Alexandr Iljič Jegorov

Alexandr Iljič Jegorov (rusky Александр Илйич Егоров; 13. října^jul./ 25. října 1883^greg. 1883, Buzuluk – 22. února 1939, Moskva) byl sovětský armádní velitel a oběť stalinských čistek.

Alexandr Iljič Jegorov
Narození	25. října 1883 Buzuluk, Ruské impérium
Úmrtí	22. únor 1939 (55 let) Moskva, SSSR
Místo pohřbení	Donský hřbitov
Choť	Galina Egorova
Vojenská kariéra
Hodnost	Maršál Sovětského svazu
Doba služby	1901–1939
Sloužil	Ruské impérium Ruské impérium (do roku 1917) SSSR (do roku 1938)
Složka	Carská armáda (do roku 1917) Rudá armáda (do roku 1938)
Velel	Jižní front Běloruský vojenský okruh Zakavkazský vojenský okruh
Války	První světová válka Ruská občanská válka Sovětsko-polská válka
Vyznamenání	2x Řád rudého praporu
multimediální obsah na Commons

Životopis

Mládí a působení v carské armádě

Alexandr Jegorov se narodil blízko Samary do rodiny sedláka. V roce 1901 vstoupil do carské armády a v roce 1905 získal kvalifikaci důstojníka. V roce 1904 se stal členem strany socialistů-revolucionářů. Během první světové války se stal plukovníkem a byl pětkrát zraněn. Po bolševické revoluci vstoupil do Rudé armády.

Rudoarmějec

Během občanské války byl Jegorov velitelem jižního frontu a hrál důležitou roli v obležení bílých sil během orelsko-kromské operace na Ukrajině (účastnil se zejména bojů o Samaru a Caricyn). V roce 1920 se Jegorov účastnil polsko-sovětské války. V této válce s ním spolupracovali Michail Tuchačevskij i Semjon Buďonnyj.

V letech 1925–26 působil Jegorov jako velitel Běloruského vojenského okruhu. V roce 1931 se stal zastupujícím lidovým komisařem vojenství a námořnictva. V roce 1934 se stal kandidátem ústředního výboru. Roku 1935 se stal prvním náčelníkem generálního štábu.

Pád

V roce 1935 se Jegorov stal jedním z pěti prvních maršálů SSSR. Díky svým starým spojením se Stalinem a Buďonným se Jegorov mylně domníval, že se ho probíhající čistky v armádě nedotknou. Dokonce byl jedním ze soudců v Tuchačevského procesu v červnu 1937. Celé to však byla mlžná kamufláž. Jegorov byl degradován, roku 1938 zatčen a spisy, které napsal, byly zakázané.

Jegorov zemřel ve vězení v únoru 1939, byl zastřelen ve své cele. Některé sovětské zdroje uváděly jeho smrt až na rok 1941. Jeho popel je uložen na Novém Donském hřbitově v Moskvě, kde jsou pohřbeny i některé další oběti represí (Bljucher, Tuchačevskij, Uborevič, Jakir a jiní).

Později byl Nikitou Chruščovem rehabilitován.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Егоров, Александр Ильич na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Iljič Jegorov na Wikimedia Commons

Portály: Lidé