Maršál Sovětského svazu
vojenská hodnost SSSR From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
vojenská hodnost SSSR From Wikipedia, the free encyclopedia
Hodnost maršál Sovětského svazu (rusky Ма́ршал Сове́тского Сою́за, [máršal Savětskovo sajúza]) byla druhá nejvyšší hodnost Rudé a posléze Sovětské armády a prakticky nejvyšší hodnost, které mohl voják dosáhnout. (Nejvyšší hodnost – generalissimus – byla vytvořena speciálně pro Stalina, který byl také jejím jediným nositelem v celé historii SSSR.)
Hodnost maršál SSSR vznikla v roce 1935 a zanikla v roce 1991.[1] Celkem jí dosáhlo 41 lidí.[1] Jejím námořnickým ekvivalentem byla hodnost admirál loďstva Sovětského svazu.[1]
Vojenská hodnost maršál Sovětského svazu byla ustavena rozhodnutím sovětské vlády (tzv. Rada lidových komisařů) 22. září 1935. 20. listopadu bylo do této hodnosti povýšeno 5 mužů: lidový komisař obrany Kliment Vorošilov, náčelník generálního štábu Rudé armády Alexandr Jegorov a tři starší velitelé: Vasilij Bljucher, Semjon Buďonnyj a Michail Tuchačevskij.
Tři z nich, Bljucher, Tuchačevskij a Jegorov, byli popraveni během Stalinovy Velké čistky v letech 1937–1939. 7. května 1940 byli jmenováni další tři maršálové: nový lidový komisař obrany Semjon Timošenko, Boris Michajlovič Šapošnikov a Grigorij Kulik.
Během druhé světové války byli Timošenko, Buďonnyj a Vorošilov odstraněni z nejvyššího velení pro neúspěšné řízení bojových operací (Vorošilov po zimní válce, zbylí dva v průběhu Velké vlastenecké války) a Kulik byl dokonce degradován pro neschopnost. Hodnost maršál Sovětského svazu byla během Velké vlastenecké války udělena celé řadě vojenských velitelů, kteří si ji zasloužili svými výkony na bojišti (např. Georgij Konstantinovič Žukov, Ivan Stěpanovič Koněv a Konstantin Konstantinovič Rokossovskij). V roce 1943 Stalin povýšil na maršála sám sebe a v roce 1945 přidal tutéž hodnost svému šéfovi policie Berijovi. K těmto politickým maršálům se později ještě připojil v roce 1947 Nikolaj Bulganin.
Po 2. světové válce byl bývalý maršál Grigorij Kulik popraven během další vlny Stalinových čistek (1950). Po Stalinově smrti jej následoval Lavrentij Berija. Od roku 1947 dostávali tuto hodnost pouze profesionální vojáci alespoň rámcově odpovídající úrovně (jedinou výjimku představuje povýšení Leonida Brežněva v roce 1976).
Jako poslední získal tuto hodnost Dmitrij Jazov (1990), který byl o rok později uvězněn pro svou účast na nepovedeném puči proti Michailu Gorbačovovi. Maršál Sergej Fjodorovič Achromejev spáchal sebevraždu po rozpadu SSSR. Hodnost byla zrušena (ztratila význam) s rozpuštěním Sovětského svazu v říjnu 1991. Za její nástupnickou hodnost je považována hodnost maršál Ruské federace,[1] kterou jako první obdržel pouze Igor Dmitrijevič Sergejev, ruský ministr obrany v letech 1997–2001 a bezpečnostní poradce Vladimira Putina.
Maršály SSSR lze rozdělit do tří hlavních skupin.
Všichni pováleční maršálové byli důstojníky během Velké vlastenecké války, s výjimkou Brežněva, který byl politrukem. Včetně Jazova, který byl na konci války dvacetiletý a velel rotě. Na rozdíl od starších amerických velitelů, žádný sovětský maršál nezískal přímé bojové zkušenosti za studené války.
Ve vojenské hierarchii Sovětského svazu byly zavedeny také jiné maršálské hodnosti, a to maršál tankového vojska, maršál dělostřelectva a maršál letectva v lednu 1943 a maršál ženijního vojska, maršál spojovacího vojska, hlavní maršál letectva, hlavní maršál tankového vojska, hlavní maršál dělostřelectva, hlavní maršál ženijního vojska a hlavní maršál spojovacího vojska v říjnu 1943.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.