sovětský maršál From Wikipedia, the free encyclopedia
Boris Michajlovič Šapošnikov (rusky Борис Михайлович Шапошников; 20. záříjul./ 2. října 1882greg. Zlatoust – 26. března 1945, Moskva) byl sovětský voják, maršál Sovětského svazu (1940), vojenský pedagog (profesor 1935), významný sovětský vojenský teoretik, náčelník generálního štábu Rudé armády v letech 1928–1931, 1937–1940 a 1941–1942.
| Boris Michajlovič Šapošnikov | |
|---|---|
 Maršál Sovětského svazu Boris M. Šapošnikov | |
| Narození | 2. října 1882 Zlatoust, Ufimská gubernie  Ruské impérium |
| Úmrtí | 26. března 1945 (ve věku 62 let) Moskva  Sovětský svaz |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Příbuzní | Jevgenij Ivanovič Šapošnikov (first cousin twice removed descending) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | plukovník (Armáda Ruského impéria) maršál Sovětského svazu (Rudá armáda) |
| Války | První světová válka Ruská občanská válka Druhá světová válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Pocházel z měšťanské rodiny, po absolvování střední školy si zvolil vojenskou kariéru. Byl přijat do Alexejevského vojenského učiliště. V roce 1903 byl v hodnosti podporučíka přidělen do střední Asie. Ve službě se projevil jako výborný důstojník, uspěl i v Akademii generálního štábu. Za vynikající výkony při studiu byl povýšen. Po Akademii se vrátil do Turkestánu, v roce 1912 byl přeložen do Polska.
První světovou válku zahájil jako starší adjutant (tj. operační důstojník) 14. jezdecké divize, záhy byl zraněn. Po návratu do služby působil ve stále odpovědnějších štábních funkcích. Vrcholem jeho kariéry bylo zvolení velitelem Kavkazské granátnické divize. Pro nemoc už po měsíci, v lednu 1918, odešel z funkce, v březnu i z armády.
Od dubna 1918 pracoval jako tajemník soudu v Kazani. V květnu se přihlásil do Rudé armády, ve které už zůstal do konce života. Podílel se na přípravě plánů ofenzivy proti Děnikinovi v srpnu 1919 i organizaci bojů roku 1920 – s Wrangelem a Poláky.
Ve 20. letech zastával vysoké štábní i velitelské funkce. Napsal několik studií o Občanské válce, v letech 1927–1929 vydal své nejvýznamnější dílo – třídílný Mozek armády. V knize jasným a srozumitelným jazykem rozebírá a hodnotí činnost generálních štábů, zejména rakousko-uherského, před 1. světovou válkou a v jejím průběhu. Vysvětlil roli, funkci a strukturu velení ozbrojených sil státu ve válce i při přípravě ekonomiky země na válku. Mozek armády vzbudil ihned velkou pozornost, Šapošnikov se dostal mezi špičku sovětských vojenských teoretiků. Vyneslo mu funkci náčelníka štábu Rudé armády (1928–1931) a doživotní Stalinovu úctu (Šapošnikov a později Rokossovskij byli jediní vojáci oslovovaní Stalinem jménem, v kontrastu k obvyklému „soudruhu Žukove“).
V letech 1932–1935 se věnoval výchově nové důstojnické generace ve Frunzeho akademii. Během působení v generálním štábu a akademiích vychoval řadu velmi kvalitních štábních pracovníků, Stalinem nazývaných „Šapošnikovská škola“.[1]
V roce 1937 se vrátil na uvolněné místo náčelníka generálního štábu, zde řídil rozpracování válečných plánů. Z titulu člena Hlavní vojenské rady se výrazně podílel na úpravách vojenské doktríny Rudé armády. Koncem 1939 Stalin a Vorošilov odmítli jeho plán války s Finskem, jako příliš opatrný a přeceňující sílu protivníka. Příprava války byla svěřena štábu Mereckovova Leningradského voj. okruhu, následný neúspěch sovětských vojsk ukázal oprávněnost Šapošnikovových názorů. Poté jako člen nově vytvořené Stavky řídil reorganizaci vojsk a přípravu úspěšné lednové ofenzívy. Už v prosinci 1939 byl vyznamenán. V srpnu 1940 byl ve funkci náčelníka generálního štábu nahrazen paradoxně právě Mereckovem. Nicméně si zachoval Stalinovu důvěru, stal se náměstkem lidového komisaře obrany pro opevnění.
Po začátku války byl jmenován členem Stavky (do konce života), od konce července 1941 potřetí náčelníkem generálního štábu, zůstal jím téměř rok. Pro zhoršení zdraví ho v květnu 1942 nahradil nejlepší z jeho odchovanců Vasilevskij. Tím vypadl z vedení bojových operací, zůstal však náměstkem lidového komisaře obrany, stál v čele komise zpracovávající na základě válečných zkušeností revize vojenských řádů a pokynů. Vedl práce na zpracování historie Velké vlastenecké války. V květnu 1943 při redukci počtu náměstků o funkci přišel, náhradou se stal náčelníkem Akademie generálního štábu.
26. března 1945 zemřel na tuberkulózu. O dva dny později byl pochován v Moskvě na Rudém náměstí u Kremelské zdi.
V říjnu 1942 po něm byly pojmenovány Vyšší důstojnické kurzy Výstřel a První pěchotní Tambovské učiliště.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
