprav a některých částí sítě nezbytná.[74] Nejvyšší rychlosti až 100 km/h dosahují vlaky na Metropolitan Line.[2] Maximální rychlost v tunelech je kvůli jejich stáří často omezená. Průměrná rychlost metra po započítání zastávek je asi 33 km/h.[2]
Intervaly odjezdů se u jednotlivých linek liší. Ve špičce se intervaly pohybují mezi 2 až 7 minutami, mimo špičku a o víkendech a svátcích metro jezdí méně často. Síť metra se na mnoha místech větví, což způsobuje velké rozdíly mezi intervaly v jednotlivých částech některých linek. V méně významných větvích daleko od centra pak může být interval mimo špičku třeba i půl hodiny.[75]
V roce 2013 byly oznámeny plány iniciativy Night Tube („noční metro“), která by umožnila noční provoz některých linek metra. Původně měl být projekt spuštěn již v září 2015, ale nakonec byl odložen a na linkách Central a Victoria byl spuštěn v srpnu 2016.[76] Na podzim téhož roku byl provoz rozšířen na linky Jubilee, Northern a Piccadilly.[77] Od března 2020 byl noční provoz přerušen kvůli pandemii covidu-19. Obnovován byl postupně a v červenci 2022 již Night Tube fungovalo v plném rozsahu.[78]
Na uvedených linkách běží v rámci projektu celonoční provoz v noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli, většinou s intervalem deseti minut. Do Night Tube jsou některé linky zahrnuty jen částečně. K lednu 2025 konkrétně:[79]
Central line – úsek Ealing Broadway ↔ Hainault/Loughton Jubilee line – celá linka Northern line – úsek Morden ↔ Edgware/High Barnet (přes Charing Cross) Piccadilly line – úsek Heathrow Terminal 5 ↔ Cockfosters Victoria line – celá linkaNoční provoz je do roku 2017 dále k dispozici na části East London Line londýnského Overgroundu.[79]
V říjnu 2024 se objevil návrh rozšířit provoz i na noci ze čtvrtka na pátek. Starosta Londýna Sadiq Khan prohlásil, že návrh podporuje, ale finanční možnosti TfL nejsou v dostatečně dobrém stavu.[80]
Na trasách metra se v době jeho historie používaly různé druhy souprav. Původní jednotky byly poháněny parou (zrušené od roku 1908). V současné době jsou v provozu dva druhy souprav.
Na podpovrchových trasách (Sub-Surface) jezdí soupravy, které víceméně svými rozměry odpovídají rozměrům vlaků provozovaných na běžných železničních tratích. Na podzemních trasách (Tube) jezdí jednotky s mnohem menším profilem, svými rozměry přizpůsobené rozměrům tunelů, ve kterých jezdí.
Kompletní přehled vozového parku londýnského metra (anglicky).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
